Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovic mazlíček 15. kapitola

Sraz Ostrava!!! 15


Kira se konečně probudila. Nemá ale ponětí jak ji příjmou. (pohled Kiry)

Kapitola 15.

 

Všude kolem byla tma, slyšela jsem slabý tlukot vlastního srdce. Dech mi mělce proudil do plic. Byla jsem tak unavená, že jsem se divila, kde na to mé tělo ještě bere sílu.

Nejprve jsem myslela, že stále ještě umírám. Údery srdce však byly stále silnější a pravidelnější.

Donutila jsem se otevřít oči. Šlo to velmi ztěžka. Dívala jsem se přímo do Edwardovi strhané tváře. Vypadal naprosto mimo a v očích měl nechápavý výraz.

Tak to jsme byli dva.

Déle jsem nedokázala udržet oči otevřené. Ještě jsem ucítila jeho paži kolem svého těla, která mě k němu tiskla. Pak už byla zase tma. Pohroužila jsem se do spánku, aby mé tělo načerpalo síly o které mě připravil boj a uzdravování.

 

Pomalu jsem se probouzela. S očima stále zavřenýma jsem si snažila vzpomenout, co se vlastně stalo. Hlavou mi projel pohled na Esme padající na zeď a zvuk mého pohasínajícího srdce. Dech se mi zarazil mezi rty.

Pak jsem uviděla novější vzpomínku. Edwardovu tvář. Vypadala strhaně a kdyby to bylo možné jako by byl v šoku. Cítila jsem jeho vůni, takže tu pořád ještě byl.

Začala jsem otevírat oči. Neměla jsem ponětí co můžu čekat. Celou dobu jsem je nechala věřit, že jsem kočka, sice poněkud zvláštní, ale pořád jen zvíře. Teď už však museli vědět co jsem zač. Byly jsme druhy, které se běžně vyvražďují navzájem.

Seděl hned vedle postele.

Nejprve se tvářil vyděšeně, v okamžiku se však jeho tvář uklidnila. Zírali jsme na sebe a mě hlavou prolétávala jedna myšlenka za druhou. Když opominu jeho strhané rysy v obličeji, nevypadal že by se stalo něco hrozného. Esme tedy musí být v pořádku, zřejmě mu ani nevadí že jsem měnič a ačkoliv jsem byla skálopevně přesvědčena, že jsem na té zahradě umřela, tak teď evidentně žiju.

Takže vlastně všechno dobře dopadlo.

V žaludku se mi protestně stáhl. Takže ačkoliv jsem zřejmě povstala z mrtvých, vše ostatní na mě zůstalo stejné. Až mě to rozesmálo.

"Mám hrozný hlad." oznámila jsem Edwardovi. Ten na mě chvíli ještě zíral, než vyběhl z pokoje.

Měla jsem tak aspoň pár minut, abych se zkontrolovala. Nebyl to problém, protože na sobě jsem měla jen lehkou noční košilku, která spíše odhalovala než kryla. No jasně Alice.

Po paměti jsem hledala pozůstatky po krvavých šrámech. Po většině zbyla už jen sotva znatelná jizvička. Jen na krku jsem pod prsty cítila mírně vystupující dlouhý šrám.

No bezva. Poprvé se porvu s nějakým upírem a vypadám jak Frankenstein.

To už se ve dveřích objevil Edward i s plným tácem jídla. Chvilku na mě koukal a já uvažovala, že pokud se v nejbližší vteřině nepohne tak si pro ten tác dojdu sama. Za okamžik mi jej však pokládal na klín.

Vrhla jsem se na jídlo a téměř bez kousání jej hltala. On se při tom pohledu evidentně dobře bavil. Ani úsměv nesmazal z jeho tváře ty strhané rysy.

"Neuraž se, ale vypadáš hrozně." zamumlala jsem, než jsem si do pusy dala další porci raviol.

"Pořád líp než ty před několika dny." vrátil mi to i s úroky. Dokázala jsem si živě představit, jaký na mě musel být asi pohled. Nemohla jsem na to než přisvědčit.

 

Snědla jsem úplně všechno. Tác jsem právě odsouvala stranou, když zaťukal Carlisle na dveře. Na tváři měl profesionální výraz.

"Mohl bych tě prohlédnout?"

Jen jsem pokrčila rameny. Podle mě to bylo zbytečné. Doktora jsem nikdy nepotřebovala. Buď jsme to přežili nebo ne. Nic mezi tím. Poslouchal můj dech, tep, kontroloval zranění. Na konec oznámil, co už jsme stejně všichni věděli.

"Vypadáš naprosto v pořádku. Měla bys ale odpočívat."

Dostatečně spát u mě problém tedy nebude. Spíše mě zajímalo něco jiného. "Můžu si dát sprchu?" Ať se mě snažil umýt kdokoliv, na vlasy rozhodně zapomněl. Zabořila jsem prsty do pramenů ještě částečně slepených krví.

"Samozřejmě." usmál se mému dotazu a vyšel z místnosti.

Podívala jsem se ještě na Edwarda a už pelášila do koupelny. Rozkošnicky jsem nechala padat proud horké vody na své ztuhlé svaly.

Kdyby to bylo v této formě možné, začala bych příst jako kočka.

 

Když jsem byla konečně hotová a z vlasů se mi podařilo dostat poslední zbytky Esminy pěstěné zahrady, vyšla jsem z koupelny, kde na mě už čekal Edward.

Spokojeně jsem se na něj zašklebila.

 

Do nosu mě uhodila Esmina sladká vůně. Nechala jsem se jí vést až k její pracovně. Jakmile mě uviděla na okamžik strnula, pak upustila rýsovací pero na zem a v momentě stála u mě a objímala mě. Být člověk, mám pár žeber zlomených.

"Strašně mě to mrzí holčičko."

Trvalo hezkou chvíli, než se uklidnila.

"Kde jsou ostatní?"

"Carlisle musel ještě do práce a ostatní ve škole. Za chvilku by ale měli přijet. Tedy kromě Emmetta. Potřebuje sehnat nějaký dárek pro Rosalii, aby si ji udobřil."

"Co provedl tentokrát?" uchechtla jsem se na jeho adresu škodolibě.

"Nelíbilo se mu, že Edward s tebou může zůstat doma a on musí do školy. Rosaliinou oblíbenou rtěnkou si na obličej namaloval červené fleky a snažil se to u Carlislea uhrát na plané neštovice."

Jen při té představě jsem se začala klátit smíchy. "Co mu na to řekl?"

"Že může zůstat doma. Pokud bude mít i teplotu."

To už neudržela vážnou tvář ani Esme s Edwardem.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 15. kapitola:

 1
31.03.2012 [21:03]

nikaokto... Emoticon to... Emoticon to nemyslíš vážne, že??? Emoticon Emoticon Emoticon boooože... ten Emm je číslo.. ale Carlisle to totáááálne zabil.. to ti poviem.. Emoticon Emoticon Emoticon že môže zostať doma, ale len keď bude mať aj teplotu.. to.. ááá Emoticon Emoticon Emoticon tak to by asi Emm nezahral.. Emoticon Emoticon Emoticon úúúplne ma to dostalo.. to ti poviem... Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!