Ahoj, je tu další dílek, je to 1.díl akorát z pohledu Edwarda, nebude takhle napsaný každý díl, nebojte, myslim že by vás to ani nebavilo xD. Jinak děkuji za krásný komentáře u prvního dílu, moc mě potěšily a navnadili pokračovat. Kují
03.05.2009 (15:00) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3288×
Pohled Edwarda:
Letěli jsme letadlem domů, na letišti bude čekat Carlisle s Jasperem, aby pomohli Belle - takhle sem se musel uklidňovat celou cestu. Bella bude v pořádku, jen co se dostaneme do Forks vyndáme to, nebude jí to dále ubližovat, ona nesmí zemřít.
Po dlouhém letu jsme konečně začali přistávat. Na nic jsem nečekal a co nejrychleji jsme vyšli z letadla do terminálu, kde nás už čekal Carlisle a Jasper. Pocítil jsem náhlou vlnu klidu, když jsme se dostali do Jasperovi blízkosti. Střelil jsem po něj děkovným pohledem, nechtěl jsem moc mluvit, on to pochopí.
Chytil jsem Bellu kolem pasu a přivinul si jí k sobě. Je tak křehká a zranitelná. Kdyby nebylo mě, nemusela by se neustále vystavovat nebezpečí, je to moje vina. Neměl jsem vůbec na její pitomou podmínku přistoupit. Mělo mě hned napadnout, že se něco stane. Vždyť ona je člověk a já? Já jsem nebezpečný upír, který jí jedním pohybem dokáže ublížit, nebo dokonce zabít.
Protřepal jsem hlavou, nesmím si tohle připouštět. Teď je nejdůležitější dostat Bellu k nám domů, do bezpečí a vyndat toho tvora z jejího lůna.
Když jsme si vzali svá zavazadla, odebrali jsme se na parkoviště k autu. Posadili jsme se mlčky s Bells dozadu, každý zabraný svými myšlenkami. Nikdo nebral ohledy na předpisy, které jsou stanoveny pro jízdu v autě. Tahle situace je vážná, není čas hrát si na zodpovědné lidi.
Dojeli jsme k domu, nikdo za celou cestu nic neřekl, a ani jsem neposlouchal jejich myšlenky. Hned jak jsme zastavili před domem, jsem šel Belle otevřít dveře od auta. Bella nic neříkala a ani nic nenamítala - to mě překvapilo, to bych od Belly nečekal, ale neměla ráda děti, sama ví, že jí ten plod může zabít.
„Kam tak pospícháš?“ zeptala se najednou. Měl jsem o ní strach, bál jsem se že jí ztratím navždy, že jí to ublíží. Chytl jsem její ruku a popoháněl ji do domu.
„Bello, neboj se dostaneme to ven než ti to ublíží,“ uklidnil sem jí. Nechtěl jsem ani pomyslet na to, že by se jí mohlo něco stát. Automaticky jsem si jí přitáhl blíž. Ne, to nedovolím.
„Ne.“ Zalapala po dechu, když jsem jí vedl do Carliseovi ordinace. „NE!“ zakřičela nahlas.
„Bello, budeš v pořádku, neublíží ti to,“ rychle jsem jí uklidňoval a sebe přesvědčoval, že jí nelžu.
„Ne, to ti nedovolím! Ty chceš zabít naše dítě!“ křičela na mě. Pak mi to došlo, projela mnou bolest, ona se nebála o sebe, ona se bála o to co jí zabíjí. Mělo mě to napadnout hned, tohle je normální reakce Belly. Zlobil jsem se sám na sebe. Budu jí muset ublížit, pomoc jí i přes její protesty.
„Bello, ono tě to zabíjí,“ zašeptal jsem, na konci věty se mi zlomil hlas.
„Já ti to nedovolím!“ Nikdy nemluvila sebejistěji. Z očí jsem jí vyčetl její odhodlání, rozhodla se.
„Bello.“ Zastavil jsem a vzal ji obličej do dlaní, takže se mi musela dívat do očí. „Prosím, nech mě udělat, to co tě zachrání,“ naléhal jsem na ní, další vlna bolesti mi projela tělem.
Chytl jsem ji do náruče a Jasper mi pomáhal, musíme jí do na lehátko. Samozřejmě, že se nenechala, museli jsme to udělat proti její vůli.
„Edwarde, nedovol to je to taky tvoje dítě, prosím,“ prosila. Viděl jsem jí na očích, jak moc ji ubližuji, ale jí vůbec nezajímalo, jak ona ubližuje mě. Nezáleželo jí, jak mě to ubíjí, jaký mám o ní strach.
„Bello, zabije tě!“ Musel se to přinutit říct nahlas. Moc mi to přes rty nešlo, ale zvládl jsem to.
„EDWARDE! Jestli to dovolíš, udělám si něco, zabiju se! Je mi to jedno, nebudu žít bez svého dítěte!“ Další rána pod pás, ale musel jsem něco udělat, viděl jsem v Alicině mysli vizi, jak Bella spáchá sebevraždu. Bylo to horší než jsem si myslel, Bella byla rozhodnutá se nechat zabít pro to, co miluje.
Jasper jí pustil. Rychle vyběhla pryč z pokoje, ani nepadala, běžel jsem rychle za ní, jen co jsem se vzpamatoval. Vyběhl jsem na verandu, ale viděl jsem jen v dáli Jasperovu stříbrnou motorku. Věděl jsem, že nemá cenu za ní běžet, chápu, nechce už mě nikdy vidět, ale nenechám ji zemřít.
Vrátil jsem se do domu, chtěl jsem se poradit s ostatními. Viděl jsem Aliciny vize, Bella se rozmýšlela kam pojede, napadla jí Angela, Charlie, ale to si rychle rozmyslela. Itálie, cože? Itálie jak jí mohla napadnout? Nakonec jsem její budoucnost zmizela, hned mi to probliklo hlavou – La Push.
Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Broken heart: 1.část (2/2):
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!