Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Crescent - 1.Narozeniny a překvapení

02.06.2009 (05:33) • HarrynaPotty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2310×

1.Narozeniny a překvapení

Probudila jsem se při nádherném úsvitu, letního slunce. Dnes budu slavit své sedmé narozeniny a nevypadám na to, v tom pravém slova smyslu. Člověk vypadá v sedmi letech jako neviňátko, malé dítě, které se těší do školy na první den ve škole, ale já vypadám jako patnáctiletá  teenagerka.

I když mi maminka říká, že je na to ještě čas já vím, že přijde den, kdy budu v pubertě. Přeci musím být někdy v pubertě, já chci být v pubertě, já chci mít to, čemu ženy říkají periodu.

Přeci mám na to, jsem napůl člověk a to je dost silný argument. Doufám, že je tam ve mně vše v pořádku, i přes neustálé naříkání mé maminky, že  ještě nejsem natolik vyspělá, že jsem jedinečná, ano všichni říkají, že jsem jedinečná, ale proč prostě neřeknou, že jsem zrůda, monstrum, když na to tak myslím, vždycky ke mně přijde tatínek a řekne ať to tak neberu, že jsem jiná, ale všichni mě milují takovou jaká jsem.

Já chci mít děti, samozřejmě ne hned, ale jednou chci Jacobovi porodit dítě jedno dvě.

Ach Jacob, chudáček je do mě otisklý až po uši a já jsem se do něj bezhlavě zamilovala. Je nádherný a dokonce se, no já to mu říkám přemáhá a chodí se mnou na lov, ano tehdy se ve mně projeví ta druhá část, ta část upíra. Ráda chodím na lov s Jacobem a někdy i s ostatními členy mé velké rodiny. Poslední dobou však začínám pociťovat trochu trému před Jakem, nevím proč, ale pouto k němu už nění jenom kamarádské, ale začíná to být pouto milostné, pouto dvou zamilovaných párů.

Je neuvěřitelné jak někdo jako já může bezmezně milovat, jak je vůbec schopen milovat. Miluji všechny členy našeho upířího ,,gangu,,. Nejvíce samozřejmě maminku Bellu, je hodně vnímavá a nikdy bych nevěřila tomu, co mi tatínek Edward vždy vypráví, aby poškádlil maminku. Říkává, že byla pěkná nešika a smůla ji doprovázela na každém kroku. Ale teď, když je maminka upír nejde vůbec poznat, že byla v období člověka velký nešika, maminka se zdokonaluje i když není stejně rychlá jako tatínek v mnoha věcech už ho dokáže být lepší než on, zatím vím jen o jedné ze zkušeností, maminka má totiž větší sílu než tatínek a ten se za to někdy stydí  a vůbec nevím proč, ale tatínek se začne vychloubat, že je rychlejší.

Můj tatínek je jedinečný exemplář, je hrozně tvrdohlavý a zároveň velice chytrý a zkušený, ale když si něco vezme do hlavy, tak se toho nevzdá.

Pak jsou tu moji prarodiče láskyplná babička Esme a objetavý dědeček Carlisle, ale všem z rodiny říkám jménem je to lepší, nemohla bych říkat Esmé babi, i když na to má dost let, ba i více, ale její tvář, tělo  budí dojem mladé ženy.

Obdivuji hrozně Carlislela, jeho objetavost to, jak zvládl proměnit Edwarda, Esme, Rosalie a Emmeta, musel prožívat velkou žízeň, nechybělo málo a mohl je všechny zabít, ale on své zkušenosti využil bezvadně a já mám teď velkou rodinu.

Rosalie a Emmett. Zamilovaný pár, měli nespočetné množství svateb. Vždy se s tím chlubí, ale jsou prostě zamilovaní. K Emmettovi mám hrozně dobrý vztah na to, že je to můj strýc, právě mě popadá smích, Emmett a strýc? Tato slova nejdou dohromady. Emmett je takové velké, hodně velké dítě. Všechny nezbednosti,co provedl, když jsme si spolu hrávali svedl na mě a pak se jen v zadu pochechtával. Ten jeho úsměv, vždy vypovídá, že má něco za lubem.

K Rosalie mám v posledním pár letech hodně daleko, vzdalujeme se od sebe hodně. Možná je to tím, že vyrůstám, že už nejsem malá nebo, že se jí nelíbí Jacob a raději by mě viděla po boku Nahuela.

Alice a Jasper to jsou dvě nejzamilovanější upíři na světě, hned po mamince a tatínkovi. Jasper budí dojem klidného člověka, ale umí si taky udělat legraci z někoho z naší rodiny respektivně mě, Emmetta však nepředčí. A tak se stávám terčem útoků dvou šílených upírů.

