Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený svět - 14. díl

Breaking Dawn


Ztracený svět - 14. dílBella s ostatními přicházejí do vesnice, kde už jsou očekáváni.
Seznamují se s dívkou jménem Alice.
A Bella zjišťuje něco o svých zmizelých rodičích.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

14. Alice

 

Šli džunglí už čtvrtý den. Bella poznávala nějaké stromy a keře a tvrdila, že už budou brzy na konci cesty. Ostatní její nadšení ale tolik nesdíleli.

Ráno pátého dne skupinka v čele s Bellou usoudila, že už musí být velmi blízko. A skutečně! K polednu se Bella znenadání zastavila a poslouchala okolí. Pak zavětřila. Rosalie se ji snažila napodobit, ale vypadala přitom směšně.

„Co se děje?“ pípl Edward.

„Jsme velmi blízko. Cítím je,“ zašeptala Bella.

Na to prošla vysokým houštím a pak jej rukama odhrnula, aby ostatní viděli. Před nimi se tyčila strmá skála, která byla ohraničena vysokými hradbami. Do skály byla vestavěna budova. Vypadala jako kostel a hrad dohromady. Za hradby jste nedohlédli, viděli jste jen tu stavbu vysoko nad hradbami.

„Páni,“ vydechla úžasem Rosalie.

„Jdeme,“ zavelela Bella a vyšla z křoví následována ostatními.

 

Čím blíže se přibližovala k hradbám, tím víc okolí poznávala. V bráně vestavěné v hradbách stála malá černovláska s vřelým úsměvem na tváři. Dívala se, jak přicházejí.

Když došli k bráně, chtěla Bella promluvit. Ale černovláska ji předběhla. „Vítejte! Jmenuji se Alice a už dlouho vás očekávám.“

„Očekáváš?“ byla překvapená Bella.

„No… ano!“ vypískla Alice. „Jsem místní vědma. Vidím budoucnost. A už dávno jsem viděla váš příchod, který všechno změní,“ usmála se. „Pojďte, prosím, za mnou.“

Otočila se a vešla bránou. Ostatní ji nevěřícně následovali. Za hradbami byly postavené domy. Malé domky, které ale vypovídali o tom, že se v nich spokojeně žije. V tomto malém „městečku“ se upíři chovali jako lidé. Vyzdobovali dům, povídali si s ostatními nebo si četli knihu.

„To je něco úplně jiného než… ,“ vydechla Bella.

„Než Volturiovi,“ dokončila za ni Alice. „Naše vesnička je založena na šťastném a spokojeném životě… vlastně věčnosti.“

„Kam teď jdeme?“ zeptal se nedůvěřivě Emmett.

„Pořád jsi nedůvěřivý, Emmette? V budoucnosti ale nebudeš. Budoucnost, která tě čeká je jedna z nejvýmečnějších, co jsem kdy viděla,“ usmála se Alice.

„Nepovídej,“ zamumlal Emmett.

Alice se zvonivě zasmála a přitom je vedla dál vesničkou, kde je všichni zdravili a smáli se na ně. „Vedu vás za Stefanem.“

„To je váš vůdce?“ zeptala se Bella.

„Vůdce? Pche!“ odsekla Alice naštvaně. „My nemáme vůdce! Je to spíše správce vesničky. Stará se o naši bezpečnost, spokojenost a o to, abychom nezemřeli hlady.“

 

„A Vladimir?“ zajímala se Bella.

Alice si povzdechla. „Vladimir zmizel.“

„Zmizel?“ zopakovala Rosalie.

„Ano. Před pár lety sem přišli dva vědci, kteří hledali informace o tomto místě. Muž a žena. Jo! Muž se ženou. Krásný pár! Vladimir šel ochotně s nimi, že jim pomůže. Už je tomu jedenáct let,“ vysvětlila smutně Alice.

„Muž a žena! Jedenáct let!“ vypískla Bella znenadání. „Alice!“ vykřikla a popadla ji za ruce. „Znáš jejich jména? Víš jak vypadali? Kam šli?“ mámila z ní Bella.

„Byli to Charlie a René Swanovi,“ odpověděl místo Alice muž, který se objevil na prahu jednoho z domu. Muž měl laskavý obličej a usmíval se na ni.

„Mí rodiče,“ zašeptala Bella.

„Ano, Bello,“ přisvědčil muž. „Odešli odsud před jedenácti lety směrem na západ. Tam žijí ti nejzvláštnější tvorové.“

„Určitě… ,“ hledal slova útěchy Edward, „se vrátí.“

„Ano, určitě,“ usmála se smutně Bella.

„Chci vám představit Stefana,“ přerušila je Alice a ukázala na muže, který Belle předtím odpověděl.

Vřele se usmál. „Jsem rád, že jste přišli. Všechny vás velice rád poznávám. Teď si běžte po té dlouhé cestě odpočinout a potom si o všem promluvíme. Alice, ukaž jim pokoje,“ vyzval ji Stefan.

„Mohl bych si s vámi o něčem promluvit již teď?“ zeptal se Carlisle.

„Jistě,“ usmál se Stefan a vešel do domu, ze kterého předtím vyšel a Carlisle ho následoval.

Alice je zavedla do domů, které byli prázdné. Edwarda a Bellu do jednoho. A Rosalii s Emmettem do druhého. Rosalie ze začátku protestovala, nakonec přeci jen souhlasila.

 

„Takže tady byli. Došli až sem a pak pokračovali dál,“ uvažovala Bella spolu s Edwardem v domě, do kterého byli ubytováni.

„Nechali tě nechráněnou,“ protestoval Edward.

„Ne, nenechali. Byl se mnou jeden muž, který mě hlídal. Ale ani ne dva týdny po jejich odchodu ho zabili opolidé,“ vzpomínala Bella.

„Ale proč se nevrátili?“ zvědavě se vyptával Edward.

„Určitě chtěli, ale nejspíše nemohou,“ řekla Bella. „Až tohle skončí, půjdu je hledat,“ rozhodla se Bella.

„Jdu s tebou,“ přidal se Edward.

 

„Takže jak dlouho jsi upírem, Alice?“ zeptala se Rosalie Alice, která je zrovna uvedla do domu.

„Dvacet let,“ odpověděla Alice. „Byla jsem s rodiči prozkoumávat zvířata, která žijí v Amazonce. Ale ztratili jsme se a pokračovali džunglí zpět. Ale něco se stalo. Začala bouře a s ní i ohromný vír, který nás vtáhl i s rodiči do sebe. A my se octli tady. Rodiče zabila divoká zvěř po týdnu, co jsme tu byli. A mě jen zranili. Umírala jsem, ale pak mě našel Stefan a zachránil mě. Proměnou,“ vyprávěla Alice. „Je jako můj otec.“

„Zvyknu si někdy na to, že budu žít věčně?“ zeptala se Rosalie. Mezitím Emmett zkoumal místnost, ve které měli spolu s Rosalií spát.

„Ano… teda… časem ano,“ řekla smutně Alice. Pak se oklepala a řekla. „Tak si odpočiňte, ať zítra vyřešíme vše, co vyřešit musíme.“

„Mám otázku,“ ozval se Emmett.

„Ano?“ usmála se Alice.

„Jakou budoucnost… mou budoucnost jsi… však víš… viděla?“ byl zvědavý Emmett.

Alice se zase zvonivě usmála. „Staneš se upírem. Nevím jak a nevím jestli dobrovolně nebo v nutnosti. Ale vím, že budeš šťastný. Že… si odpustíš smrt svého bratra Jaspera. A budeš tady cvičit mladé upíry,“ sdělila mu Alice.

„Budu upírem?“ nevěřil Emmett.

„Ano. Vždyť to říkám,“ ujistila jej Alice.

 

„Co budeme dělat, pane?“ vyptával se zoufale klečící Alec před trůnem svého pána. A vyčítal si, že zprávu o jejich odchodu neohlásil dříve.

„Oni šli tři dny, protože jsou lidé. My tam budeme za den. Připrav armádu, Alecu! Vezmi každého! Zítra večer vyrážíme! Jednou provždy to skončíme s Rumuny,“ rozhodl Aro za souhlasného bručení svých „bratrů“.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený svět - 14. díl:

 1
17.01.2012 [21:02]

LanoterEmmett zabil Jaspera? Ale on přežil že ano?! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!