Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život Alice Cullenové 1/3

4.JessicaBrikker-SKnihou


Život Alice Cullenové 1/3Jak napovídá název, povídka je o životě Alice před proměnou a po proměně! P.S.: Jsem tu nováček. Toto je moje první povídka. Prosím o komentíky s kritikou, ale když mě pochválíte, nebudu se vůbec zlobit! Přeju příjemné počteníčko! xD Vaše NikuseAlice

Život Alice Cullenové

Předmluva:

Moje celé jméno je Mary Alice Brandon Cullen. Je mi 10 let.  A přesto, že jsem člověk, mám zvláštní dar. Vidím totiž budoucnost. Žiju s matkou a sestrou Cynthiou v malém městě v Severní Americe.

 

1. kapitola: Osamocená

Byl hezký, prázdninový, letní den. Já a moje máma jsme se opalovaly na zahradě.

„Cynthie!“ zavolala máma.

„Ano mami, už jsem tu, potřebovala jsi něco?“

„Ano, dones mi prosím tě něco k pití!“

Zatím co šla Cynthia pro něco k pití, jsem měla vizi. Byl to jen krátký útržek. Trval jen zlomek vteřiny. Nakonec jsem sebou trhla. Moje oči se rozostřily. V té vizi byla moje babička, která se skácela na zem.

„Mami!“ vykřikla jsem.

„Mami, babičce se něco stalo! A omdlela!“

„Alice, víš, že nemám ráda černý humor, tak si prosím tě přestaň vymýšlet!“

„Ale mami, já si nevymýšlím,“ ohradila jsem se.

„Už nechci nic slyšet!“ A tímto máma náš rozhovor ukončila. Už jsem nic neřekla, abych ji ještě více nenaštvala. Utekla jsem ze zahrady, vběhla do domu a zamkla se v dětském pokoji. Začala jsem brečet, ale nikdo mě nepřišel utišit. Ani sestra. Nakonec jsem usnula.

Druhý den ráno, někdy okolo desáté hodiny, zazvonil v kuchyni telefon. Seběhla jsem ze schodů a máma už držela v ruce telefon. Jenom přikyvovala hlavou, a kdybych k ní nepřiběhla a nechytila ji, asi by se sesunula na zem. Dotáhla jsem ji na křeslo a donesla jí sklenici vody.

„Nesahej na mě! Běž ode mě pryč!“

„Ale mami, co se děje?“

„Kde je Cynthia?“

„Je nahoře v pokoji. Doběhnu pro ni!“ Vyběhla jsem schody. A za pár vteřin jsem se vracela i se Cynthií do obýváku.

„Cynthie, babička měla mrtvici a je v nemocnici!“ Cynthie šla obejmout mámu a řekla:

„Neboj se mami, babička se uzdraví“ A potom se máma podívala na mě zlým pohledem. Opravdu zlým pohledem. A pak řekla něco, co mě opravdu ranilo.

„A víš co, Alice?“

„Nevím.“

„Za všechno můžeš jedině ty!“

„Ale mami, jak bych za to mohla já?“

„Nevzpomínáš si, co jsi mi včera řekla? Tys to neštěstí přivolala!“ Na chvíli bylo ticho.

„Alice, ty jsi naprostý blázen! Pošlu tě do blázince!“ Tak tohle už jsem nemohla dál poslouchat. Utekla jsem do svého pokoje, zamkla dveře, skočila do postele a zase začala brečet. A brečela jsem dlouho do noci. Probudila jsem se další den a zjistila, že mám na sobě oblečení ze včerejška. Převlékla jsem se a šla dolů. Vůbec jsem si neuvědomovala, kolik může být hodin.

„Pojď se nasnídat!“ volala na mě máma. Přišla jsem a sedla si tedy ke stolu. Máma si sedla hned vedle mě a řekla mi:

„Alice, já nemám jinou možnost, než tě poslat do blázince!“ Chvíli bylo ticho. „Ty se totiž opravdu chováš jako blázen, už jsem tam volala a mají tam pro tebe místo. Po snídani si sbalíš věci a já tě tam odvezu.“ Po snídani jsem si šla s brekem balit kufry. Táhla jsem kufry ze schodů.

„Ale mami, já tam nechci!“ rozbrečela jsem se ještě víc.

„Ale budeš muset, holčičko. Já nemám jinou možnost.“ Nastoupily jsme do auta. A to bylo naposledy, co jsem viděla svoji sestru.

Po půl hodině jsme dojely na místo. Když jsem vystupovala z auta, rozhlédla jsem se po okolí. Ta budova byla velikánská a měla zahradu. Nakonec jsem se také naposled rozloučila se svojí mámou. Objala jsem jí a ona mě se slovy „buď hodná“ navždy opustila.

Doslova mě z toho místa museli odtáhnout. Dotáhli mě až do mého nového pokoje na postel. Nebyla jsem schopna se ani pohnout. A nakonec jsem tedy oblečená i obutá usnula. Když jsem se probudila, posadila jsem se na postel a otevřela oči. Zděsila jsem se! Zaprvé proto, že naproti mé posteli na stěně visely hodiny a já zjistila, že jsem prospala celý den a zadruhé proto, že jsem se neprobudila doma ve své posteli. Zjistila jsem, že moje noční můra nebyla jen sen, ale skutečnost!

Rozhlédla jsem se po svém novém pokoji. Uviděla jsem okno. Byla na něm mříž. Běžela jsem ke dveřím a chtěla je otevřít, ale byly zamčené. Začala jsem volat o pomoc!

„Mami, mami, mami, pomoc!“ volala jsem.

Přiběhly ke mně dvě ošetřovatelky a tišily mě. Daly mi injekci na uklidnění.

 

2. kapitola

shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život Alice Cullenové 1/3:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!