K Alice mám poslední dobou vetší vztah než k Esme a Rosalie, možná je to tím, že má období, kdy se chová jako puberťačka a i tak vypadá, jelikož jsem v období možné puberty a rodině dávám neustálé otázky, většinou mi na ně odpoví Alice, ona jediná mě teď v mé situaci asi chápe.

Právě do pokoje vešla maminka s Roselie a Alice.

Všichni se tak o mě pěkně starají až si někdy myslím, že si to nezasloužím.

Alice najednou promluvila, svým klidným, vyrovnaným hlasem: ,,Jak ses dnes vyspala? Doufám, že ti nebude vadit, když tě dnes obléknu, musíš dnes vypadat zvlášť krásně, když máš dnes narozeniny.''

,,Ale Alice oblékáš mě každý den, tak proč bych dnes měla udělat vyjímku, zrovna když mám narozeniny, to bych ti neudělala.'' promluvila jsem ještě s rozespalým přízvukem.

,,A já tě dnes načešu, budeš vypadat nádherně. Mimochodem Bello nevadilo by ti, kdybych Nessie trochu namalovala, když má dnes narozeniny?'' v tu chvíli, co to Roselie vyslovila jsem pohlédla na maminku a mrkala na ni tak, jak jsem to viděla ve filmu minulý týden s Jacobem.

,,No, tak dobrá, ale jenom dnes a nepřežeň to Rose, nechci aby Renesme vypadala jako nějaká třicátnice, co půl století hledá muže.''odpoveděla maminka, naštěstí se na konci věty usmála a já věděla, že začíná další bezva den.

Alice požádala maminku a tatínka, jestli by moje narozeniny nemohlly být oslaveny v domě Cullenů, jako kdyby nevěděli, že každé moje narozeniny se slavily v domě Cullenů, ale Alice chtěla být zdvořilá, i když předem věděla, kde se moje narozeniny budou slavit a vždy předem ozdobila dům.

Tak mě tedy Alice s Rosalie oblékly, načesaly a namalovaly, zešla jsem ze schodů, abych se podívala mamince do očí a zjistila, co si o tom myslí, usmála se a jen řekla: ,,Jsi nádherná, tak dospělá.''

,,Mami můžu jít za Jacobem?'' pověděla jsem tišeji než obvykle mluvím.

,,Můžeš, ale nesmíš přijít pozdě na oslavu.''odpověděla tónem pečující matky.

Šla jsem pomalu lesem, směrem k hranici La Push, šla jsem pomalu, lidskou rychlostí, chtěla jsem si tento den užít každým krokem až se najednou objevil přede mnou, stál tam, jako na módním molu, políbila jsem ho na tvář a dala mu malý polibek na jeho krásná, jemná ústa. Měla jsem, nevím proč chuť ho kousnout, jedno kam, do ruky, do ramene, do krku prostě si vzít kousek toho nádherné těla.

Drželi jsme se za ruce a procházeli.

,,Jak ses dnes vyspala?'' zeptal se a já mu odpověděla: ,,Docela i krásně.''.

,,Nejsi trochu namalovaná?''ptal se škodolibě.

,,Ano, Roselie mě trochu s povolením Belly namalovala, když mám dnes narozeniny.''

*     *        *

Když nastala ta hodina všichni jsme se shromáždili v domě Cullenů.

Alice nádherně ozdobila celý dům i okolí domu.

Měla jsem nádherný dort, ani skoro nešlo poznat, že byl předem objednán a koupen, Esme nechtěla riskovat a tak, ho objednala u nejlepšího pekaře ve Seattlu.

Po několika hodinách jsem se musela obléci do teplejšího oblečení, maminka slíbila Charliemu, že se k němu ještě dnes zastavíme samozřejmě s Jacobem za zády, on by mě nikdy nenechal někam jít samotnou, i kdyby to měla být jen návštěva Charlieho.

Doufám, že budu někdy schopna ho milovat jako žena.

Myslím na tyto věci dost často, samozřejmě ne v přítomnosti tatínka, on by byl smutný, že se takhle trápím a já bych měla strach, že by začal něco vyčítat Jacobovi, to bych si neodpustila.

Zaklepali jsme na dveře, otevřela nám Sue: ,,Ach, vy jste už tady, tak pojďte dál, já jen musím dopéct maso a hned můžeme začít jíst.''

V té chvíli jsem se podívala na maminku, nevěděla jak se z toho vykroutit, aby nemusela jíst lidské jídlo, ale já ji pověděla, že Jacob sní i její porci. Jelikož jeho žaludek je na to stavěný.

Vždy, když si objednáme pizzu, objednáme si dvě, jednu sní Jake a druhou já. Ano, dáma by o tom neměla povídat, že sní jednu pizzu napočkání, ale já se nesnažím být atraktivní, jelikož mám jednu velkou výhodu, mám chlapce už od narození.

Já si nevybrala jeho, on si vybral mě a jsem s ním šťastná, je s ním hodně legrace.

Jen je mi líto, že nedokončil střední školu, já mám, co říkat já nechodila ani na základku, ale on  má na to hlavu, aby ji dokončil.

Mnohokrát jsme mu nabízeli, aby si dokončil střední školu, tatínek mu dokonce chtěl nabídnout jakési stipendium na vysokou, ale on vždy odmítnul s argumentem: ,,Nemůžu tady Nessie nechat samotnou.'' a já mu vždy na to povím: ,,Já tu nebudu sama, mám celou rodinu na to, aby mě ochránila.'' ale on neodpoví a začne se mi jemně prohrabávat ve vlasech, vždy mi pochvalujíc mé kudrlinky.

Večeře skončila Charlie mi předal dárek, nádherný prstýnek, prý je po jeho mamince. Byl opravdu nádherný, ale nevím jestli se ke mně hodí, hodil by se spíše k dospělé ženě.Sue mi také dala dárek, byl to krásný náramek na ruku z chirurgické ocele.

,,Dnes je chirurgická ocel velice moderním doplňkem'' pověděla Sue, já na to reagovala: ,,Je krásný, děkuji Sue.''.

Jeli jsme autem zpátky domů, ani jsem si nestihla rozbalit dárky od ostatních.

Dojeli jsme k našemu domu a já už spěchala rozbalit si dárky, chudák Jacob to nestihl ani zaregistrovat, že jsem už v pokoji, já myslím, že on na vybalování dárků moc není.

Páni od Alice jsem dostala nádhernou brož do vlasů, skládala se ze zlata a malých kamínků v podobě diamantu a červeného rubína, určitě my ji bude soukat do vlasů každý den.

Od Roselie jsem dostala kosmetický  kufřík plný malování. Myslím, že bych ten kufřík měla držet dále od maminky, přeci si myslí, že je ještě čas na malování, ale lehký make-up nemůže uškodit.

Od Emmetta a Jaspera jsem dostala nový dres a pálku se dvěma míči na baseball, tak že odednes jsem v jejich týmu.

Od maminky a tatínka jsem dostala malé, bílé koťátko, které jsem si tolik přála, jen se bojím, aby mě ho ostatní, no nesnědli., je to směšné pomyšlení, ale Rosalie tak divně pokukovala. Dala jsem ji jméno Coffee, i když měla barvu jako čistě bílý sníh.

A od Jacoba jsem dostala nádherný řetízek na krk se zlatým srdcem.

*   *   *

Celý druhý den jsem přemýšlela jak se mám všem zavděčit za tak nádherné dárky.

Snad, že bych se jim věnovala ještě více než teď? Jde to vůbec?

To bych snad musela s každou moji milou osobou strávit chvíli dlouhou 24 hodin, což bych nevydžela. Tak jak se jim mám odvděčit? Snad postačí jen ,,lidsky,, poděkovat.

Zešla jsem ze schodů, jelikož předešlý den jsme přespala u  Cullenových, protože jsem celý den přemýšlela jak se mám všem odvděčit.

Rosalie právě pomáhala Esme v zahradě a neustále Emmetta dráždila skze skleněné průhledné dveře, snad jen proto, aby ji vzal do náručí a odnesl ji do ložnice či se ji nelíbilo to zahradničení s Esme?

Pozdravila jsem Emmetta hledícího na Rosalie, která  se na něj šibalsky usmívala, trochu jsem se polekala, protože Emmett nevydával žádné známky lidskosti.

Koukal jak mramorová socha a ani nemrkal, jen šibalský úsměv oplatil Rosalie.

,,Ahoj Nessie.'' pozdravil to jsem musela uznat.

Rozhodla jsem se tedy, že pro Esme, Rosali a Emmeta nechám děkovací scénu na později.

Postupovala jsem dále do místností, zdálo se mi to jako postupovat nedobitnou džunglí, kde na mě čekají nevídané, doposud lidmi nezpozorované věci.

Přešla jsem obývák a vešla do kuchyně, avšak tady nikdo nebyl jen Esmeina snídaně nachystaná pro mě, této pochoutce jsme nemohla neodolat a Esme zná moje slabiny, co se týče jídla, takže koblihám pokrytými karamelem jsem prostě nemohla odolat.

Po skonzumování výborné snídaně jsme ji musela zapít a i s tím si Esme umí poradit.

Esme umí asi z rodiny nejlépe připravit kakao, nejde o to, že je vždy jeho teplota stabilní, ale jde o to, že umí vychytat jeho chuť a tak, nebývá ani příliš sladké, jak ho pro mě připravuje Emmett, ano a když mu povídám, že je příliš sladké a že mi to může i uškodit a podívám se na Carlislela, poví mi Emmett: ,,Něčím si přeci musíš osladit život.'' a šibalsky se usměje, on to snad ani jinak neumí.

Dále je tu Rosalie, ta mi cukru dává málo zřejmě proto, abych se nepřecukrovala.

Ale Alice to je jiná, ta se pomalu začíná podobat Esme.

Maminka mi kakao také chystá, zpaměti z dob, kdy byla člověkěm a tak uvažuji, že když byla člověkem moc kakao nesladila.

A je tu tatínek, ten recept odkoukal od Esme a tak je kakao, které mi připraví  totožné s Esmeiným. A Jasper? Tak od toho jsem se teplého kakaa ještě nedočkala, stále však doufám, že ho svými kukadlami jak mi říká přemůžu a on mi ho zkusí připravit.

Podívala jsme se na nebe přes okno v jídelně. Bylo krásně modré a popohnalo mě najít další osoby, žijící v tomto domě.

Vyšla jsme zpátky po schodech, avšak ne do třetího poschodí, ale jen do druhého.

Rozhlédla jsem se a rozmyslela kam dříve.

Zaklepala jsme na dveře, které vedly do ložnice Alice a Jaspera nikdo se neozval, ale já neodolala a pootevřela dveře, nakoukla jsem, ale opravdu tam nikdo nebyl, tak jsem odešla.

Namířila jsem si to do třetího patra, kde leží Carlisleova a Esmeina ložnice, opakovala jsem akci, kterou jsem provedla před chvílí s Alicinou a Jasperovou ložnicí.

Carlisle tam byl!! Vešla jsme a pověděla: ,,Ahoj Carlisle, nevadí, když ti chvíli budu dělat společnost? Neruším tě při něčem do práce?''

,,Renesme ty nikdy, jen pojď , tuším že jsi chceš o něčem se mnou promluvit?''

,,Ano, včera jen, co jsem došla, přemýšlela jsem jak vám všem poděkovat za ty dárky, co jsme dostala od vás k narozeninám.''

,,A k jakému závěru jsi došla?''zkřivil trochu zvědavostí obočí.

,,Že, by stačilo jen poděkovat, ale hledám všechny a nikdo, nikde.''

,,Alice, Jasper  jsou na lovu.Bella a Edward se šli někam projít a Esme si asi viděla s Rosalie v zahradě spolu s Emmettem.''

,,Ano, to jsme je viděla, jen Carlisle, teď si asi půjdu lehnout do našeho domu, tak jestli bys nemohl poděkovat Esme za tu výbornou snídani a kakao, své děkovné scény nechám na později až budou všichni v domě.'' ulehla na mě z ničeho nic najednou hrozně velká únava.

,,Dobře, rád ji to za tebe vyřídím.''

Skoro už jsem odešla z místnosti, ale otočila jsem se a řekla: ,,Děkuji Carlisle.''

,,Ale není za co Renesme.''

Sešla jsem  po schodech dolů a vyšla ven, podíval jsem se dnes již po druhé na nebe, objevily se na něm malé houfy bílých obláčků připomínající mi stádo oveček.

Připadám si jako lev, který vůbec nic neulovil, sežral potravu všem samicím a teď po nic nedělání se chystá dát si šlofíka.

Rozutíkala jsem se, těšila jsem se do svého pokoje  načichlého vůní Jacoba, do své načichrané postele, nechtělo se mi spát, ale těšila jsem se až skočím do té postele.

Nechtělo se mi ani jít dveřmi, skočila jsem do svého pokoje oknem, byla tu pěkná zima, včera večer jsem ho zapomněla zavřít, když jsem odcházela ke Cullenům. Okamžitě jsem zapla topení a skočila jsem s opatrností do své postele, nejednou se mi stalo, že jsem skočila do své postele a ona praskla, prostě jsem neodhadla odras a sílu v něm odraženou, zakryla jsem se. Otevřela jsem šuplík ve svém nočním stolku a vzala si svoji nejoblíbenější knížku, byla to hodně fantasy kniha od Jonne Kathleen Rowlingové třetí díl Harryho Pottera, tentokrát ve španělštině, ovládám zatím jen sedm světových jazyků, angličtinu můj rodný jazyk, španělštinu kvůli mamince, italštinu kvůli Esme, francouzštinu kvůli Alice, ta umí vždy tak divně pozvednout nos, když mi ukazovala názorně, jak to dělají Francouzi, hrozně mě to vždy rozesměje.  Ruštinu, abych vždy rozesmála Emmetta, líbí se mu ta ,,divná'' slova, zní mu to jako jazykolam, říká že se to podobá čínštině, té taky obyčejný Angličan nerozumí. Němčinu kvůli Rosalie, nevím proč se tento jazyk Rosalie líbí, zdá se mi trochu drsný. Latinu kvůli Carlisleovy, s tím si vždy povídám o tom jak se měl v práci a on je můj učitel latiny, není přísný, vždy mi něco vysvětlí je to nejlepší učitel pod sluncem? Pod střechou by znělo věrohodněji. Tento díl mám nejraději, četla jsem ho v původním jazyce angličině a ve francouzštině, ale nedokázal jsem si představit ráčkovat Harryho Pottera, prostě mi to nešlo do hlavy.

Když se teplota v mém pokoji pohybovala v takovém rozsahu, kdy jsem mohla odhodit svoji teplou deku, vstala jsem a šla do koupelny.

Podívala jsem se do zrcadla a málem jsem omdlela. Byla jsem tak neupravená, řasenku rozmazanou a na hlavě neidentifikovatelný účes. Myslela jsem, že ta osoba koukající na mě ze zrcadla ve skutečnosti nejsem já, ale věděla jsem, že se mýlím.

Tak co mám udělat jako první? Napustila jsem si vanu odhadujíc teplotu tekoucí vody  na 39 - 40 stupňů, protože moje teplota těla je 38,5 stupňů a ta voda byla pro mě trochu teplejší, ale to mi nevadilo .

Při napouštění vody do vany  jsem tam trochu nalila levandulové pěny, aby to povzbudilo mé smysly, jak se píše na obalu láhve, ale u mě to spíš působí jako uspávající vůně. Vyslékla jsem to prádlo, co jsem měla na sobě a hodila ho do koše se špinavým prádlem.

Vždy, když maminka pere prádlo, nemohu se neudržet a směji se. Je to hrozně srandovní vidět upíra prát, samozřejmě nedokáži si představit prát Emmetta, měla bych strach, co by zbylo z toho oblečení, které bych mu dala na starost.

Maminka nemusí prát, Esme ji mnohokrát nabízela, že si špinavé prádlo můžeme dávat k ní prát, ona by byla ráda, ale maminka chce být samostatná a chce mi dokázat, že i ona dokáže dělat domácí práce, tak dobře jako Esme, i když více  než sedm let, co se maminka stala upírem, stále si pamatuje ty ,,lidské vlastnosti,, ,které měla.

Jako třeba umývání nádobí, které umývala hlavně po Charliem, ale také i po sobě a k tomu patří i utírání nádobí, avšak doba se mění, jak říkává Carlisle a dnes by se dalo říct, že celá moje velká rodina umývá nádobí, jestli se to dá takhle říci. Prostě když někdo dojí, což jsem  já, vždy se někdo najde kdo to špinavé nádobí odnese ze zdvořilosti z mého místa, kde právě jím nebo piju a dá ho do myčky, abych se nemusela namáhat, ale pro mě to námaha není, tak že se to stane jen, když nedávám pozor nebo jsem zabrána do rozhovoru. Ale když do našeho domu přijde na návštěvu Jacob. Tak má největší spotřebu nádobí on, ale on je zdvořilý a vždy své špinavé nádobí po sobě umyje.

Esme používá myčku a i u nás doma máme myčku.

Když jsem byla předminulý víkend u Charlieho, tak umývám nádobí ručně, přestože Charlie dostal od maminkdy a tatínka před rokem myčku, nechává ji stále bokem nezapojenou a využívá spíše dřez. Maminka mi mnohokrát povídala o svém životě, určitě  mnoho věcí  zapomněla, ale Charlieho lidské zlozvyky nelze zapomenout.

Charlie toho moc nenamluví, maminka říká, že mu můžu říkat jak chci, ale když mu občas řeknu dědo, pukne mu srdce radostí. Tak tedy, když ten předminulý víkend jsem byla u Charlieho, velice jsem se divila. Myslela jsem, že se Charlie překonal  a naučil se vařit, po příjezdu jsem se totiž podívala do lednice a byla plná jídla a to jídlo překvapivě vypadalo jedle. Zeptala jsem se Charlieho: ,,Charlie ty jsi se naučil vařit? Nebo jsi vykradl kuchyň v nějaké restauraci?''

,,Ne, ani jedno. Sue nám navařila na víkend je to hodná dáma.''  řekl a já na to reagovala slovy: ,,A já si Charlie myslela,že už jsi se naučil vařit.''

,,No, myslím Renesme, že víš jak by to dopadlo, kdybych vařil.'' pousmál se.

S Charliem je vždycky sranda, tedy když mluví. On když jednou otevře pusu vypadne z něho něco vtipného., maminka asi myslí, že se změnil poté, co jsem se narodila a on zjistil, že na světě nejsou jenom nejkrutější rasou lidé, ale že existují upíři a vlkodlaci.

Bylo dobré, že mu to Jake řekl hned, Charlie měl právo vědět na čem je, ale s Renée a Philem to bylo těžší. Proto se moje rodina i s Jakem rozhodla, že jim to něřeknem.

Mám strach, všichni kolem mě stárnou.

Renée jsem viděla párkrát, tatínek mi vymyslel nemoc při které dítě rychle roste a v určité době se tento rychlý růst zastaví, nepamatuji si název té nemoci. Nechtěli jsme Renée rozrušit, ona nám o svých problémech neřekla, ale Phil se nám svěřil, že Renée má v poslední době nějaké problémy se srdcem. Maminka se touto situací v současné době hodně trápí.

Mám takový dojem, že maminka chce od Carlisleho, aby proměnil Renée, kdyby došlo ke kolabsu jejího srdce, Renée totiž operaci srdce odmítá je to pro ni moc rizikové. Carlisle s tím souhlasí jen částečně, mohl by to udělat pod podmínkou, že by se maminka zeptala Renée, jestli to opravdu chce.

Mezitím Charlie je už čtyři roky rozhodnut, že chce umřít  jako normální člověk a nechce se nikdy stát upírem.

Vložila jsem pravou nohu do vany, a poté jsem do ní slouzla celá. Ponořila jsem se a vynořila, abych si umyla svůj obličej. Hrála jsem si s bublinkami, nabrala jsem je do ruky a pak na ně foukala až se rozletěli po koupelně tam, kde přistáli udělaly malé kapky vody. Chvíli jsem si s nimi hrála a poté jse vylezla z vany. Zabalila jsem se do bílé osušky, vzala hadru a utřela ty malé kapky od  bublinek.

Najednou jsem zaslechla kapání, jako by nějaké kapky zřejmě vody padaly na kachličky. Že by potrubí nebo prasklé hadičky? Až se vrátí tatínek povím mu to.

Šla jsem se obléci do své převlékárny, kde ležela i moje velká šatna.

Oblékla jsem se, chtěla jsem jít do koupelny pověsit osušku a v tom jsem na ní uviděla červené fleky. Šla jsem zpátky do koupelny a podívala se na místo, kde jsem před chvíli stála a slyšela to kápání dopadajících kapek na kachličky. Byly tam kapky krve ze mě!!! Pane,jó!!! Co když je to ...!!! Nebudu na to myslet. Ale musím, zamyslela jsem se a v hlavě jsem křičela a doufala, že mě tatínek uslyší, myslela jsem na to že krvácím a ať přivede Carlisleho a hlavně maminku, doufala jsem že to slyšel. Klekla jsem si do jednoho ze čtyř rohů koupelny, mačkajíc svoji osušku a čekala až někdo dojde, asi jsem usnula.

*    *    *

Po chvíli jsem se probudila: ,,Renesme, jsi v pořádku? Edward slyšel tvé myšlenky.''

,,Ano i ne.''

,,Tak to už tu jednou bylo.'' pověděl tatínek zamyšleně.

,,Já jsem dostala asi periodu.'' nebyla jsem si tak úplně jistá, ale co jiného by to mohlo být? Podala jsem Carlislemu osušku od krve a ukázala prstem na kapky krve na zemi.

,,Nezranila jsi se Renesme?'' zeptal se tatínek.

,,Ne.'' řekla jsem jednoznačně.

,,Pojď se mnou Renesme, musím tě prohlédnout.'' pověděl mi Carlisle starostlivě.

Tatínek mě objal  a donesl do domu Cullenových, donesl mě do Carlisleovi pracovny a položil mě jemně na pohovku. Carlisle mi prohmatal břicho a pak se zamyslel a odešel to asi prokonzultovat s ostatními členy mojí rodiny.

Vstala jsem z pohovky a pootevřela dveře, zaslechla jsem tatínkův hlas: ,,Bello, měla by si Nessie odvést zpátky k nám domů a ty Alice by si mohla jít koupit.'' zamyslel se: ,,Však ty víš co .'' dodal.

,, Ano, Edwarde vím co myslíš.''odešla z domu.

Uviděla jsem Carlisleho, jak poodešel o pár kroků k telefonu, vytočil číslo a začal mluvit, rodinná rada se rozešla.

Rychle jsem potichu zavřela dveře, ale stejnak si myslím že mě slyšeli, upíří sluch je hrozně dobrý lepší než můj., lehla  jsem si zpátky na pohovku.

Maminka vešla do místnosti, pohladila mě s lehkostí po vlasech.

,,Ach Renesme, nevěřila jsem, že to někdy přijde, jsi přeci polo-upírka.''

,,Mami to je tedy pěkná podpora.''

,,Promiň.'' řekla hladíc mě potváři.

Objala mě, cítila jsem se jako v mrazáku, mám maminku moc ráda, jsem hrozná, ale nevím k čemu jinému bych mohla přirovnat teplotu jejího těla.

,,Pojď, Alice se zachvíli vrátí s ...ty víš s čím, pojď bylo by lepší, kdyby si byla v klidu ve svém teplem vyhřátém pokoji .''

Chtěla mě vzít do náruče, ale já udělala takové gesto, které ji v tom zabránilo, tak zřejmě pochopila, že nechci být nesena.

Tak mě jen objala a zároveň jsme vstali, jelikož její kůže byla tak studená bylo těžké se celou cestu nedívat ne její ledové ruce držíc mě za rameno, musela jsem si uvědomit, že je to moje maminka, že to není nějaký krvežíznivý upír, ale prostě mi to nedalo a vždy, když jsem si myslela, že nedává pozor, i když to vlastně nejde, aby upír nedával pozor, ale nevím jak to mám vyjádřit v mém slovníku jsem koukla na její ruce.

Celou cestu jsem pozorovala krajinu, kterou jsme procházeli, bylo to jako bych vnímala tu krajinu teď trochu jinak, jako bych vnímala celý svět jinak.

V zamyšlení jsem upadla, tedy skoro maminka mě chytila a usmála se. Já věděla proč.

Připomněla jsem ji její ,,lidské vydání,,. Za dob, kdy byla nešikovná, možná proto se tak líbila tatínkovi a Jacobovi, že měla potřebu, aby jí někdo ochraňoval.

Bylo mi trochu smutně, když jsem se od Jaka dozvěděla, že původně milovala mojí maminku, říkal však, že to co cítí ke mně je silnější, že je to zřejmě tím otiskem.

Ale jsem ráda, že se mi s tím svěřil, že mi to řekl na rovinu. Představa, že bych mohla být Jacobova dcera je děsivá, on by mohl být dobrý otec, ale tak, jak je to teď  jsem prostě ráda. Nedokáži si představit, že bych byla vlčice. Zní to zajímavě a jak bych se jmenovala Renesme Carlie Blacková?. Není to jedno? Určitě se jednou budu jmenovat Blacková, pokud si mě Jacob vezme, ale on nespoutaná duše má na všechno čas.

Je mu 22 let a mě je 7, možná je to trochu rozdíl věkový, ale já se cítím mnohem starší a teď už jsem dospělá!!! Křičí vě mě ta nová část, ta část ženy.

Došli jsme do domu a teď mi je trapně, teď má přijít taková ta scéna, kdy mě maminka s Alice, která právě přijela, budou poučovat o těch věcech na tu věc, kterou právě mám, když já se poprvé za svoji existenci před těmito osobami, tak stydím...,aby celá moje rodina věděla a dokonce i Jake, věděli kdy mám periodu a teď mě budou poučovat o věcech o kterých už dávno vím. Carlisle, popadl mě smích, když mi bylo 5 a půl dívala jsem se v televizi na dokument a já se ho zeptala co je to perioda. Měla jsem se spíše zeptat Esme, maminky, Alice nebo Rosalie, ale nikdy by mě nenapadlo zeptat se na to Emmetta, Jaspera a teď se přímo dusím smíchy.

Měla jsem už dost těch Emmettových a Jasperových vtípků a tak, tři měsíce po té, co mi Carlisle vysvětlil co je to perioda, jsem se rozhodla si z nich udělat srandu a tak, když byli sami, jsem se jich zeptala, co je to perioda.

,,No, já bych to Renesme raději nechal na Emmettovi.'' řekl Jasper po zodpovězení otázky a odešel do domu, tak jsem stáli venku před domem jen já a Emmett.

V Emmettově obličeji se objevila načervenalost, i když to u upíra nejde nebo spíše jsem si tu načervenalost představovala, kdyby Emmett byl člověk byl by teď červený jako jahoda. Podíval se na mě a zeptal se: ,,No, perioda, co bych ti k tomu měl říct Renesme a na co konkrétně chceš vědět?'' a na co jsem mu odpověděla v skoro šesti letech?

,,Co je to perioda a jak se pozná?'' a Emmett reagoval slovy:,,Pozná se to tak, že to pozná žena.''

,,A jak to pozná žena?'' zeptala jsem se a zadržovala jsem přitom smích.

,,Že krvácí.?''znělo to spíše jako otázka .

,,Žena krvácí a neumře? Není to divné?''

,,Je, ale tak už to prostě je.''

,,A k čemu se to používá.'' to byla tedy trefa, měla jsem strach, že ten smích vypustím.

,,No, používá se to k ......aby žena mohla mít děti.''

,,A jak se to používá?'' ptala jsem se otravně dál., musela jsem počkat až přijede Carlisle domů a Emmett za ním přijde a řekne mu, že jsme se bavili o těch to věcech a Carlisle mu poví, že už vím, co je to perioda tři měsíce, když mi to vysvětloval.

,,Používá, ono se to nepoužívá, ono to tak dělá samo.''

,,Myslíš ty děti?'' zeptala jsem se s podivným výrazem ve tváři a měla jsem strach, abych se neprozradila.

,,Ne, to krvácení.''

,,Aha a to se děje kdy?''

,,Jestli myslíš Nessie krvácení, tak to jen tehdy, když má žena periodu.''

,,Takže žena má periodu, když krvácí a může to být naopak?''

,,Jak to myslíš Ness?''

,,Žena krvácí, když má periodu.''

,,Jo, to mohlo.'' a určitě přemýšlel o tom, že měl dávat větší pozor v biologii, když brali ve škole rozmnožování a pohlavní ústrojí člověka.

,,Emmette můžu se tě na něco ještě zeptat?'' a už jsem slyšela přijíždět Carlisleovo auto, poslední otázka, která ho musela dostat.

,,Ano, můžeš Nessie.''

,,Jak se dělají děti?''

,,No, je k tomu zapotřebí.....muž a žena.'' přemýšlel.

Musela jsem to vydržet, chtěla jsem se smát až by mě to rozplakalo., tatínek nás začal odposlouchávat od dvou posledních otázek a věděl, že mi teď nevadí, že mi čte myšlenky, obvykle ho za to pokárám, je to divné, jak říká Jacob: ,,Nemám rád, když se mi ta pijavice šťourá v hlavě.'', samozřejmě tu pijavici  vždycky vynechám, když tatínkovi nadávám, ale většinou mu to řeknu jinak jako třeba ,Je to dost neosobní tati' nebo ,Tati tobě nestačí číst myšlenky skoro celém rodině ty musíš číst i moje myšlenky' apod.

Avšak teď mi to opravdu nevadilo jem mi vkradl do mysli: ,,Vedeš si dobře.''.

Emmett pokračoval: ,,Dají si pusu....'' ani to nedořekl a já na to reagovala: ,,Takže, když tobě dám pusu budu mít s tebou dítě? Já jen jsem se včera řízla a trochu to krvácelo, takže jsem měla periodu, tak si prosím Emmette dávej pozor na děti jsem ještě mladá a nechci, aby mě to zkazilo postavu.''

Emmett šokován, nevěděl, co má chudák odpovědět.

Tatínek všem v domě řekl o co se pokouším a smáli se mému výrazu, Emmett se otočil a Carlisle s úsměvěm k nám přišel a poklepal Emmettovi na rameno.

,,Co se děje Carlisle, já tomu nerozumím?''

,,Na tohle téma jsme se s Renesme bavili už před třemi měsíci.'' a smál se.

Emmett si uvědomil, co se tady odehrálo a já se na něho podívala a řekla mu do ucha: ,,Mám tě.'' a šla jsem do domu, kde mi sklidili všichni aplaus.

Rosalie se na mě podívala a řekla: ,,To bych do tebe Renesme nikdy neřekla.''

Emmett ve dvěřích zvolal:,,Jo, je dobrá.''

Pozor Jaspere, jsi zřejmě na řadě.'' řekla Alice hledící na Jaspera , který se pousmál: ,,Budu si dávat pozor.''vypadlo z něj.

,,Dáš si něco k jídlu?'' zeptala se mě Esme.

,,Ne, děkuji.'' pocítila jsem v krku knedlík. Ne, nebyla to chuť, žízeň po krvi, ale žízeň po vodě, tekutině, která by vyplavila ten knedlík v krku.

,,Esme, já jen nemáš něco na pití?''

,,Ale, ano.'' vzala mě za ruku a šli jsme směrem do kuchyně.

,,Chceš něco teplého nebo studeného?''

,,Studené.''

,,Dáš si coca - colu, sprite, minerální vodu nebo mám jít koupit něco jiného?''

,,Esme, já nepotřebuji mít supermarket, stačí merálka.''

Nalila mi ji do sklenice já ji okamžitě vypila a tak, jsem utopila ten knedlík.

Když, se tak rozvzpomínám, tak škoda, že mi na tento vtípek nenaletěl Jasper, bylo by zajímavé slyšet od něho nějaké poučení o rozmnožování. Mám takový pocit, že on něco tušil, proto asi odešel a nechal tam Emmetta samotného vstříc mým otázkám.

Autor: HarrynaPotty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Crescent - 1.Narozeniny a překvapení: