Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávno zapomenutá láska - 20. Rosalie

Můj velkej bráška


Dávno zapomenutá láska - 20. RosalieRosalie...tak se jmenuje dnešní dílek a ne náhodou. Jassie čeká střetnutí s Rose, která se vrátila z lovu. Ovšem to není jediné, co tyhle dvě spolu zažijí. Jak bude Rose na těhotnou Jassie reagovat? Pomůže jí v kritické chvíli? P.S. doufám v nějaké ty komnety tak me pls nezklamte, díky moc!

20. Rosalie

Lenošením v posteli jsme nakonec strávili celý den i noc. Teprve k ránu jsem byla donucená vstát, protože jsem dostala obrovský hlad. Nebylo se čemu divit, už víc než den jsem nebyla na lovu, dřív by to nebyl žádný problém, ale díky prckovi jsem byla nucena chodit na lov téměř každý den. Emmett mě zavezl kousek za město, kde bylo hodně srn, ale já měla chuť na něco docela jiného. „Jass to ne, lovit medvěda v tomhle stavu je šílenství“ „Ale Emme, v Argentině jsem lovila pantery a žádný problém v tom nebyl“ „Cože? Jassie, jak jsi mohla být tak neopatrná?“ „Hele jsem těhotná já nebo ty?“ dohadovali jsme se na palouku „Fajn, tak tu počkej“ vzdal to Emmett „Kam jdeš? Já tu čekat nebudu, já mám hlad!“ „No právě“ zavolal na mě a zmizel v lese. „Paráda“ rezignovaně jsem si sedla na pařez a čučela do prázdna, ale ne dlouho, protože se vrátil Emmett a ne sám. Nesl mi mrtvého medvěda a dokonce Grizzlíka „Ty jsi mi donesl snídani?“ zaculila jsem se „Jo a pusť se do toho, za chvíli jsem zpátky s druhým“ zazubil se a zase zmizel. Na jednu stranu jsem se mi líbilo, jak starostlivě o mě Emmett pečuje, ale na druhou to byla nuda…Co je to za lov, když nemůžu lovit? Pochutnala jsem si na méďovi, a abych se necítila tak moc provinilá, že Emmetta zneužívám, jsem si ulovila zajíce. Nebyl to medvěd, ale ego mi to zvedlo. Jak Emmett slíbil, brzo se vrátil s druhým medvěděm a i toho jsem vycucla jako nic. „Dalšího?“ díval se na mě nedůvěřivě „Já vím, jsem děsná, takhle se cpát“ uznala jsem, ale dalšího už jsem nechtěla. „Co šmudlo, pochutnal sis?“ vyzvídal budoucí otec od mého němého břicha. Jediná reakce, která se dostavila, byla škytavka nás obou, Sluníčka i mě. Emmett se nám smál. „No jen počkej, však mi ti to spočítáme, viď?“ varovala jsem ho za nás oba. „Už se těším“. Emmett se zase stával tím veselým a usměvavým Emmettem, do kterého jsem se zamilovala a jako bonus teď byl citlivější a starostlivější. Ovšem nemohla mi uniknout další změna, jeho zvýšená obezřetnost. Při každém zašustění listí stromu nebo trávy zbystřil a zaposlouchal se, jestli se neblíží nebezpečí. Oba jsme si byli vědomi, že ještě zdaleka nemáme vyhráno. První problém, se kterým jsme se museli vypořádat, byla Rosalie, která se večer vrátila z lovu, na kterém byla s Edwardem a Jasperem a zatím netušila nic o mém návratu.

