Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Životní zkouška ~ 7. kapitola


Životní zkouška ~ 7. kapitolaPo menší odmlce přidávám další kapitolu. Dozvíte se, jak Bella zvládá Angelinu smrt a jaké učiní na konci rozhodnutí. Taky nevynecháme Edwada. Jak je daleko se svým plánem dostat nepřístupnou Bellu?

7. KAPITOLA ~ Už není cesty zpět

POHLED BELLY:

Vytáhla jsem z balíčku další kapesník a osušila oči, které odmítaly přestat vypouštět hektolitry slz.

Když jsem se rozhlédla kolem sebe, tak jsem viděla Angelinu mámu, která měla oči rudé od pláče a rozmazanou řasenku po obličeji. Jejího otce, který zrovna pronášel řeč a dělal při tom dlouhé pomlky. Její pětiletou sestru Page, která bořila obličej do kabátu své maminky, jako by nechápala, co se to děje.

„... Budeš nám chybět, Angelo,“ domluvil její otec a podíval se na mě. Teď jsem byla s řečí na řadě já. Pomalu jsem došla na místo a postavila se čelem k ostatním.

„Angela byla... byla....“ nedokázala jsem to dopovědět a místo toho začala vzlykat do mikrofonu. Jacob tam bleskově přiběhl a objal mě. Potom mě chytil za ruku ve snaze mě odvést, ale já se mu vytrhla a mezi vzlyky zakřičela:

„Já tě pomstím!“ Všichni na mě překvapeně zírali. Asi si mysleli, že jsem se zbláznila, protože jim bylo řečeno, že ji zabilo zvíře. Jenom já a Quileuté víme, co se opravdu stalo.

Jacob mě popadl pevněji a jako nějakou hysterku odvlekl stranou. Potom si stoupnul přímo naproti mě a podíval se mi do očí.

„Bello, tohle nemůžeš. Vzbudíš v lidech podezření. Musíme to udržet v tajnosti. Víš, co jsi slíbila Samovi.“

„Ano...“ zašeptala jsem a podívala se stranou. Nechtěla jsem se znovu rozbrečet. Pláče už bylo dost. Ze všeho nejvíc jsem si teď přála, aby nic z toho nebylo skutečné. Vyprostit se ven z tohoto světa. Být zase ta Bella, jejíž největší starostí je to, že bude středem pozornosti. Bella, která každý večer neusíná s obavou, že je to její poslední noc na tomhle světě. Se strachem, že ji ten upír najde. A s příslibem, s příslibem pomsty. Nikdy jsem si nic tolik nepřála, než odejít z temné strany. Překročit tu čáru oddělující obyčejný lidský svět a tajemno. Jenže to už nejde. Už není cesty zpět.

Když jsem vzhlédla, uviděla jsem tu samou scenérii jako předtím. Ale něco se změnilo. Byl tu někdo nový. Úplně vzadu stála dívka se světlými vlasy, které se leskly, přestože nesvítilo sluce. A taky s bezchybným zamračeným obličejem, až skoro bolelo dívat se na ni. Byla to Dylan.

Nemohla jsem uvěřit, že přišla. Určitě Angelu nenáviděla tak jako mě. Už z jejího každodenního pohledu bylo vidět, jak námi pohrdá. Ale přišla. A co bylo ještě překvapivější, přišla sama. Žádné hejno ukecaných kamarádek. Byl tu jenom Edward, ke kterému se bůhvíproč nehlásila. Vlastně stála úplně na opačném konci než on.

Podívala jsem se na Edwarda a setkala se s jeho soustředěným pohledem. Neucukla jsem, jako tomu bylo doteď. Propalovala jsem ho pohledem, tak jako on mě. Kdo z koho. Ale i po deseti minutách to ani jeden z nás nevzdal, přestože už se všichni rozcházeli.

„Jdeme,“ řekl Jacob a nemilosrdně mě přitáhnul k sobě. Asi měl strach, abych zase nezačala dělat scény. Donutil mě odtrhnout pohled od Edwarda. Když jsem se podívala zpátky, tak měl na tváři zase ten sebevědomý výraz, který jsem tolik nesnášela. Vyhrál.

Díky tomu jsem málem zapomněla na Angelu. Angelu ležící několik stop pod zemí kousek ode mě. Bylo to neuvěřitelné. Strašně to bolelo. Bolela mě představa, že už na mě nebude čekat před školou, že si už nebudeme na obědě dělat tajně legraci z Dylan a její party, že už mi nikdy neřekne: Všechno bude dobré. Ona je pryč a ní i všechno to dobré, co slibovala. Všechno se změnilo.

I já jsem se změnila. Nikdy jsem nikomu neublížila. Ani slovně, natož fyzicky. Teď jsem ale toužila po pomstě. Toužila jsem najít toho bezcitného upíra a probodnout mu srdce dřevěným kolíkem a dostat všechnu krev z jeho těla.

„Jacobe?“ promluvila jsem.

„Ano?“

„Jak můžu zabít upíra?“

Zasmál se. „Ty upíra nemůžeš zabít, na to jsi moc slabá. Nejsme v žádném hororu. Upíra nezapiješ primitivním probodnutím srdce. Jejich tělo je jako z kamene. Ledové a tvrdé. Upíra může zabít jenom upír nebo vlkodlak. Nikdo jiný nemá dost síly. Jediný způsob, jak ho zničit, je roztrhat ho na kusy a spálit, protože i když ho roztrháš, tak se pokusí znovu spojit dohromady.“

Už jsem neodpověděla. Jenom jsem si mlčky sedla na zadní sedadlo jeho Porsche a zapnula si pás. Na to jsem neměla co říct. Můj plán na pomstu ztroskotal ještě dřív, než mohl pořádně začít. Litovala jsem, že nejsem kluk, že nejsem vlkodlak, který by ho mohl zabít. Jinak bych neváhala ani vteřinu a udělala to.

Sledovala jsem krajinu míhající se za oknem a snažila se nějak rozptýlit. Nešlo. Pořád jsem v hlavě viděla Angelu. Moje představivost dokonce došla tak daleko, až jsem si představovala její bílé a bezkrevné tělo ležící na zemi se spoustou modřin a podlitin...

Pak jsem ale prudce zavrtěla hlavou a snažila se zahnat ty představy. Měla jsem toho už dost. Nechci žádné upíry a vlkodlaky! Chci zpátky svůj starý život!

„Bello, chci, abys věděla...“ začal mluvit Jacob, když jsme zastavili, ale já ho přerušila.

„Jacobe, prosím, nech mě být. Potřebuju si odpočinout.“

„Dobře. Měla bys ses prospat, když jsi unavená.“

„Nejsem unavená. Potřebuju si odpočinout od upírů. A taky vlkodlaků.“  Nechala jsem ho tam nechápavého stát a vešla do domu.

POHLED EDWARDA:

Její auto stálo na parkovišti. Usmál jsem se sám pro sebe a odešel do školy.

V předchozích dnech se mi moc nedařilo uskutečnit můj plán dostat Bellu, protože:

  1. Bella se nechtěla nechat utěšovat. Teda rozhodně ne ode mě.
  2. Její bratr Jacob mi vyhrožoval, že jestli ji nenechám na pokoji, tak mi něco udělá. A její brácha je o dost větší a taky silnější než já.
  3. Bella posledních několik dnů od Angeliny smrti nechodila do školy. Viděl jsem ji až včera na pohřbu.

Doufal jsem, že Jacob nedojde. Všiml jsem si, že do školy moc nechodí a doufám, že to tak zůstane. Jinak nemám jedinou šanci se k Belle přiblížit.

Bella. Vzpomenul jsem si na její výraz ze včerejška. Vypadala tak... dospěle. Jako by zažila něco, co nikdo jiný nemůže pochopit. Překvapivě jsem mohl dobře odhadnout, na co nejspíš myslí. Jindy to nešlo.

Její řeč byla zvláštní. Nejdřív ze sebe nedokázala nic vypravit, a když ji pak chtěl Jacob odvést, tak se mu vyškubla a zakřičela, že se pomstí. Jako by měla na někoho strašný vztek. Ale na koho? Přece se nechce pomstít zvířeti?

Vyhnul jsem se Dylan a pokračoval do učebny biologie, Ona už tam byla. I přes ten mrtvý výraz vypadala... tak jako vždycky. Krásná, dokonalá, úžasná. Mohl bych použít ještě spoustu synonym...

„Ahoj, Bello,“ oslovil jsem ji, přestože jsem věděl, že mi neodpoví.

„Ahoj,“ řekla potichu. Dokonce se na mě usmála. Nevěřícně jsem na ni zíral. Co se stalo? Proč ta změna? Byl jsem z toho vykolejený a jsem zbytek hodiny už nic neřekl.

POHLED BELLY:

„Edwarde?“ promluvila jsem, když jsme společně vyšli z učebny bilologie.

„Ano?“ zeptal se a vyčkával. Já během vteřiny přehodnotila všechna pro a proti. Těch proti vlastně moc nebylo, takže jenom ta pro.

Chtěla jsem zapomenout. Dostat všechny ty věci z hlavy. Myslet na něco jiného. Neužírat se představami a vzpomínkami. Takhle toho můžu docílit. A to přece chci, ne?

Místo odpovědi jsem se k němu přiblížila a nechala mezi námi malou mezeru. Teď byl až příliš blízko. Jenže když bude blízko on, upíří budou daleko. Potřebuju myslet něco jiného. Na cokoliv. Dokážu přistoupit i na tohle.

Naposledy jsem zaváhala. Mám nebo nemám?


Opět platí, že čím více komentářů, tím dříve další kapitola.  A moc děkuju za komentáře u předešlé kapitoly. :)

← 6. kapitola x 8. kapitola →



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Životní zkouška ~ 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!