Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Anděl pomsty - 13. kapitola

nej kuchyň


Anděl pomsty - 13. kapitolaTak a máme tu třináctku. V tomto dílku se konečně objeví Edward, tak se máte na co těšit. Prosím o komentíky a tady je něco k posloucháni, u této písničky jsem to psala a docela mi to šlo. Tak ať se líbí: http://www.youtube.com/watch?v=k-uEjE9U8EY

 

13. kapitola

 

Nemohla jsem tomu uvěřit. Byla jsem na pokraji zhroucení a znechucení ze všech co se na mě dívali. Oni celou dobu věděli, co jsem zač a co se mi stalo a také kdo mi to udělal a chovali se ke mně, jako kdyby nic a snažili se být mými přáteli. Už jsem byla opravdu sama. Sžíralo mě to zevnitř a nemohla jsem se zvednout z té proklaté země.

,,Isabello…“ řekla lítostivě Alice a snažila se mi pomoct. Její pomoc jsem ale odmítla a začal se ve mně hromadit všechen ten vztek a utrpení.

,,Nech mě být……všichni mě nechte být…..jak jste mi to mohli udělat, já vám věřila a doufala, že jsem konečně našla klidné místo a lidi, kteří mě mají rádi…“

,,Ale mi tě máme rádi drahoušku, jenom se ti to snažíme vysvětlit.“ Řekla Esme a přišla ke mně a pohladila po vlasech. Esme jsem neuhla, protože jsem ji měla opravdu ráda, všechny jsem je měla ráda, ale po tom….jak mi to mohli udělat?

,,Proč Esme, řekni mi proč….proč se ke mně tak chováte? Jenom z povinnosti, aby jste napravili co ten Edward udělal? To je ubohé…!!!“ vykřikla jsem a podívala se do její mateřské tváře a už jsem na ni nemohla křičet.

Bože, tolik mi připomínala mou vlastní matku. Bylo to neuvěřitelné, ale já se vlastně nezlobila na ně, zlobila jsem se na sebe, že jsem se k nim takto chovala. Oni si to nezasloužili, chtěli jenom urovnat něco, co nebyla jejich vina.

,,Zlatíčko, to není z povinnosti…máme ti všichni moc rádi, už od chvíle, kdy jsi přišla. Nic nepředstíráme a byli bychom moc rádi, kdybys tu s námi zůstala. A Edwarda prosím pochop, neudělal to naschvál. Vím, že ho asi z hloubi duše nenávidíš, on sice podlehl, ale pokud by se neovládl a neodtrhnul se od tebe, byla by jsi už teď mrtvá.

Je mi to tak líto, ale není tak špatný, jak si zřejmě myslíš, postaral se o tebe a poprosil Briana, aby tě uvedl do světa nás nesmrtelných. A byl ti neustále nablízku a dával na tebe pozor. Má o tebe starost, ale neustále se bojí tvojí reakce na něho samotného.“ Řekla a objala mě a já jí vzlykala na rameni. Sice bez slz, ale alespoň toto mi pomohlo.

V hloubi jsem věděla, že se mnou někdo neustále je, ale proč zrovna on? Vzpomněla jsem si na jeho božský obličej a nádherné rozházené bronzové vlasy. Vypadal opravdu jako bůh, ale byl to také bůh mého utrpení a vzteku, který k němu cítím.

,,Isabello, prosím poslouchej, ale Edward tě má opravdu moc rád, změnil se od té doby co tě poprvé uviděl, konečně začal žít.“

,,Esme, ale já jsem umřela, když jsem ho poznala a především jeho rukou zemřeli moji rodiče. Co k němu mohu cítit? Jedině nenávist a touhu po pomstě.“ Vykřikla jsem na ní a odtrhla jsem se. Vím, jak se cítila, jenom bránila svého syna a snažila se mě utěšit, ale to se prostě nedalo.

,,Kde je!!“ vykřikla jsem znovu a podívala se na Alici, vím stoprocentně, že ona jediná to ví.

,,Isabello, prosím až se uklidníš, tak ti to řeknu, ale teď není moc dobrý nápad za ním jít, nerada bych ztratila bratra.“ Řekla smutně a pokusila se mě znovu obejmout.

,,Proč bych se měla uklidnit, tobě nikdo nezabil rodiče přímo před tebou. Víš, jak se cítím? To nedokážeš pochopit. A co já? Jsem jenom krve sající monstrum, které tu bude věčnost. Nejradši bych se zabila sama !!!“ vykřikla jsem na ni znovu. Alice ode mě o krok poodstoupila, věděla, že teď mě jen tak někdo neuklidní.

,,Je nám to opravdu líto Isabello, ani nevíš jak. A máš pravdu, opravdu nevím, jak se teď cítíš. Ale také pochop nás. Edward je náš bratr, kterého nadevše milujeme a je to syn Carlislea a Esme. Nechceme ho ztratit. A né potom, co našel lásku svého života.“

,,Jak to myslíš, vůbec ti nerozumím Alice…“ zeptala jsem se už trochu klidnějším hlasem, ale stále lehce hysterickým.

,,Isabello…….Edward tě nadevše miluje a ……“ odmlčela se a všichni se otočili směrem ke dveřím, protože zaslechli kroky.

Otevřel dveře a na tváři měl zmučený výraz. Byl naprosto překrásný. Zalapala jsem po dechu. Jeho krása se nedala popsat. Zastavil se pár metrů ode mě a smutně se na všechny podíval.

,,Myslím Alice, že bych jí to měl říct já sám…..“

 

 

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Anděl pomsty - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!