Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovic mazlíček 2. kapitola


Druhá kapitola je z pohledu Cullenovic "mazlička". Odkud se tam vlastně vzala a jak probíhalo probuzení.

Kapitola 2.

Seděla jsem opřená o skalní stěnu a nehnutě pozorovala poslední slabé paprsky. Byl to nádherný pohled, ale také jediné co mě tu drželo. Celá má rodina již byla mrtvá a v téhle pustině moc přátel taky nepoznáte.

Narodila jsem se v severozápadní části Yukonského teritoria před 16 lety. Myslela jsem že tu i zemřu. Nedělám si iluze o dlouhém životě, málokomu z nás nebyl dopřán. Co náš rod pamatuje, měníme se ve zvíře spjaté s naší duší. Měníme se, abychom mohli chránit naši rodinu, toho, koho milujeme a žijeme, dokud žije i on.

Při ochraně své rodiny a milované osoby zemřeli mí předci i otec. Já jsem poslední.

Kdysi mi dědeček vyprávěl o kmenu jako jsme my. Již po staletí se prý mění ve vlky, když je jejich kmen v ohrožení. Jestli je místo, kde bych mohla alespoň trochu zapadnout, tak asi u nich. Za zkoušku nic nedám - když nepočítám cestu přes celou Kanadu.

Aniž bych se ještě otočila, jsem seskočila a ještě v letu se přeměnila v kočku. Vydala jsem se na cestu.

Chtěla jsem do Washingtonu dorazit co nejdříve, tak jsem nedělala pausy. Prostě jsem běžela dál. Jen města jsem zdaleka obíhala.

Téměř jsem již byla u cíle. Seattle již byl za mnou a kolem se rozprostíraly lesy. Cítila jsem už každý sval. Kdybych však zastavila, nebyla bych schopná jít dál.

Náhle jsem ucítila náraz do přední tlapy. V druhém okamžiku jsem už ležela jak široká tak dlouhá přímo v listí. Bylo studené a vlhké - to mi však nevadilo. Pro mé unavené tělo to bylo jako ta nejnadýchanější postel a já v té chvíli usla.

 


 

Nevěděla jsem jak dlouho jsem byla mimo. Něco bylo ale špatně. Les kde jsem usla si pamatuju sice jen matně, tohle mělo však do lesa daleko. Ještě se zavřenýma očima jsem se zavrtěla. Tohle bylo měkké, teplé a suché.

Pomalu jsem začala otevírat oko, které jsem neměla zabořené do deky.

Jestli jsem někdy v životě měla dostat infarkt, tak to muselo být jedině teď. Ani ne z pul metru na mě koukala velká hlava s úsměvem od ucha k uchu.

V druhém okamžiku jsem si všimla, že k té hlavě patří i tělo plné svalů. To jsem už ale všema čtyřma drabala směrem od něj. K mé smůle tam však byla už jen zeď.

Než jsem ji stihla zabrzdit, rozplácla jsem se o ni v celé své délce. Vrhla jsem se tedy alespoň do rohu, kde jsem se nakrčila a koukala na toho hromotluka.

Vážně to byl obr. Moc strach z něj ale nešel. Válel se totiž po zemi smíchy. Začala jsem na něj naštvaně prskat, to u něm vyvolalo jen další salvu smíchu.

První šok ze mě opadl a mozek konečně začal normálně fungovat. Musím se odsud nějak dostat. Právě, když jsem se chtěla pokusit protáhnout kolem té chechtající se hory svalů ke dveřím, se otevřely a vešlo šest dalších osob.

Hned jsem zaletěla zpět do svého kouta. Kolik jich tu sakra je!

Jedna z nich, blondýna jak z reklamy, se naštvaně postavila nad mého "hostitele".

"Emmette, přestaň se prosím chovat jako šílenec." během řeči mě však stále sledovala pohledem: Přibliž se ke mě a skončíš rozpláclá na zdi!

Sjela jsem pohledem i ostatní. Vyšší blonďák, který zvědavě sledoval každý můj pohyb. Vedle něj žena s plavými vlasy a milým úsměvem. Před nimi kluk s rozcuchanými bronzovými vlasy, kluk s blonďatými vlasy a spoustou jizev, který držel menší holku s bezchybným rozcuchem tmavých vlasů. Ti dva se situaci evidentně bavili, ale ona na mě koukala docela naštvaně. Její problém.

 

Něco mi tu však nesedělo. Co jsou zač. Voní nějak divně.

Ta tmavovlasá holka si odfrkla a během vteřiny byla pryč ze dveří. Tak počkat. Tohle lidi nebudou. Rychlí, krásní, světlá pleť, zvláštní barva očí, kterou mají všichni úplně stejnou. Promítala jsem si všechny ty báje které mi táta jako malé vyprávěl...

Sakra. Sakra. Sakra.

Ztěžka jsem dopadla zadkem na podlahu.

To se ti holka povedlo. Táhneš se takovou dálku, abys zpestřila jídelníček skupince upírů.

Ti se ale živí lidskou krví, takže teoreticky jsem v bezpečí. Tedy dokud se nepřeměním.

 

Asi mi ty úvahy zabraly víc času než jsem myslela, když jsem totiž opět vzhlédla, stáli tam už jen ten hromotluk jménem Emmett a vysoký blonďák.

"Myslím, že bychom ji měli nechat si odpočinout, Emmette. Vypadá hodně vyčerpaně. Třeba i něco sní."

dotyčnému se pryč moc nechtělo, ale nakonec s ublíženeckým výrazem pětiletého dítěte odešel.

 

Nevěřícně jsem koukala na věc přede mnou. To si snad dělají legraci. Oni mi donesli misku s mlékem a granule? To už jsem neustála ani předníma a rozplácla se na podlaze celá až to zadunělo. I když popravdě, hlad jsem měla pořádný. Mléko vypadalo i vonělo normálně, tak jsem se tedy na něj vrhla.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!