Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita22-mámino tajemstvý?

30.07.2009 (10:00) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2585×

Bella:

„Jseš upír že ano?“zeptala jsem se ho, viděla jsem jeho rysy vypadal jako upír ale...jeho oči byly modré?
„Máš pravdu ale nejsem jen tak nějáký upír, už sis určitě všimla mých očí“řekl a ukázal si na ně.
„Ano, nejsi určitě obyčejný ostatní májí budˇ rudé a nebo zlaté oči ale né modré...jakto?“nikdy jsem si nemyslela že uvidím upíra s jinýma očima, co mělo znamenat to že mě tady takhle našel?proč tohle všechno.
„Máš určitě spoustu otázek že?“zeptal se mě.
„Opravdu hodně“řekla jsem a pomáhal mě na nohy.
„Pojdˇ půjdeme ke mně domů, tam se mě můžeš zeptat na spoustu otázek které tě trápí“řekl a zadíval se mě do očí, bylo zvláštní dívat se na upíra který nemá stejné oči jako zbytek jejich druhu.
„Ale Edward...bude mě určitě hledat a když mě nenajde...“chtěla jsem ještě něco říct ale přerušil mě.
„Když tě bude hledat najde tě, a mimochodem jmenuji se Adam“řekl a tak jsme se vydaly k místu kde bydlí, šly jsme lidskou chůzí ale nestěžoval si...šly jsme dlouho a potom jsme se zastavily uprostřed nějáké louky s malým domečkem.
„Tady bydlíš?“zeptala jsem se ho, Adam jenom pokrčil rameny a šly jsme do jeho domečku. 
Má sice malý pokoj, ale má tady všechno a krásně zařízené. Sedl si na pohovku a já jsem si sedla naproni němu.
„Chceš čaj?“zeptal se mě a odešel, podle toho co jsem zaregistrovala šel nejspíš do kuchyně.
„Strašně ráda ale ty umíš vařit?řekni mi pravdu prosím“dlouhou dobu jsem ho neviděla a ani neslyšela, až když ke mně přišel s dvouma čajama v ruce a jeden my podaL
„Co chceš vědět? Zeptej se na co chceš odpovím ti“řekl a sedl si tentokrát vedle mě a díval se mi do očí.
„Adame jste upír?“zeptala jsem se protože mě tahle část nebyla vůbec jasná.
„Máš pravdu jsem upír, znal jsem tvoji matku byla skvělá osoba...“odmlčel se jako přemýšlel jak pokračovat.
„Byla to opravdu skvělá žena a milující matka, tvoje máma věděla pravdu o mě a miloval jsem ju...“tyhle ingormace byly také na mě moc, nemohla jsem to pochytit a srovnat si všechno v hlavě. Moje máma znala pravdu s upíra a dokonce ho milovala?
„Hledal jsem tě od té doby co tvoje matka s otcem měly tu strašnou nehodu, nikdy jsem se nezastavil ale tvoje vůně se postupně ztrácela a v těch děckých domovech nemohl jsem tě nikde najít, ani nejsem z rodiny“řekl a podíval se na svoje ruce.
„Ale pokud ty jsi upír...jak to ty oči? ..piješ ted čaj jakto?“byla jsem trochu zmatená nechápala jsem tohle všechno.
„Jsem upír jak jsem už řekl ale každý má zvláštní schopnosti, umím se přinutit dělat věci a nám čočky“řekl a usmál se.
„Milovals ju?“zeptala jsem se ikdyž to už jednou řekl, vždycky jsme myslela že je máma s tátou štastná..nikdy nezapomenu na moje dětství dokonale si ho pamatuju.
„Ale přes to jsi ju nezachránil, když někdo někoho miluje udělal by cokoliv aby přežil né? Mohls ju přeměnit mohla být živá“když jsem to dořekla zaklepal někdo na dveře, Adam šel otevřít ani jsem se nekoukla kdo by mohl jsem přijít až jsem uslyšela ten nádherný hlas.
„Bells seš v pořádku?“zeptal se mě starostlivě?dívala jsem se do šálku čaje který byl už prázdný, musela jsem vypadat jako Alice když má vizy protože byl trochu vyděšený.
„Jasně jsem v pohodě, pojdme prosím domů“řekla jsem a vyšly jsme z toho domečku, ale než jsme odešly ještě jsem se na Adama otočila a řekla :,,Chcu vás ještě vidět, zítra ve čtyři u mojí školy“hned co jsem to dořekla chytil mě Edward do náručí a běžel domů. Byly jsme tam rychle přeci jenom upíři rychlost je vážně rychlost, musela jsem neusnále myslet na toho upíra Adama a moji mámu. Než jsem se nadála seděla jsem vedle Emmeta a všichni se na mě koukaly.
„Mě nic není!“zakřičala jsem protože kolem mě byly všichni jako z kamene a pořád se na mě koukaly.
„Za další minutu už budete platit“řekla jsem a mělo to být aspon jako trochu vyhrožování ale nikomu to tak nepřešlo.
„Bells byl to upír!!!mohl ti ublížit a nebo dokonce zabít...nemá sebekontrolu na to aby byl s člověkem“tohle mě naštvalo a zrovna od něho, on je ten poslední kdo je pro mě ted bezpečný a mluví o někom kdo byl několik možnná let v mojí blízkosti a nebo máminé.
„Edwarde Cullene ty nic nevíš...není nebezpečný!!!“zakřičela jsem na něho a šla jsem si pro něco k jídlu a potom se vydám spat protože jsem byla dlouho pryč a přeci jenom mám školu. Do kuchyně přišla Alice a stoupla si vedle mě k lednici.
„Bells neměla by ses kamarádit s upírama, jsou nebezpeční“řekla klidným hlasem a já věděla že tohle nemá za svojí hlavy.
„Tak mu řekni že on je taky upír a vy všichni taky, Adam není pro mě nebezpečný protože je zvyklí na lidi ve svém okolí a neživý se lidskou krvý na rozdíl od NĚHO!“poslední slovo jsem zakřičela jako kdybych nevěděla že už tahle mě slyšel, přestala jsem mít hlad tak jsem šla do svého pokoje adál přemýšlela až jsem za několik hodin usnula.

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita22-mámino tajemstvý?: