Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zúčtování s láskou - 8. kapitola

25.12.2010 (07:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2032×

S upírem v zádech

Kdyby ho někdo viděl, nejspíš by si myslel, že si něčeho šlehnul. Na tváři měl radostný přihlouplý úsměv a každý desátý krok si zpestřil povyskočením. Když slyšel její hlas, jak ho panicky volá, sevřelo se mu hrdlo a polila ho čistá neředěná hrůza z toho, co se děje a přitom jí jen chyběl. On – upír, monstrum, zrůda – jí chyběl. A pak ten telefonát. Bavil se. Bavila ho. Bavilo ho to! Sám by tu cestu nejraději zrušil a byl s ní, ale nemohl. Ne, pokud chce najít Damona a přimět ho nějak reagovat. Zvažoval, jestli bude schopný se zastavit před slibovanou pomstou na jeho hrdle a genitáliích, ale pro Bellu cokoliv. Kdyby nebylo jiné cesty, udělá to. U vily se rozloučil s rodinou a naložil Emmetta s sebou.

„Bude švanda, brácho,“ ujišťoval ho Emm a rozvalil se na sedadle spolujezdce.

„Stefan s Louiem se ti budou líbit,“ konstatoval Edward a nastartoval. Po cestě mu Emmett vyprávěl o té době, kdy u nich nebyl. O jeho svatbě s Rose a pak druhé a třetí. O líbánkách na Maledivách a Velikonočním ostrově a ve Skandinávii.

„Máš ji hodně rád, co?“ dobíral si ho Edward.

„Asi jako ty Bellu. A mimochodem, Bella je fakt fajn,“ usmál se Emmett a Edward se rozzářil.

„Viď. Jen se o ni bojím,“ vzdychl Edward.

„A jé, zase ty tvoje pochyby, jestli jsi dost dobrý? Jdi s tím k šípku. Ta holka je z tebe mimo. Je jí fuk, jestli se k ní hodíš nebo ne. Chce tě prostě. A ty máš taky nárok být jednou sobec, chlape. Udělej to, co chceš. Chceš ji?“

„Dal bych za to svojí nesmrtelnost.“

„Dej jen půlku. Když chce být upír, udělej z ní upíra. Nebudeš se pak muset bát na ni sáhnout, nebo ji obejmout, nebo s ní spát.“

„Toho se fakt nebojím, Emmette.“

„Vy už jste to…“ vyhrkl zvědavě a Edward s úsměvem kývl.

„Ty kráso! Měl jsi ochranu?“ zasmál se Emmett.

„Neměl. Jako kdybys nevěděl, že upíři děti mít nemůžou,“ točil očima Edward.

„Hele, ale já myslel, že to platí jen u upírek, protože jim nemůže narůst pupek,“ zvažoval Emmett a Edward dupl na brzy tak prudce, až Emm políbil palubní desku. „Co je?“ plašil se.

„To nemyslíš vážně, Emmette, že ne?“ děsil se Edward.

„Co jako? To s tím miminem? Proč by ne? Hele, chlapi v podstatě žádný těhotenství nemají, vajíčka jim nezrají a neprochází ovulací, nebo jak to s nimi je. A když už se i upírovi postaví, aniž by měl krev a dokáže ehm… vyvrcholit, tak proč by tam nemohly být spermie? Je jasný, že budou asi mít zoubky upírků, ale tak proč by ne?“ Edward s každým slovem bledl víc a víc. „Hele, ale to jsou jen moje spekulace. Nikomu to neříkej, mně to jen tak napadlo,“ krčil rameny. Edward vytočil v mobilu číslo.

„Edwarde, je vše v pořádku?“

„Carlisle, mohl bych tě o něco požádat?“ začal Edward a pak mu vyklopil Emmettovu teorii.

„No, nejsem si jistý, že se mi do tohohle zrovna chce jít, ale pokud to je vážně tak akutní, měli bychom to zjistit. Emmett asi nebude jen svalová hmota, jak ho tenkrát označil Jasper, co?“ zasmál se a poté se rozloučili.

„Děláš z komára velblouda, upíre. Klid,“ tišil ho Emmett, když vjeli do cíle. Edward nedokázal zaplašit ten pohled na malé upíří dítě. Nemluvě o tom, co by natropilo u Belly v břiše. Jak by se to vůbec vyvíjelo?

Zamkli auto a vešli do malého motelu u krajnice. Na recepci seděl mladý kluk a luštil časopis o autech. V koutku úst měl ožužlané párátko a příšerně špinavé nehty.

„Přání?“ zamručel, aniž by zvedl hlavu od časopisu.

„Hledáme dva pány,“ začal Edward.

„Jaký dva pán?“ vybídl ho kluk.

„Ty, co bydlí na osmičce,“ sykl Edward. Nesnášel nespolupracující lidi.

„Tak jste je našli, gratuluju,“ odbyl ho ten kluk a Emmett jen taktak zarazil Edwarda v útoku.

„Kroť se, brácho. Jsi nějak háklivej, ne?“ Aniž by jeho rameno pustil, začal ho tlačit směrem k pokoji. „Nechceš hodit řeč?“ strachoval se o něj Emmett.

„Potom,“ utnul to Edward a zaklepal na dveře s číslem osm. Ve vteřině byly dokořán.

„Edwarde!“ rozesmál se mužský hlas z šera pokoje.

„Bože, proč tu mají takovou tmu?“ divil se Emmett.

„Louie je jiný druh, Emme. Slunce ho spálí.“

„Kecáš! Ty kráso, to je boží!“ smál se. Stefan, který jim otevřel, se zasmál s ním.

„Myslím, že Louie nesouhlasí, příteli,“ řekl Stefan a poté objal Edwarda. „Jsem rád, že jsi přijel. Pojďte dál,“ vybídl je.

„Kde je Louie?“ rozhlížel se Edward.

„Hm, zvažoval jsem nějakou moderní a dramatickou větu typu: Jdi za světlem, nebo - vždy po tvém boku - ale obyčejné - tady jsem - myslím postačí,“ ozvalo se z tmavého rohu. Edward musel malinko přimhouřit oči. Přeci jen byl vykoukaný ze slunce. Upír neupír. Objal ho stejně jako předtím Stefana.

„Pánové, tohle je jeden z mých bratrů. Emmett Cullen. Emme, Stefan Salvatore a Louie.“

„Co papáte?“ vyhrkl Emmett.

„No, podle očí to nezjistíš, Emmette. Stefan má normální hnědé oči a Louie má za každou cenu rudé. U jeho druhu se nerozlišuje zvířecí krev a lidská, ale oba loví jen zvěř.“

„Pojď ke mně, kluku,“ zasmál se Emmett a objal Stefana. Ten jen vyděšeně heknul a nevěděl, co dělat.

„Emmette, prosím tě, pusť ho!“ smál se Edward.

„Na to zapomeň, ke mně se ani nepřibližuj!“ varoval Emmetta Louie. „Kousnu tě, nežertuju!“

„Je vtipnej!“ smál se Emm.

„Já tě měl nechat doma,“ úpěl Edward a posadil se na jednu z rozviklaných židlí.

„Jak se ti daří?“ vyzvídal Stefan.

„Skvěle. Bella je zpět a jsme spolu.“

„Vážně? Tak to mě těší. Takže už Damona můžeme nechat jít?“

„Bohužel ne. Bella má výkyvy. V jednu chvíli mě miluje a v druhé vrhá noži. Je to jako schizofrenie. Šílím z toho a nejvíc asi z faktu, že to musím přehlížet. Rve mi to srdce. Ona si to neuvědomuje. Věří tomu, že je to z její vůle. Zkoušel jsem jí to vysvětlit, ale nechytala se.“

„V tom případě bys měl vědět, co se stalo, když jsme ho našli a hlavně kde jsme ho našli.“

Stefan přehrál Edwardovi poslední dny jejich hledání před odesláním emailu.

„Seattle?“ vyhrkl Edward.

„Dovedl nás k němu Lestat. Damon zuří, že ho má s sebou. Nemůže se ho zbavit. Takže to je lehčí. Lestat se sice pohybuje přes den, ale…“ spekuloval Louie.

„Moment, jak to, že se Lestat pohybuje ve dne?“ divil se Edward.

„Je zabalený po uši v hadrech a má sluneční brýle,“ odfrkl si Stefan. „Domnívám se, že nás k Damonovi zavedl, abychom ho zabili a on mohl mít prsten. Jenže se tak nestalo. Teď si nejsem jistý, jestli jsou pořád spolu, protože Lestat tam zůstal, když Damon zdrhl,“ mluvil Stefan a Edward tiše vrčel.

„Hele, nechcete si tu vyvětrat? Je tu fakt hnusnej vzduch, pánové,“ mručel Emmett a roztáhl závěsy. Louie vztekle zasyčel a vycenil zuby proti oknu. „Co je?“ krotil ho Emmett a vrtěl nechápavě hlavou. „Však slunce zašlo před půlhodinou.“

„Emmette, ty jsi vůl,“ ulevil si Edward a Stefan se rozesmál.

„Promiň, Louie, nechtěl jsem tě vystrašit,“ omlouval se Emmett a Louie ho probodával pohledem.

„Co vycházka?“ nadhodil Stefan. „Louie, nemáš chuť si provětrat nohy?“

„Přestože si připadám jak pes, beru. Jdeme,“ kývl a zvedl se k odchodu.

„Jděte beze mě, mám důležitý hovor a bude to na hodně dlouho,“ vymluvil se Edward.

„Co to je hodně dlouho?“ znejistěl Emmett.

„Než usne, Emmette,“ zasmál se Edward.

„Fajn, vrátíme se kolem druhé,“ slíbil Stefan a Louie v duchu blahořečil Belle, že usíná tak dlouho.

„Užijte si to,“ popřál jim Edward a vytočil to nejkrásnější číslo.

„Swanovi,“ ohlásil se mužský hlas.

„Dobrý večer, pane Swane, tady Edward Cullen. Mohl bych prosím mluvit s Bellou?“

„Kdože a cože?“ vyhrkl Belly otec. Edwardovi došlo, že s ním ještě oficiálně nemluvil.

„Jsem přítel vaší dcery. Je doma?“

„Ehm… jo, jasně. Vydrž, zavolám ti ji.“ V telefonu to zarachotilo, jako když ho položil na dřevěný stolek a pak se domem rozlehl mužský křik. „Bello! Telefon! Volá Edmund Cohen!“ Edward se tiše rozesmál a zavrtěl hlavou. Edmund Cohen, skvělé. Lepší jak … Raději nemyslet.

„Nemáš originálnější krycí jméno?“ zasmála se Bella do sluchátka.

„To ne já, ale tvůj otec. Já se náhodou představil správně, on mě zprznil,“ smál se.

„Počkej chvilku, jen dole zavěsím sluchátko,“ vyhrkla a opět bylo ticho, když sbíhala do přízemí. Zavěsila a další chvíli zabralo, než se v telefonu ozval její udýchaný hlas.

„Jsem tady. Tak jak tam je? Víte něco?“ vyzvídala.

„Povím ti o tom doma, po telefonu to je nebezpečný a nevhodný. Spíš mi pověz, co ty? Jak jsi strávila volný den?“

„Přijela banda kluků, vzali mě do La Push, vyspala jsem se s nimi, dali mi suvenýr a odvezli mě domů. Pak se stavil Jacob a svezl mě na hřbetě.“

„Nejsi vtipná, Isabello,“ vrčel Edward a Bella se rozesmála.

„Upíre, ty žárlíš?“ zašeptala a Edward kývl. Pak mu došlo, že ho nemůže vidět, tak hlesl, že jo.

„Máš na co. Jsem pořádný kus holky, všichni mě děsně chtějí.“

„Nedivím se jim. Až přijedu, vydlabu všem chlapům v okolí oči a usekám prsty.“

„Dík, tak teď se mi fakt bude skvěle usínat,“ mručela Bella a rozhlédla se kolem sebe. Charlie byl sice doma, ale ta řvoucí kočka jí volala ještě třikrát. Proto se nehrnula k telefonu jako první. Nechala to na Charliem, jemu totiž očividně nikdo ve sluchátku kočku netýrá.

„Už ležíš?“ vyhrkl Edward. Bella se potutelně zasmála.

„Ne, zatím sedím a listuju Historií Anglie.“

„Ty se o prázdninách učíš?“

„Nejsem tak geniální jako moje drahá polovička, abych měla vystudovaný několikrát prestižní vysoké školy s červeným diplomem, pane doktore.“

„Jak jsi tohle zase zjistila?“

„Jeden z těch mých milenců je taky upír.“

„Takže mě nech hádat. Jediní, kdo o tomhle ví, je moje rodina. Rose vyřazuji rovnou, nebaví se s lidmi. Emmetta mám s sebou, Esmé s Carlislem jsou slušní a nevyzrazují cizí věci. Sama by ses nezeptala. Jasper si drží odstup kvůli jeho touze po krvi, takže Alice. Kdo jiný?“

„Jak to, že na vše přijdeš?“ mručela Bella a Edward slyšel šustění peřiny.

„Tys lhala! Už ležíš, lenochu,“ smál se. Bella na druhém konci zrudla. „Počkej! Dej si sluchátko k srdci, prosím,“ škemral. Poslechla ho. Slyšel, jak buší o život. Byla přistižena při činu. Při lži.

„Tak jak jsem na tom, pane doktore?“ zasmála se.

„Jste ztracená. Jde vám po krku upír a toho se už nezbavíte. Miluje zvuk vašeho hlasu a tlukot srdce, vaše oči, vaši tvář, vaše vlasy, váš hlas. Vás…“ brebentil a odmlčel se v okamžiku, kdy se na druhém konci sluchátka ozval zvuk tříštícího se skla a Bellin vyděšený výkřik.

„Bello!“

Předchozí

Mé shrnutí