Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapovězená láska 14. kapitola

04.12.2012 (16:15) • eivliS • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 2498×

Bello!“ zaburácel na mě tátův hlas.

A do prdele, pomyslela jsem si. Teď mě vyhostí ze státu.

„Můžeš laskavě přesunout svůj ctěný zadek sem dolů?“

„Jo, jo, už letím.“

Neletěla jsem. Sunula jsem se jako na popravu. V hlavě mi vířil milion myšlenek, co mu řeknu.

Čau otče, víš, co je nového? Edward není kněz, jen si na něj hraje. Milujeme se a jen tak mimochodem, je upír.

Brnkačka, pomyslela jsem si a už jsem viděla, jak Charlie vytáčí číslo nejbližšího psychiatrického zařízení.

Dolezla jsem do kuchyně, kde na židli u stolu seděl můj, očividně rozrušený otec, a poklepával prstem na desku stolu.

Nadechla jsem se, nahodila nevinný výraz a sedla si naproti na židli.

Charlie se na mě zpod zamračeného obočí zadíval a zacukaly mu koutky.

Ho, ho, copak to?

Táta se nadechl a vybafl na mě.

„Bello, nevím, co jste si s Jacobem udělali, nebo spíš, cos mu udělala ty, ale urychleně to běž vyžehlit! Lítá po Forks a La Push, jak splašený pes a roztrubuje, že spíš s Edwardem! Dokonce mi to přišel osobně sdělit na stanici. Pěkné přivítání, umí si to, chlapec, načasovat, to se musí uznat. Jen jsem dojel a sedl si do křesla před stoh papírů a dokonale vonící, horkou kávu, rozletěly se dveře a v nich se třepal Jake a sypal to ze sebe, třesoucím se hlasem. Bello, ten hoch tě má opravdu rád. Troufám si říct, že tě miluje. Musíš si s ním promluvit. Doslova z toho blázní a udělá tak ze sebe blázna v širokém okolí,“ naléhal na mě táta a já nevěřila vlastním uším.

„Ty, ty,“ koktala jsem. „Ty tomu nevěříš?“

„Bello, nejsem padlej na hlavu a ty taky ne. Nevěřím, že bys byla tak pošetilá a hloupá, že by sis začala něco s knězem. A hlavně, nevěřím, že by to Edward připustil. Věčnost se tu kolem něj motá spousta krásných žen a doslova mu nadbíhá. On nikdy žádné nedal byť jen záminku, natož aby si
s nějakou něco začal. Ne, nevěřím tomu, Bello. Ale možná jsem jedinej. Znáš lidi tady,“ podíval se smutně na mě a nemusel nic dodávat. „Udělej s tím něco. Rychle.“

„Jasně, tati,“ řekla jsem a chystala se co nejrychleji skočit do Střepu, najít Jacoba a proplesknout ho mokrým hadrem po hubě. Co si to vůbec dovoluje? Je to můj život, nejsem jeho holka, majetek, nic. Začalo se to ve mně vařit.

„Jo, a kde máš auto?“ zeptal se táta.

A sakra. Bylo u Cullenů před domem. A jsem v prdeli. Lhát nemělo smysl, neumím to a táta mě má přečtenou, jak nedělní noviny se sportovní přílohou.

„No, tati, byla jsem včera u Alice Cullenové. Maluju jí obraz a nějak jsme to protáhly, a tak mě vzali jejich autem do kostela. A pak…“ Narychlo jsem vymýšlela, co dál. „A pak mě hodili domů a auto zůstalo u nich. Stejně tam zase dnes pojedu, abych pokračovala na obraze, tak si ho vezmu.“

To Charlieho uspokojilo a nechal mě být.

Vyskákala jsem nahoru do pokoje a vytočila Alicino číslo. Byla nedostupná, hergot. Vyťukala jsem Edwardovo. Vzal to po prvním zazvonění.

Jeho sladký hlas mě pohladil po duši. „Ahoj, lásko,“ řekl. „Jak se dnes máš?“

„Ahoj, Edwarde.“ Med mi odkapával od rtů. „Potřebuju Alici, ale je nedostupná.“

„No, Alice je… Alice se šla najíst,“ zamumlal Edward.

„Aha, chápu.“

„A nemohl bych ti pomoct já?“

Jo, jo, jo. Přijdi sem co nejrychleji a vezmi si mě, chtělo se mi zakřičet, ale ovládla jsem se.

„Neslyšel si o Jacobovi?“ zeptala jsem se.

„Ne, měl jsem? Co se děje, Bello?“

„No, nic, jen že Jacob běhá po Forks a La Push a rozhlašuje, že spolu spíme. Potřebuju mu rozbít hubu, ale nemám se k němu jak dostat, když moje auto stojí u vás před domem.“

„Auto ti dovezu, ale za Jacobem tě nepustím. Ještě by sis ublížila, nebo by mohl, a to je dost pravděpodobné, protože se očividně neovládá, ublížit on tobě. Neboj se, miláčku. Nikdo mu to neuvěří. Akorát ze sebe udělá blázna a poškodí si reputaci.“

„Jenomže to já nechci. Chci mu to vysvětlit, Edwarde. Neboj, nic se mi nestane. Neublíží mi. On mě…,“ chtěla jsem to doříct, ale Edward to dokončil za mě.

„…miluje.“

„Ano,“ vydechla jsem.

Nechtěla jsem Jacobovi ubližovat, byl to kamarád, jehož lásku jsem neopětovala, ale taky jsem nechtěla ubližovat sobě. Už mu to musí jednou provždy někdo vtlouct do hlavy, že já pro něj nejsem.

…

„Tati, Alice mi veze auto, tak jí jdu naproti a půjdu si to vyřídit s Edwardem,“ uklouzlo mi a táta jen němě zvedl obočí.

„Jacobem, Jacobem, tati. Jsem tak zpitomělá, že se mi to nějak pomotalo,“ vymlouvala jsem se.

„Bello, doufám, že neděláš nějaké blbosti! Věřím ti, tak mě nezklam!“ zvýšil Charlie hlas a já se přikrčila.

„Pokusím se,“ zamumlala jsem si spíš pro sebe a co nejrychleji vypadla z domu, aby Charlie neviděl přijíždějícího Edwarda. To by situaci nijak nepomohlo.

Jen, co jsem zašla za roh od našeho domu, na silnici, na kterou už nebylo vidět, uslyšela jsem za sebou kola, blížícího se auta.

Zastavilo u mě a dveře spolujezdce se otevřely. Myslela jsem si, že je to Edward a tak jsem se bez rozmýšlení naklonila a s děsem poznala řidiče.

„Jessico,“ vydechla jsem.

Jesicca nasadila nejarogantnější výraz, jaký kdy kdo viděl. Říkala jsem si, jak dlouho ho asi musela nacvičovat před zrcadlem, ale bylo mi jasné, že ona má talent od přírody.

„Nasedej,“ rozkázala mi.

„Hele, Jess, co kdybys jela svojí přítomností potěšit někoho jiného. Jsem si jistá, že by si mu prozářila celý den,“ odsekla jsem jí.

„Máš na mysli třeba Edwarda,“ vrátila mi.

„Pro mě, za mě,“ nedala jsem na sobě nic znát. Alespoň myslím.

 „To není špatný nápad, určitě by se mu to se mnou líbilo víc, než s tebou,“ zašklebila se a já jsem, pod náporem vzteku, musela zrudnout, jak jahoda.

Mrcha jedna, pomyslela jsem si, ale nechtěla jsem jí zavdávat příčinu k hádce. Asi bych neobstála.

„Tak to nevím a asi to ani jedna z nás nezjistí. A navíc, já s tebou o jeho přízeň nebojuju,“ zašklebila jsem se na ni a v duchu jí vpálila do obličeje - já už ji totiž mám. Ha, a teď si třeba pukni!

„Bello, Bello, Bello, jsi hodně mizerná lhářka.“

„Jessico, co ode mě vlastně chceš? Nebavíš mě,“ křikla jsem na ni.

„Za to ty mě bavíš až moc, ty chudinko. Užij si posledních chvilek svého štěstí, než ti ho s největší radostí zničím. Nemáš na mě, vždycky vyhraju,“ usmívala se arogantně Jessica.

„Okamžitě obrať auto a zajeď si k psychiatrovi. Potřebuješ to jako sůl,“ řekla jsem jí, s malinkou stopou hysterie v hlase. V jejích očích bylo něco šíleného a já najednou věděla, že je schopná všeho.

Práskla jsem dveřmi a vydala se dál po silnici. Jessica jela vedle mě a když otevírala okýnko u spolujezdce, slyšela jsem ji smát se. Je to fakt magor.

„Bojíš se, Bello?“

„Ne, nebojím,“ pípla jsem, takže jí to bylo jasné.

„Možná se nebojíš o sebe, ale o Edwarda, že?“

Vytřeštila jsem oči a přirostla jsem k zemi. Ona zastavila a usmála se.

„Nenávidím tě, za to, žes ho dostala jako první, ale o to větší budu mít potěšení z toho, že ti tvoji lásku zase seberu.“

„Jsi šílená!“

„Říkej si tomu, jak chceš,“ kývla rameny. „Pokud budeš hodná, nic se ti nestane. Teda až na hodně bolavé srdíčko. V to doufám. Ale neboj, Jacob ti ho rád pofouká.“

„Jessico, říkáš nesmysly,“ snažila jsem se ji uklidnit, proto jsem na ni mluvila klidným hlasem.

„Tak nesmysly? Jacob zněl dost přesvědčivě a já mu věřím. A proč bych nepomohla starému příteli a zároveň nesrazila kamarádku na kolena?“ Při slově kamarádka, naznačila vozovky. „Dvě mouchy jednou ranou.“

„Nic s Edwardem nemám, tak toho nech. Jacob se zbláznil a ty očividně taky. Nechte mě oba být,“ vypískla jsem.

„Aha, potrefená husa nejvíc kejhá!“

Jen jsem zakroutila hlavou a znovu se rozešla. Jessica jela stále vedle mě.

„Jacob mi ani nemusel nic říkat. Prozradily vás vaše oči. Naposledy v kostele. Jen slepec by si toho nevšiml a teď, když vím, že je Edward povolný, je řada na profíkovi,“ mrkla na mě, když jsem jí nevěřícně zírala do očí.

„Blbost,“ zakroutila jsem hlavou.

„Možná by byla, kdyby teď za zatáčkou nevykukovalo Volvo,“ zachechtala se, šlápla na plyn a zmizela v dálce, mávajíc mi z okýnka řidiče.

V tu ránu u mě zaskřípaly brzdy Edwardova auta. Nebyla jsem schopna slova, ani pohybu.

Edward vyskočil z auta, oběhl ho a objal mě ve své kamenné náruči.

„Slyšel jsem všechno,“ vydechl a políbil mě do vlasů. „Je šílená, ale neboj se. Nesmíš se bát! Rozumíš?!“

„To nejde, Edwarde,“ třásla jsem se. „Nechci tě ztratit, sotva jsem tě našla,“ začala jsem plakat.

„Nikdy mě neztratíš. Jsem jenom tvůj,“ zašeptal, zvedl mi hlavu a jemně mě políbil.

„Ale Jessica, Jessica je schopná všeho. Je neuvěřitelně krutá a zákeřná. Zamotá ti hlavu, ani nebudeš vědět jak,“ popotahovala jsem. „Zase mi ublíží! Jak může být tak krutá? Co jsem jí, sakra, udělala? A Jacob? Jak mi to mohl dělat on?“

Vysmekla jsem se Edwardovi z náruče, povedlo se mi to asi jen proto, že to nečekal, a nasedla k němu do auta.

Sedl si na místo řidiče a rozjel se.

„Kam to bude?“

„Do La Push!“

Brzda.

„Nikdy!“

„Ale já musím!“

„Nepustím tě tam a ani já sám tam nemůžu vstoupit. Znamenalo by to válku,“ sykl.

Koukla jsem na něj.

„Někdy ti to vysvětlím. Teď není vhodná doba.“

„Ale já tam musím.“

„Nepustím tě tam,“ zněl neoblomně a vše podtrhoval fakt, že vrčel.

„A neutrální půda?“ zkoušela jsem to a Edward se zamyslel.

„Dobře, ale budu tam s tebou.“

„Souhlasím.“ Lepší, jak nic. „Jedem!“ zavelela jsem.

Autor: eivliS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapovězená láska 14. kapitola: