Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 13. kapitola

Robert se směje

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Žebračka 13. kapitola Fajn! Nezabíjím jen za krátké dílky, ale i za useknuté konce! Já se z vás zjančím lidi, vy mě přivedete do hrobu, vážně! Tohle není normální! Skoro nikdo se nehlásí o další dílek a když ano, tak ten konec... uá! Vážně, jednou mě přivedete do hrobu! Nicméně Neyimiss vám dala úžasnou nabídku na pokračování a já doufám, že se jí někdo ujme. Prosím o komenty, Vaše ZabZa

17.02.2010 (11:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3513×

13. kapitola

By Neyimiss

 

Otočila se a nemohla uvěřit svým očím. Sní či bdí? Pokud je to sen, tak překrásný. Pokud realita, tak pěkně tvrdá.

O krok ustoupila, když pomocí štípance do ruky zjistila, že tohle sen rozhodně není. Bála se snad? Byl to strach, ten nepříjemný pocit stahující jí žaludek? Usoudila, že ano.

Její pud sebezáchovy se ozval a donutil ji poodstoupit o pár dalších krůčků. Zády narazila do kašny a měla co dělat, aby nespadla do té ledové vody. Nerada by dělala společnost drobným mincím, které tam lidé házeli spolu s tajnými přáními. I ona by si to ráda zkusila, aspoň jednou… Jenže nemohla. Nedostačující finance jí to nedovolovaly, ale snad teď? Když bude mít práci? Možná se jí to splní a ona bude moci doufat ve splnění svého nejtajnějšího přání. Co na tom, že bylo takřka neuskutečnitelné…

Ze snění se vrátila zpátky na zem. Rukou se přidržela ledového kamene. Co bude dělat tentokrát? Má znovu utéct nebo to risknout a zůstat? Nevypadalo to, že je tu někdo, kdy by ji v případě nutnosti opět zachránil. A nebo byl a ona si nevšimla? Sledují ji? Co jsou zač?!

Sebrala všechnu odvahu, kterou v sobě našla, a vložila ji do otázky. Nějak začít musí…

„Odkud znáte mé jméno?“ zeptala se Bella tiše. Respekt jí nedovolil tomu muži, Edwardovi, tykat. Zvykla si na vykání, tykala jen málo komu. Kdo by taky stál o to bavit se s žebračkou? Navíc tak důvěrně, aby mohla přejít na „přátelštější“ způsob komunikace, to bylo skoro nemožné. Ale přece jen se pár takových podivínů našlo - Jacob, Alice, částečně i její otec…

Rozesmál se. Bylo snad na její otázce něco k smíchu? Jí se to nezdálo. Obyčejná otázka. Tak kvůli čemu hýkal málem jako osel?!

„Trefně položený dotaz,“ odpověděl, když se uklidnil. Bella, stále v pozoru, čekajíc na náznak nebezpečí, čekala, až konečně odpoví a přestane se vymlouvat.

„Přátelíš se s mojí sestrou, těžko ho nemůžu znát. Básní o tobě ve dne v noci!“ šermoval rukama Edward. Pořád jí to nedocházelo, její mozek byl nejspíš v úsporném režimu a nedokázal si spojit informace.

„Sestrou? Vaší? Jste si… jistý?“ zkoušela opatrně. Ochladilo se, tudíž nebylo divu, že se otřásla.

Chvíli na naši zmatenou žebračku koukal, následně měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Měl by jí to objasnit, pokud s ní má mluvit dál.

„Jistěže jsem. Malá víla, tváře bledé, pod Armanim osoba. Pod kloboučkem neustále černé vlasy schovává,“ zadeklamoval pateticky muž, popisujíc tak svou drobnou, otravnou sestřičku.

„Říká ti to něco?“ podíval se na svou „společnici“.

„Alice?“ ozvala se nejistým hláskem Bella. Muž přikývl a zkoumavě se na ní díval. Divil se, že neutíká. Po té události minule by se ani nedivil. Nebyl zrovna… milý.

Nadechl se. Ach ta vůně, její vůně, mu dráždila krk více než bylo zdrávo. Ale přinutil se jí neublížit, veškerou svou vůlí a sebeovládáním, které sice bylo narušené, ale něco málo z něj zbylo. Aspoň v tuhle chvíli to fungovalo…

„K věci,“ odkašlal si, jako by ho bolelo v krku. Ve skutečnosti to byl zastírací manévr, ale to přece ta lidská holka nemohla poznat. Nebo snad ano? Ale lidé jsou tak nevšímavý…

Přinutil se promluvit. V krku ho řezalo čím dál víc. Tohle neměl dělat, neměl sem chodit.  Nic jiného mu ale nezbylo, neměl na výběr. Tohle nedopadne dobře, určitě ne…

„Chtěl bych se, ehm, omluvit… Za minule. Nechtěl bych, aby kvůli tomu incidentu trpěla Alice. Nechtěl jsem ohrozit vaše přátelství. “

Při posledních větách se muž ušklíbl. Částečně pravda, částečně lež. Nakonec to stejně dopadne tak, že se jí to líbit nebude a bude trpět tak jako tak. Ale proč si kazit dokonalou hereckou roli?

„To je dobré. Nemusíte se omlouvat,“ odpověděla Bella, sice s trochou obtíží, ale nakonec se jí to přece jen povedlo. Taky jak často před vámi stojí sic nebezpečný, ale překrásný muž?

Zatímco ona se probírala svými myšlenkami, on sváděl boj sám se sebou. Vrhnout se na ni, nevrhnout se na ni… Zatím se držel, ale co bude dál? Odolá? Vydrží ten nápor na svoje chuťové buňky nebo uhasí tu spalující žízeň?

„Nepotřebujete něco? Nemám někoho zavolat?“ zeptala se nejistě dívka, všímajíc si jeho napjatého obličeje. Jen zakroutil hlavou, nechtěl mluvit, chtěl zmizet! Hodně daleko, na hodně dlouho… Jenže to nešlo. Měl svůj úkol, kvůli kterému se vlastně tak ponížil a omlouvá se žebračce, dívce bez domova. Snad je nikdo nevidí, to by jeho ješitnost nejspíš nepřežila. A co by dělal bez svého věrného společníka?

„Tak já půjdu… Mohla bych vás o něco požádal?“ zeptala se Bella po pár minutách ticha, kdy si ho pozorně prohlížela. Vypadal jako socha, nehýbal se, dokonce se zdálo, že nedýchal.

Ale to přece není možné, říkala si v duchu. Vzpamatuj se, přece nejsi úplně blbá. Každý musí dýchat, napomínala se. Samozřejmě potichu.

Místo odpovědi se jí dostalo pokrčení ramen. Nevěděla, jak si to má přebrat, ale nakonec vyslovila svou prosbu.

„Jestli byste mohl vyřídit můj pozdrav sestře. A otci,“ dodala se zaváháním. Opět jen kývl, nevypadal na to, že by s ní hodlal začít konverzovat.

Bella se obrátila k odchodu, stále nemohla uvěřit, že Alicin bratr souhlasil.  Nevypadal na někoho, kdo dělá dobré skutky. Ale třeba se v něm mýlí…

Ponořená do uvažování skoro přeslechla jeho volání. Zastavila se, ale neotočila se k němu. On nezapomněl mluvit? Čekala, co bude dál. Co po ní může chtít?

Nevšimla si, že se k ní až moc přiblížil. Nevšimla si, že stojí pár centimetrů od ní. Nevšimla si, že je v nebezpečí. Nedávala pozor, během „rozhovoru“ s ním přestala být ostražitá. A to se jí vymstilo.

„Promiň, nejde to vydržet,“ uslyšela za sebou Edwardův nádherný hlas a následně ucítila chlad na svém krku…

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 13. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře