Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 19

25.09.2009 (16:00) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3063×

,,Nic se nestalo, Charlie, já vás chápu. Ale zase musíte pochopit vy mě. Miluji vaši dceru a nemůžu bez ní být.“

,,Tak vám přeji hodně štěstí.“

Charlie se nakonec uklidnil, ale stále jsem to měla před očima. Nemohla jsem uvěřit tomu, že opravdu po Edwardovi skočil.

Takhle jsem Charlieho ještě nikdy neviděla a to mě děsilo. Hodně jsem mu ublížila, protože nikdy nejednal takto impulzivně. Nikdy nedával svoje city najevo, o to jsem se cítila hůř.

Edward mě utěšoval, že to bude v pořádku, že se s tím nakonec smíří. Ale já tohle nechtěla, nechtěla jsem, aby se s tím smířil, chtěla jsem, aby byl rád.

Toho jsem ale prozatím nedosáhla a také jsem se bála, že nikdy nedosáhnu. Byl to přespříliš těžký úkol. Charlie věděl, jak jsem na tom byla špatně, když mě Edward opustil, věděl, jak moc mi to ublížilo.

Musela jsem ho chápat, ale na druhou stranu jsem bez Edwarda prostě nemohla existovat. On byl moje všechno, můj opěrný bod…a především jsem s ním čekala dítě.

Charlie se mnou od té doby nepromluvil ani slovo. Byla jsem zoufalá a marně jsem bloudila domem. Byla jsem unavená, otrávená a neměla jsem na nikoho náladu. Tři týdny jsem ještě zůstala u Charlieho.

Edward protestoval každý den, ale já si stála tvrdě za svým, protože mě bolela Charlieho zloba a potřebovala jsem si ho za každou cenu udobřit. To byla moje priorita.

Do školy jsem díky bohu nemusela, protože Carlisle naznal, že potřebuji ještě chvíli trochu klidu, ale spíše mi to připadalo, že jsem upadala zpátky tam, kde jsem byla. Sice se Edward snažil být neustále se mnou, ale kdykoliv odešel díra v mé hrudi se hlásila o své místo.

Začínala jsem vždy lapat po dechu a opět se chytat na hrudi. Nechápu z jakého důvodu, nebyl pro to žádný důvod, ale já to tak prostě cítila.

Byla jsem neustále zavřená ve svém pokoji a dostávala čím dál tím větší depresi. Potřebovala jsem to ze sebe dostat, tíživý pocit na hrudi ale nemizel. Bylo toho na mě moc.

Charlie, Edward, svatba, škola a dítě.

Dá se to všechno vůbec zvládnout ??? A to do toho ještě nepočítám Reneé, protože jsem se zatím neodhodlala jí zavolat a Charlie se odmítal s někým o naší svatbě a dítěti bavit. Všude chodit a bouchal se dveřmi, až jsem nadskakovala.

Sice nám popřál hodně štěstí, ale vyznělo to spíše ironicky. Pomalu ale jistě jsem to tu začínala nenávidět. Zloba ve mně narůstala a já jenom očekávala výbuch, kdy to prostě nezvládnu a sesypu se. Stačila jediná kapička a mohl být konec.

Edward to věděl, poznal to na mě. Snažil se mě utěšit, ale klidná jsem byla pouze v jeho přítomnosti, kdykoliv odešel, nebo jsem ho neměla poblíž, přímo jsem šílela.

***

Byla jsem na začátku třetího měsíce těhotenství. Studovala jsem prozatím doma, ale zítra jsem se měla vrátit do školy. Obávala jsem se toho a měla jsem hrozivý strach, co se bude dít.

Alice chystala svatbu v plné parádě a už dokonce rozeslala pozvánky. Dělala jsem, že to všechno kolem mě prostě neexistuje. Soustředila jsem se jenom na Edwarda a naše dítě.

Jak se budou všichni tvářit?? Jak budou reagovat?? Vím, že mi to mohlo být jedno, ale snesu všechny ty pohledy a narážky ??

S mým začátkem třetího měsíce začaly i nevolnosti. A když myslím nevolnosti, tak jsem si nikdy nepředstavovala, jak hrozné to je. Cokoliv jsem snědla, okamžitě to šlo ven. Byla jsem zesláblá a malátná, ale držela jsem se.

Musela jsem se vrátit do normálního života a tohle přestát. Edward nebyl moc nadšený z toho, že chci do školy, ale já už nesnesla doma ty čtyři bílé a odporné stěny. Znala jsem už dokonce každý záhyb a to mě přivádělo na černé myšlenky.

Musela jsem tam prostě jít a vrátit se zpět. Musela jsem mezi lidi.

,,Bello, není to dobrý nápad. Jsi unavená a neprospěje ti to. Bylo by lepší pokračovat v domácím studiu.“ Přesvědčoval mě Edward a ve tváři ten svůj obvyklý prosebný výraz. Poslední dobou ho používal velice často, protože cokoliv jsem dělala bylo špatně. Cokoliv.

Už jsem z toho opravdu šílela. Nechtěla jsem se s ním hádat, ale nedával mi jinou možnost.

,,Edwarde, nemůžu tu být zavřená mezi čtyřmi stěnami. Nesnáším to.“ Řekla jsem z ostra a stála si opět tvrdě za svým. Tentokrát neustoupím. Ustupovala jsem příliš dlouho a to zapříčinilo to, že jsem byla opět na dně.

,,Nemusíš tu být zavřená. U nás je veliký a prostorný dům. Esmé je neustále doma, dělala by ti společnost a měla by jsi tam klid a né za zády nabručeného Charlieho.“ Konstatoval a já věděla, že má pravdu, ale neustále jsem doufala, že se náš teď pochroumaný vztah s Charliem alespoň trochu spraví a bude vše trochu v pořádku.

Ale od té doby se nezměnilo naprosto vůbec nic.

,,Edwarde, když já pořád doufám, že se to zlepší.“ Řekla jsem smutně a věděla jsem, že se brzy dostaví pláč. Tohle téma bylo pro mě hodně citlivé. Edward ke mně přistoupil a opatrně mě objal.

Cítila jsem se takto v bezpečí a slzy smutky si přece jenom našly svou cestu. Brouzdaly mi po obličeji a já je nemohla zastavit. Edward je otíral a konejšil mě. Poslední dobou jsem byla opravdu hodně citově vyprahlá. Rozhodila mě každičká maličkost a kvůli všemu jsem plakala. Byla jsem chodící emoce.

,,Bello, hrozně rád bych ti pomohl, ani nevíš jak. Mučí mě, když vidím, že se trápíš.“ Řekl zdrceně a políbil mě do vlasů.

,,Omluv mě.“ Vysmekla jsem se mu a utíkala do koupelny. Ta nevolnost byla nesnesitelná. Edward mi jako obvykla držel vlasy a chladil rozžhavené tváře svými ledovými prsty.

Tu noc jsem mu usínala v náručí jako vždy. Na druhý den jsem se těšila, ale zároveň jsem se ho nesnesitelně bála, ale potřebovala jsem změnu. Potřebovala jsem se pohnout kupředu a doufala jsem, že to bude správným směrem.

Shrnutí povídek

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Alkohol je můj kamarád (a velmi dobrý) 19: