Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Životní zkouška ~ 12. kapitola

18.12.2010 (11:15) • alfa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2873×

12. KAPITOLA ~  Skrytá minulost

POHLED BELLY:

Vešla jsem do předsíně a umívala se jako idiot. Edward mě právě dovezl z našeho „skoro rande“ a já pořád byla ještě v myšlenkách u něj. Doma mě ale čekalo nemilé uvítání.

„Můžeš mi to laskavě vysvětlit?!“ zahřměl Jacob.

„Vysvětlit co?“

„Co jsi dělala s tím idiotem ze školy?!“

„Byli jsme na rande!“ odsekla jsem schválně, i když jsem si nebyla vůbec jistá tím, co to vlastně bylo. Jacob celý zrudnul, rozpřáhl se a dal mi facku. Strašně to bolelo. Jako vlkodlak měl ohromnou sílu.

Do očí mi vytryskly slzy bolesti a ponížení.

„Bello, promiň. Já nechtěl!“ začal se rychle omlouvat, jakmile si uvědomil, co udělal.

„Táhni k čertu, Jacobe,“ zašeptala jsem a utekla do pokoje, kde jsem popadla batoh a začala do něj házet nejnutnější věci.

„Bello! Otevři!“ dožadoval se Jake a bouchal na zamčené dveře. Neodpověděla jsem. Místo toho jsem dala do batohu všechny svoje úspory a zapnula ho. Potichu, aby mě neslyšel, jsem otevřela okno na balkón a poté sešplhala dolů po rozložitém stromu, který je přímo vedle zábradlí. Rychle jsem nasedla do auta a odjela, než mohl Jake vyběhnout z domu.

Nevěděla jsem, kam mám jet. Neměla jsem za kým.

Uviděla jsem telefonní číslo, které mi před rozloučením napsal Edward na levou ruku. Bez přemýšlení jsem sáhla po mobilu a vytočila jej.

„Edwarde,“ vzlykla jsem do telefonu, jakmile to vzal.

„Bello, co se děje? Jsi v pořádku?!“ strachoval se.

„Ano. Vlastně ne... Jacob...“ koktala jsem.

„Bello, to bude dobré. Nebreč. Kde teď jsi?“

„V autě poblíž školy.“

„Pojeď ke mě domů. Všechno mi pak vysvětlíš. Bydlím v ulici hned za nemocnicí. Není velká. Je to jediný zelený dům v ulici.“

„Dobře,“ souhlasila jsem a položila to, abych se mohla soustředit na cestu. Byla jsem ráda, že za ním jedu, ale zároveň jsem měla strach. Co když toho využije a pak mě zesměšní před ostatními, až z něj zase bude ten špatný Edward?

Odmítla jsem něčemu takovému uvěřit a zastavila před jeho domem. Byla už tma a měla jsem obavy, že to nenajdu, ale Edward už tam čekal pod rozsvícenou pouliční lampou.

Jakmile jsem vystoupila z auta, tak mě přitáhl k sobě pod deštník, protože začínalo pršet. Nečekala jsem to a ta tělesná blízkost mi vyrazila dech. Podívala jsem se do jeho obličeje, ale tvářil se naprosto normálně.

A co jsem si myslela?! Že to pro něj něco znamená? On, který měl nejspíš skoro celou dívčí část školy?

Znovu mě přepadly pochybnosti. Co když je se mnou jen proto, že mě ještě nedostal, a hraje si na milého kamaráda?

„Nad čím přemýšlíš?“ vyrušil mě z úvah.

„Nad ničím,“ zalhala jsem a sundala si batoh. Potom jsme oba dva šli nahoru do patra.

Jeho pokoj se mi zdál na kluka až moc uklizený. Velký, s bílými stěnami, dřevěným obložením a starým nábytkem. Do tohohle domu se to moc nehodí. Celý je moderně zařízený, jenom jeho pokoj je plný starožitností.

„Patřilo to mým pravým rodičům,“ vysvětlil, když si všiml, jak si to prohlížím a pobídl mě, abych se posadila do vysokého koženého křesla.

„Co Jacob udělal?“ přešel rovnou k věci.

„On mě... uhodil,“ zamumlala jsem. Edwardův poklidný výraz se změnil na rozzuřený.

„Cože?! Jak se opovažuje, ten...“ začal křičet, ale já se rychle zvedla a přišla k němu, abych ho uklidnila.

„Nemluv o tom, prosím. Nechci na to už myslet.“

„Dobře,“ uklidnil se trochu a přistoupil k oknu.

„Utekla jsi?“

„Ano.“

„Co budeš dělat?“ zajímal se.

„Nevím,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Promiň, zase o tom mluvím,“ pousmál se a obrátil se na mě. Raději jsem se nedívala do těch jeho zelených očí a začala zkoumat jednu ze starožitných skříní. Potom jsem ji otevřela, aniž bych si to uvědomila.

„Můžu?“ zeptala jsem se, jakmile mi došlo, co dělám.

„Jasně,“ přikývl.

Ve skříni byly jen saka a bundy pověšené na ramínku. Zaujalo mě ale dno skříně. Připadalo mi na tom něco povědomé.

„Takovou skříň mívala babička,“ vzpomněla jsem si. „Vždycky mě fascinovala skrýš, která byla pod falešným dnem skříně. Stačilo jenom trochu zatlačit do desky a...“ překvapeně jsem zírala na desku, která se pod mými prsty o kousek posunula přesně tak, jako tomu bylo u babiččiny skříně. Edward ke mně beze slov přistoupil a odsunul desku úplně. Já jsem překvapeně vydechla a on jen mlčel dál. Ve skrýši bylo několik staře vypadajících knih. Edward sáhl po jedné, která měla potrhaný kožený obal, a otevřel ji na náhodné straně. Naklonila jsem se mu přes rameno, abych si to mohla taky přečíst.

25. září 1906

Dnes se mě otec zase pokusil přinutit stravovat se podle jeho představ. Nenávidím ho. Už ani nevěřím těm jeho povídačkám o tom, jak moc moji matku miloval a jak strašně mu chybí. Včera večer jsem chtěl najít jednu knihu v jeho pracovně, a při tom hledání jsem si všiml obrazu na stěně z roku 1439, na kterém se objímal on a jeho současná žena Sulpicia. Přitom já jsem se narodil až v roce 1871. Takže nejspíš moji matku moc nemiloval. Kdo ví, co se za tím skrývá. On nikdy nedělá nic jen tak. Vyžívá se v mučení ubohých lidí a chce, abych i já byl takový. Ale k jeho smůle se až příliš podobám matce i ve svém chování, takže jsem se dnes ovládl a nevysál tu dívku, kterou mi podstrčil s rozříznutým hrdlem. Jsem na sebe pyšný. Nikdy nechci být jako on. Bezcitný a nemilosrdný upír, kterého každý nenávidí...

Při slově upír jsem se zarazila a pokusila se Edwardovi tu knihu vytrhnout, ale bylo pozdě. Vyděšeně zíral na zažloutlé listy popsané drobným písmem a nehýbal se.

„Edwarde?“ zeptala jsem se nejistě. Neopověděl a místo toho rychle sáhl po další knize v černém obalu, která nevypadala tolik staře. Bylo mi jasné, že nemám jedinou šanci přeprat ho a vzít mu ten deník, takže jsem se znovu naklonila přes jeho rameno, abych se dozvěděla to, co on.

4. ledna 1983

Nemůžu uvěřit tomu, co udělal! Povolal si mě k sobě a oznámil mi, že mi našel nevěstu a zítra bude zásnubní ples. A ještě horší bylo, když jsem zjistil, že je to Jane. Vzepřel jsem se a řekl mu, že si ji nikdy nevezmu, ale on se jen shovívavě usmál a řekl, že dojde krejčí, aby mi ušil oblek.

Dnes v noci uteču. Nikdy si nevezmu tu chladnokrevnou bestii Jane. To raději zemřu. Uteču do Ameriky. Sice se budu muset neustále skrývat před mým otcem, ale alespoň budu svým pánem a rozhodovat sám o sobě. Mám výhodu, že mě Demetri jako poloupíra nemůže najít.

Edward zalistoval v deníku až dozadu.

5. dubna 1993

To co dnes udělám, bude těžké, ale bude to jen pro jeho dobro. Já a Esmé opouštíme našeho syna. Aro mě nějak vypátral a chystá se sem. Varoval mě jeden můj známý z Volterry, se kterým jsem stále v kontaktu. Je mi jasné, že by Esmé a Edwarda zabil, jakmile by nás našel, takže nemám na výběr. Původně jsem tu chtěl nechat i Esmé a dobrovolně se vrátit do Volterry, ale ona řekla, že pokud odejdu, skoncuje se svým životem. Tohle je poprvé v mém životě, co lituju, že mě tolik miluje. Ale zároveň jsem rád, že spolu zůstaneme navždy. Proměním ji, jakmile odjedeme na nějaké opuštěné místo. Vím, že by ji Aro zabil i tak, ale můj přítel Elezar mi prozradil, je moje žena má nadání, které by se Arovi určitě hodilo. Vlastně by byla nejnadanější člověk z celé jeho gardy. Jsem si jistý, že ji nechá žít. Ale jisté riziko tu pořád je. Pokud by ji zabil, odešel bych dobrovolně záhy za ní.

Napsal jsem závěť a zničil všechny stopy po nás. Můj syn zůstane našim přátelům, kteří velmi touží po dítěti, ale nemohou jej mít. Budou z nich dobří rodiče. Edward je sice je z části upír, ale ta upíří část se projeví jen tehdy, pokud se napije krve. Snad se to nikdy nestane a bude mít plnohodnotný lidský život. To je to nejlepší, co mu mohu dát.

Toto je můj poslední zápis. Nenechám po sobě jedinou stopu. Zapálím náš dům spolu se všemi věcmi, včetně mých deníků, protože je nebezpečné si ho vést. Někdo by si ho mohl přečíst a pro Ara by bylo snazší najít Edwarda, o kterém zatím nic neví.

Dnes v noci jedeme. Začíná další etapa mého života. Snad bude lepší než ty předtím.

← 11.kapitola x 13. kapitola →

Autor: alfa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Životní zkouška ~ 12. kapitola: