Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zelená karta - 11. kapitola

08.11.2012 (15:00) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 46× • zobrazeno 7639×

Edward

Tak tohle nezvládnu… Už jsem nezvládl. Moje napnuté švy u poklopce to dost jasně demonstrovaly.

„Bello, buď hodné děvče a slez z Edwarda,“ zabroukal jsem o mně samém ve třetí osobě. Mluvil jsem s ní, jako kdyby byla retardovaná. No, vypila litr švédské vodky, takže v podstatě je. Rozleptává jí to mozkové buňky. Její krev kysele páchla, tudíž jsem byl po téhle stránce v klidu. Aspoň, že tak.

„Jsi můj snoubenec a jsme ve vile porno magnáta ve Vegas. Je naší svatou povinností dát si sex,“ oznámila mi s opileckým akcentem. Artikulace jí nic neříkala.

Odstoupila ode mě a její prsa tak opustila moji hruď. Bohudík a bohužel. Byla teda rychlá, medúza jedna. Chapadly se začala smýkat po zapínání mých kalhot.

Ne! Nesahat těma teplýma, prokrvenýma rukama nebo vybuchnu!

Je opilá. Nic si nebude pamatovat.

Svojí přirozenou rychlostí jsem na ni natáhnul ty šaty a ona zatřepala hlavou, když zjistila, že je oblečená a já stojím na druhé straně místnosti.

„Hele! Ty podvádíš!“ zakřičela na mě s nataženým ukazovákem.

„Bello, víš, jak máš tu potřebu být upravená i u skládání nádobí do myčky? Tak teď půjdeme ven – do Vegas. Je tam spousta lidí. Upravíš se, ano?“ řekl jsem jí. Jako by dostala ránu elektrickým proudem, protože oči se jí rozjasnily a přikývla.

„Spousta lidí. Já jsem vážená šéfredaktorka nejlepšího módního časopisu na světě, která se vyšplhala na vrchol v pětadvaceti letech a lidé by zemřeli pro to, aby…“

„Ano, my víme. Tak se uprav a my počkáme. Spousta lidí!“ připomněl jsem jí, protože se rozhodně nejednalo o střízlivění, ale měla ty věty a úkony zakořeněné jako reflex.

Zavřel jsem za sebou dveře a vnitřně si oddechl. Kalhoty na tom byly stejně, když splaskly.

„Edwarde, jsem zahanben,“ řekl mi smrtelně vážně Emmett. „Nejen, že jsi ošklivý a zrzavý, ale ještě jsi eunuch.“ Jasper si dal ruku před ústa, jak se snažil nepochichtávat nahlas. Ten to z nás má vždycky nejlehčí. Terč zábavy jsem totiž já, Emmett, anebo Alice. Výjimečně Rose s Jasperem. Nevím, čím jsem si to zasloužil – ten příval Emmettovy pozornosti.

„Nech si to! Co by z toho asi teď měla, kdybych se s ní vyspal, když je namol opilá?“ zavrčel jsem na něj. Ještě chvíli bude mít nějaké kastrovací poznámky a vířivku budou stavět znova.

„No, já nevím. Orgasmus?“ nadhodil pohotově.

„Dobře. A já bych z toho měl co?“

„Ty ještě nevíš, že chlapi přitom netrpí, ale taky se u nich dostavuje orgasmus? Sexuální výchova u tebe pokulhává, Edíku.“

„U tebe toho pokulhává víc,“ odvětil jsem tichým dodatkem, protože Bella už se belhala ke dveřím.

„Jak tohle myslíš?“ zasyčel. Začínalo jít do tuhého – žerty šly stranou.

„Tak, jak to moje drahá, blonďatá sestra ve svých myšlenkách říká,“ odpověděl jsem nezúčastněným tónem.

„Počkej, počkej,“ začal a tvrdě mě chytil za rameno. Prásklo to a já zavrčel, když se aktivovaly defenzivní instinkty.

„To specifikuj,“ zasyčel a já se mu podíval zamračeně do očí.

Klika cvakla, dveře letí, kopřiva vchází do dveří.

„Jsem ready!“ oznámila a opřela se o rám v prazvláštní poloze, jako kdyby měla fotit photo shoot.

„Kriste pane,“ vydechl jsem, když jsme na sebe přestali s Emmettem vrčet a věnovali jí pohled.

Kopřivy fasáda byla v tom stylu – je mi pět let a má matka nechala šminky bez dozoru. Místo tvářenky použila očividně zelené oční stíny a pod víčky svítila fialová barva alias monokly od násilnického přítele.

„Omalovánka,“ poznamenal Emmett.

„Vypadám tak dokonale jako vždycky?“ zeptala se nás Bella vesele. A opile.

Všichni tři jsme trhanými pohyby hlavou přitakávali.

„Věděla jsem to. Fialová a zelená je tak úžasná kombinace… Možná bych měla mít fialové šaty na svatbě,“ uvažovala s pootevřenými ústy a nás z konverzace vynechala, protože zírala do prázdna.

Tak to prr. Ta svatba je sice trnem v mém oku, ale bílou nikdo hatit fialovou nebude. Celou svou existenci si představuji, jak má nevěsta v bílém kráčí uličkou. Stačí, že zprznila moji žádost o ruku a prstýnek s briliantem skončil v kanále. Díkybohu, že jsem to napoprvé nezkusil s prstenem mé matky Elizabeth. To přísahám, že bych tam kopřivu na místě postříkal insekticidem. Anebo jí vytrhnul páteř z těla.

„Vypadá hrozně. Takhle s ní nikam nejdu,“ šeptl Emmett.

„A co s ní mám dělat? To ji mám namalovat?“ zeptal jsem se ho a sledoval Bellu, která se stále ještě zřejmě pokoušela o vizuál své fialové svatby.

„Třeba. Vidíš! Proč pořád chodíš na Harvard? Měli bychom se všichni zaměřit i na jiné obory. Kosmetička, cukrář…“

„Já se o to postarám,“ rozseknul to Jasper. S údivem jsme na něj zírali, jak přechází k duchem nepřítomné kopřivě a vyhrnuje si rukávy.

„Ale…“

„Edwarde, cítíš její krev. Je to odporné. Tohle zvládnu,“ utnul mě. Popravdě řečeno jsem na krev nemyslel, protože jsme to tu všichni cítili, ale spíš na to, že Jasper bude líčit Bellu. Byl jsem rozpolcený – někde mezi válením se na zemi a mlácením pěstmi o podlahu v záchvatu smíchu a naprostým, fascinovaným údivem.

„Emmette, tebe k tomu nepotřebuji. Jsi špatný asistent,“ řekl mu, když už Emmett startoval.

„Ale on to uvidí!“ stěžoval si a narážel na můj dar. Přitom na mě ukazoval.

„Žalobníček žaluje, pod postelí maluje. Namaloval medvěda, dostal od něj koňara,“ zamumlal jsem bezvýrazně.

„Neser boha,“ šeptl Emmett napůl úst. Civěl na Jaspera, jak prásknul dveřmi a zmizel za nimi i s jeho zábavnou atrakcí.

Jasper nekompromisně vtlačil Bellu do židle a kdykoliv se mu pokusila zdrhnout, přiskočil a přirazil ji zpátky. Myslel na to, že má za manželku Alici a za tu věčnost s ní toho pochytil dost. I Emmett a já bychom nakonec dali něco dohromady. Od toho zvládneme všechny manuální práce nejlépe na světě. Jen hasiče bychom vynechali.

Jasper ji zkušeně odlíčil a rychle se komíhal kolem jejího obličeje, jak jí tam tvořil večerní make-up. V mysli mu padaly slova jako Chanel nebo Dior a fotografie modelek a jejich očí. Také kouřové líčení ze strany padesát dva.

Kopřiva si pokojně složila listy na stonku, jelikož se jí to asi líbilo. Wellness.

„Dělá z ní klauna?“ chtěl vědět Emmett a poslouchal, jak štětec přejíždí po Belliných víčkách a líčkách.

„Ne, je nádherná,“ hlesl jsem, oslněný.

Následně jí Jasper vyfoukal vlasy a střízlivějící Bella otevřela oči, aby se na sebe podívala do zrcadla. Usmála se.

„Tebe bych chtěla za manžela. Jsi perfektní,“ vydechla a fascinovaně se na něj podívala. No, tak to moment! Já jsem tady snoubenec. A to si on jako zasloužil tím, že jí počmáral obličej?

Jasper se taky usmál, polichocený. Byl z toho na měkko. Já byl ještě ze začátku, když se na mě věšela nahá, natvrdo. A tohle se mi nezamlouvalo. Mně neřekla, že jsem perfektní. Ženy okolo mě na to myslely pořád a představovaly si to se mnou ve všech možných polohách, ale nejenom, že její mysl byla tichá - z úst jí padaly lichotivé věci, jen když byla sťatá pod obraz, a to se nedá brát vážně.

Ale pravděpodobně měla problém sama se sebou, protože řekla, že já nejsem tak hrozný. Že to ona je hrozná. V kopřivě se asi ukrývají city a alkohol je pouští na procházku.

Bella si v koupelně vyčistila zuby a potom se podezřele dlouhou dobu stříkala antiperspirantem. Už jsem začínal mít podezření, že u toho usíná. Pak se začala přehrabovat ve svém lodním kufru. Slyšel jsem, jak si sune po nekonečných nohách spodní prádlo nahoru a bojuje s podprsenkou.

„Odcházíme, pánové,“ oznámila, relativně střízlivá, když za sebou zavřela dveře a prošla kolem nás na stříbrných jehlách. Lesklé šaty se jí na tom krásném zadku ve tvaru srdce při chůzi vlnily.

„Na co si myslíš, že čumíš?“ sykl jsem na Emmetta. Stočil oči správným směrem.

Ve výtahu stála Bella vpředu a my – její tři bodyguardi – v černých sakách a bílých košilích, za ní. Vypadalo to jako vystřihnuté z nějaké filmové scény, když dveře zacinkaly a ona vyšla s klapáním podpatků z výtahu, s rozevlátými vlasy. Tři upíři v oblecích kráčeli synchronizovaným krokem za ní.

Reklama na tužidlo na vlasy. Pusť to naplno. Můj účes to vydrží!

Protočil jsem nad tím oči.

Kopřiva sáhla po skleničce na tácu číšníka u vchodu a přičichla si.

„Šampaňské,“ konstatovala nevrle. „Druhý nejdražší hotel na světě a dostanu limonádu.“

Vyšli jsme ven a na Bellu skočila žena jí typově dost podobná. Tady je přesně vidět, že má chapadla všude, a to jí ani není sto let a neprocestovala celý svět.

„Mary-Kate, ze všech míst na světě tě potkám tady,“ řekla jí Bella mile. A já poznám, kdy je ta její mírumilovnost hraná. A teď rozhodně nebyla, což bylo špatně, protože slečna Mary-Kate aspirovala na, jak lidé dnes říkají, svini století. Během těch dvaceti vteřin, co se objímaly, se mi stačila v myšlenkách naprosto odhalit.

Nadšeně štěbetaly a mně došlo, že kopřiva ji má opravdu ráda. Jako jednu z mála bytostí v jejím životě.

„Majo, jsme ve Vegas. Musíš si se mnou dát skleničku, protože jinak tohle město znesvětíš,“ zatrylkovala Mary-Kate. Ta odporná faleš z toho odkapávala. Byl jsem na tohle za století zvyklý. Byl to slabý odvar zvěrstev, které jsem viděl a slyšel, ale teď se mi to tak protivilo kvůli tomu, že v té tragédii v její mysli hrála hlavní roli Bella, prostředním jménem zřejmě Maja.

„Miláčku, na chvilku,“ šeptl jsem a stáhnul Bellu stranou dřív, než jsem mohl být představen, anebo by ona začala protestovat.

„Co tropíš?“ vyjekla překvapeně.

„Bello, ta žena, se kterou ses právě tak nadšeně zdravila, tě chce nachytat při kompromitující situaci, anebo tě naprosto vytrhnout z kontextu a všechno poslat Harrymu Kensovi a akcionářům společnosti, aby…“

„Prosím tě, kde jsi to vzal?“ přerušila mě, v šoku. No, to uhodila hřebíček na hlavičku. Odkud to jen vím?

„Moje rodina je dost vlivná, Bello. Znám spoustu pochybných existencí a tvá přítelkyně je jedna z nich.“

„Tomu nevěřím. Mýlíš se…“

„Bello, ty, která nevěříš nikomu jinému, než sobě, důvěřuješ jí, které faleš odtéká z hlasu jako Niagarské vodopády?“

„Nebuď teatrální…“

„A víš, co mi na tom vadí nejvíc? To, že na takovou jsi milá a mě od první chvíle považuješ za idiota!“

„Protože jsi do mě vrazil!“

„Vrazili jsme do sebe oba dva. To je padesáti procentní podíl viny pro každého. Dělej si, co chceš, ale já tě upozorňuji, že jsem tě varoval, protože mi na tobě záleží víc, než komukoliv jinému!“ rozeřval jsem se na ni a nějakým nedopatřením spustil výlev emocí.

Bella se zarazila a já na tom nebyl o nic lépe. Odstoupili jsme od sebe.

„Majo!“ křikla po ní ta kamarádka za všechny peníze.

„Dokonce ti ani neříká jménem,“ zamumlal jsem si pod nos.

„Maja je moje jméno. Před pár lety jsem si ale zašla na úřad, když jsem utekla ze Švédska,“ vysvětlila. Chvíli jsme na sebe jen zírali. Bez nepřátelskosti a prskání nadávek. To se stávalo málokdy. Měl jsem pocit, že se mezi námi zbořila jistá hranice. Ale pořád jich tam bylo víc, než dost.

„Kdo je to?“ Postavila se jí k boku kamarádka a rozzářeně na mě civěla, div jí z koutku úst netekla slina. „Majo?“ dorážela na ni, když Bella dál bez reakce zírala do mých očí.

„To je… můj snoubenec Edward Cullen,“ šeptla, vyvedená z míry. I já byl.

„Snou… Cože?“ vyprskla a přeskakovala mezi námi pohledem.

„Edwarde, to je moje přítelkyně z vysoké Mary-Kate Hopsová,“ špitla tiše.

„Opravdu ráda vás poznávám,“ zašeptala a zřejmě to mělo být smyslné, či co. Natáhla ke mně ruku a já si ji s nechutí přeměřil. Nelíbilo se mi, že bych si s ní měl potřásat rukou. Radši bych jí ji utrhnul. Bella ve mně probudila ochranné instinkty?

„Kéž bych mohl říct to samé,“ odvětil jsem. Ne, nebudu hrát hloupého a hluchého, když na mě její myšlenky řvou nekalé plány.

Mary-Kate úsměv zmizel z tváře a ruku stáhla. Nechápala, co se stalo.

„Edwarde,“ povzdechla si Bella. Vypadala a zněla, jako kdyby snad rezignovala.

„Já se vzdálím. Užijte si večer, dámy,“ řekl jsem pevným hlasem a sežehl kopřivy povedenou přítelkyni pohledem. Skrčila se a já se obrátil na čelem k Jasperovi a Emmettovi, kteří nestačili zírat.

Bella naznačila, že má počkat, a rozběhla se za mnou. Poťukala mi na rameno a já se pomalu otočil, abych se jí podíval do tváře. Překvapivě nebyla vzteklá. Pokynula mi ukazovákem, že se mám sehnout. Učinil jsem tak a ona si mě přitáhla za límec košile ještě blíž.

„Já si to teď s ní půjdu vyřídit a pak se vrátím. Jestli přijdu a ty budeš mít hlavu nějaké štětky mezi nohama, přerazím tě,“ zašeptala mi do ucha. Hned na to mi vtiskla polibek pod čelist a už utíkala pryč.

„Musím říct, že tímhle u mě stoupla,“ šeptl Emmett pobaveně, když na mě Bella tak tvrdě uvalila prohibici.

Šel jsem k nim, spokojený. Ten měkký, lidský polibek se mnou zacvičil. Stejně jako to, že jí záleží na tom, kdo se mi válí na poklopci. Ale neměl bych být moc optimistický. Možná jde jen o její majetnickou povahu.

Přešli jsme do třetího mrakodrapu, který také spadal pod hotel. Bylo to casino pro tu nejbohatší společnost, která si mohla dovolit drinky za šílené ceny.

Kolem nás se seběhl personál, na kterém jsem ale oceňoval, že neměl v popisu práce klidně ze sebe udělat stolek pod nohy, pokud si to zákazník bude přát. Měl své meze.

Což znamenalo, že když jsem u vchodu silikonové blondýnce nahlásil, že mám snoubenku a nepřijel jsem ji podvádět byť jen polibky, pochopila a nedorážela dál, stejně jako její kolegyně. A občas taky kolegové.

„Co tu budeme dělat?“ povzdechl jsem si. Obrovská místnost plná opilých, nadržených megalomanů. To je pro upíra vážně to pravé ořechové.

„Přece Blackjack!“ ohlásil Jasper. Vypadal nadšeně. Vsakovala se do něj euforická a soutěživá nálada hráčů. No, tak ten tu dneska prošustruje celou svoji bezednou peněženku. Tipuji, že o půlnoci už bude vytahovat platinovou kreditní kartu.

Kdybych si já zahrál Blackjack, zavolali by bezpečnostní služby, protože by jim bylo nejspíš opravdu divné, kdyby nade mnou nikdo celou noc a ráno nevyhrál.

„Nebuď z toho smutný… Anebo můžeš prohrávat schválně,“ navrhnul mi Jasper. Málem poskakoval, jak byl vzrušený. Jako když člověk sní celou krabici javorových bonbónů.

„Úžasné,“ odvětil jsem ponuře. Posadili jsme se ke stolu k trojici podnikatelů a potřásli si s nimi rukama.

Ale nakonec ani Jasper neprohrál ani jednou – cítil změnu jejich emocí, když se jim vyšly špatné karty. Emmett zase při soustředění se na jejich srdce a oči poznal, jestli lžou. Jsme to hráči k pohledání. Ani já to totiž nevydržel a nechal si rozdat karty.

O půlnoci si ke mně přisedla ruská dáma. Ano, opravdu dáma. Nevyhnal jsem ji, jelikož jen obdivovala naši hru a její mysl byla příjemná. Kolem našeho stolu byl ale celý dav, protože jsme tu měli nejzajímavější hrací plochu, kde se hrálo o stovky tisíc dolarů. Nikdo netroškařil a dým ze spoluhráčových, kubánských doutníků se mi proháněl nosní dutinou.

„To mi neříkejte, že v tomhle nejsou čáry,“ šeptla Ruska lámanou angličtinou.

„Štěstí ve hře, neštěstí v lásce,“ odvětil jsem a ona ke mně zvedla modré oči. Velmi se podobala herečce Umě Thurman v Pulp Fiction – jen měla to mikádo a ofinu blonďaté.

„To mi neříkejte, pane. Vy budete mít štěstí v obojím,“ předpověděla a absolutně tomu věřila. Usmál jsem se.

V jednu ráno dorazila kopřiva v celé své kráse. To už jsme se s Naděždou dávno představili a dali se do řeči. Loučila se ve Vegas se svobodou, stejně jako já. S tím rozdílem, že ona už po čtvrté.

„Á tady je můj snoubenec!“ ohlásila Bella a snažila se mi masírovat ramena. Oznámila to tak nahlas, že teď už to věděli všichni v okolí deseti metrů, což byl její záměr. Sehnula se k mému uchu. „Kdo je ta ženská u tvého boku, co na tebe zírá jako na obrázek?“ zašeptala.

Odtáhl jsem se, protože Naděžda nebyla žena, která si zaslouží šeptání a ignoraci. Ale to si nezaslouží žádná žena. Což jsem si myslel do té doby, než jsem poznal kopřivu.

„Bello, tohle je Naděžda Petrovová. Naděždo, má snoubenka Bella Maja Ölandová,“ představil jsem je. To druhé jméno jsem uvedl, protože se mi vážně líbilo. Belle svitly v očích jiskřičky.

„Takže Rusko,“ konstatovala. Něco kula.

„A vy… Podle přízvuku a jména Skandinávie?“

„Švédsko,“ specifikovala to. „Že bych potkala na tomhle kontinentě konečně někoho, kdo neodpadne po pár panácích kvalitní vodky?“ No, že mě to hned nenapadlo. Rusko a Švédsko – koryta alkoholu.

„To si troufáte, slečno,“ řekla jí s jemným úsměvem Naděžda sebejistě se opřela o opěradlo židle.

„To se ještě uvidí.“

O pár litrů alkoholu na světě méně…

„Já jsem pila vodku s ruskými generály… Na mě… nemáš,“ mumlala Naděžda s přivřenýma očima. Seděly s Bellou naproti sobě u kulatého stolku, obklopené diváky. To, co už vypily, bylo neuvěřitelné.

„Já pila… pila vodku místo matler… mateřského mléka,“ odvětila Bella a kopla do sebe čtyřicátého pátého panáka vodky. Jak mohly ještě mluvit a dokonce se dohadovat?

„To těžko, Anežko,“ vyžbleptla Naděžda a napodobila ji. Bella práskla loktem do stolu, jak se odhodlaně natáhla pro dalšího.

„Víš, co teď piješ? Nepi… Pi… Nepliješ žádnou tu vaší… ší ruskou srašku… sračku. Ale Absolutku!“ zvolala hrdě a zvedla její národní pití do vzduchu. Ruka jí zakolísala a celý obsah vylila mimo. Nevnímala to, jak jí teče tekutina po ruce a vložila si malé sklo do úst. „Kde to je?“ divila se a dala si to do oka, aby nejspíš viděla až na dno. Oční panenky se jí rozjížděly všemi směry.

„Teda, ta má splávek,“ pošeptal mi Emmett. „Na chvilku bych chtěl být člověk, abych věděl, kolik bych toho vydržel já.“ Zmínka o lidství a už byl u Rosalie a toho, že by se upírství kvůli ní vzdal, kdyby to šlo, a jaké by to bylo, kdyby spolu zestárli, až by jejich děti vylétly z hnízda.

Když překonaly padesátku a do půl hodiny šedesátku, začínal jsem se bát o jejich zdraví.

„Tak pojď, ty,“ vyžbleptla Bella, položená bradou na stole. Sledovala totiž Naděždu, která visela hlavou přes okraj židle a byla na řadě.

Naděžda se třesoucí rukou natáhla pro panáka. Pro neznalého situace vypadala, jako když trpí Parkinsonem.

Nastala velká chvilka napětí. Všichni ztichli a Naděždini fanoušci si drželi zatnuté pěsti u obličeje, jak se modlili, aby to vypila, jelikož si na ni vsadili.

„Td dm tm!“ zazpíval Emmett, když Naděžda spustila ruku a zhroutila se.

„Jag vann!“ zařvala Bella a naprosto ožila. Zvedla ruce ve vítězném gestu, když se spustil jásot a všichni jí začali tleskat. „Pokloňte se před královnou!“ ječela s rukama v pěst. Asi si myslela, že je švédský viking a právě dobila zemi.

„Hou,“ protáhl jsem, když mi padla na prsa. „Myslím, že pro dnešek zábava končí,“ usoudil jsem a zafixoval jí hlavu, aby se jí neviklala ze strany na stranu. „Vezmu tě do hotelu.“

„Vezmi si mě, kam chceš,“ zamumlala. Vyhoupl jsem si ji do náruče.

„Ženské. Opijí se kdesi, a pak už jim chybí jen cedulka – Znásilnění zde...“

„Ty mě klidně znásilni,“ odvětila se zavřenýma očima a zamlaskala, jak začínala usínat. Už jsem se jí ani neobtěžoval odpovědět, protože sladce zaspala. Rysy měla uvolněné a Jasperův precizní make-up neporušený, takže nevypadala pofidérně.

Na pokoji jsem ji uložil do naší postele a stáhnul z ní šaty a boty. Nahou jsem ji už viděl, ale ženské tělo nikdy neomrzí. Pokaždé se v chlapovi rozlije pocit blaha, když se na ty křivky podívá.

Jasper s Emmettem se ani nad ránem nevrátili a já se zase nevrátil k nim. Zůstal jsem totiž u ní.

Bella

V hlavě jsem měla mírné ding dang dong, ale nic hrozného. Kocovinu jsem nikdy neměla a nikdy mít nebudu. To je dar.

Světlo mě zaštípalo v očích, když jsem je otevřela. Co se stalo? Kde jsem? A proč?

„Dobré ráno,“ popřál mi Edward mile a položil vedle mě na saténové povlečení s leopardím potiskem tác se snídaní. Playboy zajíčka jsme měli na polštářích. Vyvaleně jsem si měřila Edwardovo počínání. On mi přeje dobré ráno a nese mi snídani?

„Taky, asi. Nemá tohle nosit personál?“ zeptala jsem se a promnula si obličej. Na prstech mi zůstaly černé čmouhy z mých očí.

„Po dobu naší přítomnosti sem mají vstup zakázaný. My s bratry moc lidi ve své přítomnosti nemusíme, pokud to situace nevyžaduje,“ vysvětlil. To jsem toho pochopila. Chce toho po mně moc – přemýšlení po propařené noci nepatří mezi mé dovednosti.

„Je ti dobře?“ zeptal se starostlivě, když jsem se zvedla do sedu. Všimla jsem si, že mám jen spodní prádlo a přitáhla jsem si deku na prsa.

„Jsem v pohodě. Mohla bych hned seřvat celé oddělení…“

„Tak na nikoho neřvi a najez se,“ přerušil mě s jemným úsměvem. Co mu to přelítlo přes nos?

„Nevzali jsme se, že ne?“ podezřívala jsem ho. Myslela jsem, že ano, a on se teď na mě dobře baví a čeká, až si všimnu snubního prstenu. Rychle jsem se podívala na prsteníček.

„Ne. Jen si porazila jednu Rusku v panácích, a pak jsem tě donesl do hotelu. Usnula jsi mi v náruči už v casinu.“ Páni. Útržky jsem mi začínaly vracet… Nebylo to nic pěkného, když jsem je skládala dohromady.

Chtěla jsem se s ním vyspat – tu touhu jsem si pamatovala. A jak jsem se tak na něj koukala – na ten jeho krásný ksicht a na snídani, kterou mi přinesl až do postele, po tom, co mě chrabře zachránil v casinu a před tou sviní Mary-Kate jsem se rozhodla.

Já – Bella Ölandová – sbalím svého snoubence Edwarda Cullena.

Děkuju moc za hlasy. Jako vždycky - jsem ráda, že vás pořád bavím. :)

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zelená karta - 11. kapitola: