Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zúčtování s láskou - 6. kapitola

22.12.2010 (07:15) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1848×

Něco za něco

Ležela na sofa v Edwardově náruči. Hladil ji po vlasech a druhé ruce držel knihu. Četl jí. Cítila, jak se pomalu propadá do sladkého snění. Poté, co razantně odmítla nákup postele, obsadila sofa a nehodlala ustoupit. Alice i Edwardovi to lámalo srdce, ale každému z jiného důvodu. Alice přišla o příležitost jít nakupovat a Edward o šanci udělat Belle pohodlí, jenže nepočítal s tím, že tohle tisknutí se k sobě pro ni bude víc než přijatelné. Stejně jí uteče, až usne, a přenese ji do pokoje pro hosty, kde postel byla. Ráno ať se vzteká. Nějak ji ukonejší, ale na sofa spát nebude. Bella unaveně vzdychla a z posledních sil otevřela oči, aby si uložila do paměti poslední obrázek tohoto dne. Všimla si, že kniha leží vedle Edwarda a on přesto zní, jako kdyby četl.

„Edwarde?“ Ztichl a zamumlal hm. „Kolikrát jsi tuhle knihu četl?“ vyzvídala.

„Asi patnáctkrát. Proč?“

„Odříkáváš to. Nečteš to. Umíš ji nazpaměť, nebo si vymýšlíš, protože já to nepoznám.“ Edward se tiše zasmál.

„Upíři mají neuvěřitelnou paměť, Bello. Když nemáš co dělat, tak čteš, nebo se nějak pokoušíš zabavit.“

„Jak ses bavil ty?“ Edward zaváhal.

„Četl jsem, učil jsem se na klavír, na kytaru, studoval jsem jazyky a cestoval.“

„Kde jsi všude byl?“ vyhrkla překvapeně Bella.

„Evropa, ale především Státy,“ řekl opatrně.

„Proč ses nikdy neobjevil?“

„Jak to myslíš?“ ptal se. Moc dobře věděl – nebo si alespoň myslel, že ví – jak to myslí.

„Marie tě hledala celý život. Měli ji za blázna, když věřila, že žiješ. Moje babička tě taky hledala, ale nenašla. A já tě taky hledala,“ vyjmenovala.

„A našla jsi mě, nebo ne?“ usmál se.

„Mám takový pocit, že jsem tě našla jen díky tomu, že jsi to chtěl.“

„To vadí?“

„Je mi líto Marie a Caroline. Nikdy nezjistily, že existuješ,“ zesmutněla.

„Ale zjistily. Víš, já nevím, jak ti to říct, aby sis nemyslela, že jsem morbidní monstrum, ale… Když umíraly, byl jsem tam. Viděly mě.“ Bella se nadzdvihla na lokti a pohlédla mu do tváře. Sledoval ji se smutným výrazem. Odhrnul ji neposednou loknu z tváře a zkusil se usmát.

„Přišel bys i za mnou?“

„Co je tohle za otázku?“ zděsil se.

„No, kdyby to bylo jinak… Přišel bys i za mnou ke smrtelné posteli?“

„Nechci mluvit o tvé smrti, Bello.“

„Ale jednou to přijde,“ vyhrkla.

„Ano, já vím.“

„Ale nemuselo by,“ kuňkla Bella a uhnula pohledem.

„Každý člověk jednou odejde. Nejde to zvrátit, Bello.“

„Jo, jde. Tys to zvrátil a tvá rodina taky. Chci taky,“ vystrčila vzdorovitě bradu.

„Cože?“ vyhrkl v poznání. „No tak to rychle vypusť z hlavy.“

„Takže mě bereš jako krátkodobou známost, jo? To je skvělý,“ vrčela Bella.

„Neberu tě jako krátkodobou známost. Jsi láska mé existence, Bello,“ přesvědčoval ji.

„Hovnajz,“ ulevila si a Edward vykulil oči. „Pardon,“ omluvila se. „Kdyby to tak ale bylo, neváhal bys mě přeměnit.“

„Právě protože jsi, tak to neudělám, chápeš? Chci, abys byla šťastná a měla vše, po čem toužíš. Snesl bych ti modré z nebe.“

„Tak mě kousni,“ vyhrkla.

„Nepokoušej mě,“ skučel. Belle zaplálo v očích. Odhrnula si vlasy z hrdla a přitáhla se blíž k Edwardovi.

„Hmm, mňamí, tepna,“ zamlaskala a Edward se rozesmál.

„Nech toho,“ úpěl.

„Jen se nedělej, vím, že máš chuť,“ trylkovala a několikrát pohodila vlasy. Edward tiše zavrčel.

„Bello, sice se směju, ale to je jen hysterie, nepokoušej mě, prosím. Mohl bych tě…“

„Dej si,“ přerušila ho a překulila se na jeho hruď celou vahou těla. Omotal jí ruce kolem zad a přitiskl si ji k sobě.

„… zabít,“ dořekl vzrušeně a sledoval její odhalenou kůži.

„Ale nezabiješ, věřím ti. Udělej… něco,“ zaváhala a Edward se opět rozesmál.

„Jsi taková zvláštní hrdinka, víš to? Něco chceš a zároveň nechceš. Nebudu ten, kdo to za tebe rozhodne, Bello.“

„Já chci mít věčnost po tvém boku.“

„Chovej se počestně a budeš mít věčnost v ráji.“

„Počestnost už nemám, jestli si nepamatuješ,“ mrkla na něj.

„Ještě ti zbývá šest neporušených přikázání, buď v klidu.“

„Podle mě jich je míň. Co taková pýcha. Pyšná jsem už skoro dvacet čtyři hodin, protože jsi se mnou. Anebo nepokradeš. Ukradla jsem kdysi v obchodě žvýkačky. Hrozná ostuda, protože mě chytili.“

„Nezlehčuj to,“ smál se.

„Neustále se rouhám,“ zašeptala těsně u jeho ucha a Edward se zachvěl, když mu dýchla na ušní lalůček. Jeho dech se smísil s její neuvěřitelnou vůní. V ústech se mu hromadil jed. Bolestně jej polkl a zesílil sevření, až Bella slabě vzdychla. Projela jím vlna touhy a ryzího chtíče. Přitiskla mu rty na krční tepnu a Edward naklonil hlavu, aby se k jeho hrdlu lépe dostala. Pohladil ji prsty po zádech a znovu zasténal, když mu zuby přejela po krku.

„Pane bože,“ zasténal.

„Teď ty!“ vyhrkla a Edward se ochraptěle zasmál. Převalil Bellu rychlým pohybem a najednou byla ona dole a jeho tvář s Adonisovým tělem se nad ní tyčila. „Sakra,“ dodala šeptem.

„Neklej, nebo skončíš v pekle,“ ušklíbl se a naklonil hlavu ve chvíli, kdy se z přízemí ozval hluk. Edward naklonil hlavu na jednu stranu, aby lépe slyšel.

„Skvělý,“ sykl a zvedl se ze sofa.

„Co se děje?“ vyzvídala Bella.

„Nic. Počkej tady, prosím. Nechoď za žádnou cenu dolů,“ prosil.

„Bello!“ rozlehlo se domem. Ne, počkat. To nebylo uvnitř. Bylo to zvenku. Vstala a natáhla si kalhoty a mikinu. Vyběhla z pokoje a nechala Edwarda zírat do stropu.

„Zač mě trestáš,“ úpěl kamsi do lustru, než vyběhl za ní.

Dole bylo rušno. Na verandě stála celá rodina v bojové pozici.

„Bello!“ křičel zase ten hlas. Vyšla před dům a rodina se automaticky rozestoupila. Bella si všimla vysokého kučeravého blondýna. Nejspíš Jasper.

„Zešílel jsi? Víš, kolik je hodin?“ vydechla na Jacoba. Ten jen semkl rty do úzké linky.

„Myslel jsem si, že si děláš legraci, ale když jsem byl u vás, nikdo nebyl doma. Ví Charlie, že tu jsi?“ vyhrkl.

„Proč?“ nechápala Bella.

„Milerád mu to prý poví, jestli chceš,“ přetlumočil Edward Jacobovy myšlenky.

„A co si k tomu přidá za lež tentokrát?“ nadhodila Bella a probodla Jacoba pohledem. „Netvrdil jsi, že jsi už jiný?“

„Jsem jiný, ale s pijavicí se po dobrém jednat nedá. Znáš mě déle než jeho. Co umí a já ne? Co on má a já ne?“ sykl.

„Charisma?“ nadhodila Alice.

„Nesmrdí,“ přidala se Rose.

„Nevnucuje se,“ přitakal Jasper.

„Je s ním zábava,“ zasmál se Emmett.

„Je na něj spolehnutí a ví, co je správné,“ přihřál si polívčičku Carlisle.

„Hraje skvěle na klavír,“ zakončila to Esmé.

„Přemění mě v upíra,“ vyhrkla Bella a zarazila se.

„Cože?“ vyhrklo unisono osm hlasů.

„Děláš si prdel?“ vrčel Jacob.

„Takhle s ní nemluv,“ varoval ho Edward.

„Ty z ní chceš udělat pijavici?“ pokračoval Jacob.

„Ty chceš být upír, Bello?“ zděsila se Rosalie.

„Neudělám z ní upíra, Jacobe. To je jen její bujná představa,“ ujasnil to Edward a Bella vztekle vystrčila bradu.

„Edwarde!“ okřikla ho Esmé.

„Neudělám to, Esmé, neboj se!“ ujistil ji.

„Řekl jsi, že to necháš na mně,“ vzlykla Bella a oči se jí zalily slzami.

„A jak jinak bych tě odradil od dalšího přemlouvání?“ vyhrkl a rázem toho litoval. Bella přimhouřila oči.

„Jacobe, jdi domů. Přijď ráno, prosím,“ vydechla a počkala, až Jacob zmizí nesouhlasně v lese a pak se vrátila do domu.

„Kam jde?“ nechápal Emmett.

„Á jé,“ zaúpěla Alice. Edward se na sestru otočil a uviděl stejnou vizi, jako předtím.

„Jde domů. Balit,“ vzdychl a vydal se za ní do ložnice. „Lásko, co to děláš?“ vyptával se, když si natahovala zbylé oblečení.

„Co bys řekl?“ sykla.

„Nechceš si o tom promluvit?“ navrhl a věděl, že je to dávno ztracené.

„Víš, nikdy by mě nenapadlo, jak může být mluvení vyčerpávající. Já si najdu způsob i bez tebe,“ štěkla a zamířila z pokoje. Chytil ji do náruče dřív, než mohla překročit práh.

„Chci o tom hlasovat. Uděláme obchod. Co mi nabídneš na oplátku?“ zašeptal ji do vlasů a Belle se roztřásla kolena.

„Vážně?“ ujišťovala se.

„Jo,“ zamumlal a rozepnul jí knoflík u kalhot.

„Věčnost po mém boku?“ navrhla. Edward vzal jezdce od zipu džínů mezi prsty a lehce zatáhl. S tichým zvukem se rozjel.

„Já budu riskovat, že tě zabiju, to je málo za odměnu,“ zašeptal.

„Ráj?“ zkusila to znovu a musela si odkašlat, protože jí vyschlo v hrdle, když jí druhou volnou rukou zajel pod tričko.

„Ten mám i bez tvé nesmrtelnosti. Právě teď, například,“ vzdychl a nahmatal zapínání podprsenky. Lusknul prsty a osvobodil Bellin hrudník. Vytřeštila oči do zdi.

„Naučím tě vařit?“ Edward vzal do dlaní okraj jejího trička a trhl. Vyjekla, jak se lekla a instinktivně si zakryla hruď.

„Umím. Co dál?“ zašeptal a přitiskl jí rty na klíční kost.

„Co chceš?“ zasténala a Edward ji musel podepřít, když jí zajel dlaní za lem kalhot.

„Hm… To zní dobře,“ zasmál se a Bella zmučeně vzdychla.

„Tyrane,“ vyrazila ze sebe a zaklonila hlavu. Opřela se mu o rameno a Edward jí přejel dlaní po obnaženém bříšku.

„Chci, aby sis mě vzala,“ zašeptal a ustal v dráždění. Bella byla ihned při smyslech a vyděšeně civěla před sebe.

Předchozí

Mé shrnutí

Další

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zúčtování s láskou - 6. kapitola: