Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 29


Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 29Ahojte lidičky... po týdnu namáhavé a velmi unavující práce jsem sesmolila další díleček... a můžu říct, že mi to dalo opravdu hodně práce, jsem zvědavá na vaše komentáře a dokonce jsem vybrala i hudbu, což je opravdu co říct... :D:D pěkné počteníčko a mějte se... Vaše eunta

Hudba - Goo Goo Dolls - Iris

Hleděla jsem do jeho očí a nemohla tomu uvěřit. Opravdu to už nebyly ty zlatohnědé oči, do kterých jsem se tak ráda dívala, a v kterých jsem se vždy utápěla. Jeho oči teď měly novou barvu, se kterou jsem se setkala už jednou, ale bála jsem se jí. Okamžitě jsem si  vzpomněla na scénu na louce, kdy jsme se setkali s Laurentem, Viktorií a Jamesem.

Otřepala jsem se a začala se bát, i když jsem věděla, že to je Edward. Ta barva byla hrůzostrašná. Té barvy jsem se bála. Poodstoupila jsem a poznala jsem okamžitě na Edwardově tváři bolest. Musel vědět, že se ho nyní bojím. Nechtěla jsem, ale ty oči mě děsily.

Jeho tvář se stáhla do další bolestné grimasy a já ji chtěla smazat, ale teď jsem na to neměla sílu. Moje tvář musela být vyděšená. Cítila jsem to na sobě a Edward to také cítil.

,,Bojíš se mě.“ Řekl bolestným hlasem a to už nebyla otázka, ale hrubé konstatování. Chtěla jsem to popřít, opravdu chtěla, ale já nikdy lhát neuměla.

,,Ne, ne… nemohla bych se tě…“nedořekla jsem a nasucho polkla, teď by ten panák whisky opravdu bodnul, ale sklenka už nebyla v mé ruce, ale v Edwardově.

,,Bojíš, Bello… vidím to na tobě.“ Řekl a také ode mě poodstoupil. To jsem ale nechtěla, nebála jsem se jeho, ale jeho očí.

,,Nebojím se tebe… ale…“

,,Ano?“ zeptal se a zvedl hlavu a já opět ty oči viděla.

,,Tvých očí.“hlesla jsem a sklopila hlavu, protože jsem se do jeho očí opravdu nedokázala podívat. Sice nebyly sytě červené, ale červená tam byla a to byla známka lidské vraždy. Sice bych za to Edwarda nikdy neodsuzovala, na to jsem ho přespříliš milovala, ale těch očí jsem se opravdu bála.

Nevěděla jsem, proč to udělal, chtěla jsem se zeptat, ale bála jsem se. On to na mě ale tak jako tak poznal. Sice mi nemohl číst myšlenky, ale dokázal to vyčíst z výrazu obličeje.

,,Tak se zeptej.“ Řekl potiše, ale tak abych ho slyšela. Zvedla jsem hlavu a nechápavě se podívala.

,,Vím, že se chceš zeptat.“

,,Máš pravdu, Edwarde. Nechtěla jsem, ale musím. Proč?“

,,Bylo v tom hodně věcí. Chci ti to říct, ale osamotě.“

,,Nikdo tu není.“

,,Ale bude.“ Řekl a podíval se oknem ven a zrovna se všichni vraceli z lovu.

Zastavila jsem se a čekala, co se bude dít. Vše ale proběhlo nezvykle v klidu a všichni vstoupili do místnosti. Alice se škaredě podívala na Edwardovu ruku, kde svíral sklenku od mé whisky a potom se zase škaredě dívala na mě.

,,To nebylo za potřebí, Bello.“ Řekla suše, vzala Jaspera za ruku a odešla. Emmett se usmíval, ale radši nic neříkal. Rosalie ho okamžitě usměrnila a také odvedla. V místnosti zůstal jenom Carlisle a Esme.

,,Pojď drahoušku, udělám ti něco k jídlu.“ Řekla mile a chytla mě za ruku. Já jsem se podívala na Edwarda a on přikývnul. Chtěl být s Carlisleem sám, i když sám je hodně špatné slovo, když v tomto domě každý slyší každé slovo.

Odešla jsem s Esme. Pořád mi něco povídala, ale já se snažila zachytit jakýkoliv rozhovor z obývacího pokoje. Beznadějně. Už jsem byla hodně nervózní. Esme jsem jenom přikyvovala a snažila se dělat, že ji poslouchám, ale poznala to.

,,Bello…“

,,Bello…“

,,Bello…“ řekla znovu asi už posté a chytila mě opatrně za rameno. Já se šíleně lekla, protože jsem to opravdu nečekala.

,,Omlouvám se, nechtěla jsem tě vyděsit.“okamžitě se omlouvala, ale já už to tam nemohla vydržet.

,,Promiň Esme, ale já už musím jít.“ Řekla jsem a zvedala se ze židle, ale to už vkročil do kuchyně Edward. Na tváři neurčitý výraz. V ruce držel mou bundu. Nechápavě jsem se na něj podívala.

,,Venku je zima.“ Řekl a lehce se usmál. Byl klidnější, ale napětí mezi námi neustále bylo. Cítila jsem to ve vzduchu, ale jedna změna tu nastala. Edwardovy oči už nebyly rudé, ale hnědé, nebyla to jeho hnědá, ale hodně ji napodobovala. Musel mít čočky.

Podal mi bundu a vyšli jsme do lesa. Edward mě chytil do náruče, ale opatrně a sledoval každičký můj pohyb. Jako by si myslel, že se pořád bojím, ale teď už ne. Jak měl ty čočky, vše opadlo. Sice jsem o tom věděla, ale neměla jsem to na očích. To mě uklidnilo a Edwardovy jsem se podvolila.

Utíkali jsme minimálně čtvrt hodiny, ale já byla ráda. Byla jsem poblíž Edwarda a snad po čase se ve mně uhnízdilo kousek štěstí. Bylo toho ještě hodně před námi, ale já už to brala jinak. Doufala jsem, že vše špatné se jednou v dobré obrátí a my dva si také zasloužíme kousek toho štěstí.

Edward mě položil na zem. Byli jsme na naší louce. Na naší překrásné louce. Posadila jsem se a on naproti mně.

,,Jsi klidnější.“ Konstatoval a měl pravdu.

,,To ty čočky.“ Řekla jsem a pohladila ho po tváři. Chytil mou ruku a svou tvář položil. Byl to úžasný pocit cítit jeho ledovou kůži a ledový dotek.

,,Nezasloužím si, aby mě někdo jako ty tolik miloval. Jsem monstrum a teď jsem to jenom potvrdil.“ Řekl smutně a mou ruku pustil. Já se ale tak rychle nevzdávala. Přisedla jsem si k němu blíže a objala jeho hruď.

Jeho blízkost byla pro mě přímo palčivá. Toužila jsem po něm a také jsem si tuto pravdu okamžitě přiznala. Nechtěla jsem ale ničit tento rozhovor, na který se Edward připravoval.

,,Zasloužíš si mnohem víc milovat Edwarde. To nepopřeš. A jistě jsi měl k tomu svůj důvod a ať už to byla žízeň, či jiná věc, miluji tě pořád stejným způsobem. Na tom to nic nezmění.“ Řekla jsem a políbila ho na krk. Zachvěl se.

,,Těch důvodů bylo hodně, jak jsem řekl. Musím ti to říct, Bello. Tohle nemůžu dusit v sobě. Chci abys to věděla, že jsem nezabil člověka jenom z rozmaru. To bych nikdy neudělal. To bych se ti potom opravdu nemohl podívat do očí. Mrzelo mě to a mrzí mě to nadále, ale takhle je to lepší. Ten člověk si nezasloužil žít.

Carlisle mi také odpustil a vím, že by sice jednal jinak, ale nevyčítá mi to. Musel jsem to udělat. Jiná možnost v tu chvíli prostě nebyla. Na lovu jsem ucítil dva lidi. Odpojil jsem se od Jaspera a Emmetta. Už jsem byl hodně žíznivý, měla jsi pravdu. Ti dva lidi ode mě byli ještě hodně daleko, ale myšlenky jsem slyšel. Bylo to děsivé a já musel zasáhnout. Ten muž se právě pokoušel tu dívku znásilnit a ublížit jí. Až po chvíli jsem poznal o koho se jedná.

Byl to ten samý muž, který se tě pokusil odvézt v tom baru ve městě. Zlost se ve mně okamžitě nahromadila a já jednal bezmyšlenkovitě. Dívku jsem odstrčil, ale jeho jsem zabil.“ Řekl smutně a svou hlavu položil na mou. Jeho slabost nad jeho činem byla zjevná. Musela jsem mu pomoci. Za každou cenu. Teď, když jsem věděla, jak to všechno bylo. To nebyla ani vražda, ale záchrana od dalšího nechutného zmetka, který ničí životy a opravdu si nezaslouží žít.

,,Edwarde. Miluji tě. Opravdu tě miluji a na tom nic nezmění a můžu říct, že jsem na tebe pyšná. Kdybych tam byla já, udělala bych to samé. Nevyčítej si nic, protože jsi udělal to, co jsi musel a já jsem ti vděčná. Sice je jeden muž mrtvý, ale tím jsi zachránil spoustu dalších životů, které mohl zatratit.“

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 29:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!