Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestivá realita12-pravda

Cristina Frederica


Bolestivá realita12-pravdaBella se dozvý konečně pravdu kdo je její kluk a jeho rodina a snaží se je zachránit. Jinak musím říct že jsem za dnešek toho hodně napsala sice krátký ale hodně takže nečekejte že tu něco hned přibude =D

Bella:V parku na lavičce

„U-upí-r-r-r?“nemohla jsem říct ani slovo, můj mozek nefungoval prostě tohle slyšet nechtěl. Co když mě tedˇ zabije? Co bude s Edwardem už nikdy ho neuvidím?
„Asi jsem tě zaskočil“řekl a usmál se, vstala jsem z lavičky a šla jsem pomale od něho aby se něco nestalo.
„Zaskočil?si se asi zbláznil!!!Co bude s Edwardem?co sním je!on je taky.....“nemusela jsem to dokončit protože věděl co myslím.
„Ano je“tak tohle byla další rána, ale co nechápu proč mě nezabil?upíři tohle dělají nebo ne?snažila jsem se dostat svoje myšlenky z hlavy bylo jich strašně moc...
„Kde je?“zeptala jsem se a bylo vidět že přemýšlí.
„V itálii...kdyžs mluvila o té upíří královně tak mi máme krále dá se říct, udržují pořádek“musela jsem na něho opravdu koukat protože jsem nevěřila vlastním uším tohle bylo něco s čím jsem nepředpokládala...
„Žije?“začala jsem vzlykat protože kdyby tady nebyl můj svět bez něho by nebyl svět jenom pouze nic...
„Chcu ho zpátky“vykřikla jsem ihn ed a nenechala jsem ho mluvit.
„Žije prakticky a zpátky ho bohužel asi nedostaneš, jsem tady abych z tebe dostal co víš a nanejvíš tě zabil“takže já budu mrtvá?už nikdy nikoho neuvidím.
„Fajn udělej to ale až ho uvidím“řekla jsem a byla jsem rozhodnutá proto abych ho viděla aspon naposledy byla bych schopná umřít.
„Nechci ti ublížit, jenom tě mám držet dál od našeho světa“řekl a já jsem přemýšlela jestli nedělá pravý opak.
„Ale děláš to opačný!!řekls mi pravdu o vás...a chceš mě držet od vás dál?nedává to smysl“začala jsem přemýšlet co bych mohla dělat ale nic mě nenapadalo, chtěla jsem ho vidět.
„Odvez mě tam“řekla jsem mu a doufala že to udělá.
„Zbláznila ses?jako živá neodejdeš!“řekl a chtil mě a začal semnou třást.
„Co to děláš?“zeptala jsem se ho a nedocházelo mi co tím chtěl udělat.
„Ukazuju ti že tohle není sen ale realita!možná to nepřežiješ když za ním pojedeš a jeho rodinou, oni živý se zvířecí krví a to se našemu vůdci nelíbí snaží se je donutit aby vysáli člověka možná by tě hodily za nimi“věřila jsem mu každé slovo co mi dneska řekl ale byla jsem rozhodnutá že tam pojedu aji kdyby mě to stálo život, musím ho vidět.
„Takže chápu všechno a tedˇ pojedeš semnou do Itálie?asi bych se stratila“řekla jsem a díval se na mě protože tohle nejspíš opravdu nečekal.
„Nechceš si to ještě promyslet?tvůj život ještě nemá skončit né takhle“řekl a snažil se mě přesvědčit jak milé.
„Jak lepší zemřít než pro toho koho milujeme?“zeptala jsem se.
„Mohla bys mít nádherný život, se svýma dětma a manželem“hodila jsem po něm výraz typu at toho nechá.
„Pojedu a budu se snažit abys přežila ale můžeš si za to sama, jsi jako moje kamarádka“odmlčel se a já se na něho dívala a čekala jsem jestli bude pokračovat ,, s jídlem se skamarádit“ zasmál se vlastnímu vtipu.
„Jedeme?“zeptala jsem se a nasedly jsme do auta a rychlostí jsme jeli do itálie pro svůj konec. 
Když jsme přijely na letiště řekly nám že tedˇ už nic neletí a že si musíme počkat do zítřka do odpoledne, tak jsme aspon prozatím koupily letenky a Justus objednal hotel abychom mohly ráno vyrazit. Bohužel už měly jenom jeden pokoj s manželskou postelý do toho se mi nechtělo ale když řekl že stejně nespí tak jsem ho brala. Šly jsme do pokoje kde jsem si dala horkou sprchu a snažila si svoje myšlenky trochu dát do kupy. Potom jsem šla za Justusem sedla si na postel a pokládala mu svoje otázky které mě zajímaly.
„Jíte a pijede?jako lidské jídlo?“zeptala jsem se.
„Nejíme a pijeme krev lidskou nebo zvířecí“odpověděl.
„Jakou piješ ty?“zeptala jsem se protože má dvojbarevné oči.
„Posledních pár dnů zvířecí, nechtěl jsem někoho zabít i se svojí schopností“řekl a já na něho dívala s otevřenou pusou.
„Moje schopnost je necítit krev když potřebuju“řekl a já na něho stále koukala.
„Edward čte myšlenky, Alice vidí budoucnost a Jasper cítí emoce“najednou ve mně hrklo myšlenky?moje?
„On četl moje myšlenky??“zeptala jsem se a tohle mě vážně trochu naštvalo.
„U tebe mu to nejde, Ara to velmi zajímlo ale Alice a Jasper svoji moc na tebe můžou použít“odpověděl a usmál se.
„Bojíš se až tam dorazíme?“zeptala jsem se ho protože na jeho obličeji bylo vidět trochu víc obav.
„Bojím ale né o můj život mě zabít nemůže, můj dar se vždycky často hodí ale ty si člověk“odmlčel se ,,a ted spi“řekl a já jsem ho poslechla a lehla jsem si a začal něco říkat jako pohádku, v duchu jsem se usmála a usnula.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bolestivá realita12-pravda:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!