Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 12. kapitola

27.12.2009 (17:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1718×

Edward

I přesto, že jsem věděl, že Bella by měla být v pořádku, byl jsem neustále ve střehu. Proseděl jsem u ní celé dny, až to všem přišlo divné.

„Pane Cullene, jděte domů,“ Pobízela mě sestřička, která kontrolovala něco na přístrojích.

„To je dobré, já tu zůstanu,“ Ujistil jsem ji a ona s povzdechem odešla.

„Belli, nesmíš mě opustit. Bojuj prosím,“ Šeptal jsem k mé lásce, která ležela nehnutě na posteli. Někdo zaklepal a vstoupil dovnitř.

„Tak co?“ Ptala se mě Alice, která dorazila s Rose.

„Pořád stejné. Nevidíš její budoucnost?“ Zeptal jsem se nadějně, ale ona záperně kývala hlavou. Bylo nám tajemstvím, proč já Belle nemůžu číst myšlenky a Alice vidí jen občas její budoucnost. Pouze schopnost Jaspera fungovala.

„Edwarde, Bella je bojovnice, ona se z toho dostane,“ Ujišt´ovala mě Rose, od které bych to nečekal.

„Díky Rose. Já tomu věřím, ale je to nekonečné,“ Přiznal jsem se a ona kývla.

„My půjdeme,“ Řekla po chvilce Alice a společně opustily pokoj. Já se zase začal věnovat Bell.

„Ještě pořád tu jsi?“ Ptala se mě Renéé. Bylo zvláštní, že jsem ji neslyšel přijít, ale já jsem se ztratil ve svých myšlenkách.

„Ano. Chcete s ní být o samotě?“ Zeptal jsem se jí.

„Ne. Klidně tu bud´. Jakto, že mi o tobě nic neříkala?“ Zeptala se po chvilce.

„Jsme spolu krátkou dobu,“ Vysvětlil jsem jí a ona kývla.

„Nebudeš to s ní mít lehké,“ Řekla mi a usmála se.

„Jak to?“ Ptal jsem se udiveně. Bella byla v naprosté pohodě, žádné problémy, tak proč bych to s ní neměl mít lehké.

„Nic ti neřekla?“ Ptala se udiveně.

„Ne,“ Řekl jsem jí a ona se zašklebila.

„Snad ti to někdy řekne,“ Řekla mi potichu až jsem měl strach jestli to opravdu řekla. Až ted´ jsem si uvědomil, že jí nemůžu číst myšlenky. Opravdu, to byla její matka, stejné schopnosti. Vždyt´ jsou lidé, ne?

Bella

Cítila jsem kolem sebe jen tmu. Je tohle smrt? Myslím, že, protože jsem kolem sebe cítila něčí přítomnost.

„Belli, nevzdávej se. Miluji tě,“ Zašeptal sametový hlas a já v něm poznala Edwarda. Chtěla jsem mu odpovědět, ale z mých úst nic nevyšlo.

„Ahoj, Bello!“ Ozval se hlas vedle mě. Otočila jsem se a spatřila mou bývalou nejlepší kamarádku, protože před pár lety zemřela.

„Annie, jsi to ty?“ Ptala jsem se překvapeně.

„Ano, jsem. Co to se sebou jenom děláš?“ Ptala se mě.

„Co tu děláš?“ Vrátila jsem jí otázku.

„Jsem mrtvá, ale ty ještě ne. Nacházíš se na cestě, kde se musíš rozhodnout,“ Oznámila mi.

„Mezi čím, rozhodnout?“ Zeptala jsem se jí.

„Jestli chceš ještě žít a nebo jestli chceš být andělem," Oznámila mi.

„Andělem? To jako s křídly?“ Ptala jsem se udiveně. Annie se zasmála.

„My nemáme křídla, to jsou jen povídačky. Byla by jsi strážný anděl,"  Řeklami a já se na moment zarazila.

„Proč já?“ Zeptala jsem se jí.

„Tvůj osud byl stanoven již dávno, ale zde končí a odted´ je to jen v tvých rukách, ty se musíš rozhodnout," Oznámila mi a já kývla.

„Víš, já si myslím, že na anděla se ještě moc necítím. Chci žít!" Řekla jsem po chvilce rozhodně a ona kývla.

„Věděla jsem to," Řekla mi a objala mě.

„Moc mi chybíš," Řekla jsem jí a ona kývla.

„Ty mě taky, ale já tě sleduji," Řekla mi a hned potom se rozplynula a já chvilku po ní byla pryč také. Kolem sebe jsem slyšela pípání přístrojů. Po pár minutách jsem se snažila otevřít oči, ale moc to nešlo. Zkusila jsem to ještě párkrát, ale potom jsem to pro jistotu vzdala. Pokusila jsem se pohnout prsty a po chvilce se mi to podařilo.

Edward

Najednou jsem zahlédl malý, ale přece jen pohyb. Chvilku jsem si myslel, že se mi to zdá, ale opakovalo se to.

„Belli, jestli mě slyšíš, zmáčkni mi trošku ruku," Řekl jsem jí a o chvilku později ucítil malý stisk.

„Carlisle!“ Křikl jsem a on se objevil vedle mě.

„Co se děje?“ Ptal se vyděšeně.

„Ona hýbe rukou.“ Řekljsem mu vesele a Carlisle kývl. Hned ji začal kontrolovat.

„Vypadá to, že vnímá, ale ještě není moc silná na probuzení. Mluv na ni, to jí pomůže.“ Sělil mi a odešel.

Bella

Slyšela jsem celý rozhovor, ale promluvit jsem nemohla.

„Lásko, jsem tu. Neboj se, Pomluvil ke mně Edward. Po chvilce se mi podařilo usnout. Byla jsem vůbec vzhůru? Nevím.

Alice

Soustředila jsem se na budoucnost Belly, ale nic jsem neviděla. Proč sakra ne? A dřív něco ano?

„Lásko, co se děje?“ Ptal se mě Jasper, protože jsem byla neklidná.

„Nic, jen jsem nad něčím přemýšlela,“ Řekla jsem mu popravdě a on kývl.

„A tvé myšlenky se točily kolem Belly, že ano?“ Zeptal se a já kývla.

„Mám o ni a o Edwarda strach, miluje ji a nezvládl by, kdyby se s ní cokoliv stalo,“ Řekla jsem mu a on se usmál.

„Edwardovy pocity jsou stejné jako moje nebo Carlisleovy. Jsou plné lásky k Belle,“ Oznámil mi po chvilce. Najednou se v obýváku objevil Carlisle.

„Je něco nového?“ ptala jsem se ho hned.

„Už vnímá, ale ještě pořád se neprobudila,“ Sdělil nám a my kývli.

„Jak dlouho ještě?“ Zeptal se Emmett po pár minutách.

„Já nevím. Možná den, týden, měsíc. Tohle se nedá určit,“ Odpověděl mu a nám všem.

„Co jít na lov?“ Navrhla Esme.

„Skvělý nápad,“ Souhlasila jsem.

„Myslíte, že půjde i Edward?“ Zeptala se Rose. Podívala jsem se do budoucnosti a on s námi na lovu byl.
„Pojede, jen ho musíme vyzvednout,“ Oznámila jsem jim a oni kývli. Společně jsme šli do garáže, kde jsme si sedli do Jeepu. Carlisle a Esme si vzali Mercedes. Nejprve jsme vyrazili k nemocnici před kterou čekal Edward. V rychlosti nastoupil a my konečně vyráželi na lov zvířátek.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 12. kapitola: