Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ) 20

Stephenie Meyer


Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ) 20Ahojte..původně jsem plánovala na tuhle povídku tak 5-6 dílů a podívejte, kam až jsme to dotáhli...jsem ráda, že to ještě někdo čte...takže čekám opět komentíky...páčko eunta a PS: další dílek už mám rozepsaný, takže tu bude rychleji....:-)

Tu noc jsem mu usínala v náručí jako vždy. Na druhý den jsem se těšila, ale zároveň jsem se ho nesnesitelně bála, ale potřebovala jsem změnu. Potřebovala jsem se pohnout kupředu a doufala jsem, že to bude správným směrem.

 

 

 

Tíživé sny jsem měla celou noc, neustále jsem se probouzela a dlouho mi trvalo, než jsem znovu usnula…Edward byl ze mě zoufalý.

Ale nemohla jsem mu říct, co se mi zdálo, protože by ho to vyděsilo ještě více. Stačí, že já jsem z toho byla na maximum vystrašená.

 

Stojím na rozlehlé mýtině a vítr mi silně šlehá do celého těla. Moje vlasy se zuřivě zmítaly a já stála stále na jednom místě. Na sobě jsem měla lehké letní šaty, které mi sahaly po kolena, celé od krve a potrhané…ale čí byla ta krev ???Ta krev, která odporně páchla rzí a solí.

Na tváři znechucený výraz.  Nohy mě studily, ale jako bych je měla přivařené k chladné a tvrdé zemi. Byla jsem bosa….Můj pohled stále směřoval jedním směrem. Směrem k tomu obrovskému domu, který jsem znala.

Dům, z kterého se ozýval dětský pláč. Pláč mého dítěte….Nezvládala jsem ten pronikavý křik, který přímo útočil na moje ušní bubínky a vkrádal se do mé hlavy. Otočila jsem se a utíkala od toho pryč…pryč od toho plakání a ……...pryč od mého dítěte…..

 

Potom jsem se zuřivě vzbudila a snažila se uklidnit, ale jakmile jsem znovu zavřela oči, vracelo se to zpátky. Vracel se zpátky můj znechucený pohled a útěk.

,,Bello, lásko, co se děje? Zdálo se ti něco škaredého?“ zeptal se velmi starostlivě Edward a přitiskl si mě více do svého objetí. Celá jsem se třásla a snažila se toho přímo hnusného snu zbavit, ale stále se zjevoval.

Spustily se mi i slzy. Edward mě utěšoval celou noc a snažil se opravdu ze všech sil, ale já se nemohla uklidnit. Stále jsem nad tím přemýšlela a nenechávalo mě to klidnou. Je tohle můj trest za to, že jsem váhala, že jsem nevěděla, zda naše dítě chci??

Nedokázala jsem jen tak ležet, musela jsem něco dělat, sice bylo hodně brzo ráno, ale požádala jsem Edwarda o malou procházku. Moje hlava potřebovala čistý vzduch. Třeba mi to alespoň vyžene ty strašné myšlenky a představy.

Edward souhlasil, ale velmi silně mě obléknul. Tázavě jsem se na něj podívala. Pokrčil rameny.

,,Nechci, aby jste se nachladily.“ Řekl něžně a já měla co dělat, abych udržela své slzy na uzdě. Byl tak milý a pozorný. Okamžitě mluvil v množném čísle a vše bral jako samozřejmost.

Udivovalo mě to, ale byla jsem za to šťastná. Lepšího otce by moje dítě snad ani mít nemohlo. Byl dokonalý, nejenom pro mě, ale i pro něj. Pro všechny.

Usmála jsem se tomu a byla ráda za to, že je tu se mnou. Nic lepšího jsem si snad ani přát nemohla.

Edward mě vzal do náruče a opatrně vyskočil z mého okna, abychom nevzbudili Charlieho. Stačí, že už se mnou nebaví. Nemusí vědět, že tu Edward zůstává každou noc.

Doskok jsem ani cítila. Postavil mě na zem a chytil moji ruku. Procházeli jsme se snad dvě hodiny, ale nepotřebovali jsme mluvit, stačilo nám mít jeden druhého.

Trochu jsem se uvolnila a uklidnila, ale stále v koutku jsem na to musela myslet. Toto nemohlo jen tak zmizet jako mávnutím kouzelného proutku. Zůstalo to tam. Edward se už na nic neptal, stejně věděl, že by to nemělo smysl. Nechtěla jsem mu to říct. Byl to jenom můj strach a nechtěla jsem, aby se trápil také.

Nakonec jsem zůstala sama. Edward musel doběhnout pro auto a oficiálně mě vyzvednout. Cesta do školy se blížila.

Hrůza se hlásila o své místo, ale já se odmítala nechat stáhnout. Objala jsem své bříško a hladila ho, trochu mě to uklidňovalo, ale hrůza a utrpení pomalu získávalo na síle. Z hrdla se mi ozval první vzlyk. K němu se přidal další a další.

 Už tu nebyl jenom strach ze školy, ale jakoby se vše proti mně spiklo a dávalo mi jednu ránu za druhou. Stáhlo mě to na zem. Stulila jsem se do klubíčka a snažila se zhluboka dýchat, ale byla jsem naivní, když jsem si myslela, že to pomůže. Tolik věcí ve mně bolelo. Hlavní byl strach z nepoznaného. Ani nechápu proč, ale trápilo mě to. Nevěděla jsem, co mě čeká.

Potom Charlie, škola, svatba, Edward a nakonec naše dítě. Může člověk zvládnout takový tlak? Můžu to zvládnou já? Není to příliš? Pomalu jsem propadala k hysterii, začala jsem bušit pěstí do podlahy, ale ani to nepomáhalo.

Byla jsem sama a to jsem nesnášela. Věděla jsem, co by mi pomohlo. Co mi vždy pomohlo, co utišilo a zmalátnělo moje smysly, ale okamžitě jsem tu myšlenku zahnala. To už si nemůžu dovolit. To je teď zakázané.

Najednou mě objaly studené paže a vzaly mě do náručí. Ty paže, po kterým jsem tolik toužila. Ty, které jsem tolik chtěla.

Surově jsem ho objala kolem krku a snažila se ho mít ještě blíž.

,,Kde jsi byl?“ šeptala jsem mezi vzlyky a snažila se vdechovat jeho úchvatnou vůni a zachovat si ji. Připadala jsem si už jako blázen, ale v tuto chvíli mi to bylo jedno. Potřebovala jsem ho. Už mě nesmí opustit ani na maličkou chvíli.

,,Šššš…už je to dobré, už jsem tady.“ Řekl něžně a hladil mě po zádech a opět mě utěšoval.

,,Už mě nesmíš opustit.“ Šeptala jsem dále a smáčela mu košili slanými slzami.

,,Neopustím Bello, jsem pořád s tebou.“

,,Nejsi, teď jsi nebyl.“ Řekla jsem na svoji chabou obhajobu a pomalu se uklidňovala, jeho dotek mě uklidňoval.

Už jsem mohla v klidu promluvit, vzlyky ustaly a slzy také přestaly téct.

Poprvé jsem se podívala do jeho božského obličeje. Bylo v něm tolik bolesti a strachu a starostí.

,,Omlouvám se, Bello, už tě neopustím ani na malinkou chviličku, slibuji.“ Řekl a políbil mě do vlasů.

,,Já se omlouvám. Neměla jsem tolik vyvádět, ale když jsem sama, tak….“ Odmlčela jsem se a dál jsem nemohla mluvit. Vím, jak ho to bolelo.

,,Slibuji, Bello. Ani na malinkou chviličku.“

,,Věřím ti.“

,,Opravdu chceš jít do školy, myslím, že to není dobrý nápad.“ Konstatoval a snažil se mě o tom přesvědčit, ale já věděla, že radši budu ve škole s ním, než doma sama.

Samota je jako mor, jako nemoc, která bloudí okolo a zasáhne vás v nejnevhodnější chvíli. Nesnášela jsem samotu.

,,Chci.“

 

 

 

 

 

 Shrnutí povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád ( a velmi dobrý ) 20:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!