Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávno zapomenutá láska - 19. Vysvětlení aneb jak se to stalo

08.08.2009 (20:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1520×

19. Vysvětlení aneb jak se to stalo

   „Jassie…“ zašeptal Emmett a rozběhl se ke mně. Vzal mě do náručí a zasypal polibky, ovšem něco mu bránilo v tom, aby mě objal jako dřív. V jeho očích se zračila otázka. Pustil mě a poodstoupil, aby si mě prohlédnul. Pár okamžiků stál nehnutě jako socha, jeho oči se nemohly odtrhnout od mého břicha a jeho rty nevydaly jedinou hlásku. „No…necháme vás tu o samotě, myslím, že si toho máte hodně co říct“ promluvil do houstnoucího ticha Carlisle a společně s Esme a Alice odešli. „Řekni něco nebo se z toho mlčení zblázním“ zaprosila jsem a Emmett zvedl svůj pohled z břicha. Díval se mi do očí a v jeho pohledu se bylo tolik otázek. „Ty jsi…“ vykoktal ze sebe „Ano, jsem těhotná. Nechceš se mě zeptat, kdo je otcem?“ Emmett příkývnul a ztěžka polknul „Ty“ řekla jsem s úsměvem „A kdo taky jiný…Nikdy nebude nikdo jiný“ dodala jsem v zápětí. Otázky a zmatenost v Emmetových očích vystřídaly jiskřičky štěstí „Jass…miláčku…lásko moje“ vykřinul radostí a znova mě popadl do svého mužného objetí. Všechny obavy, které jsem v sobě dusila, smutek…všechno bylo pryč. Byla jsem šťastná. „Počkej, ale jak je to možné?“ kladl si Emmett stejnou otázku, jako já už tisíckrát „To, kdybych věděla“ „To je fuk…bože…já budu táta…hej lidičky, kde jste kdo, já budu táta“ volal z vesela a zatočil se semnou dokola. Zamotala se mi hlava „Jassie, jsi v pořádku? Já jsem ale idiot…“ vyděsil se Emmett a v zápětí se u nás objevil Carlisle „Nerad ruším, ale ta prohlídka…“ „Jasně, samozřejmě…“ řekl Emmett, vzal mě do náruče a odnesl mě do Carlislovy pracovny.

    Po zevrubném vyšetření, se nám příčina mého těhotenství nepodařila zjistit. Žádné logické řešení neexistovalo. „Kdo ví, možná všechen ten příval emocí, které si v poslední době prožila, způsobil nějakou hormonální změnu ve tvém těle. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Proto ty slzy, těhotenství, omdlívání. Rozhodně se z tebe znovu nestala normální, žijící žena. Každopádně díky stálému přísunu krve, je schopna tvoje děloha vyživovat plod a taky růst. Co se týče dalšího vývoje dítěte, to se zřejmě dozvíme až po porodu, čímž se dostáváme k dalšímu problému. Netuším, zda je přirozený porod možný, ani jaké by bylo hojení a regenerace tvého těla po císařském řezu“ konstatoval Carlisle všechna fakta, když jsme všichni společně seděli v obýváku. Emmett mě celou dobu objímal a líbal do vlasů, to mi dodávalo tolik potřebný klid. „Carlisle na mě nezáleží, hlavně ať Sluníčko přijde na svět a je v pořádku, moje problémy s hojením nebo tak, to je vedlejší“ řekla jsem svůj názor, který jsem zastávala od chvíle, kdy jsem zjistila tu novinku. Emmett na to reagoval pevnějším stiskem, nic jiného na to neřekl, ale rozhodně tohle téma nepokládal za uzavřené, což se ukázalo, po cestě domů. „Jassie, seš si naprosto jistá…já…ty víš, jak jsem rád za to mimčo, pocit, že budu táta a my budeme konečně rodina je tak…fantastický, dokonalý, ani to nedokážu popsat, ale mám strach. Lásko, kdyby se ti mělo něco stát…to bych nepřežil, znova tě ztratit…odpusť mi prosím, ale to se raději vzdám toho dítěte“ Emmettova reakce mě zaskočila, ale snažila jsem se ji pochopit. „Zastav prosím tě“ požádala jsem jej „Je ti špatně? Jassie…“ „Ne, je mi fajn, chci se trochu projít“ uklidnila jsem vylekaného Emmetta a on zastavil na krajnici. Vystoupila jsem z auta, následoval mě. Věděla jsem přesně, kam chci jít, na svůj oblíbený útes, který nebyl daleko. Když jsme tam došli, nechala jsem mořský vítr hrát s i s mými vlasy a hladit mě po tvářích. Otočila jsem se k Emmettovi, abychom si viděli do očí a spustila „Rozumím ti, nebo se o to spíš snažím. Vím, že se bojíš a upřímně, to já taky, ale ani přesto nedokážu váhat. Od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná mi bylo jasné, že to děťátko chci a dám mu život, ať mě to stojí cokoliv. Nedokážeš si představit, jak úžasné je to malé cítit. Jeho pohyby nebo škytavka…už i tu jednou mělo. Miláčku já prostě nemůžu jinak…Prosím, snaž se pochopit i ty mě, jako já tebe“ „Ach Jass…copak můžu jít proti tobě?“ vzdal to Emmett „Můžeš, co bys nemohl, ale uvědom si, že teď jsme na tebe dva“ usmála jsem se, abych mu vlila do žil trochu optimismu a víry. „Jo, to jo…to abych se vás začal bát co?“ rozesmál se mé poznámce a pohladil mě po bříšku, na což dítko reagovalo šťouchnutím „Co to…“ „To ti Sluníčko vzkazuje, že si máš dávat bacha…“ „Sluníčko?“ nechápal „Jo, je to neutrální oslovení a navíc náš brouček má sluníčko rád“ „No jo… celá maminka, taky byla sluníčko, teda alespoň podle trička“ zazubil se Emmett a přitáhl si mě blíž, aby mě mohl políbit. Vzpomínka na to tričko a příčina jeho konce v ohni ve mně vyvolala pár otázek. „Emme…řekni mi něco…“ „Cokoliv“ usmál se, protože ještě netušil, na jak bolestivé věci myslím „Proč jsi přišel pozdě…myslím na tu svatbu“ Emmettův úsměv zmizel jako mávnutím kouzelného proutku a vystřídala jej grimasa smutku, ani jemu tyhle vzpomínky nebyly milé. „ To je dlouhý příběh“ zašeptal „A ty někam spěcháš?“ „Ne“ „Emme já to musím vědět…“ prosila jsem. Emmett ještě víc posmutněl, ale nakonec se dal do vysvětlování „Radši si sedni“ poradil mi hned na úvod a já jej poslechla. „Všechno to začalo po našem návratu z Tennessee. Řekl jsem Rose, že je konec, že tě miluju a odcházím od ní, ovšem ona mě donutila zůstat. Musel jsem, kvůli tobě… Chris, jak už asi víš, není až takový dobrák, jak se dělal. Měl plán a podělil se o něj s Rosalií. V době, kdy byl v Jižní Americe, se dostal do pasti. Zajali ho lovci upírů a chtěli ho zabít, jako všechny předešlé úlovky“ „Lovci upíru? Jako Buffy?“ přerušila jsem jej a nevěřícně na něj civěla „No…Buffy…to je samozřejmě hodně nadsazené, ale něco na tom pravdivé je. Na světě existuje pár lidí, co ví o naší existenci a snaží se nás zabít, díky bohu v Severní Americe o žádných nevíme. Jak už jsem řekl, jedna ze skupin lovců zajala Chrise a ten, než aby se nechal zabít, takříkajíc zaprodal svoji duši. Uzavřel s nimi dohodu, podle níž zůstane na živu a lovcům bude udávat pozice jiných upírů“ „Tak to jsou ty jeho obchody…“ vydechla jsem hrůzou „Díky tomu mě drželi v šachu. Vyhrožovali mi, že budeš další kořist a nejen ty, ale i celá tvoje rodina a dokonce i Alice s Edwardem, kteří stáli na mojí straně, a to jsem nemohl dopustit. Snažil jsem se ti vyhýbat a předstírat, jak nám to s Rose klape, však víš, to divadlo o Vánocích. A pak přišel Chris s tou svatbou a Argentinou. Tehdy večer…“ zlomil se mu náhle hlas a jeho ruka znova spočinula na mém bříšku. „Tehdy večer, jsem tě hrozně ohrozil. Z počátku jsem tě jen sledoval z povzdálí, ale neodolal jsem a přišel za tebou, co následovalo, už víš. Následující ráno, jsem ti slíbil, že na tu svatbu přijdu, ale Rose mi doma připomněla, co můžu ztratit.  Dřív nebo později bych se dokázal vyrovnat s tím, že jsi ženou někoho jiného, hlavně, že bys byla naživu, to pro mě znamenalo jiskřičku naděje. Alice do mě celej den ryla a hučela, abych to nevzdával a já v sobě nakonec našel tu odvahu, ale už bylo pozdě. Byla jsi vdaná… „Já to nechápu, Emmette já Chrise znám a nechce se mi tomu věřit. Proč by to dělal?“ „Taky jsem si myslel, že Rose znám, asi jsme se v nich oba mýlili. Možná, že tě Chris pravdu miloval nebo si lásku spletl s pocitem vlastnictví“ „Co budeme dělat?“ zlomil se mi hlas strachem. Byli jsme s Emmettem zase spolu, ale hrozba, o které mi tu vyprávět trvala dál, a už nešlo jen o nás a naše rodiny, šlo i o naše dítě. „Netuším, co Chris podnikne, ale vím, že vám dvěma se nic nestane. Rozumíš? Všechno bude dobrý, já vás nedám, přísahám“ slíbil mi, sevřel mě ve svém objetí tak pevně, jak jen to šlo a já mu věřila. Věřila jsem, že všechno zvládneme a že máme naději na štěstí.

    K Sam a Benovi jsme dojeli kolem poledne a rodinka mě vřele přivítala. Alice jim už volala, tak mě netrpělivě očekávali a z mého těhotenství byli víc, než nadšení. Společně s Emmettem jsme jim vysvětlili situaci s Chrisem a Rose. Očividně z toho byli v šoku, jako já, když mi to Emmett řekl. Danny si kladla za vinu, že mu volala a navedla ho k tomu, aby přijel. „Danny, tohle jsi přece nemohla vědět. To nikdo, sama jsem tomu nemohla uvěřit“ uklidňovala jsem ji a řekla všem, jak se ke mně choval v Argentině, o jeho návalech vzteku a zuřivosti. Emmett při mých slovech zuřivě skřípal zuby a já se ho snažila uklidnit sevření ruky, ale nepomáhalo to. Po všem to přivítání a dlouhé cestě jsem se začínala cítit unavená. Emmett mě zanesl do pokoje, i když jsem se bránila, že jsem jen těhotná a ne invalida a tak můžu chodit po svých. „Ale já nenesu tebe, já nesu naše dítko“ vysvětlil mi cestou. V pokoji jsem vklouzla do pohodlného županu a lehla si do staronové postele, samozřejmě vše za vzorné asistence Emmetta. Když jsem uhnízdila v posteli ani nezaváhal a lehl si za mnou „Neměl bys jít domů? Brzo se vrátí Rose…“ „Jassie, já jsem doma. Jsem s tebou! Nemám v plánu vás opustit, byť na malou chvilku, za to mi nikdo a nic nestojí“ zašeptal, rozhrnul mi župan a políbil mi bříško. Několik hodin jsme pak leželi v posteli, povídali si nebo Emmett vyprávěl Sluníčku, jak jsme se poznali. Zaplavoval mě tak silný pocitštastí, jako ještě nikdy v životě a přála jsem si, aby to tak zůstalo na pořád, ovšem s návratem Rosalie přišly i problémy a navíc tu byl ještě Chris…Co je bude dál?

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 19. Vysvětlení aneb jak se to stalo: