Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita7/1-výlet

27.06.2009 (16:00) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2797×

Bells:
Stály jsme tam ještě snad pár hodin, nikdo nemluvil a všichni byly ze svýma polovičkama. Edward celou dobu nemluvil jenom jsme seděly na kapotě jeho volva a dívaly si do oči, v těch jeho byla bolest.
To ticho bylo nasnesitelné nevěděla jsem co si myslí, nevěděla jsem co mám dělat.
„Edwarde jestli tedˇ něco neřekneš zblázním se“zašeptala jsem ale slyšel mě nadechl se …
„Nechceš podniknout o víkendu s mojí rodinou výlet?dneska bys u nás mohla přespat“řekl a v jeho ale určitě také v mojich očích byly jiskřičky štěstí, usmála jsem se...
„Chcu“objala jsem ho a chtěla jsem ho políbit ale odstoupil, tak jsme nastoupily do auta a jely ke mně pro věci. Ale tahle cesta nebyla tu co znám tahle vedla někam kde to neznám.
„Edwarde kam to jedeme?“zeptala jsem se a díval se pořád na cestu.
„K nám domů“odpověděl a na jeho obličeji se vykouzlil úsměv který jsem tak strašně milovala..
„To je sice pěkné ale já nemám co na sebe a nemluvím o kartáčku na zuby“v duchu jsem si pogratulovala nemohla jsem říct lepší věc než o kartáčku.
„Bells nemusíš si s tím dělat starosti, Alice už nakoupila věci protože tě chtěla pozvat“řekl a ještě snad zrychlil v jízdě už takhle jel rychle, když jsme zastavily otevřel mi dveře abych mohla vystoupit.
Podal mi ruku a šly jsme společně do jeho domu, divila jsem se byl opravdu moc nádherný a velký. Přišly jsme do kuchyně a tam byla nějáká žena a muž uznala jsem že to musí být Edwardovi rodiče, přišly jsme k nim a a ta žena mě objala.
„Ahoj já jsem Esmé, Edwardova máma“usmála jsem se vypadaly opravdu mile, přišel k ní te muž a objal ju a podal mi ruku.
„Já jsem Carlisle, Edwardův otec“ řekl a já se na něho dívala jako kdybych ho odněkud znala.
„Isabella ale pro kamarády Bella“přijmula jsem jeho ruku.
„Jsme štastní že náš syn si k sobě někoho našel“oboum se na tváři vykouzlil úsměv. Chtěla jsem něco říct ale zakručelo mě v břiše, strašně jsem se styděla.
„Omlouvám se“řekla jsem a Emmet se začal strašně smát, tak jsem se na něho podívala...
„No tak promin že mě zakručelo v břiše když jsem naposled večeřela“a dívala jsem se na něho pohledem který by mohl zabíjet.
„Vážně jsi tak dlouho nejedla?hned ti něco uvařím“řekla Esmé a šla do kuchyně .
„Co budeme dělat?“zeptala jsem se a Emmet ke mně přišel a stál vedle mě, potom mě chytil kolem pasu a házel do vzduchu.
„Emmete Cullene seš mrtvej muž!!“zakřičela jsem když jsem se chvíly nesmála, potom mě chytily konečně ty ruce který jsem chtěla mít navždy vedle sebe.
„Díky“řekla jsem a políbila jsem ho a pak jsem uslyšela.
„Večeře Bells“tak jsme šly všichni do kuchyně a sedly jsme si ke stolu a Esmé před nás postavila večeři musím říct krásně to vonělo.
„Dobrou chutˇ“řekla jsem a dala jsem se do toho, bylo to skvělé nic lepšího jsem nikdy nic nejedla. Všichni se netvářily že by jim to dvakrát zrovna chutnalo, já jsem to měla za pár minut v sobě tak jsem se zvedla a šla jsem umít talář. Když jsem přišla zpátky ke stolu všichni už dojedly tak jsem začala zbírat talíře, ale někdo mi je vytrhl z ruky.
„Bells tohle nemusíš dělat u nás“řekla Esmé a já aspon dobrala zbytek talířů. Když jsme byly v kuchyni u myčky tak jsem konečně sebrala odvahu.
„Paní Cullenová mohla bych se vás na něco zeptat?“zeptala jsem se...
„Samozřejmě že můžeš ale říkej mi Esmé“odpověděla a já jsem byla štastná.
„Slyšela jsem že vybavujete domy a chtěla jsem se zeptat kolik by to asi stálo, nechcu nic velkýho jenom pár místností přeci jenom už nepotřebuju postýlku“usmála jsem se a čekala na odpovědˇ.
„Jasně že ti pomohu, peníze se určí podle toho jak to vipadá a co bys chtěla za nábytek“řekla..
„Esmé kolik za to chceš ty?“cítila jsem se trochu zvláště se bavit takhle kolik za to chce..
„Nic za to nechcu, jenom abys byla s Edwardem štastná“řekla a objala mě.
„Jsem sním strašně štastná ale...“odmlčela jsem se nechtěla jsem to povědět ikdyž by to bylo lepší.
„Prosím řekneš to?ale nenutím tě“přitiskla jsem si ju ještě víc k tělu, je zvláštní že všichni mají studenou pokožku asi je to dědičné.
„Bojím se že ho stratím kvůli tomu co se dělo tedˇ s Mikem“odtáhla jsem se stoupla k oknu a dívala se z něho..
„Neboj se Edward tě miluje nidky by tě nenechal odejít, moc se bojí že tě stratí“řekla a já jsem se cítila jako kdyby to byla moje máma..
„Díky mami“řekla jsem a tedˇ mi došlo že to není moje máma ale někoho jiného mé lásky.
„Promin Esmé já-“chtěla jsem to doříct ale nestihla jsem to...
„To nevadí broučku, nechtěla bys jít spát?“na souhlas jsem kývla hlavou
„Ale jediné místo je v Edwardově pokoji takže jestli ti to nevadí“řekla a šibalsky se na mě umívala.
„Nevadí“řekla jsem a šla jsem za ním...
„Půjdeš spát?zeptala jsem se ho a čekala na odpovětˇ ale někdo mě chytil za ruku a někam táhl.
„Alice co to děláš?“hodila mě něco do ruk a já jsem to prohlížela, potom jsem se na ni podívala s otázkama v očích...
„Obleč si to“nakázala mi tak jsem si to oblékla a zůstala jsem na to koukat jako na nějákej přízrak který nemá existovat.
„Alice co to má být dit?“
„Pšššt Bells“řekla nasměrovala mě k Edwardovi do pokoje, když jsem tam vešla zůstal na mě koukat s otevřenou pusou a to do slova...

„Bells jsi nádherná“řekl a přišel ke mně začal mě líbat a já mu to oplácela stejně vášnivě ani nevím jak ale najednou jsme oba ležely na postely a stále jsme se líbaly tohle jsem ještě nikdy nezažila, bylo to nádherné.
Oba jsme ležely na postely já byla pod ním, líbaly jsme se snad hodinu ale oba jsme nechtěly přestat.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita7/1-výlet: