Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávno zapomenutá láska - 26. Znovu ztracená

16.09.2009 (19:45) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1345×

26. Znovu ztracená

EMMETT

„ Alice, kde je Jassie, nemá už tu být?“ začínal jsem být nervózní, sám ani nevím proč. Všechno bylo naprosto dokonalé a jediné, co mi tu chybělo, byla Jassie, moje nevěsta. Svatební hosté si povídali, kněz si listoval v motlitební knížce, vítr jemně vál a listí stromů šumělo. Pomalu, ale jistě se začalo smívat a slunce se sklánělo k obzoru.  No tak, Jassie, kde jen jsi, přece by sis to nerozmyslela“ mumlal jsem si sám pro sebe  a pohledem sledoval naši malou Emmu, která klidně spala v Rosaliině náručí. Vypadala jako andílek v těch krémových šatičkách, Alice se zase vyznamenala. „Uklidni se Emmette, určitě už jsou s Benem na cestě, přece si nemyslíš, že by sem běželi upírskou rychlostí? Jak by ty svatební šaty pak vypadaly?“ snažila se mě uklidnit Esme, ale napětí které ve mně rostlo ne a ne zmizet. Jako bych cítil v kostech, že se něco stane. V tom samém okamžiku Alice ztuhla a upustila kytici, kterou držela v drobných ručkách. „Alice, co se děje?“ přiběhli jsme všichni k ní, protože nám bylo jasné, že má vizi a z jejího výrazu ve tváři bylo patrné, že se týkala něčeho zlého. „ Je pozdě“ vydechl Edward s nečitelným výrazem „Co se sakra děje?“ všechno ve mně vřelo.

http://www.youtube.com/watch?v=SmijKjosplM

Slunce zapadlo za obror a z lesa se začal stoupat štiplavý kouř, který upoutal naši pozornost. „Jsou tu“ konečně promluvila Alice, ale dál zůstávala jako smyslů zbavená. „Emmette! Emmetteee!“ zaslechl jsem volání Jassie. Konečně mi všechno začalo doházet. Alice měla na mysli Chrise a lovce, přišli dřív, než jsme je očekávali a Jassie je v nebezpečí. Bez jakéhokoliv přemýšlení jsem se rozběhl do lesa. Nemohl jsem dopustit, aby ten parchant ublížil Jass, to bych raději sám zemřel. „Je pozdě Emmette“ zarazil mě Edward, který mě doběhnul „Jak to myslíš? Edwarde, uhni mi z cesty, musím jít za ní“ snažil jsem se jej odstrčit.„Emmette, poslouchej mě, je pozdě Chris…“ ale víc nestačil říct, protože se před námi objevili lovci. Spousta lovců, rozhodně víc, než jsme čekali. „Musíme k ostatním“ zamumlal Edward tak, aby nás neslyšeli, ale já s ním nesouhlasil, musel jsem za Jassie a tak jsem se rozběhl do davu nepřátel.

„Chyťte je, nesmí nám uniknout ani jedna pijavice“ zařval zřejmě jejich vůdce. Pár z lovců se dotklo mých paží, ale já se jim vysmekl, několik z nich se mě snažilo udeřit, ale marně, nevnímal jsem jejich rány ani žár jejich pochodní, neslyšel jejich křik. jedné, co jsem vnímal, byla vidina Jassie v nebezpečí. Kdyby jich nepřibývalo, určitě bych vyhrál, ostatně jako vždy. Vždyť to byli jen lidé, co ti by mi mohli udělat? Avšak dnes…dnes to byli oni, kdo měli navrch.

ALICE

Na Emmettovi už byla znát netrpělivost a já se mu ani nedivila. Tolik let byli s Jassie od sebe, tak dlouho si jeden o druhém říkali, že je mrtvý, tolik bolesti zakusili. Chápala jsem, že už ji chce mít jen a jen pro sebe, ale to jsem netušila, co bude následovat. Tohle jsem ve své vizi o jejich svatbě neměla, všechno mělo proběhnout v klidu, ale…přišla jiná vize a vše se změnilo. Z pohádky se stávala noční můtra… Chris se vrátil a nebyl sám, lovců bylo víc, než jsme čekali a ztráty v našich řadách, byly jisté. Chudák…Ben…Jenže bylo pozdě, jak řekl Edward. Nedalo se nic dělat. Nemohli jsme zabránit ani boji, ani úmrtím a už vůbec ne únosu Jassie. Bože, tohle Emmetta zničí. Tohle…

Než jsem přišla úplně k sobě, Emmett běžel za Jassie. Slyšel její volání a šel jí na pomoc. Edward, který viděl moji vizi, jej běžel zastavit. Věděl, že už to nemá cenu. O chvíli později jsme všichni slyšeli hrozný křik a vrčení. Boj začal. Pohlédla jsem na Jaspera a vzala jej za ruku. Věděla jsem, že se nám nic nestane, ale přesto jsem chtěla, aby cítil, že jej miluju. Jasper se pousmál a já věděla, že tento krásný cit je vzájemný.

Ruku v ruce jsme se rozběhli do lesa, následováni všemi svatebními hosty – naší rodinou, rodinou Jassie a Denaslkými a Alexem. Jedině Danny a Rose, zůstaly na pláži. Museli pohlídat Emmu s Bellou a knězem, který absolutně nechápal, co se děje. Cestou se k nám připojila i smečka vlků a já mezi nimi poznala Jacoba. Zvláštní, čekala bych, že půjde střežit Bellu, ale šel s námi. Kvůli vlkům jsem většinu boje neviděla, ale přesto jsem měla tušení, jak to dopadne.

Když jsme se dostali k místu, kde se bojovalo, několik lovců již nežilo. Edward s Emmettem zápolili s dalšími, ale na každého jich připadalo víc třicet. Stáli obklíčeni v kruhu mužů, kteří v rukou svírali zapálené pochodně. Emmett vrčel a jeho soustředění směrovalo k jinému místu. Snažil se zaslechnout Jass. Marně. Jassie už byla pryč.

„Jsou tu další a s nimi vlci“ zahalekal nejvyšší muž z pochodní a tělem se natočil k nám. To neměl dělat. Jasper toho okamžitě využil a skočil po něm. Já si vzala taky jednoho z nich. Jejich útočná formace, nebo co to bylo, se rozpadla. Už netvořili pevně semknutý kruh, ale rozdělili se na části. Bylo vidět, že nebyli secvičení, měli problém jednat skupinově, protože na tak velkou skupinu nebyli zvyklí. Instinktivně se shromáždili do malých skupinek a bojovali tak, jak byli zvyklí. Jestli jim Chris něco poradil, neuposlechli jej, což byla naše výhoda.

Když jsem zlikvidovala prvních pár lovců, rozhlédla jsem se, abych zkontrolovala naše. Zatím byli všichni v pořádku. Emmett měl zranění na boku, ale na jeho boji to nebylo vůbec poznat. Věděl, proč bojuje, za koho. Esme a Sam se společně vrhly na skupinu vyděšených mužů a ti než by bojovali, s křikem utekli a nebyli jediní. Chudák Sam zatím nevěděla o Benovi… Carlisle a Jasper se věnovali další skupině, stejně jako smečka. Znovu jsem se vrhla do boje a doufala, že už bude brzo konec. Vlastně jsem věděla, že bojem to neskončí, museli jsme najít Jassie, věděla jsem, že dokud nezabijeme i Chrise, nikdy naše rodina nenalezne klid…

EMMETT

Po chvíli zápolení se k nám přidal zbytek rodiny a smečka, počty začaly být vyrovnané, ale lovců bylo pořád dost. Chtěl jsem běžet za Jassie, ale pořád mi v tom někdo bránil. Nejdřív mě chtěl zadržet Edward a teď toto. Zatímco jsem bojoval, snažil jsem se zaslechnout Jassiin hlas, ale od toho jejího výkřiku po ní nebylo ani hlásky. Když jsem pohledem přejel všechny z naší strany, neviděl jsem Bena. Že by jemu patřil ten oheň? Nebo snad Jassie?

http://www.youtube.com/watch?v=yMx2SKIRkw4

Minuty se zdály jako hodiny a hodiny jako týdny, ale nakonec bylo po všem. Lovci byli poraženi, buď utekli, nebo jsme je zabili. Nestaral jsem se, co bude s jejich těly, protože jsem byl konečně volný a mohl běžet domů. Brodil jsem se v kalužích krve, která vytékala z mrtvých těl a bylo mi to jedno, necítil jsem hlad, nevšímal jsem to pálení v krku. Běžel jsem domů a  marně jsem doufal, že by tam snad mohla Jassie být, že snad Chrisovi unikla, ale Jassie nikde. Oheň u domu už pohasínal a já se modlil, aby v něm Jassie nenašla smrt. „Emmette, jsi raněný“ přispěchal ke mně Carlisle, ale já ho odstrčil, neměl jsem čas. Rozhodl jsem se, že se vydám po stopách, co vedly od vily. „Emmette, je pozdě, už ji odvezl“ znovu mě zastavil Edward „Pane bože copak to nechápete? Já musím za ní! To vám nikomu nedochází, v jakém je nebezpečí?“ křičel jsem na ně plný vzteku a beznaděje, ale můj křik někdo přehlušil. Byla to malá Emma, která už byla chudinka rudá od pláče a ztěžka dýchala, ovšem ne a ne přestat křičet. Jako by volala svoji mámu, jako by tušila, že je Jassie pryč a my nevíme kde, ani nevíme, jestli se někdy vrátí, jestli je vůbec na živu.

Vzal jsem si ji od Rose a snažil ji utěšit. Její pláč mi rval srdce, jako další ztráta Jassie. Emma přestala křičet, tvářičky měla mokré od slz a její zlatavě fialové oči ulpívaly na těch mých, jako by čekala, že jí řeknu, že to byl všechno jen ošklivý vtip, že to byla jen hra, ale to jsem nemohl. Malá se znova rozplakala „Neplač Sluníčko, maminka se brzo vrátí, neboj, táta ji najde, slibuju“ šeptal jsem jí a houpal v náručí. Po chvíli vyčerpáním usnula a já se mohl soustředit na to, co se dělo kolem mě.

„Néééé“ křičela Sam, klelíčí na kolenou u ohniště a stejně jako Danny plakala u popela. Alice s Esme se je snažily uklidnit,ale jak mohly zmírnit nářek ženy, které zemřel milovaný muž. Došlo mi, že to byl Ben, kdo našel smrt v plamenné náruči a ne moje Jassie. Na rozdíl od Sam, já jsem měl naději, že svoji lásku jednou najdu a znovu sevřu v nářučí.

Rose ošetřovala Alexovi šrámy, Edward odvedl Bellu domů a Carlisle nakecal knězovi nějakou pohádku, takže se v klidu rozloučil a šel domů. Všichni se něčím zabývali, starali se o někoho a vůbec jim nedocházelo, že tu někdo chybí. Moje nevěsta, moje milovaná. Měl jsem sto chutí vykřičet svůj žal, zabít lovce ještě jednou, ale bylo by to k ničemu.

„Emmette, odvezl ji do Argentiny, jen nevím kam“ vytrhla mě ze zamyšlení Alice a řekla mi, co viděla ve vizi. „Jen co tu poklidíme, si pro ni pojedeme, neboj“ uklidňoval mě Carlisle, ale já jsem nemohl být klidný. Bylo mi jasné, že Chris byl všehoschopný …

JASSIE

Kap, kap, kap…od někudy z dálky jsem slyšela kapky vody, které padaly do již vzniklé louže. Přestože jsem měla pocit, že moje víčka váží tunu, pokusila jsem se otevřít oči, ale jediné, co jsem spatřila, byla tma. Nacházela jsem se v kamenné místnosti bez oken a jediné světlo tvořil úzký paprsek slunce, který pronikal klíčovou dírkou v ocelových dveřích. Ležela jsem na vlhké zemi, a když jsem se pohnula, zaslechla jsem řinčení řetězů. Byla jsem spoutaná. Okovy jsem měla jak na rukou, tak u levé nohy, od níž vedl řetěz ke stěně. Snažila jsem se postavit se a všechny ty řetězy zpřetrhat, musela jsem se dostat pryč, ať už jsem byla kdekoliv. Stále jsem slyšela nářek svého dítětě, křik boje. Stále jsem cítila krev lovců...Musela jsem pryč, domů za svojí rodinou...Emmettem a naší dcerou. Než se mi povedlo vstát, světlo v klíčové dírce pohaslo, zámek zašramotil a dveře se otevřely. Na malý okamžik mě oslepilo prudké světlo, ale i tak jsem rozpoznala siluetu postavy, která stála ve dveřích. Nebyl to nikdo jiný, než Chris. Přišel ke mně blíž a…

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 26. Znovu ztracená: