Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovic mazlíček 8. kapitola

Stephenie Meyer

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Kira se vrátila ke Cullenům. Doufá, že si nějak na sebe zvyknou. Brzy však zjistí, že na některé věci se zvyknout nedá. Například spát vedle ložnice Emmetta a Rosalie. (Kira - normální, Edward - kurzíva)

13.10.2009 (19:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6937×

Kapitola 8.

 

Vzbudila jsem se až další den. Byla jsem smutná, ale klidná. Všechno jsem to ze sebe dostala už včera. Dole na mě čekali Jacob s Billym. Podle jeho výrazu už všechno věděl.

"Co budeš teď dělat?" zeptal se mě Billy.

"Já už nemám na výběr." řekla jsem odevzdaně. Podívala jsem se mu do očí. "Mám vás ráda, jste jako moje rodina, ale nedokážu být bez nich."

 

"No jo, naše Valerie musí být vždycky  něco extra. My všichni se měníme ve vlky ona v kočku, my se otiskneme do člověka nebo měniče ona do tlupy smradlavých upírů." povzdychl si teatrálně Jacob.

S nadějí jsem se na něj podívala: "Uvidíme se ještě?"

"No jasně, jsi přece moje umňančená ségra. Jen klukům teď chvilku nechoď na oči. Možná jim bude trochu trvat, než to stráví."

Štastně jsem ho objala a políbila na tvář, to samé pak s Billym.

 

Přeměnila jsem se opět v kočku. Zřejmě si v téhle podobě teď pěkně dlouho pobudu. Naposledy jsem se ohlédla na Jacoba s Billym a rozběhla se k domu Cullenů.

 

 

 

Nemusela jsem dávat pozor jestli dělám nějaký hluk, už to bylo jedno. V domě jsem jen začmuchala kde je Esme. Stačilo mi ji vidět aby se mi nálada hned zvedla. Ona na tom byla zřejmě stejně. Hned se na mě zářivě usmála.

Celý den plynul v podobném duchu jako včera. Odpoledne jsem však byla stále nervóznější. Esme na mě zkoumavě občas pohlédla. Předpokládala, že zase zmizím. Já tu pořád však zůstávala, jen neklidně přecházela. Už jsem to chtěla mít za sebou.

Konečně jsem uslyšela venku dvě auta. Zabrzdily tak rychle že štěrk zabubnoval až o vrata garáže. Čekala jsem všelicos jen ne pohled na bandu upírů jak se snaží naráz prodrat dveřmi.

Zůstala jsem na ně zírat.

"Těšili se na tebe." prohodila jen Esme. Bylo na ní vidět, že je na vážkách jestli se smát nebo nadávat, že jí vyrvou dveře ze zdi.

Když se jim konečně podařilo se dostat dovnitř - jen Rosalie si elegantně počkala - zůstali chvíli stát a všichni se na mě spokojeně zubili.

Bůh mi pomáhej protočila jsem oči a raději se šla schovat do pokoje pro hosty. To nejhorší mám teda za sebou. Teď stačí si na sebe zvyknout. Natáhla jsem se na postel s úmyslem dohnat dnešní spánkový deficit.

 

Vzbudila jsem se uprostřed noci. Z vedlejšího pokoje se ozývaly hrozný rány. Chvílemi to dokonce znělo, jako by se někdo pokouše probourat skrz zeď. Chvilku mému rozespalému mozku trvalo než jsem si vzpomněla co je vedle. Emmett a Rosalie.

Do háje! To si snad dělají srandu!

Zděšeně jsem prchala co nejdále to šlo. Na konci chodby asi někdo uslyšel můj úprk a nakoukl ze dveří. Aniž bych se koukala napravo či nalevo proletěla jsem mu pod nohama. Vykuleně jsem se znova otočila do chodby.

U dveří stál Edward. Koukal na mě dokud mu nedošlo o co tu šlo, pak se začal příšerně řehtat. Chvíli mu trvalo něž se natolik uklidnil, aby ze sebe vysoukal: "To je u nich naprosto normální. Budeš si asi muset děvče zvyknout."

S nelibostí jsem si uvědomila, že tohle je jediný pokoj, kde není postel, jen křeslo. Nedá se nic dělat, jelikož je to zároveň nejvzdálenější pokoj od těch dvou, bude muset stačit. Snad třikrát jsem si musela přelehnout, než jsem našla pohodlnou polohu. Pak už to byla záležitost jen pás vteřin než jsem usla.

 

 

 

Jen jsme vystoupily z aut ucítili Kiru. Žádný slábnoucí pach, ale silný a přímo z domu. Všichni naráz jsme se vrhli ke dveřím. Na chvíli jsme se šprajcli, ale Emmett se tam nakonec dostal jako první a my tam potom jen po povolení toho tlaku vklopýtali. Jedině Rosalie si s pobaveným výrazem počkala venku dokud nebyla cesta volná.

Kira stála kousek od Esme a nervózně škubala ocasem. Nechápavě na nás koukala až na konec protočila oči. Trochu mi připomněla Carlisla, když si už s námi neví rady.

Přesně s tímto pohledem prchla do pokoje pro hosty.

Bylo legrační jak jsme všichni nenápadně chodili kolem dveří, abychom zkontrolovali jestli tam pořád ještě je. Ta ale spala jak zabitá. Přemýšlel jsem zda ji vůbec něco vzbudí.

 

Odpověď jsem dostal o pár hodin později. Emmett s Rosalií zase v ložnici vyváděli, že se otřásal celý dům. Najednou jsem uslyšel i něco jiného. Podíval jsem se tedy do chodby, ale to už se ke mě řítila Kira s vykulenýma očima. S přikrčením mi prosvištěla pod nohama přímo do pokoje.

Bylo to poprvé, kdy se odvážila ke mě tak blízko. Většinou si od nás držela odstup. Byl jsem tak překvapený, že mi chvíli trvalo zjistit co to způsobilo.

Musel jsem se prostě smát. Ta situace plus ten její vytřeštěný pohled.

"To je u nich naprosto normální. Budeš si asi muset děvče zvyknout." podařilo se mi ze sebe dostat.

Nevypadala že by to měla v plánu. Skočila na moje křeslo, kde jsem ještě před chvílí seděl a četl. Docela dlouho se vrtěla než si lehla. To křeslo pro ni asi nebyl nic pohodlného. Přesto netrvalo ani pár minut než tvrdě chrněla. Pustil jsem si tedy hudbu a sledoval ji.

 

 

Ráno jsem právě vycházel z pokoje abych stihl Emmettův ukřivděný výraz právě když běžel z pokoje pro hosty.

"Ona tu není!" postěžoval si plačtivě.

Už jsem nevydržel a začal se popadat smíchy za břicho. To vzburcovalo i ostatní.

"Při tom vašem nočním rámusu tu nikdo oka nezamhouřil." rýpnul jsem si ještě než jsem dodal.

"Kira prchla raději ke mně. Spí na křesle."

Esme se vyčítavě podívala na Emmeta s Rosalií. "Když už se to vyřešilo, měli byste vyrazit, než přijdete pozdě do školy.“

 

 

Ve škole jsme přitahovali pozornost běžně, dnes to bylo ještě horší. Nestávalo se často, aby všichni Cullenovi měli tak dobrou náladu. Především u mě. Já si ale nemohl pomoct. To křeslo muselo být pro Kiru v noci vážně nepohodlné a pořád se ve spánku vrtěla. Hned jí padal zadek, jindy hlava až se čumákem opírala o podlahu a jazyk jí volně vysel z tlamy.

Fascinovalo mě se na ni koukat. Doufám, že u mě bude spávat častěji. Jenže na tom prťavým křesle nevydrží.

 

 

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře