Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita5-nákupy

25.06.2009 (09:30) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2858×

Bella:

Nevím jak dlouho jsem tam seděla, vím ale jenom že jsem stále brečela a myslela na něho na mého anděla na můj život...
„Bells podˇ zavezeme tě domů...na nákupy pojedeme příště“řekl tak známý hlas ale já jsem ho přes to nepoznala, někdo mi začal pomáhat na nohy.
„Emmete zvládnu to sama a Alice a Rose na nákupy pojedu potřebuju dárek na valentýna“pro Edwarda jen jestli mě po tom všem neopustí nesnesla bych to...
„Bells musíš se dát dohromady takhle to nejde“zamumlal Jasper ale on neví jak se cítím!!!!necítí to tak proč po mě chce něco takhle nemožného??
„Jo jsem v pohodě“řekla jsem a vstala ze země v jídelně ,Pudeme na nákupy teda“tohle nebyla otázka
„Nevím možná bychom to mohly nechat na jindy“řekla Rose a já jsem se na ní podívala pohledem kterým bych mohla vraždit na potkání...
„Jestli chceš tam můžeme jít Bells??“zeptaly se mě společně...
„Jo chcu“řekla jsem a chytla jsem se Alice za ruku protože bych jinak odsud asi nevišla.Šly jsme ruku v ruce na parkovišně a vydaly jsme se Aliciným porsche na nákupy, jenom doufám že se jim to sem vejde Edward říkal že jsou strašný maniaci.Tomu jsem se v duchu usmála..
„Směješ se...to je dobré znamení“zamumlana Rose a můj úsměv se ještě víc roztáhl..
„Můžu se na něco zeptat?“řekla jsem a obě kývli hlavou že můžu.
„Opravdu jste takový maniaci na nakupování?“jejich úsměv se roztáhl jak nejvíce to šlo.
„Vidíme že ti toho o nás Edward řekl hodně“poznamenala Rose a Alice řídila tak rychle že každou chvíly by jsme měly být na místě..
„Neřekl mi vůbec nic kromě tohohle“odmlčela jsem se ,,Vlastně ani o něm nic nevím“když jsem nad tím takhle přemýšlela je to pravda nikdy mi neřekl pravdu o svojí rodině, nebo nikdy nic neříká zvláštní.
Z přemýšlení mě vytrhl mobil který mě zavibroval v kapse u kalhot, někdo mi psal ale hned jak jsem uviděla kdo moje nálada se zhoršila přemýšlela jsem jestli si dá někdy pokoj a vzdá to..
„Kdo ti píše?“zeptaly se zborově a já nevěděla co odpovědět tak jsem si to radši přečetla..
„BELLS VÍM ŽE MĚ MILUJEŠ A CULLENEM JSI BYLA JENOM PROTOŽE JSI CHTĚLA ABYCH ŽÁRLIL ALE VÍM ŽE TĚ MILUJU A TY MĚ...TAKŽE KDYŽ TĚ NECHAL MŮŽEME ♥SPOLU CHODIT♥LÍBÁŠ SKVĚLE A V POSTELY SI URČITĚ TAKY ÚŽASNÁ MUSÍME TO ZKUSIT CO VALENTÝNKO??♥S LÁSKO MIKE“udělalo se mi strašně zle, copak si myslí že mi spolu???no fůůůj...
„Země volá Bellu“konečně jsem se začla soustředit na Rosalie hlas.
„Mike na podívej se“podala jsem jí mobil a četla si esemesku a vipadala že vybuchne vztekem.
Začala mluvit strašně potichu takže jsem jí nerozuměla ani slovo ale nebylo těžké si to domyslet.
„Doufám že sním nic nemáš Bells“překvapeně jsem se koukala na Alici která nesledovala cestu??dit můžeme vybourat co by se stalo pak, potom mi došlo že jsme zastavily tak jsem vystoupila a rozdýchávala zprávu od něho.
„Bells je ji dobře seš bledá jako stěna“obě se na mě dívaly a já stále přemýšlela..
„Jo je mi dobře“řekla jsem a šly jsme dovnitř konečně nakupovat, když jsme přišly k jednomu obchodu Alice nás tam hned zatáhla...
„Alice potřebuju na sebe něco barevného a mohlo by to být...“nestihla jsem to říct protože mě Alice předběhla ale naštěstí neřekla co jsem myslela..
„Chápu Bells“a mrkla na mě jako kdyby věděla co myslím. Skoro celé nákupy jsem trčela v kabinkách, Alice s Rose mě tam furt něco nosily a když jsem se v tom ukázala schodly se na tom že mě to sluší a že to bereme.Takhle my snad odsouhlasily sto věcí ale já zase nemůžu tolik peněz utratit.Když jsem višla konečně v normálním oblečením z kabinky čekala jsem ještě chvílu na holky.Zatím jsme vrátila pár věci a šly jsme to koupit, ale Alice si všimla že toho mám něják málo.
„Bells kde máš zbytek“a koukala na mě jako kdybych spadla ze stromu přímo na hlavu...
„Tohle stačí Alice nemůžu si toho tolik dovolit...potřebuju ještě někoho kdo mi předělá dům“hned jak sem to řekla oboum v jsem viděla v očích vláštní jiskřičky..
„Bells mi víme o někom kdo by ti to udělal“a obě se usmívaly ale nechápala jsem proč.
„A kdo teda?“řekla jsem
„Naše máma Esmé“cože??jejich máma tohle dělá?
„Vážně a kolik by za to chtěla?“musela jsem se zeptat přeci jenom jí nemůžu dávat pár tisíc za hodinu, to bych skončila někde na ulici zachvíly.
„No zadarmo ale vybavení by sis samozdřejmě koupila, dám ti číslo“zatím co jsme byly u pokladny a platily svoje oblečení tak jsem dostala číslo na Esmé. Když jsme vycházely s obchodu Alice a Rose měly tolik tašek že jsem se divila že to unesou.
„Hele já musím ještě koupit nějáký šamopony a mašlu“řekla jsem a šly jsme společně do odchodu.
„Bells má to něco společnýho s tím co je zítra za den??“dívaly se na mě obě a čekaly co odpovím ale já jsem vůbec nevěděla, jsou to moje kamarádky a zaslouží si pravdu ale né celou..
„Ano má to stím něco společného“jenom přikývly tak jsem si šla najít nějáký šampony, měla jsem vybaný když ke mně obě přišly a podávaly mi něco růžového.
„Co to je??“musela jsem se zeptat protože to vypadalo zvlášně, tom mi to došlo.
„Mašla Bells“křikývla jsem a cítila jsem se jako idiot ani mašlu nepozná. Zaplatila jsem a šly jsme konečně k autu. Byla jsem ráda že se tam ti tašky skutečně vešly nerada bych šla domů pěšky, cesta trvala mlčky občas někdo něco poznamenal jinak nic. Já jsem opět myslela na to co se stalo v jídelně když jsem na to při nákupech zapoměla, doufám že můj dárek neodmítne.
„Bells na co myslíš?“zeptala se mě Alice která tedˇ seděla na zadním sedadle společně semnou.
„Co když si myslí že ho nechcu?“dívala jsem se na svoje ruce a cítila Aliciny ruce jak mě objímá.
„Neboj budete dobrý....jenom je prostě žárlivý“řekla a já doufala že má pravdu a nic jiného v tom nebude...
„Alice nemohla bys ráno přijet s Rose sama“zeptala jsem se...
„Jasně chceš s něčím pomoct?“přikývla jsem a dívala jsem se tedˇ Al do očí.
„Ale prosím brzo bude toho hodně“moje ústa se roztáhla do úsměvu.
„Neboj budeme tam“to už jsme byly u mého domu a já vystoupila a šla dovnitř s taškama. Naposledy jsem se podívala na Rose a Alici v autě a vešla do domu. Bylo tady ticho nic jsem neslyšela tak jsem si vzala s rádio s pokoje a pustila si ho v kuchyni a vařila jsem. Uvařila jsem si špagety a potom šla do koupelny, byla jsem tam snad hodinu a dělala všechny holčičí věci co mě napadly. Bylo hodně hodin tak jsem šla spát, zdálo se mě o Edwardovi a o mě byly jsme tak štastný.

Edward:
Celý den jsem nemyslel na nic jiného než na to co jsem viděl v jídelně. Jak spolu byly a líbaly se vždycky jsem měl sto chutí do něčeho bouchnou. Celý den jsem byl jenom v pokoji a přemýšlel jsem, došlo mi nakonec bohužel pozdě že tohle by mi neudělala a že mě miluje a já se choval jak idiot zase ale myšlenky Mike mluvily za všechno a já si myslel.... Slyšel jsem jak někdo zaklepal na dveře ale nevnímal jsem to. Přišla ke mně Alice a něco mi podala a já to otevřel byl tam krásný přívěšek.
„Alice co to?“zeptal jsem se protože jsem to nechápal.
„Pro Bellu na valentýna, přece si nemyslíš že bych tě nechala abys jí něco nedal“řekla a já jí byl vděčný za to co udělala..
„Díky“jenom přikývla a odešla a já byl sám a poslouchal hudbu.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita5-nákupy: