Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 7. kapitola

03.02.2010 (19:15) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3255×

„Já... já... totiž... " zajíkla se. „Já zkoumám jejich historii,“ vydechla potichu úlevou.

Doufala, že Bella neprokoukne tu lež, protože jí jiné vysvětlení nenapadalo.

„A jak si se k tomu dostala?“ zeptala se jí se zájmem. Pochopila, že jí Alice něco tají, ale také jí došlo, že se nechce nikomu svěřovat.

Dívky pokračovaly v diskuzi dále a popíjely kávu. Bella už dlouho něco takového nepila, když se nad tím zamyslela, uvědomila si, že u nich doma ji vanced/langs/cs.js" type="text/javascript"> pily jen rodiče. Ona na to byla mladá. I tato malá vzpomínka jí zabolela a málem vehnala slzy do očí. Rychle zatřepala hlavou a dál se věnovala usměvavé dívce naproti ní.

„Bello, proč jsi vlastně na ulici?“ zeptala se potichu Alice.

„To je složité... jen, rodiče mi umřeli,“ nechtěla se s tím svěřovat. Ačkoliv se ta malá dívka s černými vlasy jevila jako přátelský člověk, ulice jí naučila, že nesmí nikomu věřit.

„A to se o te vanced/langs/cs.js" type="text/javascript"> be neměl, kdo postarat?“ v jejím hlasu byl patrný zájem.

„Ano měl, ale nechtěli mě,“ sklopila svůj pohled na stůl a prstem objížděla hranu hrníčku .

„Kolik ti je, Bello?“ zeptala se Alice. Ačkoliv dívka vypadala velmi mladě, něco na ní vzbuzovalo pocit dospělosti.

„17,“ zvedla svůj zrak zpět na ní. Nemohla pochopit, proč se jí na to ptá.

Alice se nad tím zamyslela a napadla jí jedna věc nebo spíše nabídka. Nemohla jí to navrhnout hned, musela se poradit s rodiči.

Obě dívky pokračovaly v nezaujaté konverzaci, která se týkala počasí a módy. Té rozumněla jen jedna z nich, ale druhá se nechala ráda poučit. Nemohla říct, že by jí to bavilo, ale bylo jí s ní příjemně.

Když obě dopily a Alice zaplatila, vyšli ven. Ani jedna z nich to nechtěla, ale musely se rozloučit. S přislibem, že se zítra určitě uvidí se rozešly.

Bella zamířila ke svému „domečku“. Přemýšlela o tom, co se jí za poslední dny stalo. Nemohla tomu uvěřit. Nejdříve potká dívku, která jí z nevysvětlených důvodů chce stále pomoci, později potká svého přítele z dětství, kterého nyní už asi nespatří, protože nějaký alfa si to nepřeje a potom je její život ohrožen nějakým zvláštním mužem.

Mužem, který byl velmi podobný Alice a přesto se hodně lišil. Z ní vycházelo přátelství, naopak z něho strach. A jejich oči. Oba dva měli nezvyklou barvu, ale každý jinou až skoro protiklady. Zatímco on černou jako noc a velmi nebezpečnou, ona zlatou jako slunce a v nich se ukrývaly krásné jiskřičky štěstí a starosti.

Neuvědomovala si, jak se den blíží k večeru. Šáhla do své kapsy a místo 5ti dolarovky a pár drobných vytáhla deset dolarů. Jasně si pamatovala, že si brala pouze pět, ale nejspíše, podle jejího názoru, musely být bankovky k sobě nějak přilepené.

Nebyla zvyklá mít tolik peněz u sebe a velmi jí to lákalo, aby šla do nějakého blízkého levného hotelu a vyspala se. Nyní už věděla, že tam Alice bude zítra čekat, ale může se stát tolik věcí. Dlouho se rozmýšlela, vidina teplé postele ji velice lákala, ale zase byla rozumná a peníze by měla použít jinak.

Nakonec jí stejně zlákala možnost číslo jedna a vysvětlila si to rozumným argumentem, že zítra dostane možná další peníze, a pak by jich měla u sebe až příliš.

Sundala ze sebe otrhanou bundu a nechala si na sobě jen novou mikinu, kterou dnes koupily. Věděla o jednom o hotelu, kde se za noc moc neplatí a vyrazila tam. K její smůle byl až na druhém konci města, ale pozdní procházka městem jí nevadila a cítila se opět svěží a jakoby zapadla mezi okolní lidi. Je bláznivé jak pouhé oblečení změní pohledy. Chvíli chodila z hlavou sklopenou a sledovala jen vzorek chodníku a jeho praskliny, ale když si všimla, že jí lidé přehlížejí a nechávají na pokoji, odvážila se o něco vzhlédnout a jemně se i pousmála.

K hotelu dorazila až za hodinu a díky její nedávné koupeli a novému oblečení ji nevyhodili hned u brány. Vkročila trochu nejistě na recepci a nervózním hlasem poprosila recepční o nějaký levný pokoj.

Dívka za pultem si ji chvíli prohlížela, ale když neshledala nic neobvyklého začala mačkat písmenka na klávesnici a hledala. Měla štěstí, protože měli už poslední. Ještě se jí zeptala jestli má peníze. Moc Belle nedůvěřovala, ale když vytáhla bankovky zmlkla a podávala jí klíč s popisem, že jde o pokoj 17D. Chvíli se za ní ještě dívala, připadalo jí zvláštní, že sebou nemá žádné zavazadla, ale práce měla plný stůl, a tak to hned vypustila z hlavy.

Bella šla pomalu do výtahu a nejistě zmáčkla čtvrtý čudlík. Zavřeli se za ní dveře a on se rozjel nahoru. Hned na to se ozvalo tiché cinknutí a dveře se otevřely. Pomaličku bloudila chodbou a hledala své číslo. Pokoj byl až na konci. Zkousla si ret a pomalu zasunovala klíček do dveří. S tichým zavrzáním se otevřely a jí se naskytl pohled na skromný pokoj s postelí, stolečkem a televizí. Všechno bylo laděné do hnědé a působilo to teplým dojmem.

Cítila v sobě příjemné vrušení, když pomyslela, že za okamžik bude spát v oné posteli. Rychle za sebou zavřela a porozhlédla se po pokoji. Za skříni byla důmyslně schovaná modrá koupelna a ona bezmyšlenkovitě vešla dovnitř a svlékla ze sebe nové oblečení.

Jako tajfun vlétla do sprchy a začala na sebe poštět proud vody. Vyladila si teplotu a zvedla hlavu. Nastavila svou tvář kapičkám. Sáhla po jednom z hotelových mýdel a začala se omývat po celém těle. Nikdy by neuvěřila, že za tak krátkou dobu se bude znovu mýt. Když dokončila svou očistu vystoupila a zabalila se do osušky. Vyfoukala si vlasy a vypláchla ústa, kartáček sebou neměla.

Jen v osušce si vlezla do postela. Pro někoho by se mohla zdát velmi tvrdá, ale jí se jevila jako obláček. Okamžitě usnula. Jenomže o klidném spánku si mohla nechat pouze zdát. Celou noc se převalovala, zdál se jí sen. Sen o vlku a o tom prazvláštním muži. Chtěla zahnat tyto obrázky více do postranní, ale nevedlo se jí. Už kolem páté byla čilá a ležela jen netečně na posteli. Nechtěla přemýšlet, tak se koukala z okna a pozorovala okolní přírodu, která byla zastřená za tovární částí města.

Všude kolem byla průmaslová zóna. Právě proto byl tento hotel tak levný. Bohatým návštěvníkům se nemusel líbit výhled, ale pro chudší část byl přímo ideální.

Asi po hodině se vymotala z přikrývek a postel po sobě ustlala tak, jak ji nalezla. Šla ještě jednou do koupelny a rozhodla se dát si poslední sprchu. Bylo více než pravděpodobné, že jí zase nějakou dobu nenavštíví.

Po koupeli si oblékla své věci a rozloučila se s pokojem. Vydala se na recepci, kde za něj zaplatila a po té pěšky opět k svému příbytku. Tentokrát velmi pospíchala, protože, aniž by to tušila, těšila se na shledání s Alice. U svého „domečku“ si vzala bundu a s potěšením zjistila, že zůstal tak, jak ho opustila. Žádný vandal se na něm nevyřádil a ona měla kde dneska spát.

Vydala se nejdříve na snídani. Trocha peněz jí ještě zbyla a ona si mohla koupit dva rohlíky a teplý čaj v kelímku z automatu.

Vyšla s tím ven a rozhodla se to sníst u té kašny, kde se shledaly poprvé.

Pomalu přežvykovala poslední sousto, když se před ní objevila ta dívka, na kterou se dnes tolik těšila.

„Ahoj Bello, mám pro tebe návrh,“ usmála se na ní a přišla blíž.

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 7. kapitola: