Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Angel eyes - 6.kapitola

25.04.2009 (06:00) • Nenefer • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4523×

Nemohl jsem jinak. Celou noc jsem seděl u ní a díval se jak spí. Byla nádherná, tak bezbranná, spokojeně snící.

Svítání přišlo až znepokojivě brzy. Chtěl jsem takhle sedět věčně, ale první paprsky ranního slunce dopadající na její překrásnou tvář, mě ujistili, že i vše krásné jednou musí skončit.

Rychle jsem vstal a zatáhl závěsy. Snad slunce překryjí mraky, abych mohl odpoledne vyprovodit mou Bellu k autu, až si pro ni Charlie přijede.

Ještě na chvíli jsem se posadil, ale nedala mi mnoho času.

Neklidně s sebou hodila a pomalu otevřela oči. Když otočila hlavu ke mně, nádherně se usmála.

„Dobré ráno." Pípla

Pak stáhla obočí k sobě. „Jak dlouho tu jsi? Vždyť je brzy."

Pokrčil jsem rameny. „Chvilinku, nemohl jsem dospat."

Sám pro sebe jsem se musel usmát té lži, ale byl jsem si jistý, že kdybych byl člověk, byla by to pravda. Určitě bych byl jako malé dítě o vánocích, vstával bych velmi, velmi brzy.

Opět jsem ji pomohl do koupelny, ale teď nedala jinak, než že se pokusí jít po svých. Alespoň jsem ji podpíral v pase, aby co nejvíce ulehčila svému uzdravujícímu se kotníku.

Lačně jsem čekal, až zavolá mé jméno a znovu si užíval zvláštního pocitu, který to ve mně vyvolávalo.

Zvonivě se zasmála, když jsem vrazil do dveří rychleji, než se slušelo a zůstal pak beze slova stát jako socha, uprostřed koupelny. Zíral jsem na ni s pusou otevřenou, což jsem si uvědomil, až když mi zuby hlasitě scvakly. Proboha, po tolika letech už bych se asi měl chovat trochu důstojněji, ale s ní to prostě nešlo.

Stála přede mnou v bílé hedvábné noční košili, která splývala až na podlahu. Krátké volné rukávy a celý dekolt byly z jemné bílé krajky. Tak, tak zahalovala látka, ty části těla, které jsem si radši ani nedovoloval představit.

Její dlouhé vlasy se neposedně vlnily až k pasu a když se na mne zářivě usmála a naklonila hlavu mírně na stranu, rozprostřely se jí volně kolem obličeje.

„Ta Alice je neuvěřitelná, viď? Kdyby věděla v čem spím doma..." Zavrtěla nevěřícně hlavou.

V tu chvíli jsem měl sto chutí, vyřítit se upíří rychlostí ven, najít mou milovanou sestřičku a zakroutit tím jejím neuvěřitelným krkem. To mi snad dělá naschvál.

„Připadám si jako její panenka. Asi si mě chce ještě užít, než jí odpoledne odjedu."

Donutil jsem se alespoň zamrkat a hlasitě polknout, jediné dva pohyby, kterých jsem byl nyní schopen.

„Edwarde?" Vrátila mě zpět do reality.

„Promiň, říkala jsi něco?" Tak jo, byl jsem úplně mimo.

„Pomůžeš mi prosím zpátky do postele?"

Přistoupil jsem pomalu k ní, možná jsem se v tu chvíli bál, aby to nebyl jen sen, aby se přede mnou nerozplynula jako přízrak.

Chytila mne pevně za paže, těsně nad lokty a zadívala se mi hluboko do očí. Ani nevím jak dlouho jsme tam jen tak mlčky stáli, ale byl jsem si jist, že pro ni to byl stejně kouzelný okamžik, jako pro mne.

Možná něco jako naše tiché rozloučení, už teď se mi po ní totiž stýskalo a to tu ještě byla se mnou.

„Můžeme?" Zeptal jsem se šeptem.

Nepatrně pokývla a přehodila mi ruku kolem krku.

Když jsme vstupovali do pokoje, musel jsem v sobě zdusit zavrčení. Alice seděla na mém psacím stole a rošťácky kývala nohama ve vzduchu.

Věnovala nám nadšený pohled. „Já říkala, že ti bude slušet a měla jsem pravdu."

Bella se usmála a zabloudila očima k protější straně pokoje. Stála tam má matka a s úsměvem si Bellu prohlížela.

„To je moje matka, Esmé." Pokynul jsem směrem k ní.

„Těší mě, že vás poznávám a omlouvám se, že jsem vám způsobila starosti." Hlesla Bella.

„Ale zlatíčko, to přece vůbec nevadí. Ani nevíš jak jsem ráda, že je ti už lépe. Carlisle zakázal návštěvy, že prý musím počkat, až se tvůj stav zlepší, ale nemohla jsem se dočkat, až tě poznám..." Švitořila Esme a okamžitě se vrhla k Belle. Naprosto zbytečně mi pomohla ji uložit na postel a posadila se k ní.

„Doufám, že se o tebe dobře postarali a nic ti nechybělo."Chytila ji za ruku.

Vyměnil jsem si s Alicí významný pohled.

„Jak se ti líbí? Ta bílá košilka jí padne jako ulitá, nemyslíš?"

„Alice..." Výhružně jsem zavrčel. Věděl jsem, že mě Bella neuslyší, ale Esme se na mne otočila a káravě se zamračila. Sestřička se jen zasmála aniž by se na mne podívala.

„A počkej, co jsem jí  pořídila na cestu, to budeš koukat."

To už jsem nevydržel. Chmátl jsem po Alici a trochu hrubě ji odtáhl za paži na chodbu.

„Tak fajn, co se tady děje Alice? Koukej to vyklopit." Skláněl jsem se nad ní a očima metal blesky.

Malinko se přikrčila, tak silnou reakci asi nečekala, ale já opravdu neměl rád, když si se mnou někdo takhle zahrával.

„No tak neblázni Edwarde,"vyhrkla ze sebe a promítla mi v hlavě vizi, kterou nedávno měla.

Já a Bella ležíme v lese na hebké zelené trávě a držíme se za ruce. Já a Bella jdeme ruku v ruce po školní chodbě, já se skláním nad mým andělem a něžně jí líbám na rty.

„Co je ti po tom Alice?" Sykl jsme na ni naštvaně. V tu chvíli mi zezadu na rameno položil ruku Jasper. Asi vycítil můj hněv a měl obavy o svou drahou polovičku a to zcela oprávněně. Vytrhl jsem se z jeho sevření a zapadl zpátky do pokoje.

„Co to mělo znamenat, Edwarde?" Otočila se na mne matka. Někdy to s námi neměla lehké. Starat se o pět teenagerů a to ještě, když já slyšel myšlenky všech okolo a Alice viděla budoucnost. Někdy jsme si lezli pěkně na nervy.

„Promiň mami, to nic nebylo."Nervózně jsem si prohrábl vlasy a stočil pohled k Belle. To jsem se moc nepředvedl, snad jsem ji nevyděsil.

Seděla strnule a propalovala mě žárem svých neobyčejných očí.

„No Edwarde, já nejsem ta, které by ses měl omlouvat. Na mne si nekřičel." Pronesla váhavě po chvilce trapného ticha Esme.

To byla naše krátká výměna názorů tak hlasitá? Ani jsem si nevšiml.

„Jdi najít Alici, já si tu zatím s Bellou popovídám. A určitě už má taky hlad, že?" Matka mrkla na Bellu a ta jen beze slova přikývla.

Došoural jsem se pomalu dolů do haly. Alice seděla Jasperovi na klíně a ten ji ochranitelsky hladil po zádech. Ani jeden z nich ke mně nevzhlédl, když jsem přistoupil k pohovce.

„Alice promiň, neměl jsem na tebe takhle vyjet. Bylo to prostě neodpustitelné. Jen... nemusíš mi Bellu takhle podbízet. Myslím, že to ani není potřeba. Jen mě to víc dráždí, musím si na to zvyknout."

„Já to věděla." Vykřikla Alice nadšeně a vyskočila Jasperovi z náruče, až zůstal překvapeně zírat. Letmo mě objala kolem pasu.

„Budu mít novou sestřičku. Děkuji Edwarde."

Musel jsem se jejímu nadšení usmát. „Alice, nejsme zatím ani přátelé, nejanči"

„Ale budete a brzo a já budu mít Bellu opravdu ráda. Ne, já už jí mám ráda."

Hopsala po hale jako malé dítě, když ho berete do cukrárny. Trochu jsem se lekl, toho přirovnání, co mě napadlo. Nepřirovnávám snad Bellu k zákusku? Zhluboka jsem se nadechl, abych si ty šílenosti vyhnal z hlavy.

„Jdu nahoru, ať si Bellu ještě užiju, než mi ji Charlie odveze." Zakřičela Alice a zmizela v patře.

Autor: Nenefer (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Angel eyes - 6.kapitola: