Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita23-Oči do zlatova?

03.08.2009 (09:00) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2264×

Bells:
Zdál se mi sen přesně takový co se dneska stalo, ale viděla jsem tamještě mámu jako kdyby tam byla snáma a dívala se na Adama zamilovaně.
„Bellinko stávej musíme jít do školy“volal na mě hlas já cítila na tváři něcu studenýho, když jsem otevřela oči nákláněl se nademnou Edward a usmíval se tím jeho neodolatelným úsměvem.
„Mě se ale nechce do školy“začala jsem přemlouvat jako malá holka když jsem ale chtěla něco znovu namítnou umlčel mě polibkem, když se odtáhl konečně jsem si toho všimla.
„Edwarde ty....“umlčel mě znova polibkem, na tohle bych si zvykla.
„Ano Bells mám oči do zlatova, ale bohužel to nejde tak rychle zpátky“řekl a znovu se usmál, myslela jsem na to že by takové úsměvy měly zakázat poblíž nějákého člověka nebo dostane infarkt s té krásy.
„A tedˇ jdeme do školy vzpomínáš?je pátek tak šup“řekl ale já jeho radost nesdílela a znova se zachumlala do peřiny a zavřela oči, chytily mě dvě ruce kolem pasu a když jsem otevřela oči už jsem neležela v postely ale byla jsem v šatníku ale nebyl můj.
„Tak Bells tedˇ tě obléknu a potom s Rose namalujeme co ty na to?“Alice s Rose se usmívaly od ucha k uchu, podívala jsem se ke dveřím kde stál Edward a usmával se.
„Za tohle zaplatíš Edwarde Cullene“řekla jsem a myslela jsem to vážně, on začne zase být normální dostane mě k Alici myslím že vypil nějákou divnou pumu která byla asi nemocná chudinka.
Když jsem byla konečně hotová a utekla od mích sestřiček tyranek až do kuchyně kde byl zbytek rodiny.
„Bells není to užasný že Edward je zase stejný?“zeptala se Esmé a objala mě, nemusela jsem číst myšlenka ani cítit emoce abych věděla že je to to nejlepší co mohl udělat a jak je Esmé štastná.
„Jo super...ale myslím že v tom lese snědl nějákou nemocnou pumu“řekla jsem a všichni se na mě podívaly.
„Proč??“řekl Jasper,taky to nechápal.
„Protože mě dneska dal Alici a Rose aby mě připravily do školy bylo to utrpení“řekla jsem a všichni se začaly smát.
„ZA TO SNÁMY POJEDEŠ DNES NA NÁKUPY!!“zařvala ze svého pokoje.
„Bells nemáš pravdu, ta puma byla skvělá“řekl Edward a usmál se, přišel ke mně a chtěl mě políbit ale ucukla jsem.
„To máš za to oblékání“řekla jsem a šla do garáže, když konečně došly všichni také rozhodovalo se kdo ským pojede.
Nakonec se rozhodlo Emmet,Rose,Jasper a Alice pojedou autem Rose...... já ,Edward a Kessy jsme jely volvem.
Když jsme jely asi pět minut nikdo nepromluvil a mě to docela štvalo protože je to strašný ticho.
„Belli ještě se zlobíš?“zeptal se mě ale neodpověděla jsem mu, třeba by mi mohl pomoct.
„Nebudu když mi s něčím pomůžeš“řekla jsem a čekala co odpoví.
„S čím“řekl a točil se na mě.
„Nepustíš mě s Alicí na nákupy“řekla jsem a na to se zase usmál, chvíly přemýšlel a já doufám že se to ještě Al nedozvěděla.
Když jsme vystoupily z auta nahrnula se k nám Alice a vypadala rozzuřeně jako kdybych šla do školy v pytlu od brambor.
„Bells zapomen na to že ti Edward pomůže se z toho dostat, dneska jedeme na nákupy a hotovo“řekla ale nemělo to daleko do zakřičení a odešla.
„Edwarde dneska nemůžu takže půjdeš místo mě ty“řekla jsem a odešla do školy.
Škola utíkala pomalu a já se těšila až skončíme a bude tam Adam, zajímalo by mě jestli je něco co mi ještě neřekl. Alice semnou dneska zatím už nepromluvila. Když konečně zazvonilo a bylo kolem čtvrté šla jsem na parkoviště a čekala kdy dorazí.
„Bells neměla bys sním být sama“řekla mi a objal mě.
„Všechno bude v pořádku pojedeme do města neboj a neměl bys být s Alicí?“zeptala jsem se ho a v jeho očích byl strach? Taky se mu určitě dvakrát moc nechce jít na nákupy
„Promin už musím Alice šílí, miluju tě“řekl a políbil mě do vlasů, šel rychle na to že to byla lidská chůze.
„Taky tě miluju“zašeptala jsem a věděla že mě uslyší.
Najednou ke škole přijíždělo auto takový který si dokáží pořídit jenom Cullenovy, věděla jsem že je v něm Adam.

Otevřel mi dveře na straně spolujezdce a já nasedla, stačila jsem ještě zamávát Edwardovi a rodině když jsme odjížděly.
„Kam pojedeme?“zeptal se Adama a koukal se na cestu aji když je upír.
„Co třeba někde kde mají jídlo?“zeptala jsem se protože už je to pár hodin co jsem něco snědla.
„Jo jasně promin“řekl a jely jsme do menší restaurace blízko Forks.
„Co si dáš na jídlo platím“řekl Adam a podal mi jídelní lístek.
„Jenom Lasagne děkuji“řekla jsem, objednaly jsme si a byly jsme konečně chvíly sami a kolem nás nikdo nestál.
„Řekni mě prosím to co chci slyšet“řekla jsem a věděla jsem že ví co chci.
„Tvoji matkou jsem poznal ještě když tě čekala, byla to láska na první pohled jak vy říkáte...“odmlčel se ale hned pokračoval.
„Tvůj otec věděl že je zamilovaná do jiného člověka, respektoval to ale pod podmínkou že bude bydlet pořád sním a stebou, scházely jsme se často a když tě mám porodila byla štasná strašně moc“usmíval se jako kdyby ju tady zase viděl.
„Celou dobu jsem se scházely tvému otcovi to vadilo ale věděl že stím nic jiného neudělá tvůj otec nevěděl co jsem nikdy mu to neřekla, jednoho dne toho co měly tu strašlivou nehodu byly Volturiovy zrovna ve městě musel jsem se schovat, ale když odešly už bylo příliš pozdě“dořekl to a rozbrečel se...po tvářích mu stékaly slzy a já jsem se zmohla jenom na jeho sledování.
„Je mi to líto Bells, kdybych tam tehdy byl nemuselo...“nedořekl to protože jsem ho objala, cítila jsem že patří do mojí rodiny.
„Pšššt...není to tvoje chyba, nemohl jsi za to co se ted den stalo chtěl jsi ju jenom ochránit“ to už nám přinesly jídlo a my se daly do jezení.
„Cos dělala ty dlouhé roky po tom co se to stalo?“zeptal se mě na jednou po dělší době.
„Chodila jsem od děcáku do děcáku ale to určitě víš, slib mi že neodejdeš připadáš mi jako kdybych tě znala už odmalička“
„Také se známe přestěji od té doby co si se narodila, měly bychom už jít Edward bude mít starost“řekl jenom jsem přikývla, Adam zaplatil a odvezl mě domů. Před domem čekal Edward a když jsem vystoupila běžela jsem k němu a skočila mu do náruče.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita23-Oči do zlatova?: