Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zázrak I. díl - legenda + ostrov Esme

09.01.2010 (19:45) • Blotik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3889×

I – Legenda + ostrov Esme

Legenda

Vypráví se mnoho legend. Mnoho lidí na ně věří a mnoho taky ne. Některé jsou pravdivé a některé ne. Část, z těch mnoha legend, má na sobě něco pravdy, stejně tak, jako skoro vše. Vše má svůj rub i líc.

Jedna legenda vypráví o vládci světa. O stvoření, které se narodí nečekaně. O stvoření, které se narodí zázračně. A při určitém věku ovládne svět. Bude mít svou ochranku, která bude mocná a silná. Armádu, proti které by se postavil jenom blázen.

Přesný čas ani rok není určen, pouze prorokové prorokovali, že se to stane ve 21. století. V době, kdy už jezdí po asfaltových silnicích auta, v době, kdy budou ˝ovládat˝  svět počítače a internet.

Nikdo neví, kolik lidí věří na tuto legendu. Není ani tak moc známá. Ale kde by se vzala legenda? Takže hrstka lidí asi na tuto legendu věří. Ale co je na takových legendách pravdy? Kdy naposledy se nějaká legenda, říkejme tomu spíš proroctví, splnilo? Proroctví je na světě mnoho.  Ovšem mezi lidmi-nelidmi, se může stát mnoho a mnoho zvláštností a pro jiné nemožných věcí. Vždyť sami lidé-nelidé jsou toho důkazem.

BELLA:

„Edwarde. Proč mě nechceš proměnit?“ Škemrala jsem zase. Už zase. Slíbil mi, že mě jednou promění, ale já už jsem starší, než on. Na co chce ještě čekat?

„Bell, nedělej mi to ještě těžší,“ škemral.

„Když mě přeměníš, bude to jednodušší.“

„Ale mám jednu podmínku. Vezmeš si mě?“ A já v tu ránu byla šťastná. Konečně se mi splní sen. Být navěky s Edwardem.

Stála jsem na ostrově Esme, kde jsme měli s Edwardem prožít naši svatební cestu, a vzpomínala, co všechno se muselo stát, abych se dostala až sem. Takhle nějak to probíhalo, když jsem byla s Edwardem v lese.

„Miláčku, pojď už domů. Nebo se mi tam nastydneš.“ Edward měl zase starosti.

„Už jdu. Chvilka.“ Kochala jsem se mořem, které za úplňku vypadalo tak překrásně. Nemohla jsem od něho odtrhnout oči, ale od Edwarda taky ne. Tak jsem se sebrala a šla za ním do chatky.

„Edwarde, musíme už odjíždět?“ Ptala jsem se. Bylo mi tady krásně. Prožila jsem tady svoje první milování. Edward se bál, že mi něco udělá, ale já si byla jistá, že to by se nikdy nestalo. Byla to tak nádherná noc.

„Ráno bohužel ano. Už jsme tady moc dlouho. A tuším, že Alice už se na tebe strašně těší.“

„Ach jo. Tak to bychom se tady mohly pořádně rozloučit,“ mrkla jsem na něj laškovně. Edward asi pochopil, protože se ke mně začal přibližovat. Přibližoval se ke mně pomalu a za chvíli už mezi námi byla jenom malinkatá mezírka.

„Edwarde, už zase?“ Zvedla jsem jedno obočí. Pokaždé vždycky moc čekal. Čekal, ale moje touha čekat nechtěla. Když jsem mu tohle řekla, naše rty rychle spojil.

Tento tanec našich rtů byl dokonalý. Utvrzoval nás v tom, že k sobě patřili. Kdyby to šlo, Edward by se o mě spálil. Byla jsem tak rozpálená. Jeho rty byly tak příjemně chladné.

Nečekal na to, až se svléknu, ale rovnou mi oblečení jedním škubnutím strhnul. Jestli to takhle půjde dál, nezbude mi žádné oblečení.

Po chvíli jsem ho i já začala svlékat, ale ani jeho touha nechtěla čekat na moje pomalé, lidské pohyby. Takže jeho oblečení se za chvíli válelo někde na podlaze vedle mého. Edward mě hodil na postel a jednou rukou se o ni opíral. Nechtěl, aby mě svou váhou zamáčkl. Vždy byl tak pozorný. Já jsem svoje ruce měla obtočené kolem jeho krku. Pomalu jsem přecházela do jeho vlasů. Pak do mě Edward lehce vnikl a já zasténala vzrušením. A pak už bylo vše jen matně rozmazané. Jnom si vzpomínám, že jsme vrcholu dosáhli oba dva najednou. Nikdy si z toho víc nepamatuju. Ani nevím proč. Vždy se probudím vedle něho. Ale jsem ráda, že už brzo budu upír. Ten totiž nemůže spát. Proto si budu, snad, všechno pamatovat.

II. díl

shrnutí