Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zpěv sirény - 1. kapitola

Takle by to asi dopadlo kdyby se Edward ve Stmívání neovlád xDD


Zpěv sirény - 1. kapitolaPřidávám 1. kapitolu!

Už se blížila půlnoc a já si musela pospíšit. Neměla jsem moc času.

„Pojď, půjdeme na pláž. Znám tam překrásné místo,“ řekla jsem zvonivým hlasem a chytila ho…  vlastně ani netuším, jak se jmenoval, za ruku a táhla ho za sebou. Samozřejmě, jsem mohla použít svůj hlas a tím ho přesvědčit, aby šel za mnou. Ale proč? Když chce jít sám.

Lehce jsem zatáhla za jeho ruku, ale nešel.

„Ale no tak, zlato. Proč chodit na pláž? Co takhle zajít ke mně? Líbilo by se ti tam,“ řekl slizkým hlasem a pokusil se o něco, co vzdáleně připomínalo úsměv.

„K tobě? No já nevím…“ dělala jsem zamyšlenou.

„No tak, puso. Bude se ti u mě líbit,“ řekl a chytil mě za pas. Někdy je mi z nich opravdu na zvracení, teď jsem ráda, že nemůžu. Ovšem napovrch jsem nedala mé budoucí oběti nic znát.

Už se těším na jeho výraz, až mě uvidí v mé pravé podobě.

„Mám lepší nápad, co zajít ke mně,“ řekla jsem a usmála se na něj.

„Tak se mi to líbí,“ řekl, jen škoda že neví, že mým domovem je oceán a nehodlám na tom nic měnit.

 

Pootevřela jsem ústa a začala mu zpívat.

„Pojď za mnou,“ zpívala jsem mu a dívala se mu do očí. Už byl můj. Jen jsem se usmála a rychlejším tempem postupovala k pláži. Ještě jsem se ohlédla, přestože jsem věděla, že jde za mnou jako pejsek na vodítku. Otočila jsem se zpět, přidala do kroku a nepřestávala se svým vábivým zpěvem.

 

Když jsem se nadechla, už jsem cítila tu vůni slané mořské vodu, vůni oceánu, mého milovaného domova. Už jsem se těšila, až se špičky mých prstů dotknout mokrého písku. Já milovala moře, vodu a vše, co se toho týkalo. Byla jsem spojena s oceánem, nedokázala bych ho opustit. Dokazují to mé oči, které jsou nyní barvy moře.

Milovala jsem svůj život. Možná jsem blázen, ale mě nevadilo to, že musím zabíjet… Právě naopak, já ráda zabíjela. Nepříčilo se mi to, připadalo mi to správné, nemohla jsem si pomoct. Já chtěla zabíjet. Byla to má přirozenost a já nemohu popírat to co jsem. Já si zvolila tento život a mám ho ráda… se vším všudy.

Pamatuji si svůj život lidské bytosti, pamatuji si tu bolest, kterou mi způsobil. S tou bolestí budu žít věčně, věčně ho budu nenávidět za to, co mi udělal. Tolikrát mi řekl, že mě miluje a pak… z ničeho nic řekne, že jsem byla jen rozptýlení, že mě nechce. Nikdy nepochopím, co jsem tehdy udělala špatně. A on mě odkopl a jen řekl, že zapomenu. Ale chlapeček asi nepočítal s tím, že já nezapomněla.

 

„Klid Is, uklidni se. Dýchej,“ snažila jsem se uklidnit, když se můj zpěv změnil spíše v kvílení. Snažila jsem se vzchopit a nasadila jsem zase tu masku, kterou už nosím, tak dlouho, že se mi s ní podařilo splynout.

 

Už jen pár metrů, jen pár a dostanu sladkou odměnu v podobě jeho duše. Už jen pár metrů a konečně se zbavím těch otravných nohou. Ocas s ploutvý je pro mou existenci daleko praktičtější.

 

„Pojď za mnou a neboj se vody,“ zpívala jsem mi a když jsem se za ním ohlédla, usmála jsem se. Udělala jsem další krok a mé nohy se konečně dotknuly vody. Cítila jsem to blahou, které mnou prostoupilo. Udělala jsem několik rychlejších kroků a asi sedm metrů od břehu jsem se zastavila.

„Pojď za mnou, můj milý. Pojď ke mně. Můžu tě udělat šťastným,“ a s jeho příchodem ke mně, tóny mé písně utichly. Byl jen půl metru ode mě a já cítila, jak z něj mé kouzlo opadává a on se vrací do reality.

„Řekla jsem, že tě můžu udělat šťastným, ale zdá se, že to necháme na jindy. Na dnešní noc už máš plný program. Umíráš!“ zasmála jsem se a přeměnila se do podoby sirény.

Přímo jsem se vyžívala v tom, že jsem je vždy mohla vyděsit. Byl to skvělý pocit.

Chtěl vykřiknout a moc, ale já ho pod hladinu stáhla dříve, než mu z úst vyklouzl jediný tón.

 

I když již žiji svým novým životem více jak devadesát let, stále mě udivuje jak dokáži být ve vodě rychlá. Milovala jsem rychlost. Po několika vteřinách jsem se zastavila, nechtěla jsem riskovat, že by umřel dříve, než bych si přála.

 

Rychle jsem ho vytáhla nad hladinu a s pobavením sledovala, jak se snaží vykašlat vodu z plic. Jako lidská bytost bych se nedokázala radovat, z toho, že někdo trpí, natož, že mu tu bolest způsobuji já… ale já už nejsem člověk.

 

„Tak co, drahoušku. Jak se ti líbí program, který jsem ti naplánovala?“  zeptala jsem se vysokým hlasem. Vidět ten strach v jeho očích, tomu se nic nevyrovná.

„Doufám, že máš v pořádku závěť,“ zasmála jsem se a ukázala mu své zuby, které se podobaly žraločím.

„Snad umíš dobře líbat, protože teď si dáme jeden francouzák na onen svět,“ naklonila jsem se k němu blíže.

„Slibuji, že se ti bude líbit,“ zašeptala jsem mu do ucha a přesunula se k jeho rtů. Už ani nebyl schopen se bránit, chudáček. Naklonila jsem se a hlavově se přisála k jeho rtů. Tím jsem z něj vysála duši a s ní i poslední zbytky jeho ubohého života. Jeho mrtvolu jsem nechala jen tak plavat na hladině.

 

Rychle jsem se ponořila pod hladinu a velmi vysokým tónem, zavolala žraloky na hostinu.

Pak jsem se vynořila a sledovala žraloky, kteří na mé volání odpověděli a přišli se najíst.

 

„Teda řeknu ti, že z tebe jde strach,“ zasmála se za mnou tiše Jessica… má matka. To ona mi dala tento život a nikdy jí nepřestanu být vděčná. Ta shoda jmen mě někdy zarážela.

„Ale matko, jen jsem měla příliš dobrou učitelku,“ odvětila jsem.

 

Má cenu pokračovat??

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zpěv sirény - 1. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!