Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 23

5.Fallen_Angel-Leah Clearwater


Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 23Ahojte. Další kapitolka ... Sice smutná, ale vše se jednou v dobré obrátí... Tuto kapitolku bych chtěla věnovat svému příteli, který mě ve psaní podporuje a dodává ,,občas" nové náměty. Díky Zdenečku :-)

Chtěla bych létat v oblacích. Chtěla bych být tak lehká a nespoutaná jako pták. Něžně se vznášet a nechat se unášet neviditelným větrem. Vzhlížet z výšky a dopřát si tu opojnou krásu světa.

Co se ale pokazilo? Marně přemýšlím, ale napadá mě pouze jeden viník. Já. Já a zase jenom já. To já jsem všechno zkazila a kazím i životy ostatním.

To já jsem ten, který všem ubližuje a tím trápí i sebe.

Můj život byl celý zapletený do obrovského chumlu, který šel těžko rozmotat. Začalo to Edwardovým odchodem a mojí nedostatečnou odvahou se od něj odpoutat. Byla jsem paličatá a nehodlala se smířit s faktem, že to tak je.

Potom moje pití, v kterém jsem se utápěla. Byla to ale jediná světlá chvilka, protože jsem mohla zapomenout na svoje problémy a užívat si lidského života. Ale pití sebou neslo vše ostatní.

Edwardův příchod, moje údajná sebevražda, první milování s Edwardem a samozřejmě naše dítě. Dítě, které je teď ve mně mrtvé. Dítě, které jsem zpočátku odmítala a to je můj trest. Trest za to, že jsem ho nechtěla.

Zabila jsem ho já sama. Svým neuvážlivým a nezodpovědným chováním. Ublížila jsem Edwardovi, protože jeho láska ke mně a našemu dítěti byla neuvěřitelná.

Už se mu nedokážu podívat do jeho zlatavých očí. Jsem špína a nezasloužím si někoho jako je on.

Naše dítě umřelo mojí vinou. Tíha na hrudi byla čím dál větší, když jsem si to uvědomovala. Vzlyky nešly utěšit a díra v hrudi, která byla po odchodu Edwarda se vrátila, ale bolestnější, protože  tu sice Edward byl, ale byla tu i jeho bolest z té ztráty.

Nezasloužím si ho, protože ani nedokážu donosit jeho dítě. Jsem jenom odpad, který patří smést ze zemského povrchu. Prostě špína a hnus. Bylo mi ze sebe na zvracení.

Prudce jsem se od Edwarda odtrhla a začala si bušit do hrudi. Slzy vzteku na sebe samou se mi stále valily po tvářích a já se zhroutila na pohovku. Otočila jsem se, popadla hutný nebesky bílý polštář a přiložila si ho k obličeji.

Potřebovala jsem dostat ze sebe ten vztek, který nabýval na síle. Nejprve jsem do polštáře silně kousla, ale nepřineslo to žádnou úlevu. Zkusila jsem křik, který polštář ztlumoval.

Bylo to osvobozující a vše se tímto prodralo na povrch. Bolest, bolest, znechucení, smutek, ztráta, láska, neštěstí, hnus a opět hnus....ze sebe.

Stále jsem křičela, ale pomalu mi docházel dech, ale v tuto chvíli mi to bylo absolutně jedno. Bylo to moje utrpení a moje chyba. Musela jsem za ni zaplatit. Nebyla jiná možnost. Vše má svou cenu a tohle byla moje cena.

Neutuchající bolest na hrudi a pocit prázdnoty, který mě objímal a vítal s otevřenou náručí. Pocítila jsem chladný dotek na svých zádech a hlazení, ale vztekle jsem před dotekem uhnula.

Edwardovy ruce mě najednou objaly kolem pasu a odtrhnul polštář od mého obličeje a přimáčknul si mě na svoji hruď. Bušila jsem do něj, ale on mě stále držel.

,,Pššt, Bello....vše bude zase dobré.“ řekl bolestivě a mě bylo jasné, jak ho to musí uvnitř sžírat. Postupně jsem se uklidnila, hlavně kvůli němu, protože jsem mu nechtěla ještě více ubližovat. Rezignovaně jsem složila paže a jenom se opírala tváří o jeho hruď.

Slzy stále tekly a já pozorovala jedno místo. Už jsem si připadala jako šílenec. Tolik bolesti se musela někdo odrazit. Najednou jsem měla v hlavě prázdno a nemohla ani na nic myslet. Nevědomky jsem jenom zírala do prostoru přede mnou, ale stejně nic neviděla.

Byla tu jenom prázdnota. Prázdnota taková, že i já jsem si připadala prázdná a to byla pravda, protože dítě už nežilo.

,,Je mi to líto.“ promluvil po delší době Edward a chlácholivě mě začal hladit po vlasech.

On litoval mě a přitom já byla ta špatná. Zvedla jsem hlavu do jeho úrovně a pomalým pohybem se zahleděla do jeho utrápených očí, které jsem takhle ještě neviděla.

,,Je to moje vina. To já jsem to dítě nechtěla, to já jsem se stresovala, to já jsem nechtěla bydlet tady pod Carlisleovým dohledem. To já zabila tvoje dítě.“ vykřikla jsem a zavřela oči. Toužila jsem odsud vypadnout a utíkat hodně daleko a daleko od všeho a všech.

Po chvíli jsem si uvědomila jednu důležitou věc. Už jsem sem nepatřila. Edward mi nepatřil, protože už nás nic nepojilo. Vím, že mě miluje a já miluji jeho, ale bylo to něco víc. Už jsem s ním nedokázala být v jedné místnosti.

Ublížila jsem mu a ublížila jsem našemu dítěti, kterému už nebilo srdce. Bylo mrtvé a to hlavně mojí vinou.

,,Bello…Bello…prosím, klid….vše bude dobré….nesmíš si za to dávat vinu, prostě se to nepodařilo a s tím teď nemůžeme nic udělat…vše se spraví a ….“ Snažil se mě utěšit, ale já tohle prostě v tuto chvíli nesnesla. Moc to bolelo. Musela jsem ho přerušit…

,,Edwarde…dost !!!! Já…já…prostě takhle nemůžu..umřelo naše dítě…chápeš to??“ vykřikla jsem na něj a poté toho litovala, protože bolest na jeho obličeji se ještě prohloubila. Okamžitě jsem to chtěla napravit.

,,Promiň…já nechtěla.“ Řekla jsem potichu a opatrně jsem ho chytila za ruku, neuhnul, ale byl jiný.

,,Bello…já to chápu a velice dobře….ani si nedokážeš představit, jakou bolest mi to způsobuje, ale musíme se s tím smířit. Nic jiného nám v tuto chvíli nezbývá.“ Řekl slabým hlasem, ale do očí se mi nepodíval. Ranilo ho to více, než jsem si myslela.

,,Prosím, Carlisle tě vyšetří.“ Pokračoval dále. Nechtěla jsem ho ranit ještě více, tak jsem přikývla. Bolest a ztrátu si mohu nechat na potom, až budu sama. Nechci ani, aby se mnou byl Edward, tohle byla moje osobní bolest, kterou jsem si musela odbýt.

,,Dobře.“

,,Carlisle.“ Řekl Edward a Carslisle vstupoval znovu do místnosti. V té chvíli jsem si ani neuvědomila, že nás opustil. Nechával nám soukromí. Teď ale musel provést nezbytnou prohlídku.

,,Mám odejít?“ zeptal se Edward a já mu konečně pohlédla do očí. Bylo v nich tolik smutku a utrpení, že jsem ho tu nemohla nechat.

,,Prosím….“

,,Dobře…bude kdyžtak dole.“ Řekl, políbil mě na čelo a odešel, ale předtím se významně podíval na Carlislea. Tyto rozhovory jsem nesnášela, ale zatnula jsem zuby. Carlisle přistoupil.

,,Bello, prosím, uvolni se.“

Prohlídka proběhla a Carlisle konstatoval, co jsme už všichni věděli, ale přesto jsme tajně doufali, že to nebude pravdu.

,,Je mi to líto, Bello. Opravdu.“

Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 23:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!