Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život není spravedlivý 7. kapitola

28.10.2009 (14:45) • Rosette • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2194×

Ráno jsem se probudila v posteli, ale oblečená v šatech ze včerejška. A teď mi to došlo.

To včera nebyl sen já jsem těhotná, budu mít miminko! A novou rodinu! To je super! Moc by mě zajímalo jaktože jejich jsem pravá dcera. Nechápu to, ale to je jedno. Budu mít rodinu!

Převlékla jsem se do:

A po hygieně sešla dolů. Nakoukla jsem do máminy ložnice. Kais ještě spala. Připravím tedy něco k jídlu... třeba ... lívance. Zrovna jsem jeden vyhodila do vzduchu a za mnou se ozval melodický smích. Kais.

,, Dobré ráno!"

,,Dobré!" řekla mezi záchvaty smíchu.

Uklidnila se až když jsem před ní dala talíř plný lívanců. Okamžitě začala hltavě jíst. Já ji jen pozorovala a kousala do svého lívance. I když jich měla šest a já jen dva dojedli jsme stejně. Chtěla něco říct, ale mně se zvedl žaludek a jen tak tak jsem to stihla na záchod.

Když jsem se vrátila měla Kais vážnou tvář pokud to tedy u psů jde.

,,A je to tady." řekla.

,,Co je tady?"

,, To malý se už projevuje."

,,Cože? Vždyť to mu je sotva pár dnů."

,,No jo, ale upíři rostou rychle. Tedy poloupíři."

,,Aha a kolik tomu je asi teď?"

,,To fakt nevím, ale zato vím, že se musíme co nejdříve dostavit k Wiseům. Takže si jdi přichystat věci."

,,Jasně, už jdu." řekla jsem a vyběhla schody nahoru.

Měla jsem tam ještě malý batoh do něho jsem si dala doklady, peněženku a kreditku pak se můj pohled upnul na šaty, které jsem si včera koupila.

Ty tady nenechám. Prolétlo mi hlavou, ale to jsem je už balila do batohu spolu s botami a doplňky. Když jsem to konečně zapnula, sešla jsem dolů.

,,Můžeme jít?" zeptala jsem se Kais.

,,Jasně. Jen se ještě stavíme někde v obchodě, aby jsi Koupila nějaké jídlo a pití. Mimochodem nemáš nic proti tomu mi jet na zádech, že ne?"

,,Na zádech? Tobě?" zeptala jsem se nevěřícně.

,,No jasně a neboj unesu tě."

,,To chci vidět."

,,Tak si to zkus!" řekla vyzývavě.

,,Ne, ne díky, až potom..." řekla jsem a usmála se.

,,Jo a mimochodem teď budeš hrát normálního psa a já s tebou nebudu mluvit, aby mě nezavřeli do blázince." řekla jsem a uchechtla se.

Cestou jsme se opravdu stavily v jednom ze supermarketů a já tam koupila jídlo a pití. Kais se chovala opravdu jako normální pes, ale mně se honily hlavou otázky typu:

Jak to, že je už zdravá? Kdo ji tak zřídil? nebo Kdo jsou ty Wiseovi a přijmou mně mezi sebe?

Konečně jsme došli až k lesu a já jí s námitkami nasedla na hřbet. Jeli jsme pár hodin a já ucítila něco voňavého.

,,Kais, prosím zastav." řekla jsem a ona zastavila.

,,Je ti špatně?" zeptala se s obavou.

,,Ne jen... cítíš to?"

,,Co jako?"

,,Tu vůni."řekla jsem a ona se nadechla.

,,Já cítím jen srnky a... k čertu ty cítíš jejich krev." řekla a já zděšením upadla.

,,Cože? Krev?"

,,Počkej tady." řekla a už mizela tím směrem.

Po chvíli se vrátila se srnkou, která měla nejspíš zlomený vaz.

,,Vypij ji." řekla a já se nenechala dvakrát pobízet, nožíkem jsem jí rozřízla hrdlo a svérty lačně přisála na její krk.

Po pár minutách byla už srnka bez krve a já plná. Nevím, jestli to nemám vrozený, protože jsem na sobě neměla ani kapičku krve.

,,Díky." řekla jsem směrem ke Kais.

,,Nemáš zač, jak jsem řekla to dítě se projevuje a teď si vlez na moje záda."

Jeli jsme další hodiny a ona konečně zastavila v horách slezla jsem a lehla si na zem, hned mně napodobila a já nás přikryla bundou.

,,Víš, stejně se těším na to miminko." řekla jsem v polospánku.

Když jsem se ráno probudila, Kais byla u mě a v puse držela zase srnku. Hned jsem se do ní pustila

,,Díky."

Jen kývla a já jí zase vylezla na hřbet.

Tentokrát jsme jeli asi dvě hodiny a pak řekla.

,,Slez Bell, za chvíli jsem tam a já hádám, že tam nechceš přijet na mých zádech."

,,No, to jsi uhodla správně." řekla jsem a šla za ní. Po chvíli jsme vylezli z lesa a tam byla nádherná villa a před ní osm andělů.

Autor: Rosette (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život není spravedlivý 7. kapitola: