Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita15-telefonát

08.07.2009 (20:00) • NikkiR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2075×

Bella:

Když jsem se vzbudila zbývalo my ještě pár minut na to abych vstávala do školy, tak jsem ležela na pohovce. Když jsem se snažila hýbat bolely mě záda a já litovala že tady nemá postel a přemýšlela jsem jestli by mi ji Emmet jsem nedonesl, síly má dost.
Vstala jsem a zašla do koupelny kde jsem se umyla a oblékla, potom jsem odešla dolů za svojí rodinou. Všichni seděly u stolu a o něčem se bavily neslyšela jsem to dřív než jsem k nim došla.
„O čem se bavíte?“zeptala jsem se.
„Dobré ráno , bavíme se o tom co bude dál“odpověděl mi Carlisle a já jsem si sedla na židly vedle Esmé.
„Drahoušku vem si v kuchyni něco k jídlu“řekla mi Esmél.
„Nemám hlad“řekla jsem a přemýšlela jsem jak jem říct to co chcu, kdyby tady byla Alice vyřešila by to za mě.
„Copak je?vypadáš že tě něco trápí“zeptala se mě starostlivě Esmé, máma kterou jsem si vždycky přála.
„No...mě se neche být sama doma a na té pohovce se spát nedá, tak jestli by mi Emmet nemohl donést postel“řekla jsem a doufala že se třeba nebude zlobit, čekala jsem kdo promluví jako první.
„To nepřipadá k úvahu!“řekl dost jasně Carlisle, dívala jsem se na něho a myslela na to že jsem to od něho nečekala.
„ Budeš u nás mít vlastní pokoj a postel, nemusíš si nic donášet si jako naše dcera“dívala jsem se na něho tedˇ úplně neschopná slova, tohle by pro mě nikdo nikdy neudělal. 
„To nemůžu chtít“řekla jsem a do očí se mě nahrnuly slzy, tolik lásky a to mě pomale ani neznají.
„Musíš“řekla mě Esmé a objala mě.
„A tedˇ běžte do školy“řekl Carlisle a my jsme jenom na souhlas přikývly a odešly do garáže.
Jela jsem do školy s Emmetem a Rose v Jeepu, Justus chtěl abych jela sním ale to jsem hned zavrhla. Cesta byla rychlá že Emmet zapomínal že jsem člověk jsem chápala, tak jsem mu to chvílema připomínala. Vždycky jsme dostala odpovědˇ tipu:
„Neboj Bells nic se nestane“ jeho slova jsem ignorovala a snažila se uklidnit, takhle rychle nejezdil ani Edward.
Zastavily jsme před školou a vystoupily jsme, všichni se na Rose a Emma koukaly jako kdyby je několik let neviděly.
Justus se k nám přidal a šly jsme do školy, na místě které patřilo Edwardovi stál Justus a já doufala že né nadlouho.
Najednou mě zazvonil mobil v kapse tak jsem ho zvedla. Byl to Edward.
„Edwarde lásko...jak se máš?co děláš?kdy vás konečně pustí, nepřežiju to bez tebe“začala jsem a ani jsem ho nenechala dopovědět, začala jsem vzlykat.
„Belli pšššt... budu tam brzo, dávej si pozor na toho kluka hlavně prosím, nechodˇte nikam sami“řekl mi a já jsem věděla že mluví pravdu, a když něco chce je to správné.
„Alice a Jasper vás všechny pozdravujou...musím končit miluju tě“řekl a já jsem se snažila ještě něco říct.
„Taky tě mi-...seš tam?“ale žádná odezva jenom pípání a moje šance je pryč.
Stála jsem před učebnou a začala vzlykat ještě silněji než ořed chvílý, cítila jsem jak mě někdo objímá a nevěděla jsem kdo to je ale nevadilo mě to, přitiskla jsem se k tomu neznámému.
„Bells to bude dobrý“řekl Justus?odtáhla jsem se od něho a chytila jsem se Emmeta který stál vedle mě.
„Co ti říkal?“zeptal se mě Emmet když jsem ho obejmula.
„Že mě miluje a že...vás všichni pozdravujou“řekla jsem mezi vzlyky. Začalo zvonit tak jsem odešla na svojí hodinu, den se táhl neskutečně dlouho. Psaly jsme několik písemek za den, registrovala jsem jak se semnou Angela baví teda skouší ale moc jí to nešlo. Takhle šel den pořád dál a já jsme jen počítala minuty do skončení školy. Justus se kě mě začíná chovat divně, nevím co to má znamenat jako kdyby chtěl zaujmou Edwardovo místo v mém srdci....

Autor: NikkiR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita15-telefonát: