Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávno zapomenutá láska - 13.Noc, která neměla nikdy skončit

20.07.2009 (09:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1915×

http://www.youtube.com/watch?v=mZBqUnHFrAo

13. Noc, která neměla nikdy skončit

Svatba, svatba, svatba…všude se mluvilo jen o ní, valila se na mě odevšad. Zpráva o mé a Chrisově svatbě se rychle roznesla a za chvíli nebyl ve Forks jediný člověk, který by o ní nevěděl a nemluvil. Nebyli by to však lidé, kdyby nezačali roznášet také drby. Nikdo netušil pravý důvod našeho sňatku, a protože jsem chtěla svatbu co nejdříve, lidé si usmysleli, že jsem těhotná. Mě na tom nesešlo. Už nikdy ty lidi neuvidím, tak ať si říkají, co chtějí. My upíři přece nemůžeme mít děti…Ale zpět ke svatbě…

Samantha s Chrisem a Esme začali hned po Vánocích vše organizovat a Alice jim pomáhala. Bylo na ní vidět, že to dělá nerada a že moje rozhodnutí neschvaluje. Co se mě týče, já jsem se toho shonu neúčastnila, téměř vždycky jsem si našla nějakou výmluvu. Jediné co jsem musela absolvovat, byly zkoušky svatebních šatů. Na můj vkus byly moc honosné a pompézní, ale to byl Chrisův styl. Nechtěla jsem mu odporovat a kazit mu radost, už tak jsem byla dost protivná, a proto jsem s těmi šaty souhlasila. Byl leden a do svatby zbývalo jen pár dnů. Nechtěla jsem ji mít v kostele a nechtěla jsem ani kněze. Tahle svatbě musela být úplně jiná, než jak jsem ji vysnila s Emmettem. S Chrisem jsme se dohodli na malém obřadu na místní radnici. Nevadilo mu to. Byl tak zahleděn do příprav a našeho budoucího štěstí, že ignoroval můj nezájem o cokoliv. Snad doufal, že je to jen strach a nervozita, které později zmizí. „A kam pojedete na svatební cestu“ vyrušila mě ze zamyšlení Angela v hodině angličtiny. „Do Argentiny“ odpověděla jsem a snažila se pousmát. Rozhodně jsem nevypadala jako nadšená nevěsta. Snažila jsem se mít na rtech usměv, ale v srdci…v srdci jsem měla pláč „A pošleš mi pohled?“ „Jasně Angelo“ „Hodně tam foť ano? Až se vrátíte, tak tě podrobně vyzpovídám do našich novin a použijeme i ty fotky, tak se na to připrav. Už vidím ten článek Buenos Aires očima nevěsty“ řekla Angela důležitě. „Ach Angelo, kdybys jen věděla, že já už se sem nikdy nevrátím a tudíž nebude žádný článek. Tohle je moje poslední školní hodina v této škole, v tomto městečku. A Argentina? Tam budu žít, nebude to jen na pár týdnů ale na rok, možná i déle “ pomyslela jsem si a zahleděla se z okna. Venku pršelo. Chladný déšť smýval stopy sněhu, který pomalu roztával, protože byla mírná zima a téměř nemrzlo. Kéž by mohl smýt i moje vzpomínky, moje city. Přála bych si být tak chladná jako je moje tělo…tak chladná jako led a nic necítit…

Hodiny ubíhaly a měnily se v dny. Než jsem si ten čas uvědomila, byl večer před svatbou. Neměla jsem rozlučku se svobodou, jako jiné nevěsty, nechtěla jsem jí. Dala jsem přednost samotě, abych se mohla uklidnit, v duchu se rozloučit s Forks a přemýšlet o nadcházejícím dni. Rodina mi to ráda dopřála a všichni se vydali na lov, a co vím, tak s nimi šli i někteří Cullenovi. Cullenovi…o ty jsem se snažila nestarat a na nic se jich neptat. Ano, stranila jsem se jich. A co Emmett? Ten nechodil do školy. Aniž bych se na cokoliv ptala, mi jednoho rána Alice řekla, že odjel na Aljašku. Byla jsem mu vděčná, jistě to neudělal úmyslně, ale podstatně mi moji situaci ulehčil.

Seděla jsem na terase a pozorovala sněhové vločky. Počasí se opět změnilo, což se tu ostatně stávalo často. Mrzlo a zase padal sníh. Jiná nevěsta by asi řešila, že v těch svatebních šatech umrzne, ne tak já. Vůbec jsem nemyslela na zítřejší dopoledne. Jen tak jsem tam seděla, pohodlně uvelebená v zahradním křesle a byla neuvěřitelně klidná. Nebe bylo jasné a hvězdy oslnivě zářily stejně jako jejich strážce měsíc. Krajina se znovu halila pod sněhovou pokrývku, vytvořenou z miliónu maličkatých vloček. Byla to taková krása. Pohled na tu romantickou podívanou mi na pár chvilek vyhnal smutek ze srdce. Panovalo v něm jen ticho a klid. Jakoby v mé duši konečně zavládl mír… „Jass co to proboha děláš?“ zeptala se mě teskně osoba, z níž jsem viděla pouze stín, ale hlas…ten hlas bych poznala mezi miliony jiných… „Zdá se, že tu jen tak sedím a pozoruju sněhové vločky“ řekla jsem a pousmála se, protože se mi jedna z nich zrovna snesla na nos. „Tohle jsem nemyslel“ „Já vím“ „Tak…odpovíš mi?“ „Ty víš, co dělám. Dávám ti svobodu Emmette. Dávám ti štěstí po boku Rose. Dávám ti klid, který bys neměl, kdybych tu zůstala“ zašeptala jsem, ale Emmett mě slyšel. Došel až zamnou na terasu a stoupl si naproti mně. Naše pohledy se setkaly. Jeho oči byly plné smutku a zmatku„Ale tohle já nechci“ zamumlal „A co teda chceš?“ vstala jsem a chtěla přejít k zábradlí, ale Emmett mě uvěznil ve svém objetí „Ptáš se mě, co chci?“ zašeptal, přibližujíc se svými rty k těm mým „Ano“ zašeptala jsem „Opravdu?“ ptal se a já na svých rtech cítila jeho sladký a hedvábný dech „Ano“ vydechla jsem „Chci tebe“ zamumlal a zhostil se mých rtů. Sevřel mě pevněji. Moje ruce, které doposud spočívaly volně podél těla, se probraly k životu. Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a přitáhla si jej blíž k sobě, zatímco druhou jsem jej hladila po tváři. Na vteřinku mě přestal líbat. Upřeně jsme si hleděli do očí. Emmettův pohled se změnil, byl naplněn láskou, vášní a touhou. Něžně mi přejel svými ledovými prsty po tváři. Vzala jsem jeho ruku do svých a políbila ji. Políbila jsem každý z prstů, který mě předtím hladil a zahleděla se do Emmttových touhyplných očí. Znovu mě políbil, tentokrát mnohem náruživěji a jeho vášeň rostla. Zvednul mě do náruče a nesl do mého pokoje. Byli jsme jako omámení. Líbali se a objímali. Když za námi zaklaply dveře pokoje, postavil mě znovu na zem. Jeho polibky se ze rtů posunuly na krk. Jedním rychlým pohybem ze mě strhnul tričko. Moje oblíbené žluté třičko s nápisem I’m sun. „Zabil jsi slunce“ zašeptala jsem „K čertu s náhražkou. Já držím v náručí to pravé, slunce. Tu nejdokonalejší hvězdu z hvězd…“ zamumlal a chtěl udělat to samé i s podprsenkou, ale tu jsem nedala. Místo toho jsem z Emmetta servala tričko „Jsme si kvit“ usmál se a znovu si vzal moje rty a polibky. Zvedl mě do náruče a položil mě na postel. Sundal mi podprsenku a posel svými žhavými polibky má ňadra. Moje ledové tělo, hořelo touhou a reagovalo na každý jeho dotek, polibek…Bylo to tak jiné, než s Chrisem. Bylo to…dokonalé…správné…to co jsem chtěla celá ta léta…žádný strach, nervozita, jen vášeň a chtíč. Emmettovy lačné rty se sunuly níž a níž, zadržely je až  jeany. Chvíli jsem jej nechala zápolit s drobným zipem, ale protože jsem nechtěla, aby mi je roztrhal jako tričko, tak jsem mu pomohla. To samé jsme udělali i s těmi jeho bez jediné trhlinky. Spočinuli jsme vedle sebe téměř nazí, jak nás sám bůh nebo snad ďábel stvořil. Už jen dva malé kousky spodního prádla nás dělily od naplění naší lásky a ty na nás nezůstaly dlouho. „Bože Jassmine…ty…jsi tak krásná, dokonalá…ani v mých představách jsi nedosahovala takové krásy…tak moc tě chci“ šeptal mi touhou rozechvělý Emmett „Tak si mě vem…miluj se semnou, poprvé… poprvé a naposledy…chci být jen tvoje“ šeptala jsem sem a hladila jej po tváři. Emmett se pousmál, políbil mě na špičku nosu a pak na ústa. Hladil mě a laskal a já mu to oplácela. Společně jsme se utápěli v tom nekonečném a bezbřehém oceanu lásky a vášně a když jsme byly oba připravani….stalo se to…byla jsem jeho. Emmett byl mojí součástí, byl můj. Bezmezně jsem mu patřila, stejně tak jako jsem jej po celá ta léta milovala. Naše láska neznala hranic, stejně jako rozkoš, kterou jsme si navzájem působili. Celým mým tělem pulzovalo elektrizující napětí, které rostlo a rostlo, z mých rtů se ticha draly něžná povzbuzující slůvka a steny slasti. Emmett nachvíli zpomalil svoje tempo a plně se věnoval mým rtům…vášnivě jsme se líbali. Na oba tahle malá pouzička zapůsobila jako mocné afrodiziakům a naše vášeň se znásobila. Všechny naše pohyby, doteky a polibky směřovaly k jednomu jedinému cíly…k vrcholu, kterého jsme dosáhli společně. Malá jiskřička, která mezi námi kdysi přeskočila, rostla a rostla, sílila a stával se z ní mocný plamen a tu noc…tu noc vyvrcholila, vyvrcholila v ten nejkrásnější a nejdokonalejší plamen vášně…prostupoval každým milimetrem mého těla a zachvacoval moji mysl a na samém vrcholu mě dohnal k vykřiku…Emmett mě objal ještě pevněji, jako by se naše těla stala jedním a nikdy se neměla odloučit… „Miluju tě“ zašeptala jsem, když už jsem byla schopna slova a spokojeně ležela v Emmettově náručí, na jeho ledové, svalnaté hrudi „A já miluju tebe…celou věčnost budu“ šeptal mi do vlasů. Podívala jsem se mu do očí a zjistila, že jeho pohled je zabořen do vaku se svatebními šaty. Propaloval je očima. Vzala jsem jeho tvář do svých dlaní a políbila jej. V nás obou to opětovně vyvolalo tu hříšnou touhu.

Milovali jsme se celou noc…znova a znova a modlili se, aby slunce nikdy nevyšlo. Aby tahle noc trvala celou věčnost. Ale všechno bylo proti nám. Snad i to slunce, které se k ránu malými krůčky začalo šplhat k obzoru. Den mé svatby nadešel. Stála jsem s Emmettem na terase a loučila se. Stáli jsme v objetí a ani jednomu se nechtělo říct sbohem. Kdyby moje oči mohly ronit slzy, zmáčela bych Emmettovi jeho holou hruď. Cáry jeho trika teď hořely v krbu a stejně tak i mého. Nikdo se nic nesměl dozvědět… „Neber si ho“ zamumlal Emmett. Zvedla jsem hlavu a pohlédla mu do očí „Zabraň mi v tom, když tě tam uvidím…“ „Budu tam, slibuju, nedovolím to…“ zašeptal a políbil mě. Naposledy…poslední tečka za nocí, která neměla nikdy skončit…Pak Emmettovy ruce sklouzly z mého těla…odcházel…kráčel po tom bílém sametovém koberci k lesu a já čekala, jestli se ohlédne…Když ohlédnul se, naše pohledy se setkaly a já…já jsem začala věřit…

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 13.Noc, která neměla nikdy skončit: