Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A walk to remember - 13. kapitola

...


A walk to remember  - 13. kapitolaAhojte, oficiálně prohlašuji, že toto je předposlední díleček...Edwardovi již nezbývá žádná jiná možnost....pěkné počtení a prosím o komentíky...pa pa eunta PS: tento dílek je kratší, ale v příští poslední kapitole vám to vynahradím...

13. kapitola

 

Bella byla pod sedativy. Celé dva dny prospala. Seděl jsem vedle její postele a držel ji za ruku.

Hlavou mi probíhaly nejrůznější myšlenky. Myšlenky, které jsem se snažil potlačit, ale neustále vyvěraly na povrch. Neustále jsem si přehrával rozhovor s doktorem. Byla to další rána, kterou musím ustát. Musím, protože musím podržet Bellu v těch nejtěžších chvílích.

Ale ten rozhovor byl tak neuvěřitelně živý a tak moc bolestivý.

***

Odchytil jsem Bellina ošetřujícího lékaře na chodbě, kde jsem na něj snad dvě hodiny čekal. Chtěl jsem se nenápadně vkrást do archivu a vzít si její složku, ale z jeho hlavy si toho přečtu mnohem více.

,,Doktore Dannisone, mohl bych na chvíli.?“ Zeptal jsem se slušně, ale můj hlas už nebyl takový jaký býval, byl poznamenaný. Podivil se, co po něm můžu chtít, ale byl to dobrák.

,,Jistě, co potřebujete?“

,,Mohl by jste mi říct o stavu Belly Swanové, jsem její přítel.“ Zeptal jsem se naléhavě.

,,Promiňte, ale informace o zdravotním stavu mohu podávat pouze rodinným příslušníkům.“ Odpověděl, ale moc ho to mrzelo. Nejhorší bylo, že ani v jeho myšlenkách jsem neobjevil nic napovídajícího. To se ale za rohem objevil Carlisle, to byla moje spása. Carlisle doktora Dannisona znal, že mě to nenapadlo dřív.

,,Ahoj Johne.“ Řekl melodicky Carlisle, ale měl o Bellu také takový strach jako já. Vůbec se mu její zdravotní stav nelíbil.

,,Ah, Carlisle, co ty tady?“ zeptal se, protože ho to upřímně překvapilo. Zřejmě nevěděl, že Carlisle dělá jenom kousek od něj.

,,Johne, jsem tu u Belly Swanové, dovol, abych ti představil svého syna Edwarda, je to Bellin přítel.“ Řekl lehce a objal mě kolem ramen. Doktor trochu pookřál a rozhodl se, že teď už v tom snad nebude žádný problém.

,,Víš, Edwarde….nechci ti lhát, ale s Bellou to není vůbec dobré. Její leukémie je akutní a tudíž v tomto stádiu neléčitelná. Dáváme jí tak maximálně dva měsíce života. Tedy jestli se to dá nazvat životem. Bude většinou pod hodně silnými prášky, které ji samozřejmě budou hodně unavovat. Nic hezkého ji nečeká a bude tě Edwarde asi hodně potřebovat.“ Řekl smutně, protože Bella neměla žádnou šanci.

Dva měsíce.

Dva měsíce a nic víc.

Dva prokleté měsíce a odejde mi moje životní láska.

Ale já to tak nenechám Nemohu ji nechat jen tak odejít. Nemohu.

Podíval jsem se zmučeně na Carlislea. Doktor Dannison se tiše rozloučil a pokoušel se mi dodat odvahu, ale pro mě to bylo již bezpředmětné. Nic už nemělo význam.

Zůstali jsme na chodbě s Carlisleem sami. Chvíli jsme tam stáli naprosto bez myšlenek, protože už nebylo na co myslet. Vše bylo řečeno a už nám nic nezbývalo.

Je tu jedna možnost.

Otočil jsem se na Carlislea a čekal na další tok jeho myšlenek.

,,Jaká?“ zeptal jsem se naléhavě. V tuto chvíli bych bral každičkou radu a pomoc.

Proměna.

Obličej se mi stáhl do bolestné grimasy. Tohle byla ta poslední možnost. Byla to možnost, ale za jakého rizika. To, co by Bella musela podstoupit je ještě něco horšího nežli smrt samotná. Neuvěřitelná bolest, při které si člověk přeje, aby ho někdo zabil a potom ten zničující začátek, kdy si přejete, aby jste neexistovali.

Ale zůstala by naživu. Sice né jako člověk, ale byla by tu. A možná by po tom všem zůstala i se mnou, pokud by mě za to, co jsem jí udělal nenáviděla.

Hleděl jsem na Carlislea ještě hodně dlouho a měl pravdu, toto byla jediná možnost, jak Bellu zachránit před jistou smrtí, která ji čekala.

Otočil jsem se a šel zpátky k Belle, zrovna od ní odcházel její otec. Byl na tom hodně špatně a to jsem nemusel ani číst jeho myšlenky. Měl to vepsané na tváři.

,,Teď se vzbudila,“ řekl mým směrem, ale ani se na mě nepodíval, odkráčel pryč. Nemohl dál. Byl na dně. Bella byla jeho všechno a to všechno mu umírá před očima.

Nepatrně jsem kývnul a vkročil do jejího nemocničního pokoje. Šel jsem jako na popravu, ale musím jí to říct a bude záležet jenom na ní jak se nakonec rozhodne.

Ať už bude její rozhodnutí jakékoliv podřídím se jí a nebudu ji do ničeho nutit. Bude to její svobodná volba. Né jako u nás. My si tento život nevybrali a okamžitě bychom to za cokoliv vyměnili. Ona bude mít tu možnost volby…….



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A walk to remember - 13. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!