Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » A walk to remember - 12. kapitola

raebymarybrown


A walk to remember - 12. kapitola další díleček, Edward konečně zjistí, co před ním Bella tají....na tenhle díl jsem pyšná, snad se vám bude líbit, tak jako mě... a prosím o komentíky. . . pa pa eunta

12. kapitola

Edwardův pohled

Čas plynul jako voda. Náš vztah s Bellou byl jednoduše dokonalý a já byl konečně šťastný. Ale Bella nebyla v pořádku. Poznal jsem to na ní. Kdykoliv jsem se na to chtěl zeptat, nechtěla se o tom bavit. Prostě mi něco tajila a to něco bylo velmi důležité.

Alice mi odmítla podávat jakékoliv informace, prý mi to Bella musí říct sama a velice dobře si střežila svoje myšlenky. Postupně mě to dohánělo k šílenství. Toužil jsem ji pomoct, ale prostě odmítala cokoliv. Byla zřetelně unavená a brala nějaké léky, ale tak, abych ji neviděl.

Už jsem toho měl dost, doslova jsem viděl, jak se mi ztrácí před očima. Byla slabá a naprosto vyčerpaná. Zakázala mi chodit k nim domů, abych náhodou něco nezjistil z myšlenek jejího otce.

Ale stejně jsem to chtěl udělat. Ale střežila mě Alice, protože slíbila Belle, že mě ohlídá. Byl jsem v naprosté pasti. Něco s ní bylo a to něco bylo opravdu závažné. Sžíralo mě to zaživa. Musel jsem se rozhodnout z minuty na minutu, to bylo to zásadní rozhodnutí. Musel jsem Belle pomoci, vždyť ona se mi ztrácela.

Plný hněvu jsem se zvedl ze své pohovky a pustil si přehrávač na plné volume. Drsná hudba mi opět pomáhala, pomáhala mi zahnat ty smutné a nechtěné myšlenky. Opřel jsem se o zeď a postupně sjížděl dolů, protože tohle se nedalo vydržet. Taková ukrutná muka a nevědomí.

Nevědomí bylo ještě horší, nežli ty muka. Nevěděl jsem vůbec nic a nemohl jsem jí žádným způsobem pomoci. Nesnášel jsem Alici za to, že ji něco takového slíbila.

Hlavu jsem sklonil mezi kolena a pomalu se začal pohupovat. Kéž bych tak mohl plakat. Proč sakra v tomto těle nemůžu!!!!!! Proč mě tolik trápíš!!!!!!! Jestli to bylo za moje hnusné a neuvážlivé chování tak ano, ale kdy to skončí???? Dá se tohle vůbec vydržet???? Kolik toho ještě musím zvládnout? A zvládne to Bella? Kdybych alespoň věděl, co s ní je, abych jí mohl pomoci.

Rychlé rozhodnutí je zásadní. Okamžitě jsem vstal a popadl kabát a vybíhal z pokoje, ale vrazila do mě Alice. Strach v očích. Něco se dělo. Skoro se celá klepala. Chytil jsem ji za ramena a snažil se rozluštit její myšlenky, ale byl tam jenom strach o Bellu. Nic jiného. Bože, proč???

,,Alice, co se děje !!!“ vykřiknul jsem na ní a ostatní byli v mžiku u nás.

,,Proč mi to neřekneš, vždyť já se z toho zblázním.“ Vykřiknul jsem znovu a ostatní jenom smutně koukali, věděli také, že se něco děje, ale jediný, kdo něco věděl, byla Alice.

,,Bella.“ Šeptla.

,,Co je s Bellou,“ řekl jsem rychle a můj hlas už byl hysterický.

,,Odváží jí do nemocnice.“ Řekla šeptem, ale já i ostatní jsme ji zřetelně slyšeli. Udělalo se mi tmavo před očima. Zhroutil jsem se na zem a prudce zakřičel. Nesměl jsem na nic čekat. Okamžitě jsem vyběhl z domu. Auto jsem si nebral. Utíkal jsem k jejímu domu. Už to všechno musí skončit.

Slyšel jsem za sebou Alici a Jaspera, ale nevnímal jsem je. Běžel jsem neuvěřitelnou rychlostí. Hlavně se jí nesmí nic stát. Proč zrovna ona? Proč můj anděl? Co je s ní?

Doběhl jsem k domu a na přední ulici zářily světla od sanitky. Rozběhl jsem se lidskou rychlostí, aby si nikdo nevšiml a vběhl přímo do domu.

Dům byl plný zdravotníků v křiklavě žlutých oblecích. Dole stál Charlie a plakal.

Po chvilce si mě všimnul a v tváři měl vepsanou lítost. Do domu vstoupila i Alice a Jasper.

,,Kde je.“ Řekl jsem rozrušeně směrem k Charliemu.

,,Nahoře, ale je u ní doktor a neměl by jsi tam chodit Edwarde, nepřeje si to.“ Řekl smutně a já si konečně mohl přečíst jeho myšlenky a vlastně myšlenky všech okolo.

Opět mě to srazilo na kolena. Alice mě chytla za ramena a chlácholila. Nemohl jsem tomu uvěřit. Bože proč??????????

Okamžitě jsem vstal a vybojovával jsem si cestu do vrchního patra směrem k mé životní lásce. Ona mi nesmí umřít. Ona prostě nesmí. Musí tu zůstat se mnou. Nesmí odejít. Ona musí žít. Je tak mladá a tak……

Prorval jsem se do posledních dveří, které vedly do jejího pokoje a zůstal stát ve dveřích.

Bella ležela na posteli. Kůži měla skoro průsvitnou, obrovské kruhy pod očima, v očích už neměla tu svou jiskru, kterou jsem tolik miloval, tu, kterou jsem na ní zbožňoval. Každý její pohled mě donesl do sedmého nebe. Ale tohle nebyla moje Bella. Moje Bella umírala a já tu stál jako přikovaný.

Nemohl jsem vůbec nic udělat, tohle bylo nad moje síly. Nedokázal jsem bojovat s tak zákeřnou a podlou nemocí.

Bella si mě všimla a zamračila se.

,,Edwarde, jdi pryč.“ Řekla šeptem, protože na víc neměla sílu.

Přistoupil jsem k posteli a klekl si vedle ní. Doktor se na mě škaredě díval, ale když viděl můj zubožený obličej, nechal mě tu.

,,Proč Bello, proč jsi mi to neřekla?“

,,Nechtěla jsem.“

,,Jsem tu s tebou, pomůžu ti. Nechci, abys na to byla sama. Miluji tě.“ Zašeptal jsem a opatrně jsem jí políbil na čelo, byla tak neuvěřitelně křehká a bezbranná. Chtělo se mi brečet. Hlavou se mi neustále honily stejné myšlenky, ale na žádnou jsem neměl odpověď. Žádná nedávala smysl.

,,Dovolte pane, ale musíme ji odvézt do nemocnice.“ Řekl doktor, ale já Bellu neustále držel za ruku a budu po jejím boku, ať se stane cokoliv. Teď mě potřebovala a já s ní zůstanu za každou cenu.

Naložili ji na nosítka a odcházeli jsme do spodního patra. Bellin otec dole stále plakal a Alice se mi v myšlenkách omlouvala. Já ji ale neposlouchal, neustále jsem se díval Belle do obličeje. Naložili ji do sanitky a odvezli do nemocnice, kde strávila dlouhé dva týdny.

Byl jsem s ní ve dne v noci. Nemohl jsem se od ní hnout. Prostě jsem ji nemohl opustit.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A walk to remember - 12. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!