Kolem poledne jsme s Emmettem vyrazili k němu domů na další z prohlídek, které jsem musela absolvovat každý den až do porodu. Jen co Emmett zaparkoval, vyběhla z domu Alice. „Alice? Děje se něco? Rosalie?“ znejistěl a pro jistotu mi zakázal vystoupit z auta, jako bych v něm měla být v bezpečí. „Ne, docela je to v pohodě, ale dlouho nebude“ spustila Alice „Hele možná to bude docela drsný…ani ne tak fyzicky, ale nebojte zvládneme to!“ uklidnila nás a pak s námi šla do domu. U dveří stál Edward a společně s Emmem a Alice se postavil přede mě. Tvořili neprůstřelnou zeď, která mě měla chránit před potenciálním útokem Rosalie „Nepřeháníte to trochu?“ špitla jsem nejistě, protože mě jejich chování znervózňovalo „Ne“ odpověděla mi Alice a ještě víc mě vyděsila, kdo ví, co šíleného viděla ve svých vizích. Zamířili jsme do pracovny, když se ve dveřích obýváku objevila Rosalie „Ty?!? Ty máš být v Argentině!“ vykřikla „Miláčku? Vysvětlíš mi, co to má znamenat?“ nechápavě, ale pořád vztekle chtěla po Emmettovi vysvětlení „To znamená, že Jassie je zpět a už nikam nepůjde a ty se klidně stav na hlavu. Vyhrožuj si mi, jak chceš, my dva…my tři už zůstaneme spolu a mimochodem, neříkej mi miláčku“ řekl jí Emmett zcela vážně a nespouštěl z ní oči, zřejmě očekával útok, stejně jako Alice a Edward „Tři? Jak tři?“ křičela a pak jí pohled sjel na drobnou mezeru mezi Alice a Emmettem, díky níž viděla, že jsem těhotná „Lásko, ty jsi jí uvěřil? Ty jí věříš, že to děcko je tvoje? Ale jdi, vždyť je to coura! A vůbec, nemůže být těhotná!!! Zkouší na tebe nějaký hloupý trik. Lže ti!“řvala jako smyslů zbavená „Je to má láska, budoucí žena a matka mého dítěte…“ „Tak to nikdy“ přerušila Emmetta Rosalie hysterickým výkřikem a s vrčením po mě vystartovala. Útok, který všichni, kromě mě očekávali, byl tady. Ovšem chudák Rose neměla šanci. Z ostatních místností přiběhli Jasper, Carlisle a Esme, kteří jí společně odvlekli do obýváku. Bránila se a vrčela, ale bylo jí to k ničemu. Já jsem stála jako přikovaná na tom samém místě a sama sebe jsem přistihla, že ji lituji. Ano bylo mi jí líto. Zničila jsem jí život, vzala jí muže, kterého milovala a k tomu čekám dítě…dítě, které si ona tolik přála a nikdy mít nebude, i když co já můžu vědět… „Jassie, jsi v pořádku?“ všimnul si mé duševní nepřítomnosti Emmett a vhrnul se ke mně s obavami, že se mi přece jen něco stalo „Jo…já jo…“ zamumlala jsem a nespouštěla oči z Rose, bylo mi do pláče. „Je mi jí líto“ vysvětlila jsem nechápajícímu Emmettovi „Ale Jass, může si za to sama“ chlácholil mě „Ne Emmette, to láska k tobě a strach, že ji opustíš, ji dohnala k činům, které udělala. Kdybych sem nikdy nepřijela, mohli jste být šťastní a nic z toho by se nestalo“ „Jassie, tohle neříkej! Rozumíš? Já jsem rád, že ses mi vrátila do života, nelituju jediné vteřiny…Ano ublížili jsme Rose, ale tohle se přece stává i mezi lidmi. Jednoduše si nemůžeš vybírat, koho budeš milovat a věř mi, zůstat s Rose by nebyl dobrý nápad. Ubližovalo by jí, kdyby viděla, že jsem s ní z donucení. Teď se bude trápit, ale má celou věčnost, aby našla toho pravého a byla šťastná, jako já s tebou…“ vysvětloval mi Emmett a já mu chtěl věřit. Chtěla jsem doufat, že bude Rosalie šťastná a nebude se kvůli nám dlouho trápit.  „Jass…“ pokynul mi po chvilce Carlisle, abych jej následovala do pracovny kvůli prohlídce. Emmett mě pro jistotu doprovodil až ke dveřím a pak si šel zbalit. Už na louce jsme se domluvili, že bude lepší, když se kvůli Rose přestěhuje k nám. Byla jsem ráda, že jej budu mít u sebe, ale mrzelo mě, že jsem rozvrátila celou rodinu. I na Carlislovi byl vidět smutek „Je mi to líto“ zašeptala jsem, když jsem se po prohlídce oblékala. „Ty za to nemůžeš. Víš, člověk…v našem případě upír, se nikdy nezavděčí všem. Samozřejmě, nám všem je Rosalie líto, ale rádi vidíme, že je Emmett šťastný a navíc brzy přibude další člen rodiny“ pousmál se „S Rose si nedělej starosti, ona si jistě brzy najde někoho jiného, vždyť je to Rose. Teď mě tak napadlo…Už jsi přemýšlela o rozvodu? Jinak by byl za otce automaticky považován Chris“ „Upřímně Carlisle, tahle možnost mě nenapadla, ale myslím, že rozvod nebude problém, protože žádný nebude“ „Cože?“ vykřikl překvapením Emmett, který se nečekaně objevil ve dveřích a pokračoval „ Jassie, to přece nemůžeš myslet vážně, naše dítě se přece…“ Přešla jsem místnost k Emmovi a položila mu prst na rty, abych jej umlčela a mohla říct, to, co jsem měla v plánu, ale díky jeho vpádu to nestihla „Rozvody jsou zdlouhavé a navíc by mohl být problém najít Chrise. Další problém tkví v jeho souhlasu. Ty si myslíš, že by s tím souhlasil? Já myslím, že ne a proto bude jednodušší a rychlejší nechat naše manželství anulovat, s tím, že nikdy nebylo naplněno“ vysvětlila jsem svůj plán a Emmettovi rty se roztáhly v úsměv. „Zavolám právníkovi a s tvým dovolením to nechám zařídit“ nabídl se Carlisle „Díky, to by bylo skvělé. Jediný právník, kterého znám je Chrisovo dvojče Alex, ale o tom už léta nic nevím“ „Tak on má dvojče?“ podivili se oba „Jo, je to zvláštní, Alex byl proměněn jen pár dní po Chrisovi, Ben říkal, že kolovaly drby, že ho proměnil sám Chris“ „Ten by toho byl schopen“ zamračil se Emmett „Půjdeme?“ trhnul sebou „Jistě“ souhlasila jsem.

V domě už dávno panoval klid. Rosalie nehybně seděla na gauči a v očích měla smutný, nepřítomný výraz. „Rose, odpusť“ zašeptala jsem mezi dveřmi. Rose se na mě podívala, ale nic neřekla a my s Emmettem jsme odjeli domů. Benovi, Sam ani Danny Emmettova přítomnost nevadila, troufám si říct, že naopak. Danny měla na koho líčit vtípky a do koho se navážet a Emmett jí to s humorem jemu vlastním vracel.

Dny se míjely dnem za dnem, jako se míjí mraky na obloze a ze dnů se stávaly týdny.  Každý z těchto dnů byl naplněn chvilkami štěstí s mojí láskou a rodinou. Moje nejlepší kamarádky, Alice a Bella k nám často chodily na návštěvy stejně jako ostatní Cullenovi. Ovšem nikdo z nich se ani slůvkem nezmínil o Rose, tak jsem mohla jen odhadovat, jak se cítí. Carlisle se párkrát zmínil o tom právníkovi a průběhu anulace mého manželství, ale spíš to řešil s Emmettem, aby mě nezatěžoval starostmi. Někdy jsme všichni společně vyrazili na lov a někdy jsme si s holkama vyjely na nákupy. Jednak proto, že jsem byla čím dál víc kulatější a pak také samozřejmě pro výbavičku na mimčo. Našich nákupních výprav se dokonce účastnila Bella a zatímco Danny, Sam, Alice a Esme běhaly po obchodech, my seděly v kavárně a povídaly si o všem možném. Co se týče Alice, tak ta byla mrzutá, protože nevěděla, jestli má nakupovat pro holčičku nebo kluka a neutrální věci ji tak moc nebavily, ale i tak se vždycky vyřádila. Esme se postarala o výbavu pokojíčku a díky ostatním jsme měli oblečení a hraček jako pro celé jesle. „Vždyť nevíme, jak bude velké, musíme mít přece od každého několik velikostí“ bránila se Alice a já se ani nenamáhala jí odporovat. Vlastně jsem se málo kdy s něčím namáhala, protože jsem se často cítila unavená a slabá, stejně jako toho dne…

Společně s Emmem, Alice, Jasperem a Edwardem jsme si vyjeli na lov. Pravda, já už jsem nelovila ani toho zajíce, tak byla jsem donucena svoje chuťové buňky nechat na pospas Emmettovu výběru zvěře, ale on mě naštěstí nikdy nezklamal. Seděla jsem na vyvráceném stromě a nechala se unášet vůněmi lesa. Ostatní se rozprchli, aby si také něco ulovili a já takříkajíc osiřela, ale nevadilo mi to. Už několik týdnů, jsem přece nebyla sama, vždycky jsme byli dva. „Taky bys mi konečně mohlo prozradit, kdy se hodláš narodit. Já mám sice překvápka ráda, ale děda Carlisle ne“ domlouvala jsem tvorečkovi uvnitř mě, ale místo odpovědi se mi dostalo jen šťouchnutí. „To jsem si mohla myslet“ pousmála jsem se a vstala, abych si alespoň trochu protáhla nohy malou procházkou. Neměla jsem jasný směr, prostě jsem se jen tak toulala, ale ne nikam daleko, zůstávala jsem poblíž Emmettovi. Nikdo totiž nevěděl nic o Chrisovi a jeho dalších plánech a právě teď jsem nebyla ve stavu, kdy bych se byla schopná jakkoliv bránit. Taky tu byla Rose…pořád mi jí bylo líto. Bylo to bláznivé, ale tak nějak jsem v duchu doufala, že bychom jednou za několik desítek let, až se všechno urovná, mohly být kamarádky, i když jsem značně pochybovala, že by ona chtěla. „Ahoj“ promluvil na mě ženský hlas a já vzhlédla. Kousek ode mě stála Rose a opírala se o strom. „Ahoj“ řekla jsem nedůvěřivě a snažila se v její tváři vyčíst nějakou emoci, abych se mohla připravit na nejhorší. „Mluvila jsem s Chrisem“ řekla tiše, bez jakékoliv mimiky a já se instinktivně rozhlédla, jestli tu někde nečíhá „Neděs se, není tu“ pousmála se „A kde je?“ zajímalo mě „Zatím ještě Argentina, ale vrátí se…“ „Řekl ti kdy?“ „Neupřesnil mi to“ „Rose, proč mi to vlastně říkáš? Vzala jsem ti Emmetta, zničila rodinu…proč mě před Chrisem varuješ?“ nechápala jsem její jednání „Nevím, snad kvůli…“ nedořekla to a pohledem sjela na moje břicho, takže mi bylo jasné, koho myslí „Máš štěstí“ zašeptala smutně a teprve teď její tvář prozrazovala, co cítí „Já vím a moc mě mrzí, že je postavené na tvém neštěstí“ „Jo…no…co naděláš…tak si dejte s Emmettem pozor na Chrise…čau“ otočila se pomalu odcházela lidskou rychlostí ven z lesa. Já jsem zůstala stát na místě, oněměle ji pozorovala a přemýšlela o ní. Nebyla tak zlá, jak se dělala a i když Emmett pochyboval, moc dobře věděla, co je to milovat. Zase mě začala přepadávat lítost, ale ta byla brzy přerušena ostrou bolestí, která projela mým tělem a následovala jí další a další. Všechna ta bolest, přicházela z jednoho jediného místa – břicho. „Pane bože“ zašeptala jsem a bolestí se sesunula na mechem porostlou zem. Pár vteřin na to mi praskla plodová voda a já si byla konečně jistá, že opravdu začínám rodit.

Byla jsem sama v lese, neschopná kamkoliv dojít, protože bolest byla moc silná. Poblíž nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Nebyl tu ani Carlisle, který se na porod připravoval a studoval různé materiály. Sama jsem tohle nemohla zvládnout, ale nebyla jsem tak docela sama… „Rose“ zavolala jsem na ženu, které jsem vzala všechno a která mi teď jako jediná mohla pomoct, protože byla za všech nejblíže. Neznala jsem jediný důvod, proč by to pro mě měla udělat, klidně mě tam mohla nechat napospas osudu, ale Rose tak neučinila. „Co se děje?“ vrátila se upírskou rychlostí, a když mě spatřila na zemi zkroucenou v dalším přívalu bolesti, neváhala a….



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 20. Rosalie:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!