Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovic mazlíček 14. kapitola

cvbhjkjhjk


Edward se odmítá hnout od Kiry, stále čeká až se probudí. (Pohled Edwarda)

Kapitola 14.

 

Kira spala již několikátý den. Nehnutě jsem ji pozoroval. Teprve po umytí vrstvy zaschlé krve a hlíny ze zahrady, jsem si mohl pořádně prohlédnout její tvář.

Měla jemné rysy, menší nos a malé plné rty. Nejkrásnější na ní však byli její oči. Bylo to snad jediné co se neměnilo ať měla podobu jakoukoliv. Velké tmavě zelené oči, od kterých jste se nemohli odtrhnout.

Odmítal jsem se od ní hnout a čekal, až je otevře. Carlisle mě musel omluvit ve škole. Svedl to na nemoc. Ani nevím, jakou si vymyslel. Bylo mi to jedno. Stejně bych tam nyní nemohl. Mé oči byly naprosto černé.

 

Do dveří strčila hlavu Alice.

"Můžu?"

Vypadala nezvykle nejistě. Už několik dní neviděla moji budoucnost.

Aniž bych se na ni podíval, přikývnul jsem.

Vtančila do pokoje. Zůstala stát u okraje postele.

"Je moc hezká." Zkonstatovala, když si ji prohlédla. "Ty, ale vypadáš hrozně." obrátila se na mě.

Viděl jsem sám sebe v její mysli. Trochu mě ten pohled zarazil. Nejen, že jsem měl úplně černou barvu očí, pod nimi se mi rýsovaly temné kruhy a tvář jsem měl strhanou, ale klidnou.

Zahlédl jsem i vzpomínku několik dní starou, jak sedím v zahradě svírajíc Kiřino bezvládné tělo a na tváři mám nepřítomný šílený výraz.

To by vysvětlovalo, proč na mě Carlisle mluvil tak opatrně a ostatní se mi raději vyhli úplně.

Vypadal jsem jako bych byl schopný vrhnout se na kohokoliv, kdo by se k ní jen přiblížil.

Kira se ve spánku zavrtěla. Pohlédl jsem zpátky na ni. Stejně jako v kočičí podobě, ani teď nedokázala vydržet v klidu. Při každém jejím pohybu ve mě zatrnulo.

Ani jsem nevěděl, kdy Alice odešla.

 

Nemám ponětí, jak dlouho jsem tam seděl, když jsem zaslechl její zrychlující se tep. Dech se jí zarazil a srdce uhánělo jako zběsilé. Začala mě ovládat panika.

Náhle však otevřela oči.

Zůstala na mě zvědavě koukat a teprve pak konečně vydechla.

Málem mě to dohnalo k šílenství. Doufal jsem, že se to neodráží i na mém výrazu.

Několik minut na mě zírala. Pak jí přes tvář přeletěl rozkošný úsměv. "Mám hrozný hlad."

Zvuk jejího melodického hlasu mě tak fascinoval, že trvalo hodnou chvíli, než mi došel význam jejích slov.

Jen jsem přikývl a okamžitě zmizel do kuchyně. Během chvilky už jsem opět stál v pokoji i s plným tácem jídla. Díkybohu za Esme.

Seděla na posteli. Alici naštěstí před několika dny napadlo nenápadně mi podstrčit noční košili pro Kiru, protože deka se z ní svezla a odhalovala její postavu. Byla jen o kousek větší než Alice, pod opálenou kůží se jí však jemně rýsovaly svaly.

Položil jsem tác před ni. Hladově se vrhla na jídlo. S úsměvem jsem ji pozoroval. Mezi sousty na mě občas hodila zkoumavý pohled.

"Neuraž se, ale vypadáš hrozně." zamumlala s plnou pusou.

"Pořád líp než ty před několika dny." Vrátil jsem jí to.

Nevzrušeně pokrčila rameny. "Jo, to asi jo."

 

Někdo zaťukal na dveře. Carlisle. Slyšel jsem jak se mu v mysli mísí lékařská zvědavost s nadšením, že je konečně vzhůru.

"Mohl bych tě prohlédnout?" zeptal se jí.

Jen pokrčila rameny. Bylo jí to zřejmě jedno. Napjatě jsem sledoval, jak rychle kontroluje její stav a místa, kde utržila nejhorší rány.

Zatnul jsem zuby, když jí odhrnul vlasy, aby zkontroloval jizvu na jejím krku. Příliš dobře jsem si pamatoval, jak vypadala, než se jí začala zacelovat.

"Vypadáš naprosto v pořádku. Měla bys ale odpočívat."

Nevzrušeně na to kývla, jako by dopředu věděla co řekne.

"Můžu si dát sprchu?" zeptala se a podrbala se nervózně na hlavě.

"Samozřejmě." usmál se na ni Carlisle a vyšel z pokoje.

Rychle se odhlédla ještě na mě, v momentě už vybíhala z pokoje.

Když spala, vypadala tak lidsky, že jsem zapomněl jak dokáže být rychlá. Vystřelil jsem za ní.

Zůstal jsem stát přede dveřmi koupelny. Poslouchal jsem každý náznak, že potřebuje pomoct. Kdyby uklouzla, pravděpodobně bych u ní byl dříve, než by stačila vůbec dopadnout na podlahu.

Nic takového se však nestalo. Zevnitř se ozýval jen zvuk sprchy.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!