Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Cesta věčnosti-9. kapitola

Stephenie Meyer holding book

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Cesta věčnosti-9. kapitolaTak a je tady devátá kapitola. Jsem docela zvědavá, kdo mě řekne první, že mě zabije! :-D :-)Je zase dlouhá. To co je napsáno kurzívou je součastnost. Nezapomeňte, že Bella vypráví svůj příběh. Teď už vás nebudu zdržovat. Pls komentíky. Díky Adka

10.05.2009 (14:00) • Adka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2468×

 

9. kapitola

To snad není možné. V poslední lavici totiž taky seděl upír. Díval se na mě stejně vyjeveně. Už jsem se chtěla otočit a utéct, když do třídy vešel učitel. „Dobrý večer. Slečno, prosím sedněte si." Pověděl. Vyšla jsem tedy uličkou k jedinému volnému místu, které bylo právě vedle toho upíra. Svezla jsem se na židli a desky jsem si položila na stůl. „Ahoj" ozvalo se vedle mě, tak potichu, že to lidský sluch nemohl zaznamenat. Otočila jsem se čelem k němu a odpověděla jsem mu stejně na pozdrav. Usmál se na mě a napřáhl k pozdravu svou ruku. „Já jsem Lucas Mend." Podala jsem mu svou ruka a on ji vřele stisknul. „A já jsem Isabella Marie Swan." Řekla jsem. „Těší mě, Isabello."  Usmála jsem se a pořádně jsem si Lucase prohlédla. Byl černovlasý, měl charakteristickou bledou pokožku a ostře řezané rysy. Co mě potěšilo, bylo, že měl karamelové oči. Musela jsem se usmát znovu. Taky si mě prohlížel, a jakmile zaznamenal můj úsměv, tak se mě potichu zeptal: „Co, je?" „Ale nic, jenom ty tvoje oči, nelovíš lidi." Odpověděla jsem a opět jsem se zazubila. On se zasmál, až ho učitel okřikl. Ouha ani mě nedošlo, že je hodina. Musím dávat pozor. Řekla jsem si a otočila jsem se k vyučujícímu. Lucas mě poočku pozoroval, ale taky už dával pozor. Během přednášek jsme se už spolu nebavili. Musím uznat, že jsem toho moc nepochopila.

Škola utekla hodně rychle. Když jsem si už balila svoje zápisky, co jsem si udělala během hodin, zeptal se mě Lucas. „Neměla bys teď čas?" „Je mi líto, ale musím do práce a vracím se z ní až v pět ráno." Odpověděla jsem, trochu zklamaně. Lucas si povzdychl, ale potom se mu zablýsklo v očích. „Mohl bych přijít k tobě. Říkal jsem si, že bys chtěla pomoc s učením, a taky si musíme promluvit, jako upíři." To poslední slovo zašeptal tak že by ho nikdo neslyšel, i kdyby stál přímo u nás. „No já nevím." Řekla jsem mu popravdě. „Nemusíš se mě bát. Vím, že se moc neznáme, ale když budeme u tebe, nemůžu připravit žádnou past." Dodal s úsměvem. Musela jsem se zasmát. „Dobře tedy. Sejdeme se u baru, který ti teď ukážu přesně v pět hodin, ale jestli se opozdíš. Svojí hrozbu jsem nestihla dokončit, protože mi skočil do řeči. „Neboj, neopozdím se. Ale měli bychom vyrazit, abys nepřišla pozdě do práce." V sekundě jsem se podívala na hodiny a vystřelila jsem ze školy, jak nejrychleji to šlo. Lucase jsem měla v patách.

Celou dobu jsem k baru běžela lidským během a Lucas se snažil udržet tempo. Jakmile jsme se blížili k baru zvolnila jsem tempo. Lucas mě v sekundě dohnal a já se na něj okamžitě osopila. „Zbláznil ses, používat upíří rychlost ve městě. Chceš nás dostat do malérů!"  Lucas se pohrdavě usmál. „No tak Isabello jenom klid. Nikdo tu nebyl." Uznala jsem, že má pravdu a uklidnila jsem se. „Tak tady před tím barem mě v pět vyzvedni. Budu na tebe čekat maximálně minutu. Potom půjdeme ke mně." Řekla jsem mu. On se jen usmál a odpověděl. „OK."  Potom jsem se na něho ještě usmála a zmizela jsem v baru. Zrovna se otevíralo a já to naštěstí stihla přesně. Byla jsem ráda, že nedostanu vyhazov hned první den. Šéf byl asi taky rád.

V baru přesně jak jsem předpovídala, mi to šlo s ovládáním dobře. Byla pravda, že narážky na mou osobu byly většinou hodně nechutné, ale dalo se to přežít. Obsluha mi šla výborně, jelikož jako upír mám dokonale vyvinutý hmat. A tak jsem nic nerozbila a ani nevylila. Je pravda, že se při nejhorším můžu zachránit ještě svými rychlými reflexi.

Tak a šichta byla za mnou. Mohla jsem si konečně vyměnit místo s klukem, co byl číšník. Byl hodně veliký a hubený, měl špinavou barvu blond vlasů a ani moc nekomunikoval. Naštěstí přišel včas, a tak na mě nebude Lucas čekat. Šla jsem se převléknout a trochu upravit. Ještě, že jsem upír. Alespoň nejsem unavená.

Vyšla jsem před bar, kde na mě nikdo nečekal. To je zvláštní, už tady měl být! No, čekat na něho nebudu. Udělala jsem dva kroky a uslyšela jsem za sebou smích. Otočila jsem se a tam stál, kdo jiný, než Lucas. „Jdeš pozdě." Vyštěkla jsem na něj. Lucas se zasmál ještě víc. „Taky tě zdravím. A nejdu pozdě, řekla jsi mi, že na mě čekáš jednu minutu a to ještě není." Řekl mi a zvonivě se opět rozesmál. Zamračila jsem se na něho a lidskou chůzí jsem se vydala domů. „Kam si myslíš, že jdeš?" zeptal se mě v té samé chvíli, co se upíří rychlostí dostal přede mě. „Domů!" ucedila jsem skrz zuby. Zamračil se a povídá. „Já myslel, že jdeme spolu." „No ano nikdo ti nebrání, abys šel se mnou." Řekla jsem mu a mile jsem se na něho usmála. Teď se naštval on. A já se smála. Nakonec to nevydržel a začal se smát se mnou. Najednou jsem přestala a nervózně jsem vzhlédla k nebi. „Co se děje?" zeptal se opatrně Lucas. „Nic. Já jenom, že jestli tady budeme ještě chvíli stát, tak se nestihneme včas ukrýt před sluncem." Lucas mlčky přikývl a vydali jsme se na cestu. Opět jsme museli běžet lidským během. Lidé totiž začali chodit do práce, a tak by nás mohl nikdo spatřit.

Ke mně jsme doběhli v rekordním čase a ještě jsme měli rezervu. Recepční si zálibně prohlížela Lucase, který neměl daleko k výbuchu smíchu, stejně jako já. Začala mu dělat oplzlé návrhy. Lucas se jí zdvořile omluvil. Ale ona se na něho přímo sápala. Nakonec mě Lucas chytil za ruku a řekl mi, tak aby to slyšela: Miláčku pojď, půjdeme už do postýlky." a já jsem ho odváděla do pokoje. Recepční na nás koukala s otevřenou pusou. A my jsme měli, co dělat abychom se udrželi v klidu. Jakmile jsme se, ale dostali do mého pokoje, svalili jsme se na postel a nemohli jsme přestat se smíchem. Potom jsem si ještě s Lucasem plácla. „Tak to se nám povedlo." Vykřikl Lucas. „Jo to jo." Souhlasila jsem. Připadalo mi, že se známe odjakživa. Uklidnila jsem se a usmála se na Lucase. Ten se na mě zazubil a šel zatáhnout závěsy, aby nám do pokoje nesvítilo slunce. Posadil se ke mně na postel a začal mluvit. „Tak já jsem starej asi 80 let. Vegetariánem jsem začal být, před 10 lety. Tohle je už moje 3 střední škola, kterou bych moc rád udělal. A co ty?" „No tak mě někdo přeměnil asi před 16 lety. Vegetariánem jsem už čtvrt roku. Tady ta střední škola je moje první a moc ráda bych měla vzdělání. Lucasi myslím, že spolu můžeme úplně krásně vycházet. Já mám strašně ráda upíří společnost!" dořekla jsem a usmála jsem se. On se taky usmál. „Tak fajn. Budeme kamarádi. Můžeme spolu zítra zajít na lov. Co ty na to?" „Úplně s tebou souhlasím. Na lov budu stejně potřebovat. A já vím, že jsem strašná, ale pomohl bys mi dohnat, to co jsme se dneska naučili?" zeptala jsem se. „Jasně není problém, všimnul jsem si, že v tom trochu plaveš! Navíc kvůli tomu jsem taky přišel!" Usmála jsem se a pustili jsme se do učení.

Když si na tohle dnes vzpomenu, tak je mi hrozně. Moc ráda bych se vrátila do té doby. Za Lucasem a do té školy. Byly to bezstarostné časy. Ale rychle zpět k mému vyprávění!....

 

Autor: Adka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cesta věčnosti-9. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře