Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Angels - 6. Kapitola

Edward svléká košili


Angels - 6. KapitolaTak, konečně je tu i 6. kapitola. :D Vážně se omlouvám, ale fakt nemám přes týden moc času, chodím na gympl, takže se musím hodně učit a mimo to mám i další kroužky, takže moc nestíhám. Doufám, že se nezlobíte. :D Tak a pro nadšence se konečně taky dočkáte Alice!!! Část kapitoly je i z jejího pohledu. Pěkné čtení :D Jinak samozřejmě zase prosím o komentíky!!! Díky :D

Kapitola šestá - Alice a vize

Z pohledu Alice

I když je to už týden, je to pro mě stále těžké. Bellina nehoda a... Ne, nechtěla jsem na to myslet, už jen kvůli tomu, aby se Edward nemohl trápit mými myšlenkami.

První dva dny po nehodě byly otřesné. Viděla jsem všechno, co chtěl Edward udělat. Nemálokrát jsem ho viděla ve svých vizích, jak stojí před Volturiovými a žádá je o smrt. Ale po dvou dnech... Jako by nastal převrat. Už víckrát nepomyslel na smrt.

Ano, z jedné strany jsem z toho byla šťastná - ale z druhé... co ho vedlo k tomuto náhlému rozhodnutí? Sledovala jsem každou jeho budoucí sekundu života-existence.

Nevím co to je, ale často ho ve vizích vidím, jak stojí ve svém pokoji a mluví, i když tam nikdo není. No, vlastně jsem párkrát ve vizích zahlédla takovou nepatrnou bílou mlhu.

Nechápu, co to znamená.

Proto jsem se hodlala využít situace, když šel s Emmettem před několika dny na lov. Jakmile odešli, proplížila jsem se do jeho pokoje.

Byla jsem ale zklamaná. Nic jsem tam nenašla, žádné známky něčeho neobvyklého. Grrr, však já na to příjdu, Edwarde! Přede mnou nic schovávat nebudeš!

Tehdy jsem tu vizi, která se mi před očima už promítá téměř denně viděla poprvé.

Edward a Bella. Stojí vedle sebe na nějakém hodně světlém místě. Usmívají se. Usmívají se na sebe. Něco je jinak, jejich oči... a taky... co to mají na zádech?!

Dneska se chci konečně dozvědět, co to znamená. Edward mi to bude muset říct, jako že se Alice Cullenová jmenuji.

* * *

Z pohledu Belly

Od mé nehody uplynul už týden. Každý den jsem se vídala s Edwardem a každý den jsme si povídali. Každá chvíle s ním mě naplňuje štěstím. To samé cítí on.

I když... každý jsme měli už nutkání se navzájem sebe dotknout. Nejde to, je to něco, co opravdu nikdy nepůjde.

Samozřejmě, že jsem se na to ptala Lori. Ta mi řekla, že je možné někdy dosáhnout toho, aby mě svěřenec slyšel, výjimečně viděl, ale nikdy, nikdy se mě nemůže dotknout.

On žije v jiném světě než já - on, i když to možná netvrdí, je živý. Kdežto já - já jsem mrtvá. Ne až tak docela samozřejmě, řekněme, že jsem nadpřirozená, prostě něco, co v realitě neexistuje...

Edward se už choval lépe, nebyl pořád jen zavřený v pokoji, už normálně komunikoval s rodinou a hlavně - už nepotřeboval, aby ho někdo hlídal před sebevraždou.

Jsem ráda, protože sama vidím, jak jsou všichni Cullenovi šťastnější - ano, sice je pořád hlodají myšlenky na mou „nehodu", ale je to lepší. Opravdu.

* * *

Venku se stmívá. A já tu zase stojím a dívám se láskyplně na Edwarda, na lásku mého lidského i andělského života.

Po tom týdnu si už ani nemáme co pořádného povídat, a tak na sebe po většinou jen hledíme a občas si zašeptáme ty krásné dvě slůvka. Miluji tě.

Ale nikomu to nevadí. Ten pohled na toho druhého nás naplňuje mnohem víc než hodiny povídání.

„Bello?" prolomil z ničeho nic Edward ticho.

„Ano?" reagovala jsem.

„Zítra jdeme na lov, všichni. Asi pojedeme někam dál. Bude to takový rodinný výlet," řekl a usmál se jeho neodolatelným pokřiveným úsměvem.

Ale pak se v jeho očích objevilo cosi jako - strach. Velmi mírný, přesto poznatelný. „Víš, no, já jsem se chtěl zeptat, jestli ty-,"

„Budu tam s tebou, Edwarde, neboj." Nenechala jsem ho doříct větu. Usmál se a já na něho.

„Poletíš?" zeptal se opět se svým úsměvem.

„Asi ano," řekla jsem. „Jak jinak bych tě mohla stíhat?" usmála jsem se na něj.

„Díky, Bello," zašeptal.

„V podstatě, je to moje práce, Edwarde." Zasmála jsem se nad svou myšlenkou. Ta nejkrásnější práce ze všech - ochraňovat bytost, kterou miluji. Chvíli se smál se mnou, pak nás ovšem něco vytrhlo z naší konverzace.

To vypadá, jako by si povídal s Bellou!

Oba jsme slyšeli tuto myšlenku. A oba, já i Edward jsme sebou trhli. Alice nás poslouchala (tedy spíš Edwarda, mě nemohla slyšet) - jaktože jsme ji neslyšeli už dřív? A jaktože ji Edward necítil? Asi jsme byli příliš zaneprázdnění samy sebou.

Edward na nic nečekal a rychle otevřel dveře. V nich stála Alice s nevěřícným pohledem na tváři.

„E-Edwarde, já-já-," začala koktat. Musela jsem se usmát. Upír a koktat? To tu ještě nebylo.

„Co chceš, Alice?" zasyčel na ni Edward.

„Edwarde, nebuď na ni tak hrubý, nic neudělala!" okřikla jsem ho.

Proboha mlč! Prolétlo jeho hlavou. Sklonila jsem hlavu na bok a slastně se na něj podívala. Pochopil.

Ach, vlastně tebe ona neslyší, promiň.

No mě se teda omlouvat nemusíš." Pohlédla jsem na něj pronikavě. Opět pochopil.

„Promiň, Alice, nechtěl jsem na tebe tak vyjet." Otočil se k Alici. „Co potřebuješ?" zeptal se jí s o poznáním lepším tónem.

„Můžeš mi vysvětlit, proč trpíš samomluvou a kam se to sakra pořád díváš? Jak kdybys tam něco viděl, vždyť tam nic ne-," její hlas se zastavil. Alice hleděla na mě. Ano, opravdu na mě!

Věděla jsem na co myslí, a vůbec se mi to nelíbilo. Edward taky nevypadal zrovna nadšeně.

Chvíli na mě zírala a já se modlila, aby opravdu neviděla to, co jsem viděla v jejích myšlenkách.

„Bello?!" vydechla stále zírajíc na mě...

<< Předchozí kapitola | Další kapitola >>

 

 

>> Shrnutí mých povídek <<



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Angels - 6. Kapitola:

 1
1. Kačka
10.07.2012 [14:05]

Hustý!!!! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!