Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život nebo věčná smrt? - 3. kapitola

Charlie Bewley <3

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Život nebo věčná smrt? - 3. kapitolaPo hooooodne dlouhé době je tu pokračování mé povídky. Snad se na mě nezlobíte, ale slibuji, že teď už budu kapitolky přidávat pravidelně. Přeji hezké čtení.:-)

01.07.2010 (13:00) • AlizieCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1433×

3. kapitola:

 

Od okamžiku, co jsme poznali Alice a Jaspera Cullenovi a následně i jejich rodiče, začali jsme získávat skvělé přátele. Z Alice se stala má nejlepší kamarádka a výborně jsme si rozuměly. Dny utíkaly a já byla šťastnější než kdy dřív. Celou Cullenovic rodinu jsem si oblíbila. Bylo to zvláštní, ale měla jsem pocit, jako bych k téhle rodině patřila a až teď jsem našla svoje místo ve světě. Jenže Edward se na to takhle nedíval a já se tím trápila. On sice měl rád Jaspera, protože si rozuměli, ale zbytek rodiny mu z nějakýho neznámýho důvodu neseděl. Když jsem se ho na to zeptala, nikdy neodpověděl, jenom řekl, že je prostě nemá rád.

Za 4 dny jsme měli odletět na naši dovolenou. Začínala jsem mít cestovní horečku. Alice to zjevně chápala, takže jsme ten den vynechaly školu a vyrazily na veliké nákupy. Naše první zastávka byla mezi bikinami. Sice jsem měla ty od táty, ale k moři jich člověk vždycky musí mít víc, takže jsem si nakonec vybrala další dvoje a k nim parea v barvách plavek. Alice byla nadšená s mým výběrem a hned po zaplacení mě táhla k botám. Tam jsme vybraly několik párů žabek, které mě stály skoro všechen zbytek peněz v peněžence. Alice zavelela pauzu a vydaly jsme se do kavárny na menší odpočinek. Objednaly jsme si kávu a zákusek. Pomalu jsme upíjely a rozebíraly obchody, do kterých jsme chtěly ještě jít, ale vyrušil nás zvuk tříštícího se skla. Otočila jsem se za tím zvukem. Kousek od nás klečela na zemi číšnice a sbírala střepy z rozbitých sklenic. Pozorovala jsem ji a ona najednou sykla a upustila střepy. Z jednoho prstu jí pomalu kapala krev. Koukla jsem na Alice a vykulila na ni oči, protože z těch jejích šel strach. Jak to, že jsou najednou tak temné, skoro černé? Vždyť je má zlatohnědé. Než jsem stihla zareagovat, Alice se postavila a pak... byla prostě pryč. Zmizela. Rychle jsem vstala, hodila na stůl bankovku a i s taškami jsem vyběhla z kavárny. Pobíhala jsem po celém nákupním centru, ale Alice nikde nebyla. Už jsem chtěla volat Jasperovi, když v tom mě napadlo jít na parkoviště k autu. Třeba bude tam. Popravdě jsem se v to modlila z celého srdce. Mela jsem o ni veliký strach. Prodírala jsem si cestu do podzemních garáží a pohledem těkala kolem sebe, aby mi nic neuniklo. Už jsem byla skoro u auta a... byla tam. Alice seděla za volantem a nepřítomně hleděla před sebe. Neskutečně se mi ulevilo.

„Alice! Kde jsi k sakru byla? Víš, jaký jsem měla strach?“ zakřičela jsem na ni. Jen se na mě podívala, ale nic neříkala.

„No tak, Alice! Co je s tebou?“ začínala jsem být hysterická.

„Bell, musíme jet. Hned!“ promluvila konečně a nastartovala. Nic jsem nechápala. Co to s ní je? Alice túrovala motor na plné obrátky, tak jsem raději hodila tašky do kufru auta a nasedla na místo spolujezdce. Moje kamarádka sešlápla plyn a šílenou rychlostí vyrazila zpátky do Forks. Celou cestu ani jedna z nás nepromluvila. Mozek mi šrotoval jak jen mohl a pořád jsem si dokola přehrávala všechno, co se stalo. Alice se chovala naprosto normálně, dokud se v kavárně ta servírka neřízla o střepy a nezačala krvácet. Počkat! No jasně! Krev. Ta ji vypudila. Ale jak se mohla dostat během vteřiny dostat pryč? Nikdo přece nemůže být takhle rychlý, to je přece blbost. Ať jsem přemýšlela jak jsem přemýšlela, nemohla jsem přijít na nic normálního, co by to vysvětlovalo.

„Vystup si, Bello,“ přerušila ticho Alice a vystoupila z auta. Byly jsme před mým domem. Vystoupila jsem a Alice už mi podávala moje tašky.

„Sbohem, Bello,“ pronesla Alice kamenným hlasem. Nebylo v něm poznat nic a to bylo u Alice vážně podivné.

„Proč sbohem, Alice?“ ptala jsem se nechápavě.

„Už se neuvidíme.“

„Ale proč? Jsi přece moje nejlepší kamarádka. Sotva jsme se všichni poznali. To mi přece nemůžeš udělat!“ Zoufalstvím se mi začal třást hlas.

„Já vím, Bello. Taky jsi moje nejlepší kamarádka, ale prostě to nejde. Nemůžu ti to vysvětlit. Mohly bychom si někdy zavolat, ale to je všechno. Ahoj,“ dořekla, přiskočila ke mě a prudce mě objala. Tiskla jsem ji v náruči a nechtěla pustit. Uvolnila se z mého sevření, nasedla do auta a zmizela v zatáčce.

To není možný! Konečně jsem našla skvělou kámošku a hned ji mám zase ztratit? Život vážně není ani trochu spravedlivý.

Popadla jsem tašky a donesla je k sobě do pokoje. Mechanicky jsem je vybalila a uložila do skříně. Pak jsem vzala mobil a rychle naťukala smsku Edwardovi.

Rychle přijeď.

Věděla jsem, že víc psát nemusím. Pak jsem napsala ještě jednu Alici.

Ať se děje cokoliv, pořád jsi moje kamarádka.

Položila jsem telefon vedle sebe a čekala. Doufala jsem, že Edward přijede opravdu rychle. Chtělo se mi brečet, ale dusila jsem v sobě všechny slzy. Telefon zabručel a já leknutím nadskočila. Otevřela jsem příchozí zprávy. Alice? Netrpělivě jsem otevřela zprávu.

Zítra ti všechno vysvětlím s celou mojí rodinou. Přijedeme ve 3. Měl by u toho být i Edward.

S celou rodinou? Muselo jít o něco vážného, když chtějí přijet všichni. Příští den měl být pátek a to znamenalo, že z práce jede rovnou na ryby a vrátí se až někdy v sobotu večer. Táta to dělal každý víkend, aby nám dal s Edwardem soukromí, ale nahlas by to nikdy neřekl.

„Crrrrr...,“ ozval se domovní zvonek.

Rozběhla jsem se dolů a málem zakopla o vlastní nohy. Otevřela jsem dveře a skočila Edwardovi do náruče. Pevně me objímal a líbal do vlasů. Vzal mě do náručí a nesl nahoru. Tam mě položil na postel a lehl si ke mě. Přitiskla jsem se k němu a nechala se utěšovat jeho líbezným hlasem. Postupně jsem mu mezi vzlyky vypověděla všechno, co se stalo a on mě utěšoval, že se to vysvětlí, a že zítra už budeme určitě zase nejlepší kamarádky. Oba jsme však tušili, že to nebude tak snadné a ta slova byla jen chabý pokus o uklidnění. Těsně před příchodem táty Edward odjel. Tátovi jsem řekla, že je mi špatně a šla jsem si hned lehnout. Čekala jsem na Edwarda, abychom spolu opět strávili noc. Už jsem si nedokázala představit noci bez něj, obzvláště dneska ne. Jeho přítomnost mě uklidňovala a dávala mi zapomenout na všechny problémy a starosti.

„Ahoj, krásko. Už jsem u tebe," pošeptal mi Edward do ucha a políbil mě na spánek. Přitulila jsem se k němu a najednou mě přepadla únava. Naposledy jsem ho políbila a usnula.

Autor: AlizieCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život nebo věčná smrt? - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře