Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázrak III. Slíbils to

02.02.2010 (20:45) • Blotik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2789×

III.

Když jsem se probudila, byla jsem v letadle. Stále jsem ležela na Edwardovi. Ten měl zavřené oči. Nechtěla jsem ho rušit v předstírání spánku. Bylo by to moc divné, kdyby tak dlouho nespal.

Nenechal mě ale čekat moc dlouho. Po chvíli se „probudil“.

„Ahoj. Jak si se vyspala?“ zeptal se mě milým tónem. Tenhle tón jsem milovala.

„Nádherně. Ale jen mě mrzí, že jsem celou legendu neslyšela. Už jsem potom usnula. Nechceš mi ji dovyprávět?“ škemrala jsem.

„Až někdy jindy, ano? Už přistáváme,“ pošeptal mi mezi polibky, které směřovaly do mých vlasů. Já jsem přesunula svou hlavu tak, aby polibky směřovaly na moje rty. Tak moc jsem po nich toužila.

Po chvíli jsme se odtáhli. Letuška totiž přišla a klapala nervózně nohou.

Když jsme dojeli domů, Alice už mě vytahovala na nákupy. Ale já jsem myslela ještě na jednu věc.

„Edwarde, kdy to uděláš?“ zeptala jsem se.

„Belli, počkáš ještě nějakou dobu?“ To se mě opravdu ptal tak blbě? To byl opravdu tak mimo? Opravdu jsem si teď připadala, že má amnézii. To muže mít upír? No nevím, ale on bude asi exemplář.

„Neslíbil jsi mi něco?“ zeptala jsem se s naštvaným výrazem.

„Já vím, ale neřekl jsem, že hned po svatbě. Řekl jsem jenom, že po svatbě,“ snažil se vykroutit.

„Edwarde. Tak já se tady obětuju, abych mohla dosáhnout toho, že s tebou budu navěky. Neříkám, že být paní Cullenová se mi nelíbí, ale dohoda je dohoda, ne?“ Edward na to nic neříkal, jenom se mi díval smutně a s bolestí do očí.

„Už podruhé jsi porušil svůj slib. Já tě tak nenávidím. Stále něco slibuješ, ale pak mi jenom ublížíš. Ničí mě to. Nenávidím tě. N-E-N-Á-V-I-D-Í-M T-Ě,“ křičela jsem a vyběhla z domu.

Běžela jsem lesem, nevadilo mi, že jsem pomalá. Že nejsem tak rychlá, jako Edward nebo jakýkoli upír. Nevadilo mi, že nemám jejich šikovnost, obratnost a orientaci v prostředí. V tuhle chvíli mi bylo jedno, že jsem měla odřené kolena a dlaně od toho, jak často jsem padala.

Doběhla jsem k domu Charlieho už za tmy. Už jsem neměla moc síly. Ani na další běh, ani na nějaké mluvení, natož na křik. Došla, spíš doplazila, jsem se ke dveřím. Zaklepala jsem na dveře a sesunula se po zádech dolů. Už jsem opravdu nemohla nic. Byla jsem tak na dně. Byla jsem na tom hůř, než když Edward odešel. On se mnou nechtěl být do konce života. Nechtěl. Užil si, ale mě nechtěl. Porušil znova svůj slib. Porušoval ho zas a znova. Svůj slib, že mi už nikdy neublíží. Porušoval ho stále. Stále a dokola.

„Kdo je?“ ozval se tak dlouho neslyšený hlas mého táty, tedy pro mě dlouho neslyšený.

„Hmm,“ zamrmlala jsem. Na víc jsem se opravdu nezmohla. Naštěstí Charlie otevřel. Když byly dveře dokořán, já jsem spadla na podlahu k tátovým nohám.

„Bello? Co tady proboha děláš? Jak si se sem dostala? Proč jsi celá odřená? Kde máš auto?“ zeptal se. Ale já jsem byla totálně vysílená, natož abych vnímala všechny jeho otázky.

„T-tati. M-můžu-u dov-ov-ni-ni-nitř?“ vykoktala jsem ze sebe. Vzlyky a vysílení mi už více nedovolily.

„Jasně. Pojď dovnitř. Až se trochu uklidníš, popovídáme si,“ byl vždy tak milý.

„D-d-děku-ku-ju-ju,“ vykoktala jsem a zvedla se s pomocí táty. Ale jakmile jsem vstala, nedokázala jsem se udržet na nohou a viděla jsem jenom tmu.

Edward:

Když jsem jí dovyprávěl svou legendu, už dávno spala. A přitom byla tak zajímavá.

Dělal jsem, že tedy spím taky. Nevím, který normální člověk by vydržel být vzhůru tolik hodin. Jenom jsem měl zavřené oči a poslouchal myšlenky těch ostatních. Hodně z nich taky spálo a zdálo se jim mnoho krásných snů. Já jsem to štěstí neměl. Já jsem snít nemohl a Belle jsem do hlavy neviděl. Jediné, co mi trochu napovídalo, co se jí právě zdá, bylo její roztomilé mluvení ze spánku.

Za pár hodin byla vzhůru a já konečně mohl pohlédnout do jejích krásných hnědých očí. Měla je tak nádherně hluboké a já se do nich zamiloval na první pohled. Ještě teď si vzpomínám úplně přesně, jak strašně jsem ji chtěl zabít. Ale něco mi to nedovolovalo.

„Ahoj. Jak si se vyspala?“ zeptala jsem se. Byla rozespalá, tak jsem se nažil co nejpříjemnějším hlase, ať má nádherné vstávání.

„Nádherně. Ale jen mě mrzí, že jsem celou legendu neslyšela. Už jsem potom usnula. Nechceš mi ji dovyprávět?“ Byla jako malé dítě. Bylo to prostě malé dítě. V některých věcech se tak moc podobala Emmetovi, ale v některých věcích, a těch bylo víc, byla o tolik napřed oproti jejím vrstevníkům.

Už jsem slyšel, jak se v kabině baví piloti, že už se konečně těší na rodinu, a že už přistáváme. Moje odpověď se tím vyřešila.

„Až někdy jindy, ano? Už přistáváme,“ zašeptal jsem jí do vlasů. Polibky byly její vlasy už přeplněné.

Byla tak nedočkavá. Polibky do vlasů jí nestačili. Přesunula si je na ty svoje. Cítil jsem, jak moje oči opět černají.

Musel jsem se ale po chvíli odtáhnout. Letuška nám přišla říct, že už přistáváme, a když nás viděla, v její mysli jí probíhalo, že by Bellu nejraději vyhodila z okna a sama zaujala její místo.

Jeli jsme domů mlčky. Každý se asi zaobíral naší svatební cestou.

Když jsme dojeli domů, Alice se už hnala k Belle, že jedou na nákupy. Tohle mi na ostrově opravdu nechybělo. Ale odpovědí pro Alice, byla otázka mířená na mě.

„Edwarde, kdy to uděláš?“ zeptala se tázavě. Teprve teď jsem si vzpomněl na to, co jsem slíbil. Že když si mě vezme, proměním ji. Ale moment. Já ji neslíbil kdy.

„Belli, počkáš ještě nějakou dobu?“ žadonil jsem. Nechtěl jsem se vzdát těch krásných hnědých očí, které mě tak strašně přitahovali.

„Neslíbil jsi mi něco?“ zeptala se uraženě. Já vím, že jsem jí to slíbil, ale opravdu jsem byl tak sobecký a chtěl jsem ještě chvíli vidět ty její oči, její červenání, její nešikovnost, to, jak jí musím ochraňovat. Já se toho nechtěl vzdát. Moje jediná záminka, kterou jsem pro tuto chvíli měl, byla lhůta. Čas, kdy se její přeměna bude konat. Doufal jsem, že to pochopí. Že mě bude chápat a počká.

„Já vím, ale neřekl jsem, že hned po svatbě. Řekl jsem jenom, že po svatbě.“

„Edwarde. Tak já se tady obětuju, abych mohla dosáhnout toho, že s tebou budu navěky. Neříkám, že být paní Cullenová se mi nelíbí, ale dohoda je dohoda, ne?“ Ona se obětuje pro nás? No nevím, jestli to bylo pro nás. Tohle mě zabolelo. Nemohl jsem nic říct a stál jsem tam jako solnej sloup.

„Už podruhé jsi porušil svůj slib. Já tě tak nenávidím. Stále něco slibuješ, ale pak mi jenom ublížíš. Ničí mě to. Nenávidím tě. N-E-N-Á-V-I-D-Í-M T-Ě,“ křičela na mě. Křičela a do očí se jí hrnuly slzy. Tohle mě ranilo ještě víc. Ona m nenávidí? To jsem jí opravdu tolik ublížil, že mi říká takovéhle věci?

Potom utekla. Já jsem neměl sílu běžet za ní. I když bych ji dohnal. Neměl jsem prostě sílu. Byl jsem roztrhaný. Už podruhé jsem jí ublížil. Tentokrát dokonce tak, že ona utekla ode mě se slovy, že mě nenávidí. Vzlykal jsem bez slz. Zatracený upíří život. Proč nemohu mít slzy, které ukazují, jak jsem na dně.

Po chvíli na mě přišla vlna klidu, ale i tak jsem se cítil na nic.

Odběhl jsem do svého pokoje a položil se na postel. Moje oči byly černé a hladové. Moje srdce však bylo prázdné a rozpukané na několik kousíčků. Už jsem nebyl „živ“. Byl jsem mrtvý, a to nejen tělem, ale i duší a srdcem. Ublížil jsem jí, už podruhé, a ona mi řekla to, že jsem vlastně hnusný. Já se hnusím sám sobě. Jsem ještě horší, než upír živící se lidskou krví. Já jsem nejenže zabil její tělo, ale ji celou. Nevím, za jak dlouho mi odpustí.

blotik:

Edward ležel na posteli a přemýšlel, jestli má jít Bellu hledat. Má, nemá? Alice už z něho dole šílela. Stále se jí vize měnily. Jednou byl Edward s Bellou a klečel u jejich nohou a prosil o odpuštění. Další byla, že ležel v posteli a trápil se. Oči černé ještě víc, než noc.

Po chvíli si řekla: „Tak. A dost! S tím se něco musí udělat!“ rozkřikla se a běžela k Edwardovi do pokoje.

IV. díl

Shrnutí

Je tady 3 díl. Nevím, jestli pokračovat, protože vaše komentáře nějak nepřibývají. TAkže jestli nebude aspoň 10 komentářů, tak asi další dílek nebude. Nevím proč, ale první dílek se vám líbil a na druhý jste nějak zapomněli. Doufám, že třetí bude lepší.

Přeju hezké počtení.

blotik

Autor: Blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zázrak III. Slíbils to: