Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žijí mezi námi - Kapitola 14. - Konec

15.07.2010 (07:15) • EdBeJa • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 8971×

Kapitola 14. - Konec

Jen co se setmělo, vyběhl jsem ven. Měl jsem s sebou knihu a dopis, co jsem našel u Isabelly v pokoji. Doběhl jsem na svou mýtinu. Teda, ne, že by byla moje, ale dobře se mi tam přemýšlelo. Lehl jsem si do trávy a podíval se na hvězdy.

Po chvilce jsem uslyšel prasknutí větvičky někde blízko. Že by to bylo zase nějaké zvíře? Nevěnoval jsem tomu pozornost a s knihou na hrudi jsem na chvíli zavřel oči. Přemýšlel jsem nad tím, jestli se mi podaří Isabellu najít. Teď, když jsem si konečně uvědomil svoje city, mi přece nemohla jen tak zmizet ze života. Potřeboval jsem ji.

Najednou jsem ucítil na tváři lehký dotek. „Edwarde?“ uslyšel jsem nad sebou.

Mám snad halucinace? Otevřel jsem oči a zalapal po dechu. Skláněla se nade mnou. Nemohl jsem uvěřit tomu, že mě od téhle krásné bytosti, s očima plnýma něhy a lásky, dělí jen pár centimetrů.

„Upíři nemůžou spát… tak jak je možné, že sním?“ zamumlal jsem si nechápavě pro sebe.

„Lásko, není to sen. Odjela jsem, ale nedokázala jsem ti nebýt nablízku, tak jsem se vrátila,“ zašeptala. Zamrkal jsem a konečně uvěřil, že je skutečně tady. Řekla mi lásko a moje kamenné srdce poskočilo.

Vlasy měla volně kolem obličeje, oči měly medově zlatou barvu, neměla ani rovnátka, ani brýle. Na sobě měla bílé tričko a úzké rifle. Cítil jsem z ní tolik lásky. Byla tady. Moje Isabella se vrátila. Měl jsem pocit, že mi narostla křídla a já spolu s ní vzlétnu. Chtělo se mi tančit, chtělo se mi zpívat...

I její myšlenky se mi konečně odkryly. Ukazovaly mi, jak moc jsem jí chyběl. Jak se bála, že je mi ukradená.

Posadil jsem se, natáhl jsem k ní ruku a položil jsem jí ji na tvář. Cítil jsem nepatrné chvění po celém těle.

„Isabello, hrozně jsem se bál, že už tě nikdy neuvidím. Když jsem tě nenašel ve škole, byl jsem v tom domě a našel jsem tam knihu a dopis. Nevěděl jsem, kde tě hledat. Nevěděl jsem, jestli mi Aro řekne, kam jsi šla. Tak jsem se bál…“ šeptal jsem. Položila mi prst na rty.

„Jsem tady. A pokud si to budeš přát, už nikam nepůjdu,“ řekla a trochu se usmála.

„Budeš moje Annabella, prosím?“ zeptal jsem se. Nebyl jsem zběhlý ve vyznáních lásky, ale doufal jsem, že pochopí, co jí tím vyjadřuji.

Usmála se a zašeptala: „Budeš můj Edric, prosím?“

Už jsem nemohl čekat. Toužil jsem ji políbit. Tak moc jsem to chtěl. Čekal jsem na ni hrozně dlouho a nemínil jsem teď promarnit ani vteřinu. Přibližoval jsem se pomalu k ní a ona se nebránila. Propletla svoje ruce do mých vlasů a naše rty se spojily. Chtěl jsem vykřičet do celého světa, že jsem našel svoji Annabellu. Cítil jsem tolik štěstí, že jsem měl pocit, že se mi tělo rozletí na milion kousíčků. Líbal jsem ji a nemohl jsem přestat. Vracela mi polibky se stejnou vášní, s jakou jsem ji líbal já.

Po chvíli se maličko odtáhla a opřela si svoje čelo o moje.

„Tak dlouho jsem čekala na tuhle chvíli. Tolikrát jsem si ji představovala. Skutečnost je ale milionkrát lepší, než moje představy,“ pronesla šeptem. Měla oproti mně výhodu, že mě znala. Já jsem o ní věděl jen to, co mi prozradila v dopise. Neměl jsem tušení, že existuje, než se v novinách objevil článek o její knize. Že ji budu jednou držet v náruči, že budu cítit tolik lásky, v to jsem ani nedoufal.

„Až teď mám konečně pocit, že jsem… úplný,“ řekl jsem jí a přitáhl si ji k sobě. Objala mě kolem krku, hlavu si položila na moje rameno a schoulila se mi do klína. Tiskl jsem ji k sobě. Nechtěl jsem, aby tahle chvíle někdy skončila.

Měla jsem strach, že mě nebudeš chtít. Že mě odmítneš, až se před tebou objevím. Četl jsem jí v myšlenkách.

Blázínku. Když jsem zjistil, že mi na tobě záleží, že jsem se do tebe zamiloval, myslel jsem si, že je pozdě. Že jsem tě ztratil. Pomyslel jsem si. Měla podobnou schopnost jako já, takže jsem věděl, že si moje myšlenky dokáže přečíst.

„Miluji tě, Edwarde. Miluji tě od prvního okamžiku, kdy jsem tě spatřila,“ vyznala se mi ze své lásky.

„Isabello-“

„Bello,“ řekla a podívala se na mě. Zatvářil jsem se nechápavě.

„Všichni, kromě Ara a jeho bratrů mi ve Volteře říkali zkráceně Bello. A mně se to líbilo,“ vysvětlila mi.

„Bello, hmm… i mně se to líbí,“ zašeptal jsem. „Když jsem našel dopis, který jsi vložila do knihy a přečetl jsem si ho, všechno zapadlo na svoje místo. Včetně všech mých pocitů. Při pomyšlení, že už tě možná nikdy neuvidím, jsem se cítil zoufale. Pochopil jsem, že tě miluji a musím tě najít, abych ti to řekl."

Bella mě chvíli pozorovala, a pak mě pohladila po tváři.

„Konečně se mi splnilo mé největší přání,“ pronesla zasněně.

Pohladil jsem ji po vlasech.

„Oběma se nám splnilo to největší a nejkrásnější přání,“ opravil jsem ji, nahnul jsem se k ní a přitiskl jsem svoje rty na její…

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mé milé čtenářky,

mohla bych pokračovat a popsat vám setkání Isabelly s Edwardovou rodinou, jejich společný den ve škole...

Příběh jsem ukončila v tomto momentě, protože celá tahle povídka byla o hledání lásky. A Edward s Isabellou už svoji lásku našli. Našli jeden druhého.

Moc vám všem děkuji, že jste věnovaly svůj čas téhle povídce, že jste mi psaly komentáře, a hlavně, že se vám líbila. Moc to pro mě znamená.

Vaše EdBeJa

Kapitola 13. - Shrnutí

Autor: EdBeJa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žijí mezi námi - Kapitola 14. - Konec: