Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cullenovic mazlíček 12. kapitola


Právě, když byli ve škole, měla Alice vizi tří upírů, kteří v jejich domě napadají Esme. Jelikož dále nic nevidí, dojde jim, že tam bude i Kira. Vyděšeně jedou domů, ale přijedou pozdě.
(pohled Edwarda)

Kapitola 12.

 

Někdy mi škola ubíhala rychleji, jindy nebrala konce. Tohle byl rozhodně ten druhý případ. Otráveně jsem zkoumal četné rýhy na staré tabuli. Po téhle hodině nás čekal oběd a pak další dvě hodiny.

Očima jsem postrkoval minutovou ručičku na hodinách nad tabulí. Při prvním tónu školního zvonku jsem už vstával ze židle.

Na chodbě jsem nevšímavě minul skupinku děvčat, která se po mě ohlížela a pitomně se hihňala. Nevím, co bývá horší. Jestli ty jejich neustálé pohledy nebo jejich vtíravé myšlenky.

V jídelně jsem byl první. Po chvilce se přiřítili i ostatní. Emmett mě rozverně plácl po rameni, až židle pode mnou hlasitě zaskřípala.

"Copak Edíku. Dneska nemáš svůj den?"

Chtěl jsem mu odseknout, když Alice strnula. Měla další vizi. S hrůzou jsem viděl, jak do našeho domu vešli tři upíři. Nikdy jsem je neviděl, ale rozhodně nešlo o přátelskou návštěvu. Měli krvavě rudé oči. Škodolibě pozorovali Esme, která byla v domě úplně sama. Neměla šanci.

Zděšeně jsme se s Alicí otočili na ostatní.

"Jdeme." zavrčel jsem na ně. Překvapeně na mě zůstali zírat, ale k vůli mému zděšenému pohledu všichni okamžitě poslechli.

Vyběhli jsme z jídelny tak rychle, jak jen by to bylo možné u obyčejných lidí. Na parkovišti jsme na to už nedbali. Naskákali jsme do aut a vyřítili se na silnici.

"Řekne mi sakra někdo co se děje?" Zahřímala Rosalie od volantu.

"Do našeho domu přijdou tři upíři a zaútočí na Esme." šeptala Alice roztřesenými rty. Rosalie bez hlesu přimáčkla pedál k podlaze, až se jí podpatek vmáčkl po podlahy.

"Za jak dlouho?" zeptal se Jasper.

"Už jsou u nás."

"Vidíš jestli..."

Alice zavrtěla hlavou.

Otočila se na volvo jedoucí těsně z nimi. Oba věděli, že tu tmu mohla způsobit jen Kira. Bude tma taky.

Edward bezmocně zatínal zuby. Řítili se obrovskou rychlostí, přestože věděli, že je možná již pozdě.

Vděčně pohlédl na Jaspera, který jednou rukou objímal Alici a druhou vytáčel Carlislovo číslo. On sám toho nebyl schopen. Byl naprosto ochromený hrůzou. Jediné na co myslel, bylo, dostat se tam co nejdříve.

 

U domu prudce dupli na brzdu, až kola vyryla do příjezdové cesty hluboké rýhy. Vtrhli do domu.

V obýváku našli kusy dvou upířích těl a otřesenou Esme. Celá se třásla, ale vypadala, že bude v pořádku.

Zdrceně se podívala na mě. Věděla, co v její mysli uvidím.

Zařval jsem, až zděšeně ustoupila. To jsem se už vrhnul k roztříštěným dveřím na zahradu. Ostatní běželi v okamžiku za mnou.

Přes půl zahrady se táhla v půdě rýha až k místu kde právě odtrhával cizí upír zuby od Kiřina zakrvaveného krku. Kožich jí rychle začal nasakovat krví tryskající z rány. Z posledních sil mu zarazila drápy do obličeje.

Přejela mu přes oko a nechala tři hluboké rýhy až ke krku. Rozzuřeně ji odhodil několik metrů, kde zůstala bezvládně ležet.

Vrhnul jsem se k ní. Upíra jsem nechal na starosti ostatním. Za sebou jsem slyšel jen vzteklé vrčení a trhání.

Klekl jsem nad Kiřino tělo. Celý kožich měla potřísněný krví. Z rány na krku jí vytékal už jen slabý pramének. Víc ji v sobě neměla. Její tělo nemělo sílu. Pomalu ztěžka sípala přes prořízlý krk.

Její srdce začalo vynechávat, až utichlo docela. Všechny svaly jí ochably.

 

Pohled se mi zamžil. Párkrát jsem zamrkal, ale nepomohl to. Její tělo se jako by rozplynulo, než získalo opět pevný obrys. Přede mnou zůstalo ležet nehybné dívčí tělo. Pokrývali ji jen hluboké rány, dlouhé vlasy a vrstva zasychající krve.

Můj mozek nebyl schopný normálně pracovat. Voněla úplně jako moje Kira. Byla to pořád ona.

Opatrně jsem nadzvedl roztřesenýma rukama její bezvládné tělo a přitáhl si ho do náručí.

 

Ostatní nerozhodně přešlapovali o kus dál, nevěděli co mají dělat.

Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak seděl a svíral její bezvládné tělo, než jsem ucítil Carlislovu ruku na rameni.

"Měli bychom ji odnést do domu."

Nepřítomně jsem přikývl. Stačil mu jediný pohled, aby se mi ji nepokoušel vzít z náručí. Zvedl jsem ji a pevněji k sobě přitiskl. Teprve pak jsem Carlisle následoval do domu.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovic mazlíček 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!