Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita25-hloupoučký Edwarde,

09.08.2009 (20:00) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2446×

Edward:
Šel jsem do mého pokoje kde usnula a to co jsem vyděl mě překvapilo nad Bellou se nákláněla Kessy.
„Co tady děláš?“zeptala jsem se, Bella pořád spala a náš začínající rozhovor nezaregistrovala.
„Seš hloupoučký Edwarde, čtení myšlenek ti je tedˇ na nic a vždycky bylo pokud jde o mě“řekla a začala se smát tak nahlas že za náma přiběhl zbytek rodiny. Bella se také pomalu začala probouzet ale už ju držela Kessy v náručí.
„Nepřiblížujte se nebo to pro ni nedopadne dobře“řekla a nikdo z mojí rodiny se nedokázal pohnout a ani dokonce já, nikdy bych si neodpustil že umřela kvůli mně.
„Ha ha ha všichni jste hlopý, nikdo z vás všech nepřišel na to že jsem v Volturiová a to máte takové dary“řekla a zase se začala smát tím smíchem kterým přilákala pozornost rodiny.
„Aro vám určitě potom dá vědět až bude Isabella těhotná“řekla a než jsme stačily mrknout zmizely, nezůstalo po nich vůbec nic a já jsem se složil na zem a začal vzlykat. Všichni z rodiny byly zmatení a nechápaly to, když jim konečně došlo co se stalo Esmé mi pomohla na nohy a odešly jsme do obýváku.

Carlisle:
Tohle co jsme před pár minutami vyděly nikdo nechápal, věděl jsem to a já jsem vůbec nemohl přít na to co to mohlo znamenat. Nikdy jsem se nic nedočetl o tom že by takováhle schopnost existovala a nebo že by ji někdo nesel z Volturiových.
Seděly jsme právě dole v obýváku a nikdo nemluvil, Edward se snažil skrývat že je úplně zničený. Kdyby byl člověk poslal bych ho spát aby si odpočinul ale tedˇ by mu vůbec nepomohlo kdyby ležel a myslel jenom na Bellu.
„ Kde by mohly být? Jak daleko ta její moc je dokáže dostat?“zeptala se mě Esmé která objímala Edwarda.
„Já nevím“řekl jsem a sklopil hlavu, tohle mě šíleně štvalo protože jsem nic nevěděl. 
„Proč naše dary nepomáhaly? Jak snima takhle dokázaly manipulovat?“tohle se určitě hnalo hlavou každému členovy mojí rodiny, nikdo nic nevěděl a nechápal ale jedno je jasné musíme jet do voltery.
„Musíme do Voltery a né tady čekat a přemýšlet proč se to stalo!“řekl jsem a hned potom jsem šel zarezervovat letenky abychom tam byly co nejdříve.

Kessy:
Přála bych si znova vydět ty jejich obličeje když se dozvěděly pravdu, když se dozvěděly že jejich dary selhaly a nepomáhají jim ale nám. Celou tu dobu mi věřily že jsem na jejich straně ale to já nikdy nebyla, Aro si myslel že mě podlednou a uvěří a měl pravdu. Když jsme se objevily v mém pokoji ve volteře Bella byla celá rozklepaná, ihned jsem běžela do velkého sálu za pánem.
„Pane splnila jsem úkol, Isabella Marie Swanová je tady a nikdo neměl o ničem tušení“řekla jsem položila jsem toho člověka na zem a uklonila jsem se.
„Výborné! Opravdu jsem věřil že to dokážeš“ řekl Aro a šel pomalu k té lidské dívce a pomohl jí vstát.
Potom přišel ke mně a napřáhl ruku abych se jí dotkla, neváhala jsem a dala jsem mu ji a věděla jsem že to co uvidí se mu bude líbit. Když pustil mojí ruku na jeho tváři se objevil úsměv.
„Skvělé!!! nemohlas udělat nic líp“řekl a znova odešel za Bellou.
„Tak a ty a já odjedeme ještě dneska pryč, mám ve své gardě dva takové vzácné dary které smažou stopy a pak po nás takže tě nenajdou“řekl a usmál se, Bella se zašklebila.

Bella:
„Tak a ty a já odjedeme ještě dneska pryč, mám ve své gardě dva takové vzácné dary které smažou stopy a pak po nás takže tě nenajdou“řekl Aro předemnou a mě se udělalo docela špatně, představa že mě Edward nenajde byla děsivá.
Edward mě najde....říkala jsem si pořád v myšlenkách, ale čím častěji jsem si to řekla tak jsem tomu přestávala věřit. 
Aro se zatím chystal na ,náš' odjezd a rozhodoval se kdo bude vládnout, když konečně rozhodl ale bohužel jsem nevnímala kdo to je tak mě chytl za ruku a někam táhl. Snažila jsem se mu utéct ale jak chcete utéct někomu kdo má sílu a vy jste jenom člověk? Vzal sebou nějákou tašku v které jsem doufala je aspon jídlo.
„A v tom je co? Třeba moje jídlo?“ukázala jsem na tašku a doufala jsem že na to zapoměl a ještě chvíly počkáme než ho připravý.
„Ano je tam jídlo a ještě oblečení“řekl, asi mu vadila moje rychlost protože mě chytl do náruče a dal mě dolů až v autě.
„Víš co máš dělat“řekl a my jely neznámo kam...
Byla jsem dost unavená a při rychlé jízdě se mi věčinou dělalo špatně ale dneska né tak jsem usnula, neuvědomila jsem si ani že mě stihl přendat z auta do letadla až když jsem se v něm probudila.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita25-hloupoučký Edwarde,: