Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávno zapomenutá láska - 14. Svatba

22.07.2009 (21:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1946×

http://www.youtube.com/watch?v=mwSFtdbdXs8

14. Svatba

Nedlouho po Emmettově odchodu, se vrátily Sam a Danny. Pánská část rodiny byla ještě na lovu, ale holkám trvá zkrášlování delší dobu, tak se vrárily dřív. „Tak jak se cítíš nevěstinsko?“ ptala se Sam, když mi dělala vlasy. „Nic moc“ přiznala jsem „To je normální, takhle se cítí každá nevěsta. Máš pocit, že je to konec, ale neboj se, je to jen začátek něčeho nového a krásného. S Chrisem budete určitě šťastní. Jste tak krásný pár“ štěbetala Sam a snažila se mě uklidnit, ale mě to nepomáhalo. „Už aby byl dnešek za mnou. Emmette buď tam, prosím, buď tam“ říkala jsem si v duchu. „Jass, jakej chceš lak na nehty?“ ptala se Danny a já jí řekla, že je mi to jedno. „Jak dlouho budete v té Argentině“ zajímala se „Nevím, asi celý rok. Vrátíme se, až budete u Tanji“ „To se neuvidíme tak dlouho? To si snad děláš legraci ne?“ „Neboj. Však k nám můžeš kdykoliv přiletět na prázdniny“ snažila jsem se uklidnit rozhořčenou Danny a také sebe. „Hm“ zamručela, odešla do svého pokoje a Sam vyběhla za ní. Zůstala jsem sama a dívala se na svůj obraz v zrcadle „Do čeho se to ženeš?“ ptala jsem se sama sebe, ale neodpověděla jsem si, protože jsem odpověď neznala. Místo toho jsem si začala pečlivě nanášet make-up a řaseku. Pak tenkou černou linku a perleťové stíny, které byly ve stejném odstínu, jako lak na nehty. Na tváře jsem si nanesla zrdavíčko, abych si přidala trochu života na mrtvolnou tvář. Na závěr ještě rtěnku v barvě lotosu a lesk na rty. V zrcadle se odrážel obraz dívky, neznámé dívky. Byla jsem to sice pořád já, ale nepřipadala jsem si tak. „Teda Jassmine, jsi opravdu krásná nevěsta“ vydechla Sam, když vešla do pokoje. „Díky“ řekla jsem a vstala od zrcadla. Za pomoci Sam jsem si oblékla svatební šaty. Celá jsem se chvěla. Sam to přikládala na vrub nervozitě, ale já věděla, že je to strach. Strach, že tam Emmett nebude a nezastaví mě. Ano, mohla jsem sama říct, konec Chrisi, já si tě neberu a budu s Emmettem, jenže jsem si potřebovala být jistá, že to samé chce i Emmett a tím, že mě zastaví, že předevšemi řekne, abych to nedělala, tím mi to dokáže. Teprvě potom si budu naprosto jistá, že máme být spolu, že všechny problémy zvládneme.

„Ták, už jen tohle“ řekla Sam, ležérně spínajíc mé černé vlnité vlasy, do kterých připnula ozdoby. „Chris už je s Benem na radnici, prý máme vyrazit“ vběhla do pokoje Danny v dlouhých bleděmodrých šatech družičky. „No páni“ zalapala po dechu, když mě uviděla. „Však už jdeme“ řekla Sam a vyšla z pokoje pro kabáty. Naposledy jsem se podívala do zrcadla. Dívala se na mě nevěsta. Smutná nevěsta. „Tak já se vdávám“ honilo se mi hlavou „Vdávám se a neberu si Emmetta. Neberu si svojí životní lásku, ale muže, kterého nemiluji a nikdy milovat nebudu. Ne jako Emmetta. Bože…stůj při mně. Dej mi sílu…“ „Tak pojď“ vzala mě za ruku netrpělivá Danny, kdyby jen věděla, jaká muka teď cítím…

U radnice stála spousta aut, všechna ozdobena bílými mašlemi. Jen co jsme zaparkovaly, přiřítil se Ben s kyticí bílých růží. Vzal mě za ruku a vedl dovnitř, vstříc osudu. Chvíli jsme ještě počkali, než se všichni posadili a pak začal znít svatební pochod. Znamení pro nás. Družičky Danny, Alice a Bella vešly do obřadní místnosti. Teď byla řada na mně a Benovi. Všechno se ve mně sevřelo. Chvěla jsem se, chtělo se mi plakat a křičet, ale nemohla jsem. Má vyschlá krev v žilách mi začala znovu tuhnout. Nedokázala jsem se usmát, nedokázala jsem udělat jediný krok. Stála jsem s Benem přede dveřmi sálu a hlěděla do prázdna, jako by se mě ten svatební pochod netýkal. „Jassie, jsi v pořádku?“ ptal se mě Ben „Jo“ špitla jsem „Jass, já vím, že ti do toho nemám co mluvit, koneckonců, je to tvoje rozhodnutí a tvůj život, ale jsi si opravdu jistá, že tohle je to, co chceš? Opravdu si chceš Chrise vzít?“ staral se. Podívala jsem se mu do očí, měl v nich obavy „Já musím“ zašeptala jsem. Svatební pochod začal zase hrát „Půjdeme?“ zeptal se naposledy Ben a já souhlasila. Vešli jsme do obřadní místnosti. Všude byly bílé stužky a květiny, růže a kaly. Procházeli jsme uličkou a já měla pocit, jako bych znovu umírala. Znova jsem cítila tu nesnesitelnou bolest, která uchvacovala každičký kousek mého těla, znovu jsem si přála, aby to bylo rychlé, abych už zemřela. Kráčela jsem vstříc osudu a měla pocit, že jdu do spárů smrti. Chvěla jsem se a nutila se udělat další a další krok. Ben už mě nevedl, ale podepíral.

Oči všech se upínaly na mě, na nevěstu a moje…ty mezi nimi hledaly Emmetta. Marně. Nebyl tam. Poslední na koho padl můj zrak, byla Rose. Seděla v první řadě a vítězně se usmívala. A najednou…byl konec uličky. Teď už předemnou byl jen Chris a oddávajíci se svědky. Přála jsem si, aby mým svědkem byla Alice, ale ona nechtěla. Prý nemůže být svědkem něčeho, s čím nesouhlasí a co není správné, ovšem být družičkou už neodmítla. Moc jsem ji prosila. Naše oči se na vteřinku střetly. Měla v nich tolik bolesti, ne jako moje svědkyně a náhradní maminka Sam. Té oči zářily štěstím. Pokusila jsem se na ni usmát, ale nepodařilo se mi to. Ben vzal moji ruku a podal ji Chrisovi. Společně jsme pak předstoupili před oddávajícího. „Moc ti to sluší“ špitl Chris a já neměla dost sil, abych mu odpověděla. Radní začal odříkávát proslov zakončen otázkou, jestli má někdo něco proti uzavření toho to svazku. Nikdo nic neřekl. V sále bylo naprosté ticho. To jen v mém srdci všechno křičelo, ale to nikdo neslyšel… „Táži se vás, Christiane Malloyi, zda si berete Jassmine Cooperou, dobrovolně za mamželku a budete s ní sdílet život v dobrém i ve zlém, v bohatství i chudobě, nemoci i ve zdraví, pak odpověz te ano.“ Chris ani na vteřinu nezaváhal a odpověděl… „Ano“ to slovo mým srdcem projelo jako dýka. Jako by se zatkoukl další hřeb do mé rakve. „A nyní se táži vás, Jassmine Cooperová, zda si berete Christiana Malloye…“ odříkával radní, ale v půli jsem jej přestala v nímat. Moje vnitřní bolest se prohlubovala. Stravovala mě kousek po kousíčku…Můj pohled naposledy skouzl ke dveřím. Ale Emmett nepřicházel. Nebyl tu... Nechtěl mě…Nemiloval mě…Ten včerejšek pro něj nic neznamenal…Pulzovala mnou bolest, tak moc jsem chtěla utéct, ale neudělala jsem jediný krůček. Pořád jsem stála na místě, držela Chrise za ruku a pohledem propalovala dveře…ne propalovala…spíš jsem doufala v zázrak „Jass…“ zašeptal Chris. Moje oči se odthly ode dveří a pohlédly na Chrise a pak oddávajícího. Došlo mi, že teď je čas…teď je řada na mě…Nadechla jsem se k odpovědi. Všechno ve mně křičelo „ne….nedělej to, neber si ho, řekni ne…“ Moje ústa se pohnula a vyřkla to slovo. Slovo, které navždy ovlivnilo můj život. „Ano“ slyšela jsem šeptat samu sebe jako by odněkud z dálky, jako bych to ani neřekla já, ale někdo jiný se stejným hlasem… „…prohlašuji vás za muže a ženu a nyní může ženich políbit nevěstu“ zaslechla jsem oddávajícího a vrátila se do reality. Byla jsem…vdaná…Chris se ke mně naklonil, aby mě políbil a v momentě, kdy se naše rty střetly, se prudce rozazily dveře. „Jassie!!!“ zakřičel Emmett. „On…přišel…je tu…pro boha co…co jen jsem to provedla… bože…ne…to ne…néééé“ dívala jsem se na zoufalého Emmetta a topila se v oceánu smutku. „Je konec, je…už nikdy nebudu jeho…“ honilo se mi hlavou, žádné slovo nedokázalo vystihnout ta strašná muka, která jsem cítila, tu beznaděj… „Jass, to ne…“ šeptal Emmett. Rvalo mi srdce ho takhle vidět, popošel pár kroků do místnosti. V očích měl takovou bolest…chtěla jsem běžet za ním…obejmout ho…utišit jeho žal, ale nemohla jsem. Patřila jsem jinému…stála jsem u oltáře a ucítila něco zvláštního…zázrak…po mých tvářích, z tolik let vyschlých očí,  začaly stékat slzy…jedna za druhou… „Jass…“ Chris mi něco říkal, ale já jsem nebyla schopna jej vnímat… moje slzy…moje srdce, láska…patřily Emmettovi a navždy budou…dívali jsme se navzájem do očí a neřekli už jediného slova…vše pro nás skončilo.

Chris mě vzal do náruče a odnášel mě ven. Když procházel kolem Emmetta, přestala jsem dýchat, stekla mi poslední slza a dopadla na Emmetovo zápěstí. Pln beznaděje se na ni podíval a potom na mě. Jeho pohled jsem cítila celou cestu k autu i poté, co nás auto odváželo z radnice na letiště. Soukromé letadlo do Argentiny už na nás čekalo, jak bylo v plánu...

Speciálek pro Anííí jak jsem jí slíbila, fotky rodinky a Jass tak nějak zhruba jak si je představuju, ale vážně jen zhuba... SPECIÁL

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 14. Svatba: