Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 7

VMA 09


Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 7ahojte, je tu další kapitolka....kritiku, chválu, chci slyšet všechno....vaše eunta

Edward mě s Alicí odvezli k nim domů, kde se o mě postaral Carlisle. Moc jsem si z toho nepamatovala, ale cítila jsem se podivně v bezpečí. Zároveň mi to ale připadalo nesprávné – neměla jsem tu co dělat. Už sem nepatřím.

Carlisle mě dal do pořádku, poděkovala jsem mu, ale už jsem mu nemohla slíbit, že přestanu pít. Zezačátku bylo moje odhodlání obrovské, ale postupně, když jsem viděla jejich tváře a cítila tu nasládlou a tolik vábící vůni, moje přesvědčení bylo ty tam. Věděla jsem, že jakmile budu doma, spadnu do toho zase.

Bolest byla snad ještě větší, sice tu Edward byl, ale byli jsme si tak moc vzdálení. A to bylo snad ještě horší, než kdyby tu nebyl.

Edward mě chtěl odvézt domů, ale odmítla jsem ho. Jízdu v autě, a s ním sama, bych zřejmě nezvládla. Edward moje odmítnutí nesl těžce, poznala jsem to na něm. Nakonec mě zavezla Alice.

Dostala jsem se z toho hrozně rychle, až to bylo neuvěřitelné, prostě Carlisle je všemocný. Charlie ani nestihl zpozorovat, že se něco stalo. Musela jsem jim poděkovat, protože kdyby se to dozvěděl Charlie…

Cullenovi se nakonec vrátili do školy. S Alicí jsem se začala bavit, ale jenom o základních věcech. Chtěla, abych si opět sedala k nim ke stolu, ale prostě jsem nemohla. Všichni ve škole čekali na moji reakci, ale zřejmě jsem je vyvedla z omylu. Snažila jsem se působit klidně a vyrovnaně.

Ve škole se mi to dařilo, ale jakmile jsem zavřela dveře od svého pokoje bylo to, jako upalování na hranici.

***

,,Sakra“ zaklela jsem nahlas a celou svou lidskou silou praštila do bílé zdi nad postelí. Bolest na hrudi byla den ode dne větší a horší. Objala jsem se rukama a začala se pohupovat dopředu a dozadu. Slzy, který mi už tekly samovolně, jsem nevnímala.

Může člověk vydržet tolik bolesti ???

To mu nestojím ani za jediné slovo ???

Jeho nezájem mě mučil ještě více. Vždy vypadal, že chce něco říct, ale potom jeho oči ztuhly a zarazil se a odešel. Nechápala jsem to a zároveň mě to neuvěřitelně ničilo.

Měla jsem toho už doslova plné zuby. Vztekle jsem vstala z postele, popadla peníze, bundu, vlasy stáhla gumičkou, trochu si osušila slzy s šla. Cíl byl jasný.

Zavolala jsem si taxíka, protože jsem už nechtěla opakovat scénu před pár týdny. Bylo to v mém případě rozhodně bezpečnější. Raději se vyvaruji další nepříjemné situaci. Už takhle jsem si to stěžovala dost.

Během chvilky jsme byli ve městě. Ten taxikář byl příšerný. Neustále koukal do zpětného zrcátka a prohlížel si mě. Byl mi proti srsti a taky velmi nepříjemný. Cítila jsem se hrozně zranitelně a bála jsem se u každého lesíčka, kolem kterého jsme projížděli. Kdykoliv mohl zajet na stranu a tady by mi nikdo nepomohl.

Naštěstí si to zřejmě rozmyslel a já byla štěstím celá bez sebe, když jsem mu podala dopředu peníze a vypadla z toho prokletého auta.

Bar začal postupně ožívat. Bylo tu mraky lidí. Všichni prahly po zábavě, jenom já ne. Já tu byla z naprosto jiného důvodu. Přistoupila jsem k pultu.

,,Ahoj, dala bych si panáka.“ Řekla jsem docela naléhavě, protože už jsem chtěla být v tom stavu, kdy nevnímám okolí a nevnímám ani sebe. Číšník se na mě zprvu zajímavě díval, ale nakonec na stůl položil skleněného panáka a nalil do něj vodku.

,,Dík.“ Poděkovala jsem mu a okamžitě ho do sebe kopla. Doufám, že to půjde rychle, protože jsem dnes skoro nic nejedla. Prázdnýho panáka jsem položila zpátky na stůl.

,,Dej mi sem ještě tři.“

Číšník se potrouble usmál, ale udělal to. Vypadal docela dobře, ale u mě jsou měřítka mužské krásy posunuty trochu vysoko. Na stůl vyskládal další várku a já neváhala.

,,Copak tu dělá taková pěkná holka sama?“ zeptal se mile, ale já si prostě nechtěla povídat.

,,To snad nemůžu?“ zeptala jsem se hrubě a naznačila jsem mu, ať připraví další rundu. Zvedl nevěřícně obočí.

,,To můžeš, ale jestli chceš, mohl bych ti dělat společnost.“ Nadhodil ledabyle jakoby se nechumelilo. To tak ! Už mě začínal štvát.

,,Nechci.“ Odvětila jsem a klopila do sebe dalšího a dalšího.

,,Jak chceš.“ Řekl uraženě a už konečně pochopil, že to opravdu nemá cenu.

,,Chci.“

Měla jsem v sobě už asi sedm panáků, ale poručila jsem si další. Svět se začínal zpomalovat. Lidé kolem mě chodili, ale nedokázala jsem rozpoznat jejich tváře. Jenom jsem seděla a užívala si to přenádherné a náhlé ticho v mé hlavě. Z lidí se pomalu stávali rozmazané šmouhy a já najednou pocítila, že bych chtěla tančit.

Vždy jsem měla k tanci odpor kvůli mé schopnosti zakopnout na holé rovině, ale ta hudba byla tak uvolňující a přímo lákala k tomu, aby člověk začal tančit.

V baru bylo narváno, doslova tělo na tělo. Pokoušela jsem se zvednou z barové stoličky, ale pokaždé do mě někdo narazil. Nakonec jsem zjistila, že to nebyl nejlepší nápad, protože moje nohy vypověděly funkci.

Spadla jsem do davu lidí a přitom se pekelně praštila do hlavy o židli. Hrozně to bolelo, ale nakonec jsem se přece jenom postavila na nohy.

Tanec mě okamžitě opustil, protože mi zřejmě tekla i krev. Sice jenom trochu, ale byla tam.

Vypotácela jsem se ven na čistý vzduch. Spousta lidí stálo i venku, ale každý se zajímal naštěstí jenom o sebe.

Sedla jsem si na schody a snažila se nemyslet na tu bolest. Uvažovala jsem o tom, že někomu zavolám, protože ta hlava neskutečně bolela, ale v mém stavu by to nebyl dobrý nápad.

,,Máš tu ještě ty tři panáky.“ Ozvalo se najednou za mnou. Zase ten otravnej číšník.

,,Dej je sem.“

Vypila jsem všechny tři a bolest pomalu ustávala, to na tom bylo to pozitivní. Dívala jsem se na lidi okolo sebe, ale slova a myšlenky se mi rozutíkávaly do všech směrů.

Byla jsem v tom zase. A tentokrát to bylo ještě horší. Věděla jsem to, protože jsem pomalu přestávala vnímat.

,,Ahoj kočičko.“ Řekl něčí hlas. Otočila jsem se po něm. Vedle mě stál oplzlý chlap a na tváři měl nechutný výraz. Už měl taky hodně popito. Bylo mi z něj zle.

,,Co takhle si povyrazit? Tady mám klíče od super bytečku.“ Řekl a v ruce se mu houpaly klíče. Co mě tady ještě čeká ??? Snažila jsem se zformulovat odpověď, ale šlo to těžko.

,,Díky, ale nechci.“ Řekla jsem polohlasně, ale musel mi rozumět, protože se začal mračit a nesouhlasně vzdychl.

,,Ale já chci !!!“ řekl hrubě a chytl mě za rameno a vláčel mě bůhví kam.

,,Pusť mě !!!“ křičela jsem na něj, ale nevnímal mě. Nechutně se smál. Ostatní lidi nereagovali – byli moc zabraní do své vlastní zábavy.

Několikrát jsem spadla, ale on mě pořád táhl směrem do odlehlé části města. Byla jsem zoufalá, k smrti vyděšená a nutně jsem potřebovala pomoc. Vždyť mě musela Alice vidět…..nebo to ví a chce mi uštědřit jednu lekci za to, že zase piju. Patřilo by mi to !

Už jsem se začala pomalu smiřovat s tím, že dopadnu špatně.

Vedle mě se mihl stín.

,,Okamžitě z ní sundej ty pracky.“ Řekl zlověstným hlasem plným zloby. Byl tu….

,,Nevím proč !!!“ křikl na něj ten chlap, ale jeho sevření nepovolovalo.

,,Varuju tě, se mnou si nezahrávej, pokud chceš žít.“ Řekl Edward ještě nebezpečnějším hlasem a zavrčel. Cítila jsem, že stisk povolil a muž mě pustil.

,,Proč? Je to snad tvoje holka?“ zeptal se blbě, protože už na něm bylo vidět, že má z Edwarda strach.

,,Ano.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 7:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!