Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zlatá padesátá - 11. kapitola

04.05.2013 (10:00) • SarahBell • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2054×

Dneska vám dám jednu taneční, když jdeme na tu zábavu (moje oblíbená):

Celý týden jsem s Jakem nepromluvila slovo a on se držel dál od naší party. Dokonce ani nešel ven v noci, když jsme se znovu všichni plížili ven. Nechápala jsem, proč je tak naštvaný, vždyť věděl, že mezi námi nic nebude, přeháněl svojí reakci. Vlastně bych mu to i odpustila, kdyby neodmítal přijít k nám. V pátek dokonce odmítnul jít s Laurou na školní zábavu, a tak se Laura přimotala k Mattovi.
„A s kým mám jít já?“ vzdychnul si Rob, když jsme v pátek ráno stáli u auta. Všichni měli ve škole takovou sváteční náladu, každý se držel svého partnera, jen Rob neměl nikoho.
„Chlap přece může jít sám, ne?“ šťouchla jsem do něj a zaklapla jsem mu zapalovač, když se snažil zapálit si další cigaretu. Moc se mi nelíbilo, jak zasmrádá moje auto z toho kouře. Nic mi ale nepomohlo – lamentování ani posílání je, víte kam. Vždycky kouřili po cestě autem, u auta i na dvoře při pauze.
„Hele, já si chci zapálit, Bello! A nepůjdu sám. Můžu jít s kteroukoli tady,“ rozhodil rukama a zapálil cigaretu, která mu čouhala z úst. Rob měl pravdu. Lidi z naší party by odmítnul málokdo. Většina lidí byla ale už zadaná.
„Jó, třeba Rita by šla ráda,“ pokývala hlavou Laura. Rita byla jedna ze šprtek, ne moc hezká. Nejsem si jistá, jestli vůbec půjde na tu zábavu. Možná s Bobem.
„Nebo pozvi nějakou roztleskávačku,“ rýpla jsem do něj znovu.
„Víte co, děvčata? Jste opravdu skvělé kamarádky.“ poplácal nás po zádech a otočil se ke skupince holek, které ještě byly přijatelné, jak pravil Rob. Přišel svým frajerským krokem k nim a začal mluvit na Kim, vysokou brunetku. Docela by zapadala do naší party, ale nějak nebyla na noční prchání z domu a vůbec celkově byla spíš tichá a uzavřená. Chvíli se vybavovala s Robem a pak se Rob vrátil s úsměvem na tváři.
„Dámy, jestli jste dobře sledovaly, tak teď jste zjistily, že Kim půjde se mnou,“ řekl a zašlápnul nedopalek. Než kdokoli stačil cokoli říct, jako obvykle se přihnala Gilbersová a snažila se nás rozehnat do tříd. Nakonec jsme to vzdali a taky vyšli k učebnám.

Když nám skončila škola, rozjeli jsme se domů, abychom se připravili na zábavu. Vytáhla jsem svoje nejlepší šaty a začala s urputnými přípravami. Natáčky, make-up, sundání natáček, úprava vlasů, navlékání do šatů. Bylo to únavné, ale na konci jsem vypadala podle mého názoru velmi dobře. Vlastně právě včas, abych se obula a seběhla ke dveřím, na které klepal Edward.
„Ahoj,“ usmál se a prohléhl si mě od hlavy k patě. „Vypadáš dokonale,“ dodal. Oplatila jsem mu úsměv.
„Ahoj, vyrazíme?“ řekla jsem a vykročila z domu. Nasedli jsme do auta a jeli ke škole. Před školou byl hotový blázinec. Všichni běhali kolem dokola, roztleskávačky nadšeně pištěly a sporťáci se předváděli ve svém oblečení, i když nebylo kdovíjaké. V objetí s Edwardem jsme přišli ke zbytku party, který si dával poslední cigaretu, než půjdou do tělocvičny. Nemohla jsem pochopit, proč takhle kouří, přišlo mi divné, že střídají jednu cigaretu za druhou, jakoby nikdy neměli volná ústa. Ale nechala jsem je v tom, je to jejich věc.
„Jdeme dovnitř, ne?“ řekla nadšeně Bess a táhla za sebou Vicka. Šli jsme za nimi a vstoupili do zadýchané místnosti plné lidí. Všude visely levné barevné praporky, na pódiu stála kapela a celé to osvětlovala tlumená světla tělocvičních lamp. Rob na chvíli opustil Kim a s placatkou v ruce zamířil ke stolům s punčem. Jen jsem nad tím se smíchem zavrtěla hlavou a vyrazili jsme s Edwardem na taneční parket. Edward opravdu uměl tančit výborně. Okamžitě jsme se stali středem pozornosti a s Edwardem se mi podařily i figury, u kterých jsem věčně padala. Edward mě vždycky zachytil a udržel ve správné pozici, na rozdíl od Matta, který zpanikařil a upustil mě. Edward ne, vždycky jsme skončili správně.
Po prvních dvou tancích jsem byla už udýchaná, a tak jsem šla pro punč. Sotva jsem si lokla, vykulila jsem oči a podívala se k Robovi, který se vybavoval s ostatními z party. Vážně, čekala jsem, že to bude říznutý, ale tolik? Okamžitě jsem vyrazila k němu s kelímkem v ruce. Edward to všechno jen zpovzdálí pozoroval.
„Robe, kolik jsi toho tam nalil? Řeklo se trochu, ne? Aby to nebylo poznat. Tu tvoji dávku by poznal i kůň bez jazyka,“ řekla jsem, ale pila jsem punč bez problému. Já na alkohol byla celkem zvyklá, ale spíš mi dělalo starosti, co se stane, až se napije některý profesor.
„No, tak jsem to trochu dochutil, nikdo na to nepřijde,“ ukázal na Gilbersovou, která plnými doušky pila z kelímku. Takže, buďto všechno nalil do jedné mísy, nebo je Gilbersová notorická alkoholička, co si toho nevšimne. Nechala jsem to být, nakonec se ukázalo jako legrace, sledovat přiopilé roztleskávačky. Vůbec na to nebyly zvyklé a ani ti jejich spotrťáci ne. Spíše než že by tančili, se patlali po parketu, při otočkách padali a celou dobu se hihňali.

Zdálo se, že učitelé si ani nevšímají alkoholu v punči, protože ho pili společně s ostatními a nikdo nic neřešil. Zábava se konečně rozproudila a já celý večer tančila s Edwardem. Miluju tanec, je to skvělý způsob odreagování. Baví mě všechny ty otočky, skoky, klouzání, zvedačky a to všechno. Nakonec, jak jsem ani nečekala, jsme se stali králem a královnou tance. Něco takového se vůbec volilo? Byly volební lístky? Stáli jsme na pódiu a přebírali výhry, když se ozval strašlivý jekot. Všichni se otočili tím směrem. Bess stála ve dveřích, líčidla jí díky slzám zabarvovala obličej a pořád křičela. Seskočila jsem z pódia a rychle utíkala k ní. Prodrala jsem se mezi lidmi až k ní a chytla ji za ramena.
„Bess, poslouchej mě! Co se děje? Co se stalo?“ zatřásla jsem s ní. Ona mě zmáčkla v objetí a neustále vzlykala.
„Je mrtvá, Bello. Ona tam je mrtvá,“ vzlykala téměř nesrozumitelně.
„Kdo, Bess? Co se děje?“ vytřeštila jsem oči a zmáčkla ji ještě víc.
„Kim, Bello. Na parkovišti!“ nikdo kromě mě ji neslyšel. Otočila jsem se na Edwarda, který se prodíral za mnou. Pokývla jsem na něj, aby přišel za mnou a on to udělal.
„Co se děje?“ řekl a chytil mě kolem ramen.
„Bess říká, že je na parkovišti mrtvá Kim. Nevím, co s ní je. Jdu se tam podívat,“ řekla jsem, nechala Bess s Edwardem a vyšla ke dveřím. Edward se mě snažil zastavit, ale nepodařilo se mu to. Za mnou se vyhrnul zbytek školy. Vyšla jsem na parkoviště a rozhlédla jsem se kolem sebe. Všude byla tma a chladno, ale kousek dál jsem viděla malou hromádku. Myslela jsem, že je to jen nahrabané listí, ale rozhodla jsem se to prozkoumat. Vykročila jsem tím směrem, a když jsem se přiblížila, musela jsem si zakrýt pusu, abych nezačala křičet. To nebylo listí. Na zemi leželo znetvořené tělo Kim. Měla potrhaný krk a ruce a nohy do nepřirozeného úhlu. Její dlouhé hnědé lokny byly rozházené kolem jejího vytřeštěného obličeje. Viděla jsem všechny, jak se za mnou hrnou, aby viděli, co se děje. Edward stál vpředu a koukal na mě a Kim.
„Zavolejte sanitku! Rychle!“ křičela jsem a otočila se zpět k tělu Kim. Zkusila jsem její puls. Nic. Otočila jsem se zoufale na místo, kde stál Edward, ale byl fuč. Jakoby se vypařil z povrchu zemského. Přihnal se ke mně trenér a okamžitě mě odstrčil.
„Dovolte, slečno Swanová,“ řekl. Přišel ke mně Matt a stáhnul mě stranou.
„Matte, ona je mrtvá. Kde je Edward?“ vyhrkla jsem vzlykavě, vykroutila se z jeho náruče a začala se rozhlížet po Edwardovi.
„Nevím,“ zavrtěl hlavou Matt a snažil se mě udržet. Bess neustále vzlykala v náručí Vicka. První přijela policie, pak až záchranka. Když jsem viděla, že z ní vyskakuje Carlisle Cullen, okamžitě jsem se vytrhla od Matta a utíkala za ním. On už byl u Kim, a tak jsem čekala, až od ní odejde. Nechal zřízence, aby odnesli její tělo.
„Doktore, můžu s váma mluvit?“ zavolala jsem na Cullena, když už byl připravený k odjezdu. Zvednul hlavu a chvíli se rozhlížel, než mě uviděl.
„Ach, Bello. Co si přeješ? Je mi to líto,“ řekl a přišel ke mně.
„Byla jsem tu s Edwardem. Nevíte, kde je?“ řekla jsem starostlivě. Nikdo nevěděl, kam se poděl. Jakmile viděl Kim, zmizel.
„Edward tu není?“ zvednul obočí. Zavrtěla jsem hlavou. „Podívám se po něm doma. Omlouvám se za jeho chování,“ řekl a nastoupil do auta, ve kterém přijel. Do háje, přijela jsem s Edwardem a ten teď záhadně zmizel.
„Matte, hodíš mě domů?“ řekla jsem prosebně a ten souhlasil. Laura odjela pryč s Bess a Matt měl místo v autě. Posadila jsem se na místo spolujezdce a zírala jsem ven z okýnka. Byla jsem pořád vyděšená. Sice jsem Kim moc neznala, ale i tak, umřela tady moje spolužačka. Co to bylo? Zvíře? Nebo vražda? Nejsem si jistá. Zvířata tady nežijí, ne nebezpečná. Ale kdo by chtěl zabít někoho jako je Kim? Taková drobná brunetka nemohla mít nepřátele.
„Bello, už jsme tady,“ chytil mě za rameno Matt. Stáli jsme před naším domem. Nadskočila jsem a prudce vydechla.
„Ach, díky, Matte, já jen...“ zadrhla jsem se. Pak jsem ho objala a vystoupila. Byla jsem naprosto zdrcená. Jakoby na mě dupala obrovská bota. Otevřela jsem dveře, naposledy zamávala Mattovi a šla do obýváku, kde byla máma.
„Co se děje, Bells?“ řekla, když viděla moje rozmazané oči. Posadila jsem se vedle ní na gauč a máma vypla televizi.
„Někdo zabil Kim. Na té zábavě. Bože, ani jsem jí neznala. Jen jsme ji s Bess našli,“ chrlila jsem ze sebe. Otřela jsem si tvář a zvedla jsem se na nohy. „Promiň, jdu si lehnout,“ řekla jsem mámě a odploužila se do svého pokoje.

Tak, v příběhu jsme se zase o něco posunuli. Omlouvám se, že to chvíli trvalo se zveřejněním, ale článek musel projít korekcí, a to já neovlivním. Moc děkuju Sundance za korekci. Dlouhé čekání se vám pokusím vynahradit a doufám, že další kapitola brzy projde schválením, abyste se mohli pustit do pokračování. Taky bych chtěla začít ještě novou povídku, a tak bych vás chtěla poprosit, jestli se mrknete na moje shrnutí, především na nový trailer na povídku Dřevěný kolík, a napsali, jak se vám to jeví. Moc díky za všechny komentáře, jsem ráda, že mám tak skvělé čtenáře.

SarahBell

A tady šaty, kterými to na plese určitě hýřilo:

Autor: SarahBell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zlatá padesátá - 11. kapitola: