Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovic mazlíček 9. kapitola

sen v oblakoch


Edward si začně Kiru přivlastňovat pro sebe, což se Emmettovi moc nelíbí. Náladu mu spraví krásné počasí. Znamená to volno ze školy a několikadenní výlet na chatu, kde jsou i jeho milovaní medvídci.
(Kira - normální, Edward - kurzíva)

Kapitola 9.

 

Ráno jsem si myslela, že se z toho křesla ani nezvednu. Byla jsem dolámaná, jako by mě někdo narval do krabice metr na metr.

Pár minut protahování každého svalu a bylo to trochu lepší. Začala jsem uvažovat, jestli bych příště neměla spát raději na zemi nebo přímo v obýváku. V žádném případě se však nevrátím zpět do pokoje pro hosty. Tam se v tom rámusu spát nedá. Moc bych se ani nedivila, kdyby se mi ti dva probourali na hlavu.

Esme dnes doma nebyla. Měla jsem dům sama pro sebe. Začala jsem tedy zkoumat Edwardův pokoj. Celé jedné stěně vévodila knihovna a regály s CD. Na rozdíl od Carlisle tu neměl samé encyklopedie a naučné bychle, ale spíše klasické romány.

 

Odpoledne jsem se přistihla, že už je začínám netrpělivě vyhlížet. K domu však přijelo jen jedno auto. Edwardovo volvo chybělo.

Ostatní nadšeně vyskákali za auta.

"Ahoj Kiro." zavýskla na mě Alice. "Až do pátku bude krásně tak se nejde do školy. Uděláme si výlet!"

"Pokud bude Esme a Carlisle souhlasit" upozornila ji Rosalie.

Alice se na vteřinu zamračila usilovným soustředěním, než se zase začala zubit. "Budou."

 

"S čímpak máme souhlasit?" ozvala se právě přicházející Esme.

"Bude teď pár dní hezky. Napadlo mě někam si vyrazit na výlet." nahodila nevinný výraz. Trochu to kazily jiskřící oči, které prozrazovali, že moc dobře ví, jak to dopadne.

"Já jsem pro. Kde je vlastně Edward?" pohlédla zmateně na prázdné místo před garáží.

"Šel si prý něco vyřídit a Alice nám nechce říct co." Postěžoval si hned Emmett.

"Dorazí tak za dvě hodiny." Víc už z ní nikdo nedostal.

 

Byla přesná jako hodinky. O dvě hodiny později před domem zarachotily dvě auta. Druhé z nich za chvilku opět odejelo. Zvědavě jsem nakoukla. Alice a Edward nesli nějakou bednu. Oba se tvářili nadmíru spokojeně.

Začínala jsem chápat Emmetta, proč ho tak štve, když se dorozumívají díky svým schopnostem. Bednu donesli až k Edwardovi do pokoje. Z bedny po chvilce zbyli jen prkna, která letěla z okna a v pokoji na místo ní stála postel.

Nechápavě jsme na ně koukali, zatím co ji přišoupli do jednoho z rohů.

Edward se na mě zkoumavě podíval, jako by něco čekal. Chvilku jsem zmateně těkala mezi postelí a jeho pohledem, než mi to došlo. Pak jsem už jedním skokem stála na posteli.

Matrace byla měkoučká, že se mi do ní hluboce nořili tlapy. Spokojeně jsem se na ni rozplácla. Tak to si nechám líbit.

 

 


 

 

Hned po škole jsem se vydal do nejbližšího obchodu s nábytkem. Pohled na Kiru jak napůl visí přes okraje křesla, byl sice k nezaplacení, ale moc dlouho by ji to asi nebavilo.

Jen Alice věděla co mám v plánu. Bylo mi hned jasné, že Emmett bude naštvaný. Koneckonců ji našel on a já teď mám v plánu si ji zabavit pro sebe.

Vybral jsem raději bytelnou s měkkou matrací.

Hned jak jsem dojel se stěhováky před dům vyběhla Alice. Nenápadně na mě mrkla aby mi odsouhlasila výběr a už jsme ji nesli ke mně do pokoje.

Připadali jsme si jako děti pod vánočním stromečkem. Cupovali jsme tu bednu na kousky. Ve chvilce prkna letěla oknem ven.

Uprostřed pokoje zůstala jen nová postel. Mezitím už celá rodina včetně Kiry nechápavě koukala na mě s Alicí. Přišoupli jsme postel do rohu.

V tu chvíli jsem litoval, že Kira ruší Aliciny vize. Neměl jsem ponětí co udělá. Stejně jako zbytek rodiny zmateně těkala mezi mnou a tou postelí.

Začal jsem se i bát zda tu vůbec bude chtít zůstat. To už si to však jedním skokem zamířila přímo na postel. Chvilku ji zkoumala, než se na ni spokojeně svalila.

Z leva se ozvalo slabé zavrčení. Emmett mě propaloval naštvaným pohledem.

To bylo moje zvířátko. Nemysli si, že si ji tak snadno zabavíš jen pro sebe. Sobče jeden!

Stěžoval si v duchu.

Spokojeně jsem se usmál.

 

Druhý den byl výjimečně slunečno. Rozhodli jsme se raději jet na lov. Kira byla přece jen živé zvíře, kterému kolovala v žilách krev a nikdo z nás nechtěl riskovat, že by po ní skočil. Zatím na to nikdo ani nepomyslel, možná k vůli jejímu zvláštnímu pachu. Nebyla to ani vůně zvířecí krve ani zápach. Byl pro nás jakoby neutrální. Jistota je ale jistota.

Volba padla na naši chatu. Můžeme se tam zdržet rovnou několik dní.

Kira bez okolků vlezla na zadní sedadla mého volva. Spokojeně si lehla, čímž zabrala celou plochu sedadel. O necelé tři hodinky jsme už stavěli před chatou.

Jen jsme naházeli věci z aut do domu.

Nenápadně jsme při tom zkontrolovali všechna okna i dveře. Chtěli jsme mít jistotu, že se z domu nedostane ven, jak odejdeme na lov.

 

Trochu jsem se sice bál, s jakou nás Kira přivítá. Nesnášela uzavřené prostory. Brzy jsem však tyto myšlenky vytěsnal. Nechal jsem se jen unášet instinkty. V momentě jsem ucítil nasládlou vůni pumy.

Vydal jsem se za pachem. Jednalo se o mladou pumu. Její vůně mě donutila po ní hned skočit. Zlomil jsem jí vaz a začal lačně sát z krční tepny.

Jak v ní nezbyla ani kapka krve, odtrhl jsem se od ní. Koutkem oka jsem zahlédl nepatrný pohyb na stromě.

Vrozený instinkt, kterým jsem se nechal právě zcela ovládat, mě okamžitě donutil reagovat. Vyskočil jsem na strom a vrhnul se tím směrem. S čím jsem však nepočítal byl prudký náraz, který mě ze stromu odhodil zpět na zem.

Něco takového jsem nečekal. Překvapení mě trochu zchladilo. Podíval jsem se teď už s čistou myslí nahoru, ve snaze zjistit co se stalo.

 

Ze stromu na mě koukal pár pobavených zelených očí Kiry.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!