Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenutý soucit - 4. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Zapomenutý soucit - 4. kapitolaEdwardovy myšlenky, Bellina ukolébavka a jedno nemilé překvapení.

14.11.2011 (18:45) • devilgirl • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1236×

Sebastian se točil, čím dál tím rychleji, až se mi celý pokoj proměnil v jednu velkou šmouhu. Znovu jsem se zvonivě zasmála a Sebastian mě konečně postavil zpátky na zem. Byla jsem celá rozesmátá, takže jsem si ani nevšimla, že jsme nechali otevřené dveře, ve kterých teď někdo stál.

Edward nás sledoval pohledem tak bolestným, že jsem měla sto chutí jít ho obejmout a utěšit. Ale neudělala jsem to. Ovládla jsem se a místo toho jsem si stoupla na špičky, přitiskla se k Sebastianovi a…

4. kapitola

Pohled Edwarda

Seděl jsem v křesle v mém pokoji a pokoušel jsem se srovnat si myšlenky v hlavě. Nebylo to ale nic snadného. Byl jsem rozpolcený. Jedna má část byla až nevýslovně šťastná, že je Bella na živu, ale ta druhá se zase cítila zodpovědná za to, že je z ní teď upír.

Když jsem ji poprvé spatřil po tolika letech, bylo to, jako by ten kámen v mé hrudi znovu začal bít. Bylo to jako znovuzrození pro mou opotřebovanou a zestárlou duši. Stála tam má životní láska ještě krásnější než kdy dřív. Jediné, co ale kazilo její vzhled, byly karmínově rudé oči bez stopy citu.

V tom okamžiku jsem se tím ale nezabýval. Dokázal jsem myslet jen na to, že jsem znovu objevil smysl své existence. Chtěl jsem ji obejmout a už nikdy nepustit. Byli bychom jen my a nikdo by nás nedokázal rozdělit. Mělo to ale jeden háček. Já ji opustil. Řekl jsem jí, že pro mě není dost dobrá, a že jsem ji nikdy nemiloval.

Opřel jsem si lokty o kolena a obličej schoval do dlaní. Co jsem to jen za bytost, že dokážu pár větami zničit lidský život? A ještě k tomu život člověka, který mi je ze všech na světě nejmilejší.

Nevěděl jsem co dělat. Bezmezně ji miluji a není nic, co bych pro ni nebyl ochoten obětovat. Zemřel bych pro ni. Zabil bych pro ni. Ale ani tím bych neodčinil to, co jsem provedl.

Byl jsem zoufalý a netušil jsem co si počít. Mohl jsem si před ni kleknout na kolena a odprosit ji, ale ani tomu jsem nedával moc velké šance na úspěch.

Jediné, čím jsem si byl jist, bylo, že jí musím říct pravdu. Třeba mě stále ještě miluje. I když mi po našem malém výstupu v trůnním sále zbyla jen nepatrná naděje, pořád tu byla. A já byl ochotný to riziko podstoupit.

Přestal jsem spekulovat a jal se úkolu prozkoumat hrad. Třeba mě to alespoň trochu rozptýlí.

***

Bezmyšlenkovitě jsem bloumal temnými chodbami hradu a nakukoval do otevřených dveří. V podstatě tu nebylo nic zajímavého. Na chvíli jsem se zastavil v tělocvičně a sledoval, jak ten upír, který mě vedl k mému pokoji - myslím, že se jmenuje Sebastian -, trénuje novorozené. Byl opravdu rychlý. Obratně odrážel všechny útoky a stihl se přitom bavit s Felixem, který se opíral o zábradlí a se smíchem komentoval techniku nových přírůstků v gardě. Sám pro sebe jsem se pousmál a pokračoval dál v cestě.

Už jsem se chtěl vrátit zpět do svého pokoje, když jsem objevil místnost s piánem. Nejspíš dřív sloužila jako taneční sál. Zdi byly natřeny čistě bílou barvou a podlaha měla mírně béžový nádech. V její zadní části bylo vyvýšené pódium pro muzikanta nebo kapelu.

Zamkl jsem za sebou dveře, posadil se na stoličku u klavíru, zavřel oči a začal hrát melodii skladby, kterou jsem složil pro Bellu.

Vžil jsem se do ní a znovu a znovu prožíval ten příběh, který vyprávěla. Vzpomínal jsem na všechny společně prožité chvíle a jako již tolikrát chtěl vrátit čas. Chtěl jsem se vrátit do okamžiku, kdy jsem ji poprvé spatřil a udělat všechno jinak. Nikdy by se nesetkala s Jamesem a nikdy by si nezlomila nohu. Nenechal bych Jaspera, aby ji napadl a nikdy bych ji neopustil.

Z mého hlubokého zamyšlení mě probralo až zaklepání na dveře. Strnul jsem uprostřed pohybu. Zpoza dveří se ozval smutný hlas:

„Bello, tohle mi nedělej." Byl to Sebastian. Trochu jsem nakrčil čelo a snažil se přijít na to, co jeho slova znamenají.

„Musíš se přes to přenést." Sebastian si povzdechl.

„Tím, že vzpomínáš, ničíš nejen sama sebe, ale i mě, a ty to moc dobře víš." Bylo slyšet už jen další povzdechnutí a potom svižné kroky, které pomalu doznívaly do ztracena.

Ještě chvíli jsem tam seděl jako opařený a v hlavě si přehrával to, co Sebastian řekl. Musíš se přes to přenést. Tím, že vzpomínáš, ničíš sama sebe. A teprve až teď mi to celé do sebe začalo zapadat. Na tváři se mi objevil úsměv a v mé mysli svitl nový paprsek naděje. Co když mě ještě pořád miluje? Co když si to jen nechce přiznat?

Vyběhl jsem z místnosti a řítil se jako neřízená střela zatuchlými chodbami. Obratně jsem se vyhýbal ostatním upírům, kteří na mě jen šokovaně hleděli, a pomalu, ale jistě jsem se blížil ke svému cíli. Teď už jen stačilo zahnout jednou doleva a pak dvakrát doprava a budu na místě. Od mé lásky mě už dělily tři kroky a jedna bezmála padesátimetrová chodba.

Zabočil jsem za roh a blížil se k otevřeným dveřím. Viděl jsem, jak se v pokoji někdo hýbe, ale nebyl jsem schpen to rozeznat, kdo nebo co to je.

Byl jsem tak nadšený a plný očekávání, že jsem si až příliš pozdě uvědomil ten výjev před sebou. Zastavil jsem těsně před dřevěným prahem a stál tam jako opařený. Nemohl jsem se pohnout, nemohl jsem myslet, nemohl jsem ze sebe vydat jedinou hlásku. Bylo to, jako když vás někdo poleje ledovou vodou. Jste naprosto v šoku a zmatení.

Tak přesně takto jsem se cítil i já. Ten kámen v mém těle, ten, který ještě před chvílí držel mou mysl a tělo pohromadě, ten, ze kterého sálala láska silnější než cokoli nebo kdokoli na tomto světě, náhle jako by zmizel.

Stál jsem tam a jen zíral do místnosti, kde se zrovna má životní láska objímala s jiným mužem. Byl jsem jako prázdná schránka tvořená jen z obalu neschopná konat a myslet.

Stoupla si na špičky a na rty mu vtiskla polibek. Najednou všechna ta prázdnota vyprchala a mě naplnil žárlivost spolu se spalujícím a téměř neutuchajícím hněvem.

Vaše Devilgirl

Autor: devilgirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenutý soucit - 4. kapitola:

 1
6. jesikata
26.02.2012 [9:05]

jesikata Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. TewíííseQ
15.11.2011 [22:19]

pěkný moc pěkný určitě pokračuj!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. schuchinka
15.11.2011 [15:09]

skvela kapca Emoticon Emoticon Emoticon

3. lelus266
14.11.2011 [19:06]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. devilgirl
14.11.2011 [18:20]

devilgirlAhoj, opravila jsem si všechny chyby, které jsem našla. Moc děkuji za upozornění a omlouvám se, pokud jsem něco vynechala. Nechci vám přidělávat práci, ale momentále stále ještě hledám korektora Emoticon Emoticon Emoticon

1. KacenQaCullen
14.11.2011 [16:49]

KacenQaCullenČlánek ti, bohužel, vracím, protože v něm máš mnoho nedostatků. Až si je opravíš, zaškrtni Článek je hotov, díky. Emoticon

+ v první řadě rozčleň dlouhý odstavec do více menších, aby se text lépe četl a byl přehlednější,
+ překlepy (chybějící písmenka, slabiky),
+ čárky
> ve větě, kde je více určitých sloves, pokud si čárkami nejsi jistá, tak si slovesa ve větě spočítej, to většinou pomáhá Emoticon
> před spojkami, zájmeny, částicemi
> kolem oslovení,

+ trůním sále > trůnním sále,
+ pozor na y/i v podstatných a přídavných jménech, řiď se vzory (město, moře, kuře, stavení X mladý, jarní, přivlastňovací vzory),
+ zamčel dveře > zamkl dveře,
+ nesmyslné věty,
+ nepřenesu se přez to > nepřenesu se přes to,
+ počáteční uvozovky se dělají dole a za nimi není mezera, najde je i v našem editoru, kde jsou vyznačeny omegou,
+ přímá řeč patří na nový řádek + děláš v ní chyby, přidávám ti koncept:